OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Jen jeden polibek - 11. kapitola

05.09.2011 (11:00) • Petronka91 • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1361×

11. kapitola

Ráno, nebo spíš večer, když se probudila, se cítila celkem odpočatá. Vedle v posteli s ní spala ještě tvrdě Mary. Díky jejímu chrápání se vzbudila. To ji ale nedrželo od smíchu. Podívala se na dveře koupelny, byly otevřené a světlo zapnuto. Stále zapomněla si najít nějakou stolní lampičku. Protáhla se a na to zamručela Mary. Ani se jí nedivila, že spala jak hroch. Děti ji od té doby, co je tady pořád nepustily z očí. Je to taková jejich živá hračka, ale Mary si neztěžuje. Vypadá to naopak, že si až moc ráda užívá pozornosti. Občas si ji vezmou s sebou na spaní a hlídá je.

„Aby nepřišli bubáci a duchové,“ říkal jí většinou Tom a ty zbylé dvě jen přikyvovaly, jen aby u nich mohla být Mary. Ale Alice stačilo jen poprosit a udělala by cokoliv, aby děti byly šťastné.

Už zde byla dva týdny. Čtrnáct dní radosti a veselí s ostatními. Pokaždé ji někdo dokázal rozesmát, ať už to byl se svými vtípky Gregory a Dante ho vždy doplňoval. Nebo jejich klukovské rozepře. Skoro všichni to byli několik set letí upíři, ale občas chovali jak puberťáci, anebo ještě hůř. A holky? S těmi pořád si pořád něco vyprávěla.

Eve ji dokonce vyprávěla, jak se seznámila s Nathanielem. Jako vyvolená se narodila v New Yorku před více než šedesáti lety. Bydlela s rodiči v podobném zámku jako tento. Její otec byl upír a matka vyvolená. Měli ten večer večírek. Přišlo prý hodně lidí. Když ji zahlédl, no prostě si řekl Nathaniel, že ji musí mít. Celý večer ji naháněl na každém kroku a nedal jí pokoj. Takto ji pronásledoval pár týdnů, její otec se naštval a nechal si ho přizvat k sobě. Dodnes neví, o čem se tam bavili, ale o další příležitosti na zábavě ji odchytl uprostřed tance s nějakým mládencem. Zavlekl do ložnice, hodil na postel a pomiloval se s ní. No a od té doby jsou spolu. Když to celé uslyšela Alice, zrovna usrkovala z kávy, tak vyprskla smíchy a stačila si i spálit jazyk.

Pak se stačila ještě dozvědět pár užitečných rad o upírech. Jsou prý strašně arogantní a nenávidí, když je někdo zesměšňuje a neradi ukazují slabost. Když mají partnerku, mají sklony k majetnosti a k ochraňování a pro svou milovanou udělají všechno, aby byla spokojená.

Vstala a šla do koupelny se připravit. Oblékla si věci na běh a musela si vyzkoušet ty tepláky na běh a tenisky. Pískla na Mary a ta se znuděně protáhla a vykročila si k Alice. Vyšli ven spolu. Rozměrné prostory kolem zámku ji vždy udivovaly. Bylo to skoro tak veliké, jako park blízko jejího bytu. Tedy tehdejšího bytu. Nikomu nevadilo, že si Alice chodí zaběhat, jen zase Dante měl kecy o tom, že to nechápe. A prý ještě dobrovolně. Mary si to tady taky vždy užívala, mohla si i hrát a blbnout.

Do kuchyně zrovna vešel Damian a zpozoroval Alice, jak zase cvičí. Začal si připravovat kávu. Měla vytrvalost a to se mu líbilo, za poslední týden se hodně sblížili, ale spíš jako kamarádi. Pokaždé, když se k ní hodně přiblížil, ona se odtáhla. Když ji pohladil, ucukla. Ale on se nechtěl vzdát. Nesměl. Zatím to vydrží. Bude muset. I když se mu to, ale vůbec nelíbí.

Zjistil od ní, že miluje knížky a jejich vůni a když ji zavedl do jeho soukromé knihovny. Ten pohled, co upírala na ty několik set let i staré knížky. Zbožňoval ji. Sledoval ji, jak si je nepatrně hladila. Vzala pár do ruky a zrovna knížku, co byla v starořečtině, tak se zamračila a on se rozesmál a vysvětlil jí, kde jsou knížky v angličtině a kde v cizím jazyce.

Pochopil i pár jejích fobií. Jako, že má strach ze tmy a občas z urychlené blízkosti. Dostává pak i malý záchvaty paniky. Slíbil si, že jí pomůže a že ji ochrání. Napořád.

Konečně po půl hodiny vešla do Alice kuchyně a v ní byl už i Damian a holky. Otočil se na ni a pokynul jí k hrnku kávy. Musela se usmát. Tak moc se snažil, aby si ji získal.

„Ahh, děkuju,“ a věnovala mu úsměv.

„Vím, že je to tvoje ranní droga,“ oznámil jí vševědoucně Damian.

Měla ho už moc ráda, to jak jí ukázal knížky, vždycky je milovala, jejich vůní. Nikdy nepochopí, proč někdo si vybírá ty malé počítače a v nich jsou knihy. Má je radši po staru. Nebo jak ji vzal na procházku do lesíka za zámkem a ukázal jí noční život. Zvířata a stromy a nedaleký potůček. Choval se k ní naprosto galantně a mile. Ano. Věděla, že ji má rád, nebo možná ji i miluje, ale přesto měla strach.

„Dobré ráno,“ pověděla holkám a holky se na ni podívaly se zdviženým obočím a kývla směrem ven.

„No, jako ráno to nevypadá, ale na to si časem zvykneš,“ informovala ji Eve.

„Neboj, Alice, mě to trvalo skoro měsíc, než jsem si zvykla,“ konejšila ji Gail. Ani neví, proč vlastně řekla ráno, když tady je ráno v sedm hodin večer a večer, kdy jdou spát je ráno.

„Jaký byl běh?“ zeptala se jí Gail, nechápala, stejně jako Dante, že chodí dobrovolně běhat. Alice pokrčila rameny a věnovala se své dávce kávy.

S Portou se stále nesblížila, ale s Ivanem se baví moc dobře. Umí dát velmi dobré rady do života.

Užívala si momentální klid a pohodu u hrnku. Do kuchyně vešel Gregory. Upřel zrak na Alice a olízl si rty. Damian to zpozoroval a čekal jen, co z něj zase vypadne, ale pak si všiml, že za ním se krčí Tom, Paige, ale i Therasa. To bude zase něco.

Tom přešel k Alice a vylezl jí na klín. Hlavičku schoval do její hrudi. Alice ho zaraženě objala. Kouknul na ni a vyšpulil pusinku. Obhlédla se za ostatními a ti také upřeně sledovali s prosícím pohledem. ‚Aha, tak o tohle tu jde,‘ pomyslela si Alice. Povytáhla obočí a čekala, co řekne Tom.

„Ehm, Alice?“ odmlčel se Tom a nevěděl, jak má pokračovat. Zira mu totiž řekla, aby pořád Alice neotravoval.

„Ano, zlatíčko?“ vyzvala ho Alice a musela se kousat do jazyku, aby se nerozesmála a ostatní jen vyčkávali na reakci.

„Ehm, víš, slíbila si,“ povzdechl si.

„Co jsem slíbila?“ ptala se Alice.

Ale to už to nevydržel Gregory. „Hergot,“ zaklel. „Alice? Slíbila si udělat sušenky. Už před dvěma dny,“ pokračoval.

„Ach, ano. Slíbila a co říkáte, kdybych je udělala k večeři?“ zeptala se nevinně Alice a ostatní vypukly v řehot. Damian se začal dusit toustem, když se zakousl.

„Jo, to je skvělý nápad,“ sdělila jí své nadšení Theresa a její matka, Porta, se na Alice pohoršeně podívala. Alice dělala, že to nevidí. Jo, jednou ji tahle ženská něco od plic řekne. A nebude se jí to líbit, Alice se nenechá a věnovala jí široký úsměv. Eve s Gail se znovu rozesmály. Zvykla si na ně, na každého zvlášť, ale zvykla. Musí opravdu říct, že je má už hodně ráda. A navíc je tu Damian, jen pro ni, jak ji už tolikrát přesvědčoval.

V kuchyni se zdrželi ještě pár minut, když vedle do jídelny vešel Thor. Alice ho spatřila a ztuhla. Srdce se jí rozbušilo, od toho osudného večera ho neviděla a ani nechtěla vidět. Ani netušila, co mu Damian řekl, nebo udělal, ale prostě se jí Thor vyhýbal jak čert kříži. Vysvětlili jí, že má schopnost vidět a oživit vzpomínky a bohužel on je používá k zastrašování. Ale neřekl nic. Věděla to, že on to ví. Poznala to podle jeho výrazu, když ji konečně propustil. Necekl ani ň. A Damian se snažil z ní dostat, co vlastně Thor na ni vytáhl, ale to nemohla. Pokud nic neřekl, nemá důvod něco vykládat Damianovi.

Damian na něj upřel hrůzostrašný pohled. Thor se, ale nenechal. Šel si pro čaj, vytáhl z ledničky flašku a odešel bez povšimnutí na někoho.

Damian si vzpomněl na jejich rozhovor, kdy u nich musel být i přítomen Lucas a Ivan…

***

Damian vrazil do Lucasovy kanceláře jak blesk, dveře se s třískotem otevřely a zasténaly. Podíval se na Lucase a už čekajícího Thor, který seděl v klidu v křesle. Lucas se na něj podíval. Ivan stál vedle něj a připraven zasáhnout.

„Damiane, uklidni se! Vše se vyřeší,“ uklidňoval ho Lucas přísně a autoritativně.

Damian zavrčel a propaloval Thora pohledem. Kdyby někdo řekl, že nezná ‚Zabíjet pohledem‘ tak teď se to od Damiana můžete naučit, protože, tohle hrozilo, že nedopadne vůbec dobře.

„Thore! Co se tam krucinál stalo?“ ptal se naštvaně Lucas.

Thor pokrčil rameny, „Vyrušila mne, přišel jsem po lovu a chtěl si očistit ránu na noze,“ odpověděl mu nepřítomně Thor.

„A proto si ji vystrašil!“ zařval na něj Damian. „Slíbili jsme jí, že tady bude v bezpečí. A ty…“ nedopověděl a hluboce zavrčel.

„Damiane! Klid!“ přistoupil k němu opatrně Ivan.

„Nic se nestalo, jen jsem se jí podíval do vzpomínek,“ řekl obyčejně Thor, ale nedokázala popřít zachvění těla. Nechtěl rozebírat, co viděl i na něj toho bylo dost.

„Thore! Ještě jednou a sám tě nechám popravit. Jasný?!“ přikázal mu Lucas a prstem ukázal na Damiana. „Ty! Běž za svou vyvolenou. Teď tě potřebuje.“

„Pchee,“ odfrkl si Thor, ale nemyslel to špatně, byl si jistý, že ta bude jeho vyvolená, až ona sama bude chtít. Postavil se k odchodu. To ale na něj už vystartoval Damian a přišpendlil ho ke zdi. Omítka spadla a kus zdi se rozsypal. Vycenil na něj už tesáky.

Podíval se zpříma do očí. „Ještě jednou se k ní přiblížíš a ublížíš jí, jakkoliv, nic mě nebude držet od toho, abych tě roztrhal a spálil,“ řekl mu s nenávistí v očích.

„Fajn, už mě pusť!“ vyplivnul ty slova Thor. Neměl náladu se prát, ale za to Damian jo. Pustil ho a odešel. Při zavření dveří tak s nimi třísknul, že si bude Lucas muset zařídit úplně nové. Dřevo lítalo všude.

***

„Hej! Holky, mám nápad,“ vykřikla Eve a všichni se lekli a pootočili se na ni.

„No, řekni nám tvůj světaznalej nápad,“ pobídla ji Gail a Eve se na ni zamračila.

„Mám chuť jít nakupovat. Takže do hodinky vyrážíme. A ty taky Alice, jen děti nemusí,“ a ukázala na Alice prstem a pohlédla na Damiana a kývla mu, že on taky.  Zachmuřil se.

Alice si všimla výrazu, které se objevili u ostatních, ‚Ajaj, to se mi nebude líbit,‘ pomyslela si Alice.

Bude se muset obrnit, protože nákupy ji nikdy moc nebraly. „Ehm, já si nemyslím, že bych měla jít, přece jen, sotva jsem se tady ubytovala,“ zkoušela Alice na Eve. Eve ji ale na ni pohlédla s výrazem, který nepřipouští žádné omluvy. Alice si povzdechla a odebrala se do pokoje. Mary se rozhodla strávit den zase s dětmi.

Někde nedaleko, Seattle

Pán už přecházel sem a tam, od té doby, co zapadlo slunce. Čekal, až mu slídilové přinesou dobré zprávy, už zabil, za několik posledních dní, tolik slídilů, že si musel pořídit nové stádo. Ach hlupáci, za pomyšlení nesmrtelnosti, klidně obětují svoji duši a krev. Musel se ušklíbnout.

A ta kamarádka, mu taky moc toho neposkytla, žádné důležité informace. Za chvíli, tím tempem, co ji vysává, mu zemře. Ale co s ní, je mu úplně k ničemu.

Někdo zaťukal na dveře. „ Vstupte!“ hlásil Pán. Vstoupili jeho milý slídilové, ale všiml se jejich výrazů a ani se neodvážili upřít zrak někam jinam, než na zem. „No?!“

„Bohužel, Pane, nic nového, ten teplouš nic neví a ani se s ní nesetkal,“ odpovídal mu tichým hlasem slídil.

Praštil do stolu a ten se pod nárazem síly rozpadl na půl. „Sakra! Jste imbecilové, idioti, hlupáci! Najděte je ji. Najděte! Sledujte přes den a zrůdy vám pomůžou přes noc!“ přikázal tvrdým a ostrým hlasem Pán. Už ho to nebavilo, má kolem sebe jen samé idioty. Další zaťukání. Vstoupil skoro dva metry obrovský muž s havraními vlasy sahající až k pasu.

„Pane. Volal jste mne,“ zeptal se ne zrovna milým hlasem ten muž. Slídilové rychle utekli. Pán mu pokynul k židli.

„Ano. Volal. Mám pro tebe prácičku, Balthazare,“ oznámil mu klidným hlasem. „Najdeš doupě těch takzvaných bojovníků a budeš je sledovat. Přineseš mi veškeré informace, které se dovíš o Alice,“ dokončil.

„Jak si přeješ W., ale upozorňuju tě, že moje práce není levná,“ vstal a odešel Balthazar. W. se musel usmát, Balthazar byl velmi dobrý hledač a zabiják. Jeden z nejlepších a on mu dobře zaplatí. O to se postará.

10. kapitola ☼ 12. kapitola

Tááák další kapča za námi... teď už se to bude jen a jen rozjíždět... příště budou nákupy a hádka? Nechte se překvapit a zanechte smajlíka aspoň... ;-)

A Vám zase D Ě K U J U... :-D

Autor: Petronka91 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen jeden polibek - 11. kapitola: