Jen jeden polibek - 10. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Pro čtenáře nad 15 let!
Tajemný muž, hádka a rozčílení... Hra! Vítězové a poražení... Dále se dočtete...
Přeji příjemnou zábavu ;-)

04.09.2011 (15:00) • Petronka91 • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1413×

10. kapitola

Někde nedaleko, Seattle

Vypadalo to tam, jako ve starším viktoriánském domě. Jen jedno bylo jisté, nebyl opuštěný. Před dveřmi nějakého pokoje, stáli dva nějací muži, kteří se dohadovali. Další dva je pozorně a bedlivě sledovali. Jeden překřikoval druhého. Nemohli se rozhodnout.

„Ne! To byla a je tvoje chyba,“ řval jeden na druhého.

„Ne, ne. Ty si měl službu. To je tvoje,“ druhý se bránil.

„Jo. Ale já nešel na svačinku,“ oznámil mu ten první.

„A kdo říká, že jsem šel na svačinku?“ zeptal se naštvaně druhý.

„Ví se o tobě, jaký seš lenoch,“ sdělil první a druhý se nafoukl.

„Zahlídli mě poliši. Tak, co jsem měl dělat?“

„Nevím, ale hlídat okolí,“ křikl na něj první

„Hele, chlapi. Už se dohodněte, kdo mu to oznámí, protože my,“ ukázal na sebe a druhého přihlížejícího, „to nebudem.“

Dva hádající se na sebe podívali, každý s vražedným pohledem. Hleděli na sebe dlouho. Ozvala se rána a křik: „Tak, co se kurva děje.“

Oba polkli, zděšeně, knedlík v krku. Přihlížející je pobídli, ať vejdou do kanceláře. Otevřeli dveře a hádající šli čelit monstru, jejich velkému šéfovi.

Kancelář byla obrovská a za stolem seděl menšího vzrůstu muž, pobledlý a slizký. Zamračil se na své poddané a oni přistoupili. Mlčeli. Báli se, že je šéf zabije. Muž se čím dál tím víc mračil, vycházela z něho zastrašující aura. Měli proč mít strach. Na jednu stranu mu to přinášelo potěšení, na druhou byl zvědavý, co zase provedli. Zvedl obočí. Oba měli sklopené pohledy a stále mlčeli.

„No, co ode mě zase chcete?!“ pobídl je. Muži se na sebe dívali a jeden vyzíval druhého, ale stále neřekl ani ň.

„No!!!“ začínal bát už rozzlobený, tušil, že se něco stalo, Něco, co se mu nebude vůbec líbit.

První se kousnul do rtu a druhý rozdýchával stres.

„Ehm, ztratili jsme ji,“ špitl první. Muž se zamračil, nebyl si totiž vědom, jestli slyšel dobře.

„Cožeee?!“ zahřměl jeho hlas po celém domě. Všichni v domě se oklepali hrůzou.

„Ztrat, ztratili, ztratili jsme ji,“ zakoktal tiše druhý. Muž se na něj podíval a pak přelétl očima i prvního. Postavil se a opřel se o stůl a funěl. Narovnal se a zařval, jako lev bijíce se o maso.

„Vy,“ odmlčel se a snažil se dýchat, „vy, jste ji ztratili?!“ a vyběhnul za prvním mužem a přikoval ke stolu. Druhý muž pokleknul a hlavu skloněnou. „Jak. Jste. Ji. Mohli. Ztratit,“ říkal každé slovo s důrazem a škrtil prvního.

„Pro, prosím, Pane,“ snažlivě sípal první. Teď se ještě víc rozčílil. Chytil i druhého pod krkem a přišoupl ho na kancelářský stůl vedle prvního. Stůl zasténal a prasknul pod zlostí Pána. Oba škrtil a oba se dusili.

„Tak, co se stalo?!“ zavrčel Pán a oba pustil. Postavil se elegantně a upravil si slušivý oblek.

„Nevíme. Od té doby, co zmizeli v jejím bytě dvě zrůdy, nic o ní nevíme a nemůže ji najít,“ odpověděl prosebně druhý.

„Najděte ji. Najděte!“

„Ano, hledáme. Všichni dostupný,“ řekl tiše první.

„Co ta její Chris?“ zeptal se nadějně Pán.

„Nic určitého neví. Volali jí, ale řekla, že je v bezpečí u přátel. Neví, kde to je,“ dál mluvil první.

„A ten teplouš?!“ vřeštěl Pán.

„Sledujeme ho.“

„Sledujte ještě víc!“ rozkázal. „Nepusťte ho z očí,“ dodal po chvíli. „Odejděte! Zmizte mi z očí!“ hulákal Pán.

Odešli a pán si sedl na polstrované křeslo u krbu. Musel ji najít, mají něco společného a on ji chce. Musí ji mít. Jestli je už v bezpečí u přátel, jak řekli oba, tak je asi u bojovníků. „Sakra!“ zaklel a bouchl do obručí po stranách křesla. ‚Zatracená vyvolená‘ klel dál i duchu i nahlas přes celý dům.

Zadíval se z okna a všiml si, že bude svítat. Nejvyšší čas na hrátky. Někdo opatrně zaklepal na dveře a vešel. „Pane? Přál jste si večeři a zábavu?“ optala se jeho zrůda.

Jen mu kývnul a dovnitř vešla vystrašená Chris. Skoro polonahá, měla jen na sobě krajkové oblečení a ani to toho moc nezakrývalo. Celá se klepala. Pán vytáhl koutek úst vzhůru a zadíval se na ni a pohybem prstu si ji přivolal k sobě. Nechtěla jít, ale neměla jinou možnost. Volalo ji to. Klekla si před něj a odhalila krk. On ji pohladil od krku dolů až po prsa. Chytil do jedné ruky prso a hnětl. Strhl z ní to prádlo, prohlídnul si. Sehnul se a zakousl se jí do tepny a Chris vykřikla.

***

Zámek Night Town, hřiště, Seatlle

Dva týmy, šest mužů a dvě dívky. Nathaniel a Lucas kapitáni. U Nathaniela jsou Gregory, Dante a Alice. U Lucase jsou Ivan, Damian a Theresa. Všichni chtějí vyhrát. Mračí se a funí za svitu měsíce pod lampami. Kapitáni jsou brankáři. Ostatní se střídají v bránění a v útoku. Kdo vyhraje? Který tým vyhraje? Přichází rozhodující část zápasu. Obě strany jsou vyrovnané. Teď se teprve rozhodne. Kdo s koho.

Jediný, kdo se nehodlal zúčastnit, byl Thor. Nechtěl a neměl náladu. Dříve před smrtí jeho milované Shay, by klidně hrál a dělal blbiny, jako ostatní, ale nemůže. Jen se bude dívat. Tohle se určitě nezapomene. Jen se podívá a odejde pryč. Boj, sladký boj.

Hráči přicházejí ke středu a Tom se chystá hodit puk na střed. Kontroluje ostatní, aby nefaulovali. Rozhlíží se obezřetně.

Z dálky na sebe koukají Nathaniel a Lucas. U středu Gregory a Ivan. Dante mrká na Gregory a kývá lehce hlavou do strany. Gregory se na něj usměje a mrká okem. Ivan dává znamení Damianovi. Ten to vidí a koukne na Alice a ta hledí na Theresu, která se usmívá. Alice vycítí pohled Damina a vyplázne na něj jazyk. Damian jí věnuje zářivý úsměv od ucha k uchu.

Už to přichází. Ostatní dámy vše sledují zpovzdálí a fandí každá někomu jinému.

Tom se ještě jednou rozhlédne po hráčích. Hrozivě a nebezpečně. A pouští puk…

Gregory sebral puk a otáčí se. Hledá spoluhráče. Zahlídne směřujícího k němu Damiana a Ivana. Hledá a nenachází, utíká směrem k domácí brance. K Nathanielovi nahraje mu puk. To odláká pozornost hráčů. Obtočí branku a Nathaniel mu posílá puk po zemi. Vidí Danteho na místě útočícího jejich pásma a posíla puk. Puk letí vzduchem. Zasáhne hokejku Ivana, ale nestačí ho zpracovat. Kotouč nedojede k Dantemu, ale k Therese. Theresa chytá a nahrává Damianovi, proti němu jde Alice a Gregory u středního pásma.

Útočí na něj, chtějí mu sebrat puk, nedaří se jim to. Alice se drží trochu zpátky a Gregory jde blíž. Zvuk tříštivého dřeva se rozléhá po okolí, Damian se mu vyvlíkne i s pukem a utíká na Nathaniela a střílí. Všichni zatají dech. Puk letí. Nathaniel se ho snaží zadržet hokejkou. Nedaří se, ale zadrží ho chráničem u nohou. Srovná ho a posílá Alice, ta zachytí, zpracuje a utíká i s ním napříč celým hřištěm. U obraného pásma ji zabrání poslat do branky puk, Damian. Obtočí jí rukou pas a druhou chce zajistit puk. Alice se opře o sloup. Damian se stále na ni tlačí.

Dýchá její vůni a na to reaguje jeho tělo. Ujede mu zavrčení. Alice si toho nevšíma. Koukne se po okolí a mává na ni před brankou Lucase Dante. Využije prostoru proti Damianovi a pošle mu puk.

Kotouč jede po zemi, projede pod nohami Theresy a zároveň pak i Ivana. Chytí ho Dante a okamžitě střílí směrem do branky přes Lucase. Damian si všiml, že Alice už nemá puk a i s ní se otočí za pukem, stále ji drží rukou kolem pasu. Chce toho využít, že ji má u sebe. Vidí Danteho, jak střílí. Ostatní se syčivě nadechnou. Kotouč proletí pod Lucasovou lapačkou.

„Goool!“ křičí Nathanielův tým. Gregory skočí po Dantem a povalí ho. Lucas zakleje.

Alice se radostí obrátí v Damianovi náručí a hodí se mu okolo krku a nohy obmotá kolem jeho pasu. Jen tak tak ji zachytí a obejme. Když si to Alice uvědomí, kousne se do rtu a začervená se. Zpustí nohy na zem a ruce taky. Damian jí stále drží pas. Políbí ji na tvář a odstoupí. „Gratuluju,“ vyřkne slova k Alice.

Vítězný tým se raduje a prohraní se litují. Musí zapsat skoré a dát si odvetu.

Později téže noci se všichni čistí a umytí, usadí v obýváku na gauči. Děti se hrají venku i s Mary. Poražené čeká platba a vítězové se těší. Dohadují se, co budou muset udělat.

„Aaaa, už to mám, co takhle taneček?“ zeptá se s úsměvem Dante ostatních.

„Ne. To bylo minule,“ oznámí mu Gregory. Ostatní je sledují a zároveň čekají, co vymyslí. Alice tohle nevěděla a byla zvědavá na, co přijdou.

Gail se s Eve a Portou lámaly smíchy. Nemohly se dočkat. Jestli to bude jako minule, anebo pomsta.

Alice něco napadlo. Geniální nápad. Pošeptá to Gregorymu a Dantemu. Těm se rozzáří očí nedočkavostí, co Alice naplánovala. Když to uslyšel Gregory a Dante vyprskli smíchy, až se za břicho popadali. Lucas zase zaklel a Ivan zakoulel očima a Damian jen v klidu čekal. Myslel si, že to bude zase něco, jako minule. Ale to netušil, co vymyslela Alice.

„Ty vole, já se těším. Alice, ty si úžasná. Vynikající nápad,“ chválil ji do nebes Gregory a Dante jen přikyvoval, stále se dusil smíchem.

„Takže,“ odmlčel se Nathaniel a usmál se zlověstným způsobem, „bude to takhle…“ a pokračoval.

Hoši zbledli a polkli. Už věděli, že proti Alice asi už nebudou hrát. Tohle fakt nečekali.

O pár minut později kluci nadávali, že holky byly rády, že děti zůstaly venku. Chlámaly se smíchy už teď. Opravdu se už moc těšily a i ostatní. Když vešli do obýváku. Málem omdleli studem. Byli rudí i na zadku. A to na sobě měli jen spodní prádlo, dámské, ale z toho tolik neumírali smíchy. Umírali smíchy z obličejů. Damian zaklel sprostě a po něm i Ivan s Lucasem.

„Takhle se ztrapnit, to už snad není ani možný,“ mektá Lucas.

„Copak, hoši, nelíbí?“ ptá se jich Zira pobaveně a upírá zrak na manžela. Lucas zavrčí. Ale není naštvaný jako tak na obličej a na to, co tam má, ale spíš na to, kolik to stálo. Taková blbost.

„Takovej sajrajt, jsem si mohl i nanést z venku a byl by zadarmo a ne za sto babek,“ nadával Ivan.

Porta se na něj podívala a zdvihla pobaveně obočí. „Ten sajrajt, jak říkáš, miláčku, je sice za sto babek, ale je to lepší než, když je to z půlky voda a ten z venku nepomáhá,“ informuje ho.

Kluci totiž měli na obličeji bahenní masku, která, když uschne, jde sundat jen s čistícím olejem na tělo, který smrdí jak zkažený vejce. Na sobě měli dámské spodní, vykrojené boxerky. Takže jim šel vidět zadek.

Všichni se mohli potrhat smíchy. Najednou se ozvala rána, všichni se otočili za zvukem, ale to je Gregory hýkal tak, až přepadnul z křesla. Slzel a Nathaniel se musel držet stolu, aby taky neupadnul. A Eve fotila jako zběsilá.

Alice hleděla na Damiana a ten se na ni křenil. Damian to bral jako hru, sport a dráždění. Zakřenil se na ni. Poodešel k ní. Klekl si před ni a zašeptal jí do ucha. „Až příště prohrajete vy. Vymyslím ti speciální úkol. Úkol jen my dva o samotě a ty mi budeš něco předvádět,“ sdělil jí chraplavě Damian.

Alice zrudla a vzrušila se. To se jí ještě nikdy se nestalo. Kdyby jí to řekl někdo jiný, urazí se a napálí mu jednu mezi oči. Ale ono ji to vzrušilo. A tak pošeptala nazpátek. „Jen, když budeš hodný chlapeček, možná něco uvidíš a ucítíš.“ Přitlačila mu koleno mezi stehny, až na jeho choulostivé místo a pokračovala: „Možná tě to bude místo vzrušovat, bolet.“ Kolenem ho trochu uhodila. Damian sykl, ale ne bolestí.

„Příště, drahá Alice, až tohle uděláš, tě nic ode mě nezachrání,“ řekl jí drsně a něžně Damian.

Alice ještě víc zrudla. „Možná žádné příště nebude. Třeba budeme stále jen přátelé, tak si to rozmysli,“ informovala ho. Alice nechtěla dávat Damianovi plané naděje. A zvlášť se už nechtěla spálit. Je na ni hodný, ale co pak? Ne. To, nemůže.

A z Damiana všechno rozechvění spadlo. Odtáhl se od ní. Usmál se na ní a pomyslel si, ‚jedině se tě vzdám, až peklo zamrzne.‘

9. kapitola ☼ 11. kapitola

Tááák a teď jsem zvědavá na vaše názory... Co říkáte na Chris a na hru a výplatu??? No, a přístě se trošku posuneme v čase, ale ne o moc... A nebojte, bude sbližovaní, ;-) ale nebude to lehké...

D Ě K U J U za Vaše opravy... ;-)

Autor: Petronka91 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování