OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Jen jeden polibek - Epilog

20.09.2011 (18:00) • Petronka91 • Povídky » Na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 1817×

Epilog

O pět let později

V zámku byli všichni, jako na koni. Čekali před dveřmi ošetřovny. Vevnitř byli jen Damian, Jesse, lékař a Alice.

„To není správné. Trvá to moc dlouho," prohlásila Zira. Nathaniel ji šel obejmout.

„Zvládne to. Je to silná holka," uklidňoval ji.

Gail byla jak na jehlách. Cloumaly s ní hormony. Byla v pátém měsíci těhotenství a byla velmi náladová, ale Dante se nenechal odradit. Vždy byl při ní, když jí bylo veselo i smutno. Momentálně se ji snažil zastavit, aby nevychodila důlek. Byla hodně nervózní.

Po té noci, co se tamto stalo, byla konečně Al šťastná a všem to dávala ukazovat. S Damianem byli stále spolu. Milovali se moc a hluboce.

Ozvalo se zasténaní. Moc hlasité. Hlas lékaře a uklidňování Damiana a hned na to i Jesseho.

* * *

Alice ležela na stole podepřená Damianem za zády. Ruce v dlaních a Jesse jí otíral pot.

„Už to bude, Alice. Seš šikovná. To zvládneš," uklidňoval ji Jesse.

Zasténala nahlas. Sevřela pevně Damianovy ruce.

„Tak, hodná. Dýchejte, Alice. Dýchejte," radil jí doktor. Začala funět. Byla už vyčerpaná, ale odmítla utišující léky. Nevěřila jim a navíc vždy po nich byla malátná. Teď měla chvilku klid. Nic jí teď nenutilo a tak si vzpomněla na den, který v jejím životě znamenal mnoho...

* * *

Byla v koupelně a seděla na záchodovém prkýnku. Vzbudila se se zvracením a dobrou půl hodinku si potřásala s prkýnkem. Vyčistila si zuby a umyla si obličej. Něco se stalo a tak se rozhodla sama dojet do lékárny a tam si koupila to, co potřebovala a momentálně čeká. Koupila tři. Koukla se na hodinky. Ještě minutku. Jestli je to pravda, moc se těšila a doufala. Znovu se koukla na čas.

Postavila se a přešla k zrcadlu. Pod ním byly ty předměty. Předměty, které ji buď udělají šťastnou, nebo se bude muset snažit dál. Vzala do ruky jeden. Byly tam dvě čárky. Zamračila se a popadla krabičku. Vytáhla informační lístek. Dvě čárky a jedna čárka. Podívala se na ostatní. Jo. Dvě čárky. Znovu se ohlédla na krabičku těhotenského testu.

Je těhotná. A jestli se nemýlí, tak to ani nebylo v plánu. Prý se stane málokdy, že během úplňku a při výměně krve, vyvolená otěhotní. Damian to Alice vše vysvětlil. Jenže jim se to podařilo. Vyskočila a začala se smát. Teď jen musela počkat na Damiana, až se vrátí z lovu. Jenže, jak to udělá.

Popadla balicí papír od Vánoc. Vzala krabičku od náramku, co jí věnoval Damian ten večer, kdy se spojili. Zabalila to a vzala stužku a udělá mašli. Položila balíček doprostřed postele. Měl každou chvíli už dorazit. Otevřela skříň a oblékla si dárek k Vánocům. Noční košilku od Damiana. Oblékla si ji a trochu se upravila v koupelně.
Slyšela otevření dveří jejich pokoje.

„Miláčku, jsem tady. Kde jsi?" volal Damian. Musela se sama pro sebe usmát.

„V koupelně. Hned jsem tam a na posteli máš pozdní dárek," křikla na něj zpět.

„To si nemusela, miláčku. Mám přece tebe."

Pomalu a potichu otevřela dveře. Dívala se, jak to rozbaluje. Odhodil papír a otevřel krabičku. Vytáhnul těhotenský test číslo tři. Už nestála v koupelně, ale v pokoji. Pár kroků od něj. Stále bez reakce sledoval test. Najednou mu to docvaklo, rozzářily se mu oči. Podíval se na Alice a popadl ji do náruče a se smíchem s ní zatočil po místnosti.
„Je to jistý, Alice?" Pokývala mu hlavou. Políbil ji něžně a vášnivě. „Bože, Alice, miluju tě. Moc tě miluju. Budeme rodiče, Alice. Miluju tě," blekotal dál a dál.

* * *

Ze vzpomínek ji vyrušila kontrakce.

„Zatlačte, Alice, a pro dýchávejte to!" přikázal jí doktor.

„Alice, dýchej. Klid, miláčku. Jsi silná a tvrdohlavá, to zvládneš. Tak, ano, tak," mluvil po celou dobu na ni Damian, co Alice tlačila. Po pár chvilek a kontrakcí se ozval pláč. Pláč jejich dítěte.

„Je to holka, Alice. Holka," mluvil na ni Jesse.

„Alice, máme dcerku. Miluju tě." Líbnul ji Damian na tvář a Alice se na něj unaveně usmála.
Má dcerku. Lékař odstřihnul pupeční šňůru. Otřel ji a zabalil do nahřátého ručníku a položil Alice do rukou na prsa. Damian ji podepřel rukama, aby nebyla těžká na Alice. Okamžitě přestala plakat. Oba se dívali na svou dcerku. Měla černé chmýří na hlavičce a oči po Alice.

„Víte, jak se bude jmenovat?" zeptal se Jesse.

„Elizabeth," řekli společně a políbili se.

* * *

Jesse byl přeměněn na upíra a vede si skvěle i v bojích proti zrůdám. S Gregorym jsou spolu šťastní. Eve má s Nathanielem chlapečka Adama. Mary měla štěňátka. Nechali ji po roce připustit a teď jim po zámku běhá i Chris. Ostatní mláďata dali dětem v ostatních zámcích. Gail je těhotná. Pět měsíců přesněji. Porta se s Alice ještě víc skamarádila a teď jsou holky všechny pospolu a dumají nad svými muži, co jim provést. A kluci jsou šťastní, že jim můžou udělat radost. Thor se už skoro úplně rozevřel. Baví se s nimi a hrají spolu i hry na hřišti. Říkal, ale že už nechce žádnou vyvolenou. Jeho vyvolená už není a nepotřebuje další. Stačí mu, že vidí, že jsou ostatní v pohodě. Hraje si s dětmi a vymýšlí s Tomem kdejakou neplechu pro Lucase. A Paige s Theresou jsou pomalu dospělé. Ale pořád jsou to mladé dívky a tátové nedopustí, aby se jim něco stalo. Zira je umí zklidnit. No, a ostatní si užívají, jak jen to jde.

Alice se naučila důvěřovat a otevřít své srdce a s Damianem mají holčičku Elizabeth, kterou nadevše milují. Jsou spolu a patří k sobě navždy. Jedno srdce, jedna duše, ale dvě těla. Jen jeden polibek Alice přesvědčil, že Damian je pro ni ten jediný a pravý... A Damian rád splní svým holkám vše, co jim na očích uvidí.

Říká se, že to, aby si vzlétl, musíš obejmout člověka, kterého miluješ, protože každý má jen jedno křídlo. Jedno křídlo lásky. Oni se našli a miluju jí se nadevše.

22. kapitola ☼ Prolog ☼ Shrnutí

Poprvé mě tato povídka napadla, když jsem spala. Byl to hned ten Prolog... Ja vím nic zajímavého, ale vnuklo mi to nápad. Muž sledující nějací divný chlápky, kteří sledují ženu atd... Prostě mě to tak zaujalo, že jsem to musela sepsat... Trochu jsem si dopomohla knížkami, které jsem četla... a že jich bylo. :-D Nakonec se z Jen Jednoho Polibku stalo 45 636 slov.

Chtěla bych Vám poděkovat, za to, že se Vám má povídka líbila a žejste mi dali možnost zveřejnit.... Děkuju... Děkuju za Vaše opravy a za Věše komentáře, které mě potěšily...

Doufám, že se budeme i nadále setkávat zde na těchto stránkách... ;-)

Autor: Petronka91 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen jeden polibek - Epilog: