OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Equitēs Magia: 1. kapitola



Equitēs Magia: 1. kapitolaNaprosto normální rodina milovníků koní. Asi tak Terce připadají Mráčkovi, se kterými tráví tolik času. A tohle je úplně běžný den v jejich přítomnosti...

Equitēs Magia

V domě Mráčkových, na kraji malé nenápadné vesničky v srdci Evropy, bylo již od brzkého rána veselo. Malý hnědooký klučina s vlasy barvy lískových oříšků byl totiž již na nohou a neúnavně se snažil dostat ke starší černovlásce, která i přes svůj podprůměrný vzrůst byla oproti malému dítěti obrem. „Telísku, vstávej! Us je láno, Teli!“ dožadovalo se dítě dívčiny pozornosti, která jen zmateně zamrkala a chvíli musela zvažovat, kdeže to je, než si vzpomněla, že zůstala na noc v domě své kamarádky Míši. Koukla na hodiny, které ležely na nočním stolku, a hlasitě si povzdechla, když zjistila, že je teprve šest ráno.

„Adame, už ti někdo řek, že jsi přímo ďábelské stvoření?“ zaúpěla dívka a přetáhla si polštář přes hlavu, byť věděla, že s tím akčním dítětem v okolí její postele nemá nejmenší šanci znovu usnout. Adámek se totiž brzy vyšplhal na postel a se zubatým úsměvem začal po posteli poskakovat. Tereza tedy vzdala své beznadějné snahy a vyškrábala se z postele, přičemž vzala i Adama, kterého položila zase na zem. „Utíkej vzbudit tatínka, ať připraví něco dobrého k snídani, abychom mohli jít za koníky,“ nakázala mu a dítě se v tu chvíli rozeběhlo ke dveřím, ve kterých se však ještě zastavilo.

„Musu vzít Julaska?“ optal se malý klučina bezelstně a až když Terka kývla, s úsměvem od ucha k uchu se vydal hledat tatínka, jak šlo poznat podle vypísknutí: „Tatí!“ když svého otce konečně našel, a pravděpodobně mu taktéž skočil přímo do postele.

Tereza nad tím jen zakroutila hlavou a koukla k druhé posteli v pokoji, kde z nějakého důvodu stále ještě tvrdě spala její kamarádka. Život s dvěma malými bratry vás asi naučí se za nic na světě nepouštět světa snů, usoudila o tom Terka a pak se připlížila až k uchu Míši, do kterého vyhrkla jen: „Baf!“ Což možná až příliš úspěšně probudilo její kamarádku, která s výkřikem málem vyletěla z kůže. To Terka se oproti tomu nemohla zbavit smíchu, díky kterému jí do očí vyhrkly slzy.

„To jsou mi teda fóry,“ zlobila se naoko mladší blonďatá dívka, která prudce oddechovala, jak se snažila uklidnit. „A to jsem si myslela, že to já jsem tu ta malá a střelená,“ dodala pak s vypláznutím jazyka.

„To taky že jo, ale ten tvůj výraz jsem si nemohla nechat ujít,“ zazubila se Terka. „Projedeme se dneska odpoledne po okolí? Vypadá to, že bude hezky,“ usoudila, když vyhlédla z okna. „I když jsem už slíbila Adámkovi, že s ním teď půjdu za Juráškem. I když nechápu, jak může toho tvrdohlavého shetlanda tak milovat,“ zavrtěla hlavou pro potvrzení svých slov, ale tvář jí stejně zdobil úsměv.

„To by bylo skvělé, s Nicholasem jsem už nebyla venku ani nepamatuji,“ přeháněla Míša, jelikož naposledy jely na vyjížďku minulý týden, ovšem Terka se s ní nepřela, a tak se obě dívky raději převlékly a vyrazily na snídani.

„Dobré ráno, holky,“ usmál se na ně Mirek, otec Míši. Terka jej měla ráda, protože to byl pohodový člověk, který navíc miloval koně stejně jako celá rodina Mráčků - jak bylo znát na malém Adámkovi, který ji už teď, ve svých třech letech, vždy uprosil, aby s ním šla do stáje za Juráškem a sem tam se i svezl na strakáčově hřbetě.

„Dobré ráno,“ odvětily mu obě dívky unisono. Míša byla pro Terku téměř jako mladší sestra, zvláště pak proto, že u její rodiny trávila mnoho času. Hlavně tedy proto, že měli koně, ale v poslední době zde taktéž přespávala z jiného důvodu - její rodiče měli tendenci se každou chvíli hádat a Terka to nemohla poslouchat.

„Tatí, můžeme dneska odpoledne vzít s Terkou Nicholase a Hvězdu na projížďku?“ zeptala se mladší z dívek okamžitě, jen co zasedla ke stolu a začala si mazat chleba máslem.

„Každopádně, ale žádné zběsilé cválání po pastvinách… a nejezděte k polím pana Jakolského, už tak spolu máme vypjaté vztahy a kdyby si jen usmyslel, že se mu s koňmi couráme po poli, bylo by to k nevydržení,“ upozornil je Mirek s úsměvem.

„Samozřejmě, pane Mráčku, můžete se spolehnout,“ pronesla Terka, než by si mohla začít Míša na toho starého páprdu zase stěžovat. Ta si však naštěstí už zacpala pusu chlebem a tak neřekla nic.

„Telí! A co Julásek?“ zeptal se Adámek, který se bál, že jeho návštěva oblíbeného koníka bude promlčena.

„Na vyjížďku jedeme až odpoledne, takže teď můžeme jít klidně za Juráškem,“ uklidnila jej Terka. A opravdu, jen co dojedli, se všichni tři vydali do stájí, které byly hned za rohem. „Mám ti pomoct vyvést koně na pastvu, nebo to zvládneš sama?“ zeptala se Míši Terka, když tam dorazili a Míša se vydala pro ohlávky.

„V pohodě, to zvládnu. Když tak zburcuji Jana, naši Šípkovou Růženku,“ odpověděla jí na to kamarádka. Jan byl Mirkův prostřední syn, ovšem tak nějak moc do řeči se s ním Terka nikdy nedala. Jezdil sic na koni a chtěl v budoucnosti závodit ve všestrannosti, ale vzhledem k tomu, že mu bylo jen sedm, tak neměl ani jeden z nich nutkání toho druhého poznat.

Terka se tedy vydala společně s malým Adámkem pro čistící nástroje, ohlávku a vodítko od Juráška, načež zavítali k jeho boxu, Terka jej uvázala v uličce a nechala Adámka, ať si vezme měkký kartáč. Ona sama vzala do ruky první hřbílko a pořádně s ním strakáče očistila, načež se vrhla na kopyta, mezitím, co Adámek vesele kartáčem smetával srst a zbylé nečistoty nezřídka přímo na Terku. Ovšem bavil se při tom a Terka jej tedy nechala. Popravdě jí malý klučina přirostl k srdci, zvláště pak díky jeho dětsky nevinnému náhledu na svět a nadšení pro vše, co dělal.

Poté, co měli poníka vyčištěného, odnesli čistící sadu zpět do sedlovny. „Chceš se na Juráškovi projet k výběhu?“ zeptala se Terka, když už tam byli, a Adámek samozřejmě s nadšením souhlasil. Dal si na hlavu přilbu, bez které na Juráška sednout nemohl a pak se společně s Terkou vrátil ke strakáčovi. Ona mu pomohla dostat se na jeho hřbet, a když se chytil hřívy, vzala jej za vodítko a vedla pomalu k výběhům. Poník samozřejmě několikrát zastavil a chtěl se ihned pustit do svěží zeleně, takže se s ním chvílemi musela přetahovat, což vyvolalo nadšení u Adámka, takže to bylo ve výsledku i onomu tvrdohlavému shetlandovi prominuto.

Terka vodila ještě nějakou chvíli poníka kolem výběhů, aby si Adámek užil jízdu, když už mu odpoledne prchne a malý klučina se tak bude muset o zábavu postarat sám. Nakonec tedy strávili projížděním a následným posedáním u ohrady a sledováním koníků značnou část dopoledne.

Když se vraceli kolem pískové jízdárny do domu, tam už trénoval Jan jeho oblíbenkyni - mladou hnědku holštýnského koně, která se jmenovala Naděje. Před dvěma lety při jejím porodu nastaly komplikace a její matka zemřela, přičemž ani veterinář nedával mnoho šancí drobné klisničce. Ovšem Mráčkovi to nevzdali a brzy si malou klisničku oblíbil taktéž právě malý Jan, který s ní trávil celé dny. A to se příliš nezměnilo ani teď, když byla Naděje už dvouletá klisna. Každý den ji bral na hodinku na jízdárnu, nechal ji proběhnout se na lonži a pak zkoušeli různé kousky, než se vydali na procházku po okolí. Tím si Jan taktéž získával Terčin obdiv. Ona ve svých sedmnácti pochybovala o tom, že by si s koněm mohla rozumět tak, jako ten sedmiletý klučina.

Po vydatném obědě se tedy Terka rozloučila s Adámkem a společně s Míšou vyrazily do stáje. Míša se vydala rovnou za svým valáškem Českého teplokrevníka, Nicholasem, kdežto Terka si jako vždy vypůjčila na projížďku světlou hnědku Hvězdu, která se k Mráčkům dostala před několika lety jako podvyživená týraná klisna bez jiskry v oku. Terka mohla jen žasnout nad proměnou, kterou tohle zvíře prodělalo za pouhých pár let. Byla teď silná a zdravá a nadšeně vítala každého, kdo za ní přišel. Hvězda byla to nejvděčnější zvíře, které kdy Terka poznala a snad i pro její zalíbení v této rodině si ji nechali i poté, co se uzdravila. Mráčkovi totiž často brali do své péče koně týrané, které po jejich vyléčení posílali do nových domovů. A Terka tuhle nevděčnou práci samozřejmě obdivovala, protože jejich péče byla naprosto zázračná.

„Ahoj, zlatko, tak co? Těšíš se na vyjížďku?“ zeptala se klisny, která do ní strčila nosem a spokojeně si odfrkla. Vyvedla ji z boxu, očistila a osedlala a pak se společně s Míšou vydaly ven. Vyhouply se do sedel a pobídly koně do kroku, míříc ven z areálu ranče směrem k rozlehlým loukám v okolí.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Equitēs Magia: 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!