OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nepřehlížej To! – 47. kapitola

07.03.2016 (09:00) • anamor8 • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 822×

Potřebovala jsem někam, kde to znám a bylo mi tam dobře. Původně se mi chtělo jet za Clare a holkami, ale to jsem si rozmyslela a zamířila někam jinam. Rozhodně to nebude poprvé, co tam budu něco zapíjet a opiju se, jak bylo v plánu. Nechtěla jsem aspoň chvíli na nic myslet.

„Krásky se vracejí na místo činu,“ ozval se od baru známý hlas. Jak nehořkou chuť najednou ty vzpomínky měly. Hned byl přede mnou. Těch několik let, co jsem ho neviděla, mi bylo dobře. Nějak se mi dařilo se mu vyhýbat, když jsme sem zašli.

„Petere, jak se má Nina?“ usmála jsem se a sedla si, pod nohy jsem si hodila batoh.

„Vím já, zase někoho sbalila. Co to bude?“ usmál se.

„Nějaký koktej.“ Opřela jsem se o bar, a když začal připravovat, koukala jsem se okolo, kde se vůbec nic nezměnilo. Jako by se na tomhle místě zastavil čas.

„Copak tě sem přivádí a samotnou?“ Bylo hrozné, jak moc všímavý byl, no pravý barman.

„To zrovna tebe nemusí zajímat,“ odpálkovala jsem ho. Pila jsem jeden koktejl za druhým a pak přešla na pivo. Chtěla jsem se opít rychleji.

„Víš o tom, že jsi ještě krásnější než před pěti lety?“ přišel zase ke mně Peter.

„A ty jsi pořád stejný zmetek, že jo?“

„Nedělal jsem to jen kvůli tomu hňupovi. Vážně ses mi líbila, stejně jako teď.“ Svůdně se usmál a naklonil se ke mně blíž. Naklonila jsem se taky k němu a do ucha mu pošeptala:

„Máš jedinou kliku, že si nic nepamatuju. Jinak bych tě mohla urážet,“ přiznala jsem mu.

„To můžeme napravit,“ opáčil mi a přejel rty po uchu. A mně to v tu chvíli sepnulo. Tohle jsem chtěla. Proto jsem se zastavila tady a nejela rovnou domů. Potřebovala jsem někoho, kdo by smazal stopy na Roba. Cítila jsem tu potřebu. Když on mohl spát s Chelsey a se mnou, proč bych i já nemohla.

Ucítila jsem pálení v očích, jak se začínají tvořit slzy, a rychle je mrkáním zahnala. Usmála jsem se. Natáhla jsem se ještě víc přes bar a chtěla ho políbit.

Když mě někdo popadl kolem pasu a stáhnul dozadu. Vyjekla jsem a vyděšeně se podívala.

„Tome?!“ Nikde okolo jsem ho nezahlédla.

„Petere, myslel jsem, že jsi chytřejší. Dvakrát se do stejné řeky nevkročí,“ posmíval se mu a mě stále držel, abych se mu nemohla vyškubnout. Peter se vzdálil a Tom se na mě podíval. „Jdeme,“ poručil. Vzal mi batoh a mě si držel u těla.

„Nikam nechci!“ Pokoušela jsem se ho odstrčit, ale nešlo to. Odtáhl mě až ven, byla už tma, kde mě pustil, a já narazila do zdi, jak nečekané to bylo při mém vzpouzení.

„Sakra, Alex, co tu vyvádíš?!“ rozhodil rukama a pak mu něco došlo podle výrazu. „A vůbec, co tu děláš a kde je Rob?“ ptal se dál. Ale tím dalším mě jen popudil.

„Vím já, kde je?! Asi v posteli s tou jeho modelkou!“ rozkřikla jsem se. „Jsem svobodná, dělám si, co chci!“ křičela jsem dál a začala brečet. Opírala jsem se o zeď a pomalu po ní sjela do dřepu a schovala si obličej do rukou. Přišel ke mně a kleknul si naproti. Podívala jsem se na něj a on se zamračil.

„Půjdeš se mnou domů, ano?“ Odkývala jsem mu to a utřela si obličej od slz. Pomohl mi vstát a vydali jsme se k němu. Rozhodl se pro chůzi, prý abych vystřízlivěla. Držel mě kolem pasu a vedl.

„To nejsem ani trochu hezká?“ zeptala jsem se ho přímo, když mě to mlčení mezi námi přestalo bavit. Připadala jsem si divně.

„Alex, jsi nádherná. Nechápu, jak tě to napadlo,“ podíval se na mě.

„Tak by si asi ten hňup měl dojít k optikovi,“ zvýšila jsem popuzeně hlas.

„Co to zase meleš, kdo má jít k optikovi?“ nechápal. „Robert!“ odpověděl si nakonec.

„Jo, tvůj nejlepší kámoš!“ smála jsem se. „Chlelsey je zákeřná mrcha,“ mlela jsem si svou dál.

„Jo, to oba víme.“

„Tvrdila, že se s ním chci jenom vyspat. Kdyby to byla pravda, musela bych se už vrátit domů!“

„Co jsi provedla?“ zeptal se mě ostražitě.

„Nic, jen tě poslechla.“

„V čem přesně?“ zeptal se opatrně.

„Spala jsem s ním.“

„Cože?! Ne, počkej, necháme to na ráno.“ Otočil se ke mně obličejem a já viděla to překvapení a šok v jeho obličeji. Už jsme byli u jeho bytu a otevíral dveře od vchodu. „Alex,“ otočil se na mě. „Všechno je v tom nejlepším pořádku.“ Zasmála jsem se, ale i přes alkoholové opojení jsem slyšela, jak zoufale ten smích zněl. Do schodů mi musel pomáhat. Vím jen, že jsem dosedla na sedačku a Tom něco říkal. Ale co to bylo potom, už ne.

Vyletěla jsem do sedu a zmateně se rozhlížela, kde vlastně jsem, a spokojeně vydechla, když jsem na fotce uviděla Toma s Robem a mnou. Hned mi bylo jasno a vzpomněla si na noc. A měla zase chuť si nafackovat, v poslední době to bylo nějak často. Dělala jsem jednu blbost za druhou.

Vymotala jsem se z postele, do které mě musel Tom přenést, a šla ke dveřím. Popravdě, v jeho ložnici jsem byla poprvé v životě. Otevřela jsem dveře a nakoukla do známějšího pokoje, a to byl obývák, kde taky seděl Tom a přehraboval se v tašce s jídlem. Cítila jsem tu krásnou vůni po ránu, a ta patřila jídlu.

„Ahoj,“ opatrně jsem ho pozdravila a šla k němu.

„Vyspala ses?“ zeptal se a podal mi jídlo, pustila jsem se do něj s radostí a až při pohledu na hodiny zjistila, že je čas oběda, a to by vysvětlovalo, proč jsem jedla gyros.

„Díky za ten včerejšek. Trochu jsem to přepískla.“

„To jo,“ odsouhlasil mi a nechal mě v klidu dojíst. „Chci si promluvit o tom včerejšku, Alex.“

„Tome, nech to být. Díky za pomoc, prostě jsem se jen opila,“ pokoušela jsem se z toho vykroutit.

„Řekla jsi mi, že jsi spala s Robem, je to pravda?“ zaútočil na mě otázkou, doufala jsem v to, aby ji nepoužil, ale marně.

„Jo, spala,“ odkývala jsem nakonec.

„Co se stalo? A proč ses opíjela?“

„Nevím, co máš na mysli,“ podívala jsem se mu do očí.

„Co se dělo po tom, co jste spolu spali?“

„Nic se nestalo. Byl opilej, vrhnul se na mě a já se nechala. Tolik k tomu velkému dramatu. Vše je jinak při starém. Podle všeho si to nepamatuje. Nebo nechce. Je to jedno.“

„Co bych ještě měl vědět?“

„Všechno je v pořádku, žádná změna, hádám se s Chlesey.“ Falešně jsem se na něj usmála.

„A ty jsi v pořádku, Alex?“

„Jo, úplně v pohodě,“ zalhala jsem.

„Včera to tak nevypadalo, co se děje tobě?“ Připadala jsem si jako malá holka, když se na mě tak koukal.

„Všechno je špatně, Tome,“ hlesla jsem nešťastně. „Poslední půlrok je všechno hrozně špatně. A kupodivu to nezačalo Chelsey.“

„No tak, Alex, nebuď tajnůstkářka.“ Povzdechla jsem si a odevzdaně se na něho podívala.

„Já...“ zaváhala jsem. Dostat to ze sebe před Kris bylo sice složité, ale ne tolik. Kris byla moje nejlepší kamarádka. Tom byl zase nejlepší kamarád Roba. Ale Kris tvrdila, že Tom to taky tuší.

„Ty?“ popohnal mě.

„Miluju ho, Tome. Miluju svojeho nejlepšího kamaráda.“

„Já to vím, Alex,“ promluvil potichu a já se na něj znovu překvapeně podívala.

„To jsem tak průhledná? To to vidí všichni, jen ne on?“ zakňourala jsem.

„Ne, rozhodně nejsi průhledná. Jinak by to viděl. Ale já tě už nějakou dobu znám, stejně jako Kris. A hlavně tvůj a Robův vztah znám víc než dobře.“

„Už žádný není. Už je jen Rob a Chlesey,“ opravila jsem ho.

„To neříkej. Pro Roba hodně znamenáš,“ zamračil se na mě.

„Jo, rozhodně je to v posledních dnech vidět,“ odfrkla jsem si.

 „Co kdybychom se vrátili?“ zeptal se po chvíli opatrně.

„Do baru? To beru,“ usmála jsem se.

„Ne, myslel jsem do Los Angeles,“ opravil mě a moje koutky poklesly.

„Utekla jsem z toho místa a ty mě tam chceš hned odtáhnout?“ mračila jsem se na něj.

„Před tímhle neutečeš. Musíš se pokusit bojovat. Poletím s tebou, stejně tam musím kvůli práci,“ mrknul na mě. Chvíli jsem přemýšlela a nakonec kývla. Měl pravdu. Nemohla jsem utíkat, stejně jednou bych se tam vrátila.

Překvapilo mě, jak rychle objednal letenky a vše zařídil a dokonce si zabalil. V letadle jsem ho ještě raději informovala o hádce mezi mnou a Chelsey. A pak jsem raději zase poslouchala muziku a usnula.

Když jsme dorazili do města, vůbec se mi nechtělo do toho domu. Byla jsem na to moc střízlivá. Přemluvila jsem tedy Toma, abychom zajeli ještě do nějakého baru. Moje výmluva byla večeře, že jsem hladová.

Tom mě nestačil krotit, jak rychle to do mě padalo. Musel mě z toho baru odtáhnout.

„Nechce se mi tam,“ bránila jsem se, když mi chtěl pomoc z auta.

„Nikdo tě tam neukousne, Alex,“ smál se mi.

„Ne, nechci tam,“ založila jsem si protestně ruce na hrudi. Hlavně jsem asi ani neměla sílu se zvednout a dojít do postele, protože si musím přiznat, že jsem byla dost opilá na to, abych sama chodila.

„Pojď,“ popadl mě za ruku a donutil mě vystoupit ven.

„Nemají mě tam rádi,“ zaskuhrala jsem. Položila jsem se na něj celou váhou, protože mě nohy neunesly.

„Ale mají,“ nesouhlasil. Popadl mě kolem pasu a pak si mě zvedl do náruče a nesl k domu. Objala jsem ho kolem krku a položila si hlavu na jeho rameno. Bylo mi s ním dobře, zavřela jsem oči.

„Neusni mi,“ zasmál se.

„Jsi příjemný polštář,“ zívla jsem si. Zasmál se a přitiskl mě k sobě blíž. Tom se okolo mě a Roba motal celou dobu, znal nás a my jeho. Byl hodný, milý, zodpovědný, i když to tak někdy nevypadalo. A viděl to, co si v poslední době nechtěl Rob připustit. Stál na mojí straně a hlídal mě. A já mu za tu pomoc byla vděčná.

Trochu si mě nadhodil a zastavil se. Otevřela jsem oči, stáli jsme už u dveří. Zvedla jsem hlavu a podívala se na Toma, který se koukal na mě.

„Víš o tom, že tě mám ráda?“ zeptala jsem se ho.

„Jsi opilá,“ smál se mi.

„Mám tě ráda,“ stála jsem si umanutě na svém a v hlase to dala znát. Vesele se usmíval. Chlapi byli hrozní.

Natáhla jsem se a políbila ho. Nevšímala jsem si jeho překvapenosti. Silněji jsem ho objala kolem krku a přitáhla se k němu víc.

Jenže se mi odtáhl. Protestně jsem zamručela a znovu se natáhla pro jeho rty.

„Ehm, ehm,“ ozvalo se a já se polekaně odtáhla. Podívala jsem se ke dveřím, kde byl Rob. Oči měl přimhouřené, rty stáhnuté do úzké linky a jeho obličej prozrazoval nepřátelský postoj. Schovala jsem svůj obličej jako malé dítě Tomovi do ramene.

„Tady vedu jednu opilou,“ zasmál se trochu nervózně a chtěl jít dovnitř, ale udělal jen malý krok a hned se zastavil.

„Postarám se o ni,“ zabručel Robert. Cítila jsem, jak mě mu chtěl předat.

„Ne,“ zaprotestovala jsem a pevně objímala Toma.

„Mluvili jsme o tom,“ připomněl mi. „Ráno se vyspíš a bude to lepší,“ sliboval a pohladil mě po vlasech.

„To jsi říkal i před dvěma dny,“ připomněla jsem mu protestně. Jen se zasmál a sundal moje ruce z jeho krku. „Ne, Tome, zůstaň tady. Já tě klidně ubytuju u sebe v pokoji,“ navrhla jsem opilecky.

„Promiň, Tome, ale máme tady plno. Možná jindy,“ řekl Rob, ale rozhodně to nevyznělo moc přátelsky.

„Buď hodný!“ upozornila jsem ho, a aniž bych se stihla rozloučit, zabouchl dveře. „Neměl jsi ho vyhánět.“

„Tom má kde bydlet a ty se musíš prospat,“ vysvětlil mi a odnesl mě do pokoje.

„Ale on byl jediný, komu na mně záleží,“ fňukla jsem. Překvapeně se zastavil a podíval se na mě.

„To není pravda, mně na tobě taky záleží.“

„Vážně? Tak proč to nejde poznat? Nezáleží ti na mně. Záleží ti jenom na té… té… Chelsey!“ odfrkla jsem nenávistně.

„Alex, tohle vůbec není pravda,“ snažil se mě přesvědčit a postavil mě na zem.

„Je to pravda!“ křikla jsem po něm. „Ale víš co? Já už vám nebudu překážet.“ Pohodila jsem rukama a překlopýtala jsem ke skříni. Vytáhla jsem si na postel kufr a začala jsem do něho dávat poskládané oblečení.

„Co děláš?“ zeptal se překvapeně.

„Vadím vám tady, tak se raději odstěhuju.“ Naštvaně přešel ke mně, vytrhl mi věci z ruky a i s kufrem je hodil na zem.

„Nebudeš se nikam stěhovat,“ procedil skrz zuby. Vzal do ruky peřinu a odtáhnul ji k nohám postele. „Teď se z toho vyspíš a zítra si promluvíme.“

„Nechci do postele!“ protestovala jsem. Nevím, jak to udělal, ale nakonec jsem v ní stejně ležela a on mi sundával boty. „Nemusíš se o mě starat, když ti to vadí.“

„Nevadí mi to,“ usmál se na mě a přikryl mě až po krk.

„Tak si alespoň lehni ke mně,“ navrhla jsem mu. Zavrtěl hlavou a dal mi pusu na čelo. V tuhle chvíli bych dala všechno za to, aby těmi rty sjel o pár centimetrů níž.

Vysvobodila jsem z peřiny jednu ruku a přitáhla si ho za triko k sobě. Už jsem ho skoro políbila, když se odtáhl a odpáčil mi ruce.

„Já nejsem Tom,“ zašeptal potichu. Zamračila jsem se a naštvaně jsem ho od sebe odstrčila.

„Jdi do háje!“ prskla jsem po něm. „Vypadni!“ křikla jsem, a ještě když zavřel dveře, měla jsem chuť po něm něco hodit.

***

Ráno s krutým uvědoměním přišlo až příliš brzy. Překryla jsem si obličej rukama a chtěla se propadnout někam pryč, hodně daleko.

„Sakra,“ to byla jediná reakce na moje chování z předešlého večera. Musela jsem si přiznat, nelitovala jsem jediné věci, kterou jsem udělala. Už vůbec ne toho polibku s Tomem. Jen přišla krutá sprcha pravdy. Chtěla jsem se pomocí toho polibku přenést přes to vše okolo, co se dělo, a já to nezvládala kočírovat, nepomohlo to.

Tom uměl líbat, a to velmi dobře, jenže ten polibek se mnou neudělal nic, oproti tomu s Robem. Dostala jsem strach, jak to Tomovi vysvětlím.

Sedla jsem si na kraj postele a všimla si svého oblečení pohozeného po zemi i kufru. Opět jsem pocítila tu palčivou bolest. Nevěděl, jak mi ublížil tím, co řekl, když jsem ho chtěla políbit, jen alkohol mi pomáhal najít odvahu a udělat to, co jsem opravdu chtěla. Ale on to kazil stále dokola.

Pomalu jsem bosýma nohama scházela ty velké dřevěné schody. Všude bylo ticho, zneklidňovalo. Mířila jsem si to rovnou do kuchyně pro pití.

„Ahoj,“ špitla jsem a pohled zaměřila na moje bosé nohy.

„Už je ti líp?“ zajímal se klidným hlasem.

„Jo,“ špitla jsem. Nervózně jsem přenesla váhu z jedné nohy na druhou a pak se vydala pro to pití, měla jsem v krku opravdu sucho. Nalila jsem si vodu do sklenice a z lednice vyndala láhev coca-coly. Položila jsem to na pult uprostřed kuchyně, kde se z druhé strany opíral Robert.

„Včera sis chtěla povídat, už můžeš,“ nadhodil. Položila jsem prázdnou sklenici na stůl.

„Já…“ hledala jsem odvahu, nakonec jsem se mu podívala do očí. Pozoroval mě a čekal. „Nechci nikomu dělat páté kolo u vozu, ani tobě. Stačí říct, že vám překážím, a půjdu. Vím, že vyvolávám dost nepokojů hlavně já, ale když se mi něco nelíbí, ohradím se proti tomu. Řekni a já zmizím.“ Dívala jsem se na něj a čekala, co řekne. Ale na druhou stranu, kdyby mě vyhodil, je lepší odejít hned, aby to tolik nebolelo. Ne, to jsou kecy, bude to bolest stejně a je jedno, kdy odejdu. Všechno bude bolet.

„Tady je tvoje místo,“ prohlásil nekompromisně.

„Nezdá se mi.“

„Patříš sem. Máš místo tam, kde jsem já!“ Díval se mi do očí a dával důraz na každé slovo a přitom měl tvrdý, nekompromisní pohled.

„Tohle nejde navždy. Život je o rozhodování a změnách. Já vám podle všeho překážím,“ nedala jsem se.  Snažila jsem se z něj dostat, jestli mě má trochu rád. Nebo jsem pro něj jen samozřejmost, kterou jsem být nechtěla.

„Nepřekážíš a nikam nepůjdeš, tady jsi doma,“ stál si na svém. Naše koukání si navzájem do očí a diskuzi přerušila blond pohroma.

„Ahoj, lásko,“ vesele se culila na Roba a šla ho políbit. Odvrátila jsem obličej a napila se. Její nepřátelský pohled jsem cítila, ještě než jsem zvedla zrak. Podívala jsem se na Roba, jak ji objímal, a bylo mi jedno, co uvidí v mém obličeji.

„Jsi si jistý?“ nadzvedla jsem obočí, ale na odpověď nečekala. Vydala jsem se rychle do pokoje.

Čekal mě ještě jeden ne zrovna příjemný rozhovor. Ale doufala jsem v Tomovu vždy dobrou náladu, chápavost, prostě jeho povahu. I přes protesty Roba jsem jela znova do města a baru, kde jsem měla sraz s Tomem.

„Chceš mě překonat v počtech dnů v lihu?“ zajímal se, když přišel a ani se nepodíval na moje pití.

„Ne, hledám tvoji společnost. Chci si promluvit.“ Podívala jsem se mu do očí. Chvíli si mě měřil pohledem, než otevřel pusu, aby promluvil.

„Alex, byla jsi opilá a nešťastná, je to v pořádku, že uděláš nějaké kopance,“ mrknul na mě.

„Ne, to není. Já tě mám opravdu ráda, Tome. Známe se dlouho a včera jsem to udělat chtěla. Jen…“ zasekla jsem se a nevěděla, co říct dál.

„Miluješ Roba,“ zasmál se. „Chápu, že teď hledáš oporu a útěchu, kde se dá. Jsem tu pro tebe Alex,“ mrknul a napil se.

Autor: anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nepřehlížej To! – 47. kapitola: