OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Agentka: 6. kapitola

Jak se Nick vymluví z toho, že své ženě neřekl o Angele, domnělé dceři? A co nového se naše Agentka dozví o těch dvou? Jeden velmi dlouhý rozhovor, který by měl na příběh vrhnout nějaké to světlo...

28.05.2015 (15:00) • Ver • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 646×

Kapitola pátá… „Vítej v rodině, Angelo.“

 

„Tak tedy… proč jsem dosud netušila o tvé dceři, Nicholasi?“

 

„Víš, zlato, ono je to složitější…“ počal Nick vysvětlovat nepříliš vhodnou frází své nově objevené rodičovství, což si zasloužilo povytažené obočí Rebeccy a úsměv skrytý za šálkem od Angely, která měla škodolibou radost z trápení jejího dávného přítele. „Je to už dlouho zpátky, co jsem se setkal s jednou… ženou, bylo mi sedmnáct,“ raději rychle pokračoval v mluvení, než jej jeho žena tím pohledem spálí.

 

Takže mu je teď osmatřicet… no dobrá, to je asi u lidí čas na ženění vhodný, ale… Nick? Proč?! Nevypadá, že by byla těhotná, tak proč by si tu ježibabu bral? zvažovala Ag v duchu, mezitím, co vyprávěl…

 

„Jí tehdy dvaadvacet… no, a tak nějak…“ kousnul se do rtu, střelil pohledem ke své domnělé dceři a pak zpět na ženu, „prostě otěhotněla, donedávna jsem to ani nevěděl. Prostě se mi jednoho dne zavolala.“

 

Včera, přesněji řečeno, komentovala to v duchu původkyně tohoto rozruchu.

 

„S tím, že by mě chtěla poznat,“ vydechl poraženecky. „A… já ti to neřekl, protože…“ nervózně si promnul prsty a Ag zhodnotila, že má rozhodně na víc, než nějakého hloupého maloměstského poldu.

 

Proč nepatří k naší Agentuře? Počkat… nepatří tam, nebo mi něco uniká? Jak zná Charlese? napadlo ji jen tak mimoděk, když zvědavě pozorovala mužův herecký výkon. A pak že základem vztahu je upřímnost – třesky-blesky, zapírat, zapírat, zapírat! Ale každopádně… měla bych si o Nickovi zjistit něco více – vždyť já dosud netušila, jak je starý, natož co doopravdy dělá a jak je možné, že mě do Agentury dostal…

 

„Prostě jsem se bál, jak zareaguješ, a…“ sklopil hlavu ke svým prstům, tváříc se velmi kajícně.

 

Jen tak dál. Zasloužíš si to! Oženit se! Pche! To byl nápad! zhodnotila opět škodolibě Ag, neb žárlivost jí dávala řádné kapky, ale pak se zděšením zjistila, že ta bruneta jej klidně objala a políbila na líci. Cože?! Nechápala.

 

„Já tě chápu, zlato,“ odvětila totiž Rebecca s povzdechem, „ale z míry jsi mě vyvedl pořádně. Jen… proč má tedy tvé příjmení?“ podivila se a Nick po Ag vrhnul prosebný pohled, jen na kratičko, aby si toho jeho žena nevšimla.

 

„Sama jsem o to požádala…“ odpověděla tedy za něj rozhodně, „žila jsem s matčiným přes dvacet let, moc jsme spolu nevycházely, a tak jsem doufala, že to bude cesta, jak z nás s otcem udělat i navenek opravdovou rodinu,“ rozhodla a v duchu si zapsala poznámku, že za tohle jí Nicholas dluží. Fakt, že to ona mu narušila rodinnou pohodu, dokonale ignorovala.

 

„V tom případě…“ začala Rebecca a Ag i Nick byli napnutí, co vlastně nakonec pronese. Výslednou větičku jsme však rozhodně neočekávali a po jejím vyřknutí snad muselo jít slyšet dívčinu spodní čelist cinknout o podlahu. „Vítej v rodině, Angelo.“

 

A tak se svět začal točit pozpátku… Chvíli na Nicholasovu ženu koukala jako čerstvě vyoraná myš. Zamrkala, snažíc se pochopit význam těch tří slovíček, za kterými následovalo její aktuální jméno. Nějak jí to však stále ještě nešlo na rozum, a to až do chvíle, kdy do ní Nick nepříliš šetrně kopnul pod stolem.

 

„A-ehm,“ pokusila se poměrně úspěšně zamaskovat zlostné vypísknutí, které měl schytat její dávný přítel, a zvažovala, zda nebude jednodušší, pokud to brzy bude mrtvý dávný přítel. „Děkuji,“ vydechla však nakonec, „paní Moorová,“ a pokusila se o úsměv, který neměl působit falešně. Netušila, zda se jí to zdařilo, ale další kopnutí se nedostavilo, takže až tak hrozné to nebylo.

 

„Becky, říkej mi jednoduše Becky,“ pronesla teď již uvolněněji ta divná existence. Ag ji přestávala chápat s každým dalším slovem či snad gestem, které udělala. A někde v temném zákoutí mysli si začala uvědomovat, že právě Rebečina povaha by mohl být důvod, proč skončil Nick zrovna s ní.

 

„Jo… dobře…“ dostala ze sebe, stále lehce v šoku. To, co se tu děje, je jednoduše nenormální. „Jak jste se… vy dva… vůbec poznali?“ zkusila nahodit pak nenápadně, protože tohle ji lehce zajímalo. Vlastně dosti – vždyť jsem pryč nebyla až tak dlouho, a když jsem odjížděla, žádného šílence na krku neměl! Tím si byla téměř jistá. Navíc potřebovala odsunout téma dál od své vlastní osoby, než se vzpamatuje.

 

„To je téměř neuvěřitelný příběh,“ pousmála se zasněně Rebecca. „Bylo to před třemi lety v Jacksonu, Nicholas tam měl nějaké nutné záležitosti k vyřízení…“

 

„Oh… vážně?“ podívala se Ag na Nicka lehce nevraživě. Nutná záležitost k vyřízení? Já jsem jen nějaká nutná záležitost?! Přivřela očka, ze kterých jí mohly šlehat blesky, kdyby to jen bylo možné. Becky si toho však očividně nevšimla a klidně pokračovala:

 

„Ano, říkal, že něco ohledně jeho práce, že, zlato?“ broukla k němu a položila mu hlavu na rameno, stále s tím přihlouplým úsměvem na tváři. Ag měla co dělat, aby nezačala skřípat zuby.

 

„Hm…“ zamumlal jen nesrozumitelně Nick a pokusil se nahodit štěněcí pohled směrem k jeho domnělé dceři.

 

„No, každopádně jsme se střetli v jedné kavárně a bylo to jako z nějakého hollywoodského filmu,“ rozplývala se žena dále, aniž by jí napětí mezi zbylými dvěma osobami v místnosti nějak vyrušilo. „Vlastně je to trochu trapné… nedávala jsem pozor, spěchala jsem totiž do práce – tehdy jsem pracovala v jednom hypermarketu, nesnášela jsem to tam,“ zazubila se a zavrtěla hlavou, „a tak jsem zakopla a vrazila do něj.“

 

„Jsi ta nejroztomilejší nešika, kterou jsem kdy potkal,“ brouknul k ní Nick, aby svou ženu trochu podpořil.

 

Ag si jen povzdechla. Takže ona do něj vrazí v kavárně a pak co? Prostě se rozhodne, že mi zničí život, a přestěhuje se do téhle pustiny? Naprosto to nechápala. „Ale když pocházíš z Jacksonu, je to odsud dost daleko,“ podotkla jakoby nic.

 

„Ach, to každopádně,“ souhlasila hned Rebecca tak příšerně šťastně. „Ale ve chvíli, kdy jsem Nicka poznala, věděla jsem, že je to ten pravý, a tak když o týden později letěl domů, rozhodla jsem se jet s ním – stejně mě to tam moc nedrželo. A rozhodně to stálo za to,“ usmála se na svého manžela tak sladce, že se Ag téměř obávala, že tím všem v místnosti zkazí zuby.

 

„Áha,“ vydechla však nakonec jen. Říkejte mi Vnucko, budu u vás bydlet, pomyslela si k tomu sarkasticky. 

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Ver (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Agentka: 6. kapitola:

Mata: Jo, Beca je fajn... a rozhodně mě těmi poznámkami neštveš, jen mi zavařuješ mozkové závity, jak se snažím přijít na to, jak to vyjádřit správně...

Humorná část očividně pokračuje Beca mi přijde jako takovej ten typ ženský do nepohody a je mi sympatická i přes antipatie hlavní hrdinky . Pobavila jsem se dík.
A jestli ti s tím už nelezu na nervy (kdyby jo, tak do mě kopni) tak "a po jejím vyřknutí snad muselo jít..." tuhle celou větičku (hlavně její druhou část) jsem pobrala až na několikáté přečtení (chápu a vím, že je to tvůj přirozený způsob vyjadřování, holt se občas zapomeneme a v literárním textu nám to nadělá pěknou paseku)

Neytiri: Zdá se tomu tak... Rebecca zdá-se nebude ten typ, co rozbíjí věci, Ag na druhou stranu... ano, tu ovládají emoce téměř samozřejmě. Jsem ráda, že se líbilo, další kapitolka tu snad bude co nevidět...

To Nickovo vysvětlování bylo roztomilý... Takže je na starší ženský, jo? Se nezdá, chlapák... :D A Rebecca to vzala dosti s klidem, škoda, mohla víc jančit, něco rozbít, aspoň by byla prča... Ale za to Ag byla skvělá! Ty její myšlenky, sem z nich nemohla... :D Těším se, co vymyslíš za pokračování. :)

Přidat komentář:

Nick:

Text: