OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Jen jeden polibek - 21. kapitola

18.09.2011 (16:00) • Petronka91 • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1280×

Christina Aguilera - You Lost Me

21. kapitola

Snažila se křičet a někdo jí zacpal něčím pusu, a čím víc dýchala, tím víc se cítila malátnější. Bránila se zuby nehty. Ví, že útočníka kopla do rozkroku, protože i couvl, ale nepustil. Pomalu ochabovala, zrak se zamlžil a zatočil se s ní svět. Propadla do tmy. Do klidu a nic netušící, co se stane, anebo co se bude dít. Jen tma a ticho.

Konečně něco začala Alice vnímat, ale to ji neuklidnilo. Byla zima a nešlo jí otevřít oči. Poslední, co si pamatuje, je, že byla na nákupech a odskočila si na toalety. A pak ji někdo napadl. Zalapala po dechu a srdce se rozbušilo šílenou rychlostí. Pokoušela se něco vnímat. Zatřepotala víčky, šlo jí to ztěžka.

Otevřela je, ale nebyla si jistá. Viděla jen tmu. Ležela na něčem. Bylo měkké a studené. Jako satén. Pokusila se hýbat nohy, nedokázala to, jakoby ji neposlouchaly. Teď ruce. Něco zachrastilo a Alice se lekla. Zkoušela se protáhnout. Tělo cítila, ale nějak malátně. Polkla křik.

Znovu zatřásla pažemi, až teď si uvědomila, že to, co vydalo zvuk, bylo na jejích rukou. Měla pouta. Těžká pouta, pevně ji obepínaly. Nohy nejspíš měla svázané a od sebe. Necítila je tak dobře jako ruce, ale aspoň něco. Měla šílený strach. Nevěděla, zda se jí to zdá nebo je toto realita. ,Znovu už ne. Prosím, už ne,' křičelo její vědomí.

Byla spoutána a svázaná. Nic neviděla a byla jí zima. Z očí jí začaly téct horké slzy bolesti. Slzy strachu a hrůzy, ale smutku. Bála se, že už nikdy se nezasměje Gregorovým vtípkům a Jesseho zamilovaného pohledu. Nikdy už Toma, Paige a Theresu neobejme a nebude moct závodit s Mary. Nebude je tišit. Budou jí chybět holky a kluci, ale ze všeho nejvíc jí bude chybět Damian. Její milovaný a jedinečný upír Damian. Nebude se moct koukat do jeho zamilovaných a dravčích očí. Nepolíbí ho a nestulí se mu na hrudi.

Tušila, že tohle už nepřežije. Už nemá sílu. Má strach. Bolí ji vědět, že už Damiana neuvidí. Chtěla by znovu. Chtěla mu dát několik dětí. Tolik si přála být už jen šťastná. Místo toho teď čeká, co se bude dít. Věřila, že Damian ji bude hledat, jen jak dlouho mu to bude trvat? Nechce se mu pak podívat do očí, když... Ne. Nebude na to myslet.
Teď jen musí čekat. Chlad postupoval. Třásla se a mrzla. Měla žízeň. Musela tu už být dlouho, protože už cítila celé tělo. Uslyšela nějaké hlasy. Panika ji obklopovala. Hlasy se blížily a teď už slyšela i kroky.

Ozval se cvak a ji oslepilo světlo. Dveře bouchly o stěnu. Někdo se v nich objevil. Menšího vzrůstu. Alice zalapala po dechu. Nemohla tomu uvěřit. To nebylo možné. ,Bože, Damiane, miluju tě,' pomyslela si zoufale a koukala na postavu, která si ji přeměřovala pohledem hladového vlka.

Zámek Night Town, Seattle

Už se nemohl dočkat své vyvolené a lásky Alice. Damian se právě vracel z lovu. Nic unikátního se nestalo. Jen jedna zrůda a její slídil. Celou noc musel myslet jen na ni. Kluci si z něj utahovali, ale jemu to bylo úplně jedno. Těšil se na Alice, jako dítě, co čeká o Vánocích na dárky.

,Oh, bože. Vánoce,' zděsil se Damian. Bude se muset pak někdy vydat koupit Alice ten nejlepší dárek, ale co? Dal by jí cokoliv, o co by si řekla. Chvilku přemýšlel a musel se pousmát. Jeho Alice. Jen jeho. Těch pár dnů, co spolu zažili, byli neuvěřitelné a krásné. Už nemohl být šťastný, než po jejím boku. I teď mu chybí a to je od ní pár metrů. Je zamilovaný blázen, ale kdo by nechtěl být blázen zamilovaný. Byla prostě úžasná.

Zaparkoval v garáži a porozhlédnul se. Auta holek už jsou zpátky. Ještě jí ukáže jaký je její upír. Nevyleze z jeho postele po dalších, řekněme několik věčností. Byl nenasytný. Vystoupil a zamkl své auto. Kluci byli tak laskaví, že mu jeho Volvo přivezli zpátky, konkrétně Lucas.

Vyšel schody a mířil rovnou do svého pokoje. Teda do jejich pokoje. Otevřel dceře, ale Alice nikde neviděl. Nebyla v pokoji. Prošel ke koupelně. Ale tam taky nic. Rozsvítil, i když nemusel. Nikde neviděl nějaké tašky. ,Musela si oblečení už schovat,' usoudil. Ale něco tu nesedělo.

Zamračil se a vydal se do obývacího pokoje. Nikde nikdo. Něco se tu děje. V jídelně a ani v kuchyni nikdo nebyl. Sešel dolů do místnosti, kde měli schůzky ohledně plánování. Vstoupil a tam byli všichni. Přesto nikde neviděl Alice. Stranili se ho a ve vzduchu ucítil strach a paniku. Podíval se okolo. Gail plakala v náručí Danteho a Nathaniel musel tišit Eve. Porta byla zjevně naštvaná. Podívala se na dotyčného její ho vzteku. Dana.

Přešel k němu Thor. On jediný vždy dokázala zvládnout Damiana, když byl nepříčetný. Tenkrát. Tohle mu stačilo.

„Damiane? Něco se stalo." Podíval se znovu na Danu, seděla v křesle a spoutaná k němu. V obličeji radost.

„Kde je Alice?" zeptal se.

Promluvila Gail,: „My nevíme." Damian na ni zavrčel, ale pokračovala, „Byli jsme nakupovat a odskočila si a... a nevrátila se." Doteď si neuvědomil, že ho Thor pevně drží. Podíval se zase na Danu. Přimhouřil očí a vyvlíknul se z objetí. Přešel k ní a chytil do rukou její krk. Chtěl ji mučit a uškrtit a zabít. Jestli...

„Kde. Je. Alice?" zavrčel na ni. Upevnil stisk. I přesto se na něj falešně usmála. Pokrčila rameny.

„Ta mrcha to ví!" zakřičela Porta. Hnala se Damianovi pomoct mu jí ublížit a rozpárat.

Třískl s Danou o stěnu. Thor se ho snažil zastavit. Vyvlíknul se mu a uhodil ho do hrudi. Thor přeletěl místnost a proboural dveře až k další zdi. Přistoupil k Daně. Jednou rukou ji vytáhl a praštil s ní do zdi. Z obou stran ho tahali. Ivan a Lucas. Nedokázali mu v tom zabránit. Dana se jen sípavě nadechla.

Povolil stisk. „Mluv! Mluv, říkám! Řekni kde je Alice!" přikázal jí.

Uchechtla se. „Nikdy ji už nenajdeš," řekla mu. Nikdy si nemyslel, že by dokázala ženu uhodit. Ale udělal to. Z nosu jí tekla krev a v ramenu jí praskla kost.

„Řekni mi, kde je! Nebo tě umučím k smrti. Zabiju tě. Velmi bolestně a pomalu. Budu ti lámat každou kost v těle pomalu. Budeš mě prosit, abych tě zabil. Kde je Alice!" řval na ni a lámal jí prsty. Kvůli Alice by zabil kohokoliv.

Řvala a kroutila se. Někdo ji začal držet při zemi, aby se nehýbala. Podíval se na dotyčného. Thor. Držel mu ji, zatímco jí lámal pomalu kůstky prstů. Muselo to pěkně bolet, protože řvala jak z utržení. Damian nikdy takový nebyl. Byl nepříčetný jen párkrát za těch několik set let. Vždy ho zklidnil Thor, ale ten mu teď pomáhá.

„Řekni mi, kde je!" opakoval stále dokola.

„Prosím, už dost," dokázala vyslovit.

„Budeš mluvit?" zeptal se jí.

Někde nedaleko, Seattle

Pán už se nemohl dočkat svého přírůstku. Chris už mu takové potěšení nemohla dát. Ano, byla krásná a kreativní, přesto tomu něco chyběla. Seděl v křesla v kanceláři a Chris na kolenou před ním pod stolem. Vzrušovala ho to ano, ale nemělo to na ni. Odstrčil ji a zapnul si poklopec od kalhot. Pochopila. Stoupla si a sedla si na jeho stůl. Nový stůl.

Někdo zaklepal na jeho dveře. Balthazar otevřel a vešel. „Pane? Přál jste si vědět, kdy se probudí?" řekl mu s úsměvem.

„Oh, ano. Už je vzhůru?" optal se nedočkavě.

„Ano, W. Je vzhůru už něco přes dvě hodiny. Řekl jste, že ji mám nejdřív pozorovat a přijít až bude úplně vzhůru," řekl mu zkroušeně. Nenáviděl pracovat pro někoho, ale ještě víc nenáviděl bratry.

Pán pokýval hlavou a řekl: „Děkuju ti moc. Budeš znamenitě odměněn." Postavil se a vzal za ruku Chris. Vydali se i hned za jeho přírůstkem. Chris poslušně cupitala za ním. Ještě pár dnů a už bude moc pracovat sama, jako každý.

Slyšel, jak se baví jeho zrůdy před pokojem. Poslal je od dveří pryč. Odemkl dveře a otevřel je rázně. Pokoj zalilo ostré světlo. Uviděl ji na posteli. Prohlížel si ji hladově. Hned mu stoupla erekce. Ruce spoutané a za hlavou. Nohy svázané a od sebe. Vzrušil se jen při tom pohledu. Alice. Dívala se na něj a o v obličeji hrůzu, strach a nechápavost.

Alice polkla křik, věděla, že by ho to popostrčilo. Popošel pomalu k ní. Ucukla s každým krokem blíž. Někdo rozsvítil. Teď si byla jistá, že se nemýlila. Byl to on.

„Nazdar Alice, vítej u mě," pozdravil jí.

„Co... co tady dělám?" zeptala se v obavě Alice, i když tušila.

„Co asi tak? Užiju si s tebou a pak moje ostatní zrůdy," oznámil jí sladce.

Alice se rozbouřila krev v žilách. „Jak si to dokázal a co děláš tady?"

„Oh, copak ti to Peter neřekl? Ale určitě. Vyprávěl mi, jak tě před několika dny uviděl nakupovat. Teď je z něho nic," lehce konstatoval.

„Proč? Proč, Wayne? To ti už nestačilo, jak si mi ublížil?" vzlykla Alice, nedokázala to už udržet.

Wayne si povzdechnul a sednul si na postel. „Alice, nebuď hloupá. Odjakživa si mi patřila. Tehdy jsem nevěděl, že si vyvolená, ale jakmile mě v base proměnili. Vzpomněl jsem si na tebe a tvé znamínko. Ideální pro zrůdy. Dokázal jsem se vyšplhat až na vrchol a teď vládnu zrůdám v Seattle a okolí. Ty si pro mě doplněk mé moci," vychvaloval se.

Kouknul se na společníka a Alice zvedla hlavu. Chris popošla blíž. Alice zalapala po dechu. Její oči byly prázdné bez emocí. „Je krásná. Chris. Posloužila mi dobře. Je z ní teď velmi dobrá společnice a sexuální hračka," podíval se na Alice, „ale na tebe nemá." Pohladil ji po tváři. Nahnul se, že ji políbí, ale Alice mu plivla do obličeje. Jeho oči potemněly, napřáhl ruku a uhodil Alice po obličeji.

Alice tahle rána zabolela a pálila. „Vždycky si byl slizkej a odpornej," prohlásila klidně Alice směrem k Wayneovi.

„Ještě budeš prosit, abych pokračoval, děvko. Teď musím jít ještě něco zařídit. Vrátím se a pohrajeme si," řekl jí laškovně. Vstal a políbil Chris dlouze. Ona mu to vracela s úsměvem. „Hlídej ji!" přikázal jí a odešel.

Alice se podívala na Chris. „Chris? Prosím tě, pusť mě! Tohle bys mi nikdy neudělala," promlouvala k ní Alice.

„Nemůžu a nechci ti pomoct," řekla jí chladně a klidně Chris.

„Prosím, Chris, tohle nejsi ty." Koukala Alice na svou kamarádku, která se teď k ní chovala, jakoby se nikdy neznaly.

„Je jedno, kdo jsem. Patřím teď Pánovi a jeho vůle je má vůle." Ne tohle už není Chris, tohle je už pouze slídil. Bez duše a vůle. Vzlykla nad svou kamarádkou. Měla ji moc ráda, ale ona už tady není.

„Prosím, Damiane, pospěš si," modlila se.

Chris se jí jen vysmála. „Ten tě nezachrání a ani nenajde." Alice jen v duchu bědovala a vzpomínala na šťastné chvilky v náručí Damiana.

20. kapitola ☼ 22. kapitola

Tak co říkáte? Snažila jsem se to až tak moc nenapínat, ale doufám, že se Vám to líbílo...

No a příště bude poslední kapitola a pak nás ještě čeká Epilog...

Takže příště záchrana Alice a vysvobození???

Autor: Petronka91 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen jeden polibek - 21. kapitola: