Lyžák - 8. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Lin spala celou noc u Martina v náručí. Je to ale správné? A rozhodla se správně nebo by měla svoje rozhodnutí vrátit? Udělala dobře, když poslechla Sab?

11.04.2012 (17:00) • Ali • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1382×

Ráno se rozdrnčel Sabinin budík asi v půl šesté. Bylo už celkem vidět a já se lekla, že by mě někdo mohl vidět, jak spím u Martina v náručí. Okamžitě jsem začala plácat do jeho rukou a odhánět ho od sebe, ale když jsem se snažila odstrčit ho od sebe, objal mě ještě pevněji a já neměla nejmenší šanci se od něho dostat. Po chvíli jsem to vzdala, ale napadl mě jediný způsob, jak ho vzbudit. Nadechla jsem se, zajela mu rukou do trenek a lehce ho štípla do zadku. Okamžitě otevřel oči a vypadal dost zábavně.

„Do prdele, co to děláš?“ zabrblal rozespale a podíval se na mě.

„Pokouším se tě probudit, abys neměl průšvih,“ odpověděla jsem a pokoušela se ho vystrčit ze svojí půlky postele ven. Neochotně se zvedl a potácivě odešel.

„Už jdu, zlato,“ zabručel a odešel. Položila jsem se do postele a pokoušela jsem se usnout. Bohužel se mi to nedařilo. Po nějaké chvíli jsem se zvedla a šla do koupelny. Opláchla jsem si obličej a koukla na sebe do zrcadla. Podívala jsem se na mobil a viděla svoji tapetu, kde jsem viděla svoji fotku s Lukášem, když jsme ještě byli v pohodě. Mobil jsem s nechutí poslala po zemi do kouta a podívala se na sebe znovu do zrcadla.

„Co to vyvádíš?“ ptal se mě můj vlastní obraz v zrcadle. Najednou někdo klepal na dveře. Otočila jsem se a ve dveřích měla hlavou Sabina.

„Můžu dál?“ ptala se.

„Jo, pojď,“ odpověděla jsem a otočila se opět k umyvadlu, kterého jsem se celou dobu držela.

„Zlato, co se děje?“ ptala se mě. Přišla ke mně a objala mě kolem ramen.

„Nevím,“ odpověděla jsem a přitom jsem cítila, jak mi začala jedna slza stékat po tváři. Pokusila jsem se ji rychle setřít, ale Sab jsi jí všimla.

„Já vím, že se něco děje. Tohle nejsi ty. Vždycky si užíváš zábavu a moc neřešíš, jak to berou ostatní. Neohlížíš se. A teď? Zalézáš do kouta, straníš se ostatním. A navíc… Nejsem slepá a viděla jsem, jak jsi dneska spala,“ řekla a podívala se na mě do zrcadla.

„Já nevím. Prostě je všechno nějak špatně. Víš, jak jsem se těšila na lyžák a…“ nedořekla jsem, protože jsem si uvědomila její poslední větu. „A do hajzlu! Jak?“

„Šla jsem v noci na záchod a ty jsi byla u Martina v náručí. A vypadala jsi celkem spokojeně. A on taky,“ dodala a já se málem propadla hanbou.

„Já nevím, co mám dělat. Vím, že Lukáš mě miluje, ale miluju já jeho? Chová se jako žárlivý blázen a nenechá mě vydechnout, tak co si mám myslet? A Martin?“ zavrtěla jsem hlavou. „Martin nechce holku ze třídy a já to moc dobře vím,“ dodala jsem zoufale.

„A co je tohle zase? Lin, prober se! Ty a vzdávat se? To není tvůj styl. Vždycky si jdeš za svým a najednou by ses vzdala? Tak to ne! To ti nedovolím zase já,“ vyhrkla a já si uvědomila, že má pravdu. Vždycky jsem byla ta, která šla za svým a dostala to, co chtěla.

„Asi máš pravdu,“ řekla jsem a zvedla mobil, protože zadrnčel můj budík v půl osmé. Poté jsem se narovnala a hrdě odešla do pokoje. Ve skříni jsem si vybrala oblíbené tričko, tepláky a převlékla se. Potom jsem se ještě namalovala, i když jsem si slíbila, že dám týden šminkám vale, ale teď byly nutné. Nakonec jsem na sebe mrkla do zrcadla a šla na snídani…

Omlouvám se všem, kteří čekají vždy na další díl. Bohužel nemám tolik času, kolik jsem mívala dříve a psaní tudíž nejde tak rychle. Tak na to berte prosím ohled a nezabrhujte mě ani Lyžák.

Vaše Ali. =)

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Ali (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování