Nepřehlížej To! – 46. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Omdlévání, zmrzlina, křik, husa, slzy, zmrzlina.

28.02.2016 (09:00) • anamor8 • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 707×

Kellan se na mě usmíval, jen co mě zahlédl připravenou na náš ranní běh.

„Co že jsi chtěla běhat?“ vyzvídal hned, co jsem k němu došla.

„Poslední dobou nic nedělám, a tak jsem chtěla spálit kalorie,“ pokrčila jsem rameny a začala si přidělávat iPod na paži. Ve skutečnosti jsem dost lhala, v noci jsem spálila hodně kalorii.

„Jo, ještě bys nám nakynula. Chudák Rob,“ mrknul na mě.

„Hele, ještě máš u mě dluh za večer,“ připomněla jsem mu.

„On jinam nechtěl, vyřiď si to s ním,“ bránil se. Bouchla jsem ho do paže a pak zaklela.

„Sakra, Kellane, čím se živíš?“ zabručela jsem.

„Tajemství,“ mrknul. Jen jsem zakroutila hlavou a protočila oči.

Naposledy jsem se dlouze napila a vydala se za ním. Pomalé tempo se co chvíli zrychlovalo, podle Kellana. Poslouchala jsem hudbu stejně jako on a ponořila se do ní. Nikdy jsem si nevšimla, jak smutné písničky tam mám, nepomáhalo to. Nevnímala jsem okolní svět, jen svoje míjící se nohy a hudbu a moje myšlenky se vydaly nebezpečným směrem.

Pamatovala jsem si každý detail, který se mi teď vryl do hlavy, pronásledoval mě. Znovu jako bych cítila jeho doteky. Zrychlila jsem tempo běhu a rukou se dotkla mého nadloktí, abych přepnula písničku.

Cítila jsem stále ten blažený pocit spokojenosti a uvolněnosti. Probuzení v jeho objetí jako kdysi, jen tu byl rozdíl, že jsme byli nazí a já se probudila z toho krásného snu zpět do reality. Pocit tísně, když mi došlo, co se stalo, možné následky.

Srdce mi divoce pumpovalo v hrudníku, jako teď, ve chvíli, kdy jsem utekla do svého pokoje a on se náhle po nějaké době probudil a šel na záchod. Ranní útěk z domu.

Musela jsem to ze sebe vyběhat. Nějak dostat. Těch pocitů, výčitek, bylo toho moc najednou. Nevěděla jsem, co mě drásá nejvíc a co mě těší, motalo se mi to vše.

Proč jsem na to nemohla zapomenout tak snadno jako po té noci s Peterem? Taky to byla chyba, a tak lehce jsem zapomněla, necítila se tak divně a nevyznala se v sobě už ani trochu.

Začala se mi motat hlava a nemohla jsem popadnout dech. Zastavila jsem se, pokoušela se nadechnout, ale nešlo to. Hlava se mi dál motala a občas jsem viděla černo. Nohy se mi třásly.

„Konečně, potřebuješ odpočinek,“ slyšela jsem za sebou spokojeně Kellana.

„Kel -“ nedořekla jsem to, jak se mi zatočila hlava.

„Alex, co je? Alex, co děláš?“ slyšela jsem jeho ustrašený hlas už ale z dálky a pak jen, jak jdu k zemi.

***

„Alex.“ Slyšela jsem hlas a pak něco mokrého a hlavně studeného na svém obličeji a ne jen na něm. Otevřela jsem oči a viděla nad sebou Kellana.

„Konečně. Ty víš jak někoho vyděsit. Napij se.“ Trochu mě nadzvedl a položil na svoji hruď a pak postrčil láhev s pitím před pusu a já ho poslechla.

„Promiň,“ omlouvala jsem se mu ochraptěle. Chtěla jsem se zvednout, nedovolil mi to.

„Musíš být chvíli v klidu,“ upozornil mě. Nechala jsem se položit znovu na trávu a zhluboka dýchala.

„Běhat už nebudeš, musíš domu.“ Pomohl mi zvednout se a podpíral mě celou dobu, než jsme došli k autu. Vyřešil problém s dopravou a tím, že mě odmítl nechat řídit. Odvezl mě sám. Celou cestu jsem byla potichu, jen Kellan pořád zjišťoval, jestli jsem při vědomí. Jeho starost byla docela milá.

Trval na tom, že mě dovede až dovnitř. Takže jsem odemkla a doufala, že nepotkáme Roba. Ale tolik štěstí jsem dnes neměla. Nakoukl z kuchyně, aby viděl, kdo přišel.

„Tak co, bolí tě hlava?“ houkl za mě Kellan.

„Ne, ale není mi zrovna báječně,“ přiznal za mnou Rob.

„Skvěle, to se můžeš postarat o Alex.“

„Pšt!“ sykla jsem.

„Co se stalo?“ Změřil si nás podezřívavým pohledem.

„Omdlela.“

„Nic se nestalo!“ řekla jsem naštvaně.

„Omdlela,“ zopakoval a škodolibě se mi smál.

„Sbohem, Kellane!“ prskla jsem a zabouchla mu dveře před nosem. A okamžitě je zase otevřela. „Díky.“

„Není zač,“ zasmál se a vypadnul. Stála jsem otočená ke dveřím, jako by to mohlo pomoct. Nakonec jsem se zhluboka nedechla a podívala se na Roba. Stál blíž a mračil se jako sto čertů.

„Omdlela? Cos dělala?“

„Běhala, spalovala kalorie,“ pokrčila jsem rameny.

„A omdlela,“ doplnil mě. Zašklebila jsem se na něj.

„Jdu do sprchy,“ oznámila jsem mu a vyběhla schody.

„Neběhej,“ křikl za mnou. Protočila jsem oči a zalezla do sprchy, kde jsem si pustila studenou vodu na probuzení. Usnula jsem, mozek asi potřeboval na chvíli vypnout a zapnul, až když se blížil večer. Nemohla jsem, nechtěla jsem zůstávat v domě, dnes tu hlavně měla být Chelsey, tohle bych nesnesla. Domluvila jsem sraz v jednom baru ve městě s Kris a ostatními.

Převlíkla jsem se do něčeho normálního a už běžela dolů.

„To běhání!“

„Jsem v pohodě. Jdu ven s Kris, tak se tu mějte,“ mávla jsem na ně a šinula si to ke dveřím.

„Tak to ne, jdeme s tebou.“ Zastavila jsem se u dveří a stiskla ruku do pěsti a musela potlačit zaúpění.

„Nechávám vám dům jen pro vás.“ Koukla jsem se na něj a zamračila se. „Nedoporučuju pít po včerejšku,“ rýpla jsem si nakonec. Chtěla jsem mít klid od něj, od ní, od celého toho baráku, ale to on nemohl dopustit, a tak jsem musela čekat na ně.

Vstoupila jsem do baru a uviděla všechny u stolu. Usmáli se na mě, ale ve chvíli, kdy uviděli Roba a modelku za mnou, jim úsměv pohasl a já jen omluvně pokrčila rameny. Usadila jsem se ke Kris a tím pádem byla co nejdál od Roba a modelky. Přede mnou se objevila obrovská miska se zmrzlinou.

„To abych měl jistotu,“ usmál se na mě Kellan. Zamračila jsem se na něj. „Už je ti líp?“ zajímal se.

„Nic mi nebylo a není, jsem v pohodě.“ Kris se rozhodla, že tolik zmrzliny nemůžu sníst, a tak se do toho pustila se mnou.

„Tak, copak jsi prováděla, Alex, když se o tebe stará i Kellan?“

„Omdlévá,“ smál se.

„Jsem v pohodě, nic to nebylo,“ bránila jsem se stále.

„Samozřejmě, že jí nic není. Ale máš zase pozornost chlapů, co?“ ušklíbla se Chelsey. „Ale herecký talent vážně máš.“ Otočila jsem k ní otrávený pohled, ale nestihla jsem nic říct.

„Ráno nevypadala, jako by to hrála,“ zastal se mě Kellan.

„Jo, jasně.“

„Chelsey,“ krotil ji Rob.

„Ne, nech ji, ať se konečně vyjádří,“ přerušila jsem ho. „Teda pokud se odvážíš. Kdykoliv ses mi zatím odvážila něco říct, nebylo to před Robem. Tak to teď zkus změnit.“

„Jsi hrozně falešná. Líbí se ti velká pozornost. A když jsem začala chodit s Robem, tak se ti to vůbec nelíbí.“ Měla na tváři vítězný úsměv, ale ten jsem jí nehodlala nechat.

„Máš pravdu, vůbec se mi to nelíbí!“ přiznala jsem. „Znepříjemňuješ nám život. Hraješ si na něco, co nejsi. A co je nejhorší, využíváš Roba jenom kvůli prachům.“ Kellan skrýval úsměv, Kris překvapeně vydechla a Rob se nadechoval, že ji bude bránit. „Ty mlč!“ okřikla jsem ho.

„Chceš mi k tomu něco říct?!“

„Já jdu po prachách? Ty jsi ta, která u něho bydlí zadarmo, kterou vydržuje. Jde ti jenom o to dostat ho do postele.“ Prudce jsem vydechla, a kdyby vedle mě neseděl pohotový Kellan, vrhla bych se po ní. Kdyby věděla, že už se stalo…

„Byl jenom jeden člověk, který se mi to odvážil říct. Přežila jenom proto, že jsem s ní potom nikdy nebyla sama. Doufej, že budeš mít to stejné štěstí!“ prskla jsem po ní. „Jdu domů,“ řekla jsem a zvedla se.

„Robe?“ nadzvedla Kris obočí, aby mě snad zarazila.

„Nech ho, Kris. Kdyby chtěl, zasáhl by už dávno. Prostě s ní souhlasí.“ Hodila jsem prachy na stůl, vzala si bundu a opustila je.

„Alex, počkej,“ zavolal na mě, ale ignorovala jsem ho.

„Já myslela, že husy jenom kejhaj,“ zaslechla jsem od stolu, a to byla Kris.

„Počkej, jdu taky.“ Tohle byl hlas Kristen. A na tu už jsem počkala. Když ke mně došla, objala mě kolem ramen, i když byla menší. Usmály jsme se na sebe a vypadly z baru.

„Kam to bude?“ zajímala se v autě.

„Nemohla bych dnes být u tebe?“ podívala jsem se na ni a prosila ji pohledem. Jen kývla a rozjela se.

Chtělo se mi zase brečet, šlo to od desíti k pěti. Vyspal se se mnou a dělá, jako by se vůbec nic nestalo. Zase byl na její straně.

Kris nám u ní objednala jídlo a pořádný kýbl zmrzliny. Usadily jsme se na sedačce a pustily si film.

Jenže když se hlavní představitelé filmu spolu vyspali, nevydržela jsem to a všechno ve mně prasklo. Začala jsem brečet jako mimino.

„Jsem tak blbá,“ vydechla jsem ubrečeně a chovala si obličej do dlaní.

„Proč?“

„Protože jsem.“

„Co se děje, Alex?“ přišoupla se blíž ke mně na sedačce.

„Spala jsem s ním,“ zamumlala jsem a doufala, že to neuslyší. Ale na druhou stranu toužila jsem to někomu říct, dusila jsem to v sobě.

„S kým?“ zeptala se trochu vyděšeně, asi už tušila.

„S Robertem,“ špitla jsem, jako by to bylo sprosté slovo a podívala se na ni. Seděla s lehce pootevřenou pusou a koukala se na mě.

„Kdy?“ To bylo jediné, co ze sebe dokázala po chvíli dostat.

„Včera. Přivedli mi ho domů, namol. Hádali jsme se kvůli Chelsey a pak se na mě vrhnul.“ Popotáhla jsem nosem a utírala si slzy do rukávu mikiny.

„Proboha,“ vydechla přiškrceně.

„Já vím. Měla jsem být ta rozumná, ale ono to nešlo. Já ho miluju a bylo to silnější.“ Začala jsem brečet snad ještě víc, když jsem to řekla nahlas.

„Alex,“ povzdechla si a pevně mě objala. „Jak na to reagoval?“ zeptala se váhavě potichu.

„Asi si to nepamatuje. V noci jsem zdrhla z pokoje a ráno sice byl trochu mimo, ale nic neříkal ani nenaznačil. Možná si jen myslí, že to byl sen.“ Pokrčila jsem rameny a znovu popotáhla.

„No… já. Neříkal náhodou něco o tom, že by nedokázal s někým jen tak spát bez lásky?“ vylezlo nakonec z ní a musím říct, že to trvalo. Šokovaně jsem se na ni podívala.

„Jo, ale určitě nemyslel, když bude opilý,“ zabručela jsem a vysmrkala se do papírového kapesníku, co mi podala.

„Jestli ti neusnul v půl akce, tak nebyl tak moc opilej, aby nevěděl, co dělá, hlavně když jste se předtím hádali,“ stála si za svým.

„To je teď jedno. V té restauraci nevypadal, že by mě miloval až za hrob.“ Zamračila jsem se nad tou větou, co jsem sama řekla. „Proč jsem tak pitomá?“ povzdechla jsem si.

„Protože ho miluješ,“ usmála se na mě Kris a řekla tu krutou pravdu o tomhle všem.

„Jsem pitomá, proč zrovna on?“ ptala jsem se na ty nejpitomější otázky, ale jinak to nešlo. Ten nahoře musel mít hodně zvrácený smysl pro humor.

„Alex, neber to tak tragicky. Tohle se děje, lidi přešlápnou, udělají chybu, ale vždy je k něčemu dobrá,“ pokoušela se mě uklidnit.

„Tohle je tragické, Kris, pro můj život jo. Zamilovala jsem se do Roberta, mého dlouholetého přítele. Kluka, po kterém holky skáčou na ulicích a on je ke všemu zadaný, a aby toho nebylo dost, ve chvilkové slabosti svého odhodlání jsem se s ním vyspala.“ Musela jsem se hodně držet, abych nezačala znova brečet a tentokrát by to bylo asi pořádně hystericky. Měla jsem na to právo.

„Alex, má tě víc než jen rád jako kamarád.“

„Kris, tohle je blbost, jasný.“ Chtěla jsem to utnout, ale ona se zamračila, zhluboka nadechla a překazila můj plán.

„Řekni mi, proč by se jinak s tebou přátelil. Poznali jste se a tys byla ještě skoro dítě a on tě tak musel i určitě vidět, bylo mu už osmnáct. Byla jsi tam jen na týden, neměl k tobě žádné povinnosti přátelství. Co udělal, když jsi odjížděla?“ zadívala se na mě.

„Dal mi kontakt a chtěl, abych přijela na prázdniny.“

„To je ono, Alex. Kdyby mu na tobě už tehdy nezáleželo a něco nepřitahovalo k tobě, proč by to dělal. Byla jsi pro něj vlastně nic. Už něco ho tehdy muselo přimět, aby to udělal.“

„Vím já? Ale teď vím jistě, že ke mně žádnou lásku necítí, protože jestli jo, dává to najevo dost zvláštním způsobem. Kdyby mu na mně opravdu záleželo, pídil by se po tom, co se to v noci vlastně stalo, ale to on neudělal. Nechává mě urážet od té husy.“ Můj hlas byl nepřátelský, ale nebylo to zamýšleno a rozhodně ne proti Kris, ono to nějak vyplynulo, jak jsem mluvila.

„Neumím číst myšlenky nebo cítit pocity,“ trochu se zasmála a já se k ní přidala. „Ale… jasně vidím to, co se děje. Ale to jak se na tebe dívá, Alex, všimni si někdy toho.“ Překvapeně jsem se na ni otočila.

„Jak se dívá?“ nechápala jsem.

„Tak zbožně, oddaně. Když se kouká na tebe, jeho výraz je úplně jiný, než když kouká na mě či Chelsey. Jako by nikdo jiný v jeho zorném poli najednou nebyl. Stejně jako ty na něj. Je to na vás vidět.“

„Super, ale on asi ne. Nebo nechce, třeba se mu ta představa hnusí,“ mumlala jsem si vzlykavě.

„Nevím, co se mu děje v hlavě, ale pochybuju, že by se mu ta představa hnusila.“ Trochu povzbudivě na mě mrkla. Vzala mi lžíci a nabrala na ni velký kus zmrzliny, a pak mi s ní šermovala před pusou, než jsem ji tedy otevřela.

„Ono se to vše vyjasní, jen tomu dej čas.“

Čas, proč se všemu musí dávat čas? Byla jsem na taková tvrzení odjakživa alergická. Ale dnes ještě ne, mohly to být hodiny, dny anebo taky roky. Jenže nic jiného mi nezbývalo. Neměla jsem odvahu na to jít za ním a vše si vyříkat. Tedy v mých představách bych na něj řvala a on by mě pak umlčel. Ale to byly jen představy. Ve skutečnosti jsem byla na něco takového hrozný srab. Možná kdybych se hodně napila, ale to by mohlo dopadnout, že bych něco začala a pak usnula.

Naštvaně jsem si povzdechla a znovu si nabral pořádný kopec zmrzliny.

Autor: anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování