Tajemství mezi námi- prolog • OurStories.cz ~ naše povídky

Tak jsem se pokusila také něco napsat. Je to o upírovi Alexovi, který se zamiloval do Ashly. měli s polu krásný vztah, ale Alex odešel a Ashly zanechal zničenou a nešťastnou. Tohle je jen takový úvod aby jste tak zhruba věděli o so půjde. Tak čtěte a pište prosím komentíky, abych věděla, jestli mam psát dál.

25.03.2009 (19:47) • missjanka • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1488×

"Bylo to krásné, zajímavé, tajemné a vzrušující. Dnes se na to však snažím zapomenout…"

"Nevím co se stalo, ale asi to byla moje chyba…Ashly, je mi to líto!"

"Nevím co nás rozdělilo… teď mi to je líto a chtěla bych to vrátit, už je ale asi pozdě…Alexi, chybíš mi!"

Ashly

Je to už pět měsíců…bylo to jako z filmu. Nádherný kluk, který se zamiluje do dívky, která si o sobě nemyslí, že by kluky nějak přitahovala...Dodnes to nechápu, musela jsem vypadat překvapeně když ke mně poprvé přišel a začal se mnou mluvit. Jak se mohl někdo tak dokonalý na mě jen podívat? Čas s ním byl nádherný! Velmi se mi to líbilo. Chodily jsme na procházky na pobřeží, při západu slunce, nebo jen tak lesem či městem. Lidé se na nás dívaly s určitým obdivem. Řekla bych že z nás naše láska přímo vyzařovala. Něco mi však ale vadilo, určité tajemství…jako by mi něco neříkal. A pak to přišlo. Bez varování se odstěhoval a ani se nerozloučil. Jen se stavil aby mi řekl že odchází a akorát jsme se pohádali…hodně mě to ranilo a nebyla jsem schopná ničeho. Celých pět let. To už je to vážně tak dlouho? Děsivé. Celou dobu se snažím zapomenout. Ale nepřestalo to bolet. Vážně bych chtěla mít Alexe zpátky u sebe, cítit jeho příjemnou vůni a objímat jeho pevnou hruď. Už je ale asi pozdě...

Alex

Jak už je to vlastně dlouho? Pět měsíců? Přijde mi to jako pár dní.Vidím to jako dnes, když jsem Ashly viděl poprvé. Byla jak anděl. Musel sem s ní promluvit. Nikdy nezapomenu na její obličej. Jako by ani nevěřila že mluvím s ní. Dalších několik měsíců s ní byli jako z pohádky. Nemohl jsem se jí nabažit. Voněla po mandlích a kokosu. Ta vůně mi hodně chybí. Ale musel sem odejít. Nemohl jsem dopustit aby odhalila co jsem vlastně zač. Nikdo nesmí vědět že jsem upír…sice jiný než všechny ostatní, ale jsem. A jsem zrůda!

Autor: missjanka, v rubrice: Povídky » Na pokračování