OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Jen jeden polibek - 22. kapitola

19.09.2011 (16:00) • Petronka91 • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1348×

22. kapitola

Řvala a kroutila se. Někdo ji začal držet při zemi, aby se nehýbala. Podíval se na dotyčného. Thor. Držel mu ji, zatímco jí lámal pomalu kůstky prstů. Muselo to pěkně bolet, protože řvala jak z utržení. Damian nikdy takový nebyl. Byl nepříčetný jen párkrát za těch několik set let. Vždy ho zklidnil Thor, ale ten mu teď pomáhá.

„Řekni mi, kde je!" opakoval stále dokola.

„Prosím, už dost," dokázala vyslovit.

„Budeš mluvit?" zeptal se jí.


Damian byl k nezastavení. Chtěl to sídlo zničit a spálit a mít u sebe jen Alice. Musí ji zachránit a nikdo mu to nedokáže rozmluvit. Už plánovali víc jak tři hodiny. Podle informací od Dany věděli, že to sídlo je obehnáno kamerami a zrůdami. Nebál se. Nikdo se nebál. Byli ochotni jít do toho bez keců.

„Kolik jich tam je?" ptal se Lucas Gregoryho, který se napíchl na jejich kamery.

„Dost, šéfe," konstatoval Gregory. Snažil se kamery obelstít, aby nahrávaly jednu pasáž dokola. „Mají zatraceně dobrou ochranu," řekl suše.

„Fajn. Jak se tam dostanem." Damian hodil pohled na Thora. Věděl, co mu to připomíná. Měl strach o Alice. Měl ji rád.

„Půjdeme tudy zadem." Ukázal Ivan na zadní vchod. „Já, Nathaniel a Damian," doplnil.

„My jdeme hlavní branou," konstatoval Lucas. „Gregory zůstane tady." Gregory pokýval hlavou. Čekal to. Musí jim zajistit stálý kontakt a rušit ostatní komunikaci.

Nemohli se dočkat, až tuhle budovu vyhodí do povětří. Musí ji zničit a vše uvnitř taky. Jen Damian doufal, že je jeho Alice v pořádku, že se jí nic nestalo. Zabije všechny, co se na ni jen křivě podívali. Cítil její neklid a strach a snažil se ji tak i dálkově uklidnit. Nestačil jí ani vysvětlit, že spojení má i tyhle výhody. Společně se dokážou vycítit, co ten druhý cítí a vyslat mu klid.

Byl nervózní a nedočkavý. Podíval se kolem. Na svoje bratry. Každý ji má rád. Dokonce i Thor se trošku změnil. K lepšímu a to jen díky Alice. Chtějí zachránit. Patří k nim a moc dobře si to uvědomují. A Dana. Ta se bude ještě těšit. Damian s Lucasem a Thorem se o to postarají u soudu. Soud pro zběhlé upíry, který vše kontroluje i vyvolené. Za tohle ji popraví, její chyba.

Zkontroloval si všechny zbraně, klepali se mu ruce a tak ho i dotek Thora vylekal. Položil mu na rameno dlaň. Pokýval mu a znovu vše překontroloval.

„Takže nasaďte si mini sluchátka a zkusíme komunikaci," řekl jim Gregory. Vystoupili z dodávky. Seřadili se. „Jedna, dva, tři, slyšíte?" ptal se.

„Jasně a zřetelně Gregory," souhlasil Lucas. „Jdem na to."

Damian s Ivanem a Nathanielem šli okolo brány vzadu. Otevřeli si malá vrata. Ivan ukázal na Nathaniela, aby to ohlídnul. Vše klapalo. Došli ke dveřím.

„Kamera zadní dveře?" zeptal se do sluchátka Nathaniel.

Ozval se mu hlas Gregory: „Jeden slídil a na schodech zrůda."

