OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Lonely rebel 17.díl

08.02.2010 (19:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1259×

„Poslední vystoupení...“ pronesla Taylor a hleděla na Jeremyho, který právě stepoval před zrcadlem a pokoušel se vytvarovat si nějaký schopný účes na hlavě.

„Uběhlo to strašně rychle...“ souhlasil s ní a tiše zaklel, když mu na zem spadl lak na vlasy.

„Myslíš, že se něco změní?“

„Jako mezi náma dvěma?“

„To taky... ale nějak celkově...“
„Mezi náma určitě nic.“
„A jinak?“
„Jinak možná budeš klidnější a tolerantnější!“

„Tss...“

„Jo.“ Jeremy ji dal letmou pusu. „Budu muset za klukama. Za chvíli se uvidíme u aut.“
„Dobře.“ Taylor se ještě chvíli dívala za zavírajícími se dveřmi, ale měla divný pocit. Nikdy nic takového necítila... nebo možná už jo...

Byl to jeden z takových těch pocitů, že je něco špatně nebo, že se něco stane. Snažila se si toho nevšímat. Dnešek si s klukama musí užít, protože potom jedou domů a kdoví co se bude dít tam.

Postavila se před zrcadlo, kde stál Jeremy a dívala se do něj. Tentokrát nepozorovala vlasy, oblečení nebo líčení, ale hleděla si do očí.

Dívala se někam do svého nitra a hledala tam odpovědi. Chvíli se zaobírala vzpomínkami, jak to dopadlo s posledním klukem, do kterého se zamilovala a stále ještě cítila, že její srdce není úplně zacelené. Jeremy dal jejím pocitům nový rozměr.

„Taylor!“ bouchnutí, spíš kopnutí a Jacobův hlas, ji probralo ze zamyšlení. Ještě jednou se podívala do zrcadla. Tentokrát přelétla outfit a vlasy, potom se vydala ke dveřím a ven z hotelu.

„Tady je to celkem velký...“ konstatoval Chris, když přijeli k opravdu velkému baru, kde to žilo.

„Jejich velký ending!“ usmála se blondýnka a vystoupila z dodávky.

„Tak jdeme na to!“ Jacob se celý žhavý dral dovnitř.

„Moc si nefandi. Dneska řídíš ty!“ vrátil ho nohama pevně na zem Jason.
„Cože? Jakto?“
„Fakt to vychází na tebe!“ šklebil se Jese a předběhl Jacoba se vstupem.
„To není fér!“
„Já řídím pokaždé! To má být fér?!“ vrátil mu to Chris, takže Jacob radši svoje argumenty zhltnul. Muselo to být opravdu hořké sousto, ale zvládnul to.

„Uhni!“ Taylor ho se smíchem vžduchla od vchodu a sama vešla dovnitř. Tomuhle se říká pravá diskotéka.

Velký taneční parket, rozsáhlý bar a nemluvě o velkém podiu proč účinkující.
„Musíme nahoru...“ hlásil jí Jeremy a Taylor jen kývnula. Naposledy ji políbil a potom se vydal k podiu.

Taylor si vychutnávala každou jejich písničku od Dance with me až po Day with you, která se jí začala líbit taky.

„I would tell you what my favourite day is, but I can't, because it changes everytime I'm with you.“

Bad J museli zahrát ještě několik přídavků než je publikum pustilo z podia.

„Chtělo by to panáka!“ usmál se Chris.

„Jo! Ale ty a Jacob si ťuknete colou!“ rýpala Taylor.

„Tak to si raději připíjet nebudeme!“ hodil trucovný výraz Jacob.

„Ani nemusíš! My to zvládneme sami!“ schladil ho Jese a objednal několik panáků.

„Kde je Jeremy?“ napadlo najednou Taylor a rozhlédla se. Nikde v okolí ho neviděla.

„Ještě před chvílí tu byl...“ pokrčil rameny Jason.

„Půjdu se po něm mrknout!“
„Jo, ale ujde ti panák ségra!“
„To nevadí. Stejně tě předeženu!“ usmála se a vydala se směrem k východu jestli třeba nepotřeboval na čerstvý vzduch. Většinou se na vzduchu prostřídali všichni ze skupiny, tak tam mířila prvně.

Bylo trochu náročné procpat se zástupy lidí, které se hrnuli buď dovnitř nebo ven, ale byla na to už zvyklá. Konečně už zahlédla dveře, ale blíž k ním jít nemusela, protože jí otřáslo to co uviděla.

Chvíli si myslela, že si ho s někým plete. S nějakým jiným blonďákem, ke kterému se lepí nějaká bruneta, která ho potom začne líbat.

Ale nemýlila se. Opravdu tam stál Jeremy. Najednou jako by se všechen čas zastavil a všechno kolem ní se začalo motat.

„Ne...“ chtěla to vykřiknout, ale zmohla se jen na šepot, který se jí vydral z úst. Chtěla tam jít a něco mu říct, ale k tomu neměla dostatek odvahy, proto se jen otočila na podpatku a snažila se prodrat davem.

Kam vlastně jde? Co chce dělat? Netušila co udělá, dokonce si ani neuvědomovala kam jde, protože všechno kolem ní jako by bylo rozmlžené. Do někoho vrazila, ale netušila do koho.

„Taylor?“ vzhlédla k osobě a vše bylo zase normální. Znovu mohla pořádně zasotřit.

„Jacobe?“ vyhrkla bez zaváhání.

„Co se ti stalo? Vypadáš jako by jsi viděla ducha! Ty brečíš?“ Jacob se k ní blíž sklonil a blondýnka si až teď uvědomila, že se jí po tváři kutálejí slzy.

„Prosím... odvez mě na hotel...“
„Co se stalo? Kde je Jeremy?“
„Jacobe, prosím. Odvez mě na hotel...“

„Ok... Neměli bysme jít za tvým bráchou?“
„Ne! Vezmi mě prosím na hotel... máš u sebe klíče?“ blekotala jedno přes druhé.
„Jo, mám.“ Jacob vytáhnul z kapsy svazek klíčů. „Pojď...“ zamířil k východu, ale blondýnka prudce zavrtěla hlavou.

„Ne! Tama ne!“

„Proč ne?“
„Prosím... půjdeme zadem.“
„Dobře...“ Jacob absolutně nechápal co se děje, ale byl odhodlaný to v autě zjistit.

„Stejně bych to měl někomu říct!“ sedal si nesouhlasně za volant.

„Ne, prosím...“
„Tak mi řekni co se stalo...“

„Po cestě!“ Jacob neochotně nastartoval a vyjel na silnici.

„Můžeš spustit... Co se ti stalo?“
„Viděla jsem Jeremyho...“
„A z toho vypadáš tak, jak vypadáš?“ nechápal Jacob.

„Ne! Byl tam s nějakou holkou... asi se pobliju...“
„A nespletla ses? Byla tam docela tma a ty světla taky nejsou nic moc...“

„Ne! Chvíli jsem si taky myslela, že to není on, ale byl to on...“
„Moc se mi to nezdá... tohle by Jery neudělal...“
„Je mi jasné, že se ho zastáváš, ale fakt to byl on...“
„Nechceš si to třeba nechat vysvětlit?“
„A co? Že bruneta je holt přitažlivější než blondýna?“
„V tom to nebude...“
„Nechci o tom mluvit.“ Taylor popadla svůj mobil a něco do něj zuřivě ťukala.

„Dobře. Co budeš dělat na hotelu? Budu se muset vrátit zpátky, abych odvezl kluky.“

„Jo... předtím mě hodíš na vlak!“
„Cože?“
„Jo... jeden jede za půl hodiny...“
„Kam chceš jet? A jak jsi na to došla?“

Taylor mu před nosem zamávala mobilem, kde byl najetý jízdní řád.

„Pojedu domů.“
„Pochybuju, že to jede přímo!“
„Ne. Nejede. Asi 20 km budu muset dojet taxíkem.“
„Taylor...“

„Ne! Ty to nechápeš! Nemůžu s ním jet zítra několik hodin v autě! Prostě nemůžu!“
„Ale taky nejsi ve stavu, kdy by jsi mohla jet vlakem! Může se ti něco stát! Jese mě zabije!“
„Jacobe! Prosím!“ Taylor se na něj zoufale podívala.

„Nemyslím si, že je to dobrý nápad...“
„Buď mě tam hodíš nebo tam dojdu sama po svých...“
„Taylor... je to blbost!“
„Ne! Já ho prostě nemůžu vidět... pochop to! A takhle bych neměla kam utéct...“

„Hodím tě tam...“

„Děkuju...“ blondýnka se zabořila ještě hlouběji do sedačky a pozorovala ubýhající cestu.

„Kolik si toho chceš vzít sebou?“ vyzvídal Jacob, když stáli u Taylor v pokoji.

„Jen batoh... zbytek mi dovezete!“ blondýnka popadla džíny, triko s krátkým rukávem a zmizela v koupelně, aby se převlékla. Během chvilky byla zpátky a soukala se do huňaté mikyny, ve které jí nikdy nebyla zima.

Ještě zašněrovala tenisky, vzala malý baťůžek a rozhlédla se kolem.

„Můžu jít.“
„Vážně sis to nerozmyslela?“
„Ne!“
„Taylor, ještě máš čas.“
„Chci jet domů.“
„Je noc.“
„Já vím, ale stejně... Pojďme už!“

„Jese mě zabije.“
„To už si říkal! Jdeme... prosím..."

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lonely rebel 17.díl: