OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Není zloděj jako zloděj! - 14. kapitola



Není zloděj jako zloděj! - 14. kapitolaMomentální rekonstrukce, fotbal a pizza.

14. kapitola

„Kam s tou televizí?" zasípal Logan právě se protahující s obrovskou plazmovkou dveřmi do Trevorova pokoje.

Přispěchala jsem k malému stolečku připravenému a postavenému těsně před postelí toho invalidy. Ještě chvíli jsem přemýšlela a nakonec ten malinký dekorativní ubrus z té lesklé dřevěné desky přeci jen strhla.

„Ještě kousek doleva," navigovala jsem ho a zároveň mu pomáhala televizi na stůl opatrně usadit a vyrovnat tak, aby na ni měl Trevor dobrý výhled.

Jen pro ujasnění, nedala jsem se na dráhu dobré víly! To jen má dedukce vydedukovala, že jestli chci mít od něj aspoň chvilku pokoj, bude lepší v tomto směru neprotestovat.

„Nechci otravovat, ale přeci jen byste ji ke mně mohli přisunout ještě kapánek blíž."

Tak neotravuj! Začala jsem o mé dobrosrdečnosti a ochotě vlka zabavit pochybovat!

Ruce jsem zaťala do pěstí a prudce si je přitisknula k bokům. Pomalu jsem vydechla přebytečný vzduch z úst a pohotově se k němu na patě otočila. Jen si tam tak ležel s hlavou opřenou o čelo postele. Přikrývka mu sahala kousek nad břicho. Tudíž jsem měla dokonalý výhled na jeho ehm… pekáč buchet?

Nééé! Nedívej se tam! okřikla jsem se v duchu. Karkulka měla ale zřejmě jiný názor a nad jeho výbavičkou slintala ještě dalších pár minut. Mrcha jedna zvrhlá červená!

Všiml si mého pohledu. To ne já, to Karkulka!

Mrzák se jen provokativně protáhl a ruce si založil za krk. Rty jsem semkla do tenké linky a jen co se trochu uklidnila a vydýchala, tentokrát jsem neměla na mysli z jeho pokynů, otočila jsem se na Logana.

„Můžeš mi, prosím tě, připomenout, proč jsme ho vlastně zachránili?" Logan na mou otázku zareagoval jen protočením očí, zatímco invalida dotčeně zamlaskal.

„Tak měj přeci nějakou tu úctu k zraněnému." Peřinu nenápadným pohybem boků nechal sklouznout ještě o kus níž.

Ty a zraněný! Ha, dovol mi se zasmát! Zraněný člověk by těžko předváděl takové akrobatické kousky jako ty před dvěma dny!

Ale spíš než slovíčko "zraněnému" mě v jeho výroku iritovala ta "úcta"!

„Hee…," vydechla jsem a nevěřícně vyboulila oči. „Úctu?" zopakovala jsem po něm a dělala, že ten tenký tmavý proužek boxerek vůbec nevidím. Bohužel ale sugesce nebyla nikdy jedna z mých silných stránek.

„Prý úctu." řekla jsem znovu jaksi nevěřícně. „To snad není pravda. Slyšel jsi ho, Logane? Invalida chce, abychom mu vyjádřili nějakou tu úctu."

„Já nejsem žádný invalida!" Nadzvedla jsem obočí a sjela ho pohledem.

„Vážně?" Ušklíbnul se a trochu povytáhl to svoje zbídačený tělo po čele postele nahoru. Nevím, co si tím chtěl dokázat, ale nevadí.

„Pojď blíž a já ti to dokážu."

Jo! Jo! Willou, pojď blíž!

Zrádkyně! okřikla jsem Karkulku a znovu se snažila s klidem navázat na náš předchozí rozhovor.

„Co…," otevřela jsem pusu dokořán.

„Říkám, abys…" Nenechala jsem ho domluvit, tentokrát ne.

„Já se neptala na to, co jsi říkal, jen mi nejde na mysl, jak může být někdo tak natvrdlý a žvanit nesmysly, aniž by pomyslel na riziko, že už je vlastně prakticky mrtvý, a tudíž by se po jeho tělu nikdo nesháněl, kdyby někoho, řekněme napadlo, to malé nedorozumění s jeho smrtí drobátko poupravit." Přimhouřil oči a zasmál se.

„Ty mi vyhrožuješ?"

„Ne, já tě jen upozorňuji na to, co se může přihodit, když si nedáš pozor na pusu," poupravila jsem jeho mylný úsudek.

Dále jen pobaveně kroutil hlavou. Dělala jsem, že to nevidím a došla ke dveřím. Ze země jsem sebrala prodlužovák. Logan se už samovolně rozešel k velké masivní dřevěné skříní stojící naproti Trevorovy postele. Chvíli si ji jen tak zkoumavě měřil pohledem a nakonec se k ní postavil z boku. Dlaněmi se o ni zapřel a začal tlačit. Skříň se s tichým vrzáním dala do pohybu.

„To stačí," zarazila jsem ho v jeho posouvání. Na zdůvodnění svých slov jsem rukou namířila na právě odkrytou zásuvku. Logan ustoupil. Dřepnula jsem si a strčila do sítě připravenou šňůru od prodlužováku. Logan nakonec celé toto naše "dílo" završil zapojením kabelu od televize. V následující minutě se z ní začal linout hluboký hlas moderátora komentující nějaké fotbalové utkání. Překročila jsem kabel táhnoucí se na zemi.

Všimla jsem si, že si Logan sednul na kraj Trevorovy postele a oba teď už se zájmem sledovali dění v televizi. Ruce jsem si založila v bok, pokroutila udiveně hlavou a hlasitě si povzdechla. Trevor, aniž by odpoutal pohled od obrazovky, poplácal na místo vedle sebe.

„Pojď si taky sednout, andílku," pronesl se zrakem stále na té bedně. Semknula jsem rty.

„Já nejsem žádnej andílek!"

„Tiše!“ okřikli mě oba a pohledy doslova propalovali televizi. Pohledem jsem vyhledala dveře z pokoje a už, už se k nim chtěla rozejít, v poslední chvíli můj pohled ale spočinul na Trevorovi.

Když odejdu, bude to vypadat, jako bych utíkala! uvědomila jsem si najednou.

Já přece nikdy neutíkám! Před nikým! A obzvlášť ne před ním!

Pohledem jsem se znovu zasekla na Trevorovi a… bože, to břicho! To snad nebylo ani možný! Ty rýhy! Okamžitě se střed mého zájmu pohnul a co to… Pohledem jsem zmateně putovala po celém jeho těle až k obličeji. Když… On mě pozoroval! Nee!

Nadzvedl obočí v tiché výzvě a dlaní pohladil místo vedle sebe. Zhluboka jsem se nadechla.

No tak, Willou! Odvahu! Pohlédla jsem na Logana na druhém konci postele.

Mám tu dokonce i gardedámu!

A nebude ji potřebovat spíš on? ozvala se ta střízlivá část mě.

To není fér! Všechny části mě se proti mně spikly! Udělala jsem dva kroky k posteli, z nohou skopla pantofle, vyšplhala na postel a po kolenou se doplazila na jediné volné místo, které se shodou okolností nacházelo opravdu jen vedle něj!

Tu půl hodinku tu přeci vydržíš! povzbuzovala jsem se.

Ty to zvládneš! Seš dobrá!

Bože, to znělo jako kecy z nějakého motivačního cédéčka!

Uhladila jsem deku vedle Trevora a…

Ani nevím jak, ale obličejem jsem se ocitla těsně naproti jeho prsním svalům! Hlavou jsem prudce uhnula do strany.

To snad není možný! Takovou smůlu jsem mohla mít opravdu jen já! Přesunula jsem se do sedu a opatrně opřela o čelo postele. Trevorova dlaň mi v rychlosti zajela za záda a přitáhla si mě blíž k sobě.

Puritánka ve mně si decentně odkašlala. Provokatérka se mi začala vysmívat. Karkulka jásala. No a Willou jen zaťala zuby a snažila se nepodlehnout a neopřít se o něj a ne… Willou podlehla!

Po uplynutí ani ne pěti minut jsem se začala nervózně ošívat a především nudit. Zrak mi samovolně padnul na mé dlaně složené v klíně a Trevorovu dlaň hladící můj bok. Což bylo mimochodem velmi nepříjemné a… další pohlazení tentokrát mého břicha! Čert to vem! Tak tedy velmi příjemné! Znovu jsem se podívala na mé dlaně. A abych upřela mou pozornost taky na něco jiného než na tu jeho šikovnou ručičku, začala jsem si sloupávat tu drobnou odumřelou kůžičku okolo nehtů.

Já vím, hrozný zlozvyk.

Když byla tato má mise úspěšně splněná jak na území pravé, tak levé ruky, začala jsem si pohrávat s myšlenkou, že bych se sebrala a odešla. No, co si budeme nalhávat, tyhle sportovní kanály mě nikdy moc nebraly.

V uskutečnění tohoto plánu mi ale bránil dosti podstatný detail v podobě jedné pazoury, dokonale obmotané okolo mého pasu.

Tahle situace mi byla až podezřele moc povědomá!

Prsty jsem si začala poťukávat o stehno, obličej otočila Trevorovým směrem a zkusila se prudce vyškubnout z jeho obležení. Ten parchant se ale nepohnul ani o píď! Ještě jednou jsem to zkusila, ale stále nic! Začala jsem sebou cukat o poznání víc. Trevor položil ovladač, který celý čas držel v ruce, a obejmul mě i druhou rukou.

To si snad dělal srandu! To… Vtáhl si mě mezi jeho nohy. A než jsem se vůbec stačila vzpamatovat, už měl bradu na mém rameni a obě ruce pevně obmotané okolo mého hrudníku. 

Tak to ani náhodou! Dlaněmi jsem se zapřela o jeho kolena a pokoušela jsem se vyšvihnout do sedu. On mě ale vždy, když už jsem byla skoro volná, zase pohotově stáhl na sebe. Rozzuřeně jsem se na něj otočila a všimla si, že už nás se zájmem sleduje i Logan.

Bože, to snad ne!

Když jsem usoudila, že toho napjatého ticha a pohledů, co mě špikovaly skrz na skrz, bylo opravdu dost, ukazováčkem jsem namířila na televizi a zakřičela.

„Hele, gól!“ Oba dva se pohotově otočili směr televize. Mezitím, než se stačili vzpamatovat z mého podvodu, stihla jsem se už i já vzpamatovat z jejich pohledů a zároveň se částečně připravit na další várku jejich pozornosti, která přišla právě… Teď!

„To asi stihl chytit, no…,“ pokrčila jsem rameny, pomalu se nadechla, na tváři vykouzlila nucený úsměv a kromě toho, že jsem se v duchu začala modlit k tomu, aby to fotbalové utkání co nevidět skončilo, jsem se taky pokoušela předstírat zájem o něco, co by za normálních okolností neupoutalo mou pozornost, ani kdyby mě měl někdo kvůli tomu mlátit do hlavy dřevěnou palicí. A k tomu všemu ještě ta Trevorova všetečná ruka "nenápadně" se plížící na můj zadek! 

Já se snad půjdu rovnou dobrovolně odstřelit!

„Jo!" zavřískal o nemalou chvíli později Logan. To mě také probudilo z letargie. Pohledem jsem se zastavila na televizi.

„Už to skončilo?" zeptala jsem se s nadějí. Trevor se na mě nechápavě otočil.

„Blázníš? To byl teprve první poločas." Utrápeně jsem si složila obličej do dlaní, že to tedy ale bude pořádný očistec.

Proč jen jsem raději nešla s Lu a kluky? začala jsem lamentovat v duchu. Pak se mi ale z ničeho nic vybavily Luciny slova. Říkala něco v tom smyslu, že tu s nimi musí někdo zůstat kvůli tomu, aby nezbourali celý barák. Ostatní s ní horlivě souhlasili. Původně jsem chtěla namítat, ale nakonec jsem si uvědomila, že má vlastně pravdu. Logan a momentální rekonstrukce vlkoušova pokoje opravdu nešla dohromady. To uznala dokonce i Karkulka.

„Chtělo by to ještě popcorn," zamumlal Logan, a jelikož mé původní nadšení k této "skvělé zábavě" čím dál tím víc opadávalo, ihned jsem se jeho slov chytla.

„Dojdu ho udělat," opatrně jsem se ohlédla na Trevora, který bez řečí povolil mé sevření a já možná až moc rychle vyskočila z jeho objetí.

Co kdyby si to rozmyslel, že?

A opravdu bys nechtěla, aby si to rozmyslel?

Ne!

Ale já jo! ozvala se zase ta červená mrcha.

Ne! kategoricky jsem zamítla její právo volby. Nenechám se od tebe zmanipulovat! obeznámila jsem ji ještě s nevyvratitelnou skutečností. Když už jsem byla skoro u dveří, ozval se Loganův pronikavý hlas znovu.

„Donesla bys mi, prosím tě, ještě pivo?"

„Spolehni se," odvětila jsem mu bez zbytečného přemýšlení.

„A mně taky?" žadonil Trevor.

„Tos uhod," zamumlala jsem si pro sebe. Nevím, jestli mě slyšel, ale na má slova nijak nereagoval.

O necelou hodinu později jsem si jen tak seděla v tureckém sedu s plechovkou piva v jedné ruce a ovladačem v druhé. Koutky úst se mi čím dál tím víc napínaly a ruka, ve které jsem držela ovladač, začínala pobolívat. Když opomenu tyto dvě maličkosti, musím říct, že mi bylo tak jako nikdy, a to přímo fantasticky!

Palcem jsem neustále klikala do čudlíku a hledala nějaký pořad, který by mě bavil. Pohledem jsem nenápadně zabloudila na vlčka, který v ruce znechuceně svíral zázvorovou limonádu a na Logana, který v puse rovněž znechuceně přežvykoval popcorn. Odložila jsem pivo na noční stolek. Natáhla se před sebe a sáhla po kousku sýrové pizzy. Zakousla se do ní, začala přežvykovat a zasněně si zavzpomínala, jak k tomuto šťastnému vývoji situace došlo…

Když jsem dělala popcorn, začala jsem mít hlad. Sice v lednici byla krabice mléka, pět vajec, tuk na pečení a Rama, ale co k tomu? Chleba jak toustový, tak celozrnný nebyl k dohledání. Stejně tak na tom byly i rohlíky a housky. O cereáliích ani nemluvě.

Měli jsme holt velkou spotřebu. Zbývala tedy poslední reálná možnost, objednání pizzy. V mobilu jsem si našla už uložené číslo jedné místní pizzerie, vytočila ho a s telefonem u ucha začala rázovat po obýváku. Když vtom mi pohled samovolně sjel na dveře, které v tuto chvíli představovaly mé největší utrpení.

A tehdy mě ten ďábelský plán napadl. Místo jedné pizzy jsem objednala dvě!

S nově nabytou energií jsem se tedy, vrátila do kuchyně a s pohvizdováním jsem dodělala ten popcorn. Na stůl jsem si pro mě a Logana připravila pivo a pro Trevora zázvorovou limonádu.

Jelikož stále bral prášky a já jsem ho kombinací alkoholu a léku nechtěla ještě víc retardovat, usoudila jsem, že to bude jistější. Došla jsem si do pokoje pro peníze. Vrátila se do obýváku, sedla si na sedačku a už jen čekala.

Nevím, za jak dlouho se ozval zvonek u dveří, ale na nic jsem nečekala a hned k němu vystartovala. S úsměvem jsem otevřela. Vzala od poslíčka dva kartony krásně vonící pizzy, dala mu peníze a zamítla drobné, co mi chtěl vrátit. Hned jak jsem zabouchla dveře, došla jsem s pizzami do kuchyně.

Jednu krabici jsem položila na kuchyňskou linku a druhou schovala na poličku v komoře. Vrátila jsem se do kuchyně a na připravenou krabici pizzy vyskládala mísu popcornu a ty tři plechovky. S úsměvem a pocitem dobře odvedené práce jsem se rozešla k pokoji.

Ruku jsem položila na kliku a naposledy se zhluboka nadechla. Vešla jsem dovnitř a dělala, že si těch jejich hladových pohledů vůbec nevšímám. Každému jsem dala jednu plechovku. Mísu s popcornem položila doprostřed postele a zalezla si zase na své místo.

Aby bylo všem jasno, vedle Trevora, ne na něj!

Krabici jsem si položila na kolena, otevřela ji a se zalíbením do nosu nasála tu úžasnou vůni.
Nenápadně jsem se ohlédla na své obecenstvo. Sama pro sebe jsem se musela pousmát. Chytili se dokonale. Zbývalo tedy už jen nahodit udičku a čekat.

Rukou jsem sáhla po jednom kousku pizzy. Opatrně si ho podložila druhou rukou a nesla k ústům.

Byla výborná.

Když jsem spořádala první kousek, chtěla jsem se pustit do dalšího.

„Počkej!" zarazil mě náhle Logan, kterému už odkapávaly sliny z úst. Ne, že by na tom Trevor byl snad o něco líp.

„Můžu si vzít?" Ani se na mě nepodíval, jeho pohled doslova visel na krabici. Respektive na obsahu v krabici. Pohlédla jsem na něj.

„Promiň, ale mám hlad," nevinně jsem na něj zamrkala.

Aniž by zaváhal, mi pohotově odpověděl. „Můžeš si přeci objednat ještě jednu."

Potlačila jsem odpověď ve znění: „To ty taky."

„Napadlo mě to, ale ten poslíček říkal něco v tom smyslu, že by mi ji mohli doručit až tak za tři čtvrtě hodiny. Prý mají napilno." S chutí jsem se zakousla do dalšího kousku.

„Prosím." Sjel mě prosebným pohledem Trevor.

Konečně! zajásala jsem v duchu.

„Co za to?" zakmitala jsem řasami. Posledních pět minut jsem si vážně začínala připadat jako mrkací panenka.

„Co bys chtěla?" Dělala jsem, že přemýšlím, ve skutečnosti jsem ale měla své přání už dobrou půl hodinu vymyšlené. Ohrnula jsem spodní ret a pohledem jakoby náhodou zabloudila na televizi.

„Dobře," řekla jsem.

„Já vám dám tuhle pizzu…," poukázala jsem na obsah všeobecného zájmu, „… a vy se se mnou na oplátku podíváte na mnou zvolený film či pořad." Namířila jsem ukazováčkem na televizi. Už, už chtěli namítat, ale včas jsem je zarazila dlaní ruky.

„A prosila bych, aby se to obešlo bez zbytečných námitek či komentářů, které byste si s určitostí našli." Ještě chvíli přemýšleli, ale já jejich odpověď už stejně znala.

„Dobře."

Co jsem říkala?

Logan mi z ruky vytrhnul krabici. Šokovaně jsem zamrkala. Vím, že měli hlad, ale to přeci ještě neznamenalo, že se museli začít chovat jako neandrtálci.

Co to… z ruky mi znenadání zmizel i ten nakousaný kousek pizzy! Ukradl si ho Trevor. Abych řekla pravdu, tak jsem tohle jejich chování i tak trochu čekala. Slezla jsem z postele a snažila se tvářit dotčeně, ale při pohledu na ně mi to dělalo čím dál tím větší problémy. Snažila jsem se, aby se na povrch mé tváře nedostal ten poťouchlý úsměv.

Vyšla jsem ze dveří a opatrně za sebou zavřela. Na chodbě jsem už ale opravdu jedno pobavené pousmání neudržela.

Nebyla jsem přeci svatá. Došla jsem do komory, sáhla po krabici s pizzou, zavřela dveře a už si to zase spokojeně mašírovala zpátky do pokoje. Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř. Logan s pohledem stále na televizi na mě promluvil jako první.

„Copak? Zjistila jsi, že je celá lednička vyrabovaná?" Pohodlně jsem se usadila. Ani jeden z nich na mě ještě nepohlédl. Natáhla jsem se po ovladači a přepnula kanál. Logan s Trevorem se na mě nesouhlasně obrátili. Když vtom se zaraženě zasekli na krabici od pizzy. Loganovi zaskočilo sousto a rozkašlal se. Trevor mu dlaní plácnul do zad. Když se jakžtakž uklidnil a vydýchal, obořil se na mě.

„Co to má kruci znamenat!" zakvílel. Přeskočil mu hlas. Opatrně jsem otevřela krabici, lehce pokrčila rameny a jeho pohled mu opětovala.

„Že by zázrak?" řekla jsem mile.

„To určitě," projel si prsty vlasy.

„Ty jsi to měla celou tu dobu připravený!" obvinil mě nakonec. Zatvářila jsem se tajemně.

„Možná ano, možná ne.“


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Není zloděj jako zloděj! - 14. kapitola:

7. IsobelleFarbs přispěvatel
27.08.2015 [13:57]

IsobelleFarbsJe to fakt skvělé! Emoticon Emoticon Emoticon

6. Tynka
24.03.2015 [7:18]

Si myslim :D

5. Ronee přispěvatel
23.03.2015 [20:01]

RoneeJo, jo Emoticon trochu jo Emoticon

4. Tynka
23.03.2015 [18:08]

Tyky tleskám Emoticon
že tys to trochu pozměnila :D :D

3. Karitsa
23.03.2015 [17:30]

To já sem ráda, že se můžu odreagovat od blížící se maturity, tvojí povídkou Emoticon

2. Ronee přispěvatel
23.03.2015 [13:30]

RoneeMockrát děkuji Emoticon ani nevíš jak moc si vážím tvého komentáře Emoticon další kapitolu se budu snažit přidat co nejrychleji Emoticon

1. Karitsa
22.03.2015 [21:30]

Tak tohle bylo perfektni Emoticon Emoticon Honem dalsi dil Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!