Poslouchali, až se slídil dostal blízko a otevřeli dveře. Omráčili ho a zabili tiše. Jakmile je jednou slídil, nedá se vrátit stav. Je bez duše a bez vůle, poslouchá jen zrůdy. Kráčeli po schodech. Ivan chytil za rohem zrůdu a zabil ji. Procházeli dál do budovy. Objevili se schody do komnat nahoru. Během stoupání je napadli další. Ivan s Nathanielem se jich snažili zabavit a Damian pokračoval.

V sluchátku se mu ozývali zvuky boje a střelby. Pak jen slyšel, „Vše Ok." Rozpoznal hlas Thora. Kouknul za roh. Viděl několik dveří a na konci chodby další schody. Hlídali je. Zamířil zbraní a vystřelil. Zásah. Vyšel další schody. Tam ho překvapili. V rychlosti je dostal, ale stačili dát echo dalším. Byli už prozrazeni. Všude se ozýval zvuk alarmu.

Když vyšel schody, rozhlídnul se. Na druhém konci byli před dveřmi čtyři zrůdy a dva slídilové. Vyzbrojení. Nepozorovaně se tam nedostane. Musí je vylákat.

Přestal se ukrývat a i hned zaútočili dva slídilové. Během mrknutí oka je zneškodnil. Pak se vše odehrálo rychle...

* * *

Alice ležela, co by také měla dělat jiného. Chris ji hlídala. Nemohla se ani poškrábat na nose. A že ten ji svědil. Ošívala se, takhle poloha nebyla vůbec příjemná a navíc už v ní byla dlouze. Bolela ji záda a necítila nohy a ruce. A pořád jí byla zima. Měla na sobě jen nějakou košilku černou a ještě k tomu saténovou. Stále ji svědil nos.

Uslyšela zvuk. Alarm. Chris si toho taky všimla a kdo by ne. Řvalo to nahlas. Chris začala přecházet po pokoji sem a tam. Byla nervózní. Alice se chytla naděje. Damian, křičela její hlava a zároveň dostala strach. ,Co když to nestihne a oni mě odvezou?' Doufala, že to dokáže. Slyšela střelbu a křiky. Chris se zamračila a šla ke skříni a vytáhla z ní ruční pistole. Vzala je obě do rukou a namířila na dveře.

„Chris! Ne! Nesmíš!" řvala na ni Alice, aby odlákala její pozornost. Chris na ni zamířila jednou zbraní.

„Buď zticha!" křikla na ni zpět.

Slyšela bitvu za dveřmi a rány a křik. Konečně to všechno utichlo. Někdo se snažil vypáčit zámek. Vzdal to a vykopnul je. Chris začala střílet na dotyčného.

„Chris! Ne!" křičela na ni Alice, ale ona jí nevěnovala pozornost.

„Drž hubu!"

Najednou přestala palba. Chris se podívala na Alice a Alice si ji prohlídla. Zalapala do dechu. Chris se zamračila a podívala se dolů na sebe na hrudník. Tvořil se jí tam červený flek. A z hrudníku jí trčela dýka. Sáhla si na ni. Na rukou jí uvázla krev. Sesunula se k zemi. Definitivně mrtvá.

Podívala se ke dveřím a tam stál. Alice se zastavilo srdce a pak se rozeběhlo nezávratnou rychlostí. Byl to on. Její Damian. Utíkal k ní k posteli a snažil se jí rozvázat nohy nejdřív a pak pouta. Vzal paklíč a odemknul je. Alice, i když byla ztuhlá, skočila mu do náručí. On si k sobě pevně přivinul. Mačkal ji a ona ho křečovitě držela kolem krku. Z očí tekly slzy. Vzal jí tvář do dlaní a slíbal jí potůčky slz.

„Jsi tady, tady," mluvila k němu Alice.

„Ano, Alice, miláčku. Jsem tady," uklidňoval ji Damian.

„Přišel si pro mne," dál mluvila.

„Ano, nenechal bych tě tady." Políbil ji zhluboka, potřeboval se ujistit, že ji drží. Opětovala mu to. Nemohla popadnout ani dech. Tak moc se bála, že tam zůstane. Začala vzlykat.

„Ššš, jsem tady a odnesu si tě domů." Líbal jí tváře a hladil. Vzal ji pod rameny. Museli se odtud dostat, co nejrychleji. Kráčeli studenou chodbou. Alice ukrytou za jeho zády. Sešli ze schodů a dole našli stále bojujících pár zrůd. Bratři vítězili.

„Musíme pryč. Hned!" hulákal Lucas. Všiml si Damiana a Alice. Všichni byli mrtví. Skoro. Rychle odcházeli, ale něco zapíchlo se do Damianových rukou. Střela. Alice vykřikla. Schoval ji do objetí a sám chytal kulky. Před nimi se zjevilo deset zrůd. Všichni v rukou zbraně. Za nimi se ozval smích. Slizký a odporný smích.

„Oh, takové přivítání bych tedy nečekal. Vítejte," vysmíval se jim Pán/Wayne. Otočili se k němu všichni. Stál na vrcholu schodů. „Mysleli jste si, že mi utečete s Alice. Nikdy."

Teď nemohli riskovat. Mohla by se zranit Alice a to by nikdo nedopustil.

„Máte na vybranou," prohlásil Wayne. „Buď zemřete rychle a bezbolestně nebo," nedokončil. Pokynul rukou k Alice, ale Damian ji nehodlal pustit k němu. Z hrdla se mu vydralo zavrčení. Wayne se rozesmál.

„Alice, pojď ke mně a přísahám ti, že tví hoši nebudou trpět," řekl jí klidně.

„Ne, Al, nechoď. Lže ti," řekl jí někdo z bratrů. Polkla a vyšla k němu. Damian ji ani nestačil zastavit a vykročil za ní. Zrůda se objevila před ním. Musel zastavit.

„Výborně, Alice," chválil ji Wayne. „Hodná," pokračoval. Vyšla schody. Ocitla se u něj a on ji objal. „Zab..." nedomluvil, protože ho něco zasáhlo do hrudi.

Alice než se vydala nahoru k Waynovi, ukradla Damianovi jednu z dýk, a když kráčela, schovala ji na bok, aby ji nezahlédl. Bylo skvělé, že ji objal. Než stačil dát pokyn, zabodla mu dýku do hrudi, do srdce. Tak, jak má být zrůda zabita. Odstoupila od něj a on se na ní zlostně podíval. Nikdo v sále nic nechápal, až když od něj uhnula. Rozpadl se prach. Byl konečně mrtvý. Dole se rozpoutala bitva. Všichni bojovali a stříleli mimo dosah Alice. Kolem nich se proháněly kulky a dýky a bůhvíco ještě.

Viděla, že několik ran schytali, ale jakoby to vůbec nevnímali. Říkali jí, že tělo všechno vypudí z těla. Ano. Raní je to a bolí to, ale vyléčí se. Kolem ní se mihla zbloudilá kulka a někdo a někdo schoval Alice. Shodil ji na podlahu a přikryl vlastním tělem. Koukla se na dotyčného. Byl to Thor. Mrkl na ni a postavil ji. Všude teď bylo ticho. Damian se k ní rozeběhnul a chytil ji do náručí.

Dal jednu paži pod jejími koleny a vyšvihnul si ji do rukou. Do ucha jí stále šeptal „Miluju tě," stále dokola. Vzal ji, protože teď na podlaze byly střepy a ona neměla žádné boty. Vyšli ven. Gregory se na ni usmíval už od auta. Všichni nastoupili. Damian si ji položil do klína a ona se mu uvelebila. Tiskla se k němu a vdechovala jeho vůni. On ji pořád sem tam líbnul do vlasů a na spánek.

„Jsi v pořádku?" zeptala se ho tiše.

„Neboj, jsme všichni v poho," prohlásil Dante. Byli už kus od té budovy, když se ozvala rána. Podívala se a dům byl v plamenech.

Alice si náhle vzpomněla na svého únosce. „Víte, kdo mě unesl?"

„Jo, byl to nějakej Balthazar nebo tak. Postarali jsme se o něho," uklidnil ji Thor. „A o Danu taky," šeptl si spíš pro sebe, ale Alice to slyšela.

„O Danu? Co to znamená?"

„Ona jim pomáhala, ale neboj. Půjde před soud." Mrkl na ni Lucas.

„Vy máte soudy?" řekla nevěřícně Alice.

„Samozřejmě i u nás jsou ňácí blbečci a tak," řekl Gregory. Zakroutila hlavou. Tohle netušila, myslela, že prostě všechny vyřídí a hotovo.

Celou dobu cesty domů mačkala Damiana a přitahovala ho víc k sobě. Když konečně dojeli, v garáži čekaly holky a Jesse. Přivítali ji a po objali. Damian ji chtěl zavést do ošetřovny, ale zakázala mu to. Nic jí nebylo, za to Damianovi ano. Nepustil ji z rukou, až v pokoji ji položil na postel. Prohlídnul si její otlačené ruce od pout a krvavé šrámy na nohou. Odvedl ji do koupelny. Svlékla se a pomohla Damianovi. Sundala mu kabát, který byl odepsaný. Košili odhodila do koutu a tam i kalhoty. Zarachotily jeho zbraně, ale nevšímali si toho. Stoupla si do sprchy a zatáhla k sobě.

„Otoč se! Spláchnu ti záda," přikázala mu. Na zádech už pomalu neměl žádné stopy po kuklách jen krvavé šmouhy. Omyla mu je vodou a na ruce nanesla sprchový gel. Mydlila mu je a on se pak k ní otočil a něžně ji políbil. Sehnul se a ošetřil jí nohy. Líbal ji cestou dolů, ale ne, že by ji chtěl, jen ji uklidňoval. Když byl hotov, postavil se a namířil hlavici sprchy na její vlasy.

Celou dobu se hladili a mazlili s pokožkou toho druhého. Přesvědčovali se, že tomu druhému nic není. Damian se nejprve osušil a pak sám pomohl Alice. Vzal ji zase do náručí jako princeznu. Nechtěl, aby se namáhala. Dělalo mu to dobře, když jí cítil u sebe. Postavil ji před postelí. Šel ke skříni a vytáhl svoje tričko. Navlékl jí ho. Bylo jí veliké. Dlouhé až ke kolenům. Sám si vzal tepláky na spaní. Nadzvedl deku a Alice se položila. Uvelebil se vedle ní.

Lehla si mu na hrudník a objal ji oběma rukama. Držel pevně. Ona ho sem tam líbla na hruď. Hladil ji po vlasech. Byl šťastný, že ji má zpátky, ale tížila ho otázka. Alice to vycítila.

„Nic mi neudělal, Damiane," špitla mu tiše. Políbil ji na rty.

„Odpočiň si Alice," řekl jí něžně.

„Miluju tě, Damiane. Navždy tě bude milovat," vyslovila se mu Alice. „Tolik jsem se bála, ale stále jsem doufala, že si pro mne přijdeš," pokračovala.

„Nikdy bych tě tam nenechal. Nesnesl bych to, kdyby se ti něco stalo... Miluju tě, Alice," opětoval jí Damian. Přitulila se ještě víc k němu.

Bude už jen šťastná, jen s Damianem. Miluje ho víc, než cokoliv jiného. Nikdy se ho nevzdá a on se nikdy nevzdá jí. Patří k sobě. Damian a Alice, jen spolu tvoří celek. Navždy.

21. kapitola ☼ Epilog

Tak doufám, že jsem Vás potěšila... no ale ještě nás čeká Epilog... plný překvapení...

Děkuji Vám za vaše komentáře a podporu... :-)

Autor: Petronka91 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen jeden polibek - 22. kapitola: