OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Úkol: Pomsta Pána zla - 10



Úkol: Pomsta Pána zla - 10Taneční hodina byla jen generálka na tancování na plese. Sophie se hodlá ve svém Úkolu posunout dál a neváhá dokončit Veritaserum. Z původního plánu Pottera jako partnera sejde, a tak nezbývá nic jiného, než pozvat Malfoye. A kdyby předem věděla, kam až to zajde, rozhodně by na ples nechodila.

10. kapitola

Pokud ještě někdo někdy řekne přede mnou slovo kotlík, určitě mu do toho jeho kotlíku nakopu.

Asi jsem musela být hodně naivní, blbá a překypující abnormální ambicí, abych si myslela, že zvládnu namíchat Veritaserum – Snapeovu účinnou zbraň na vyzrazení všech tajemství. Lahviček bylo v našem kouzelnickém světě málo – bedlivě je hlídalo ministerstvo, a popravě tím Snape jenom rád vyhrožoval. Prváčky by zastrašil dokonale – rozprchli by se jak kobylky, Potter by asi couval z jeho dosahu a já bych skákala jak blecha, abych mu ho vytrhla z ruky. Protože po mém zběsilém vaření a účesu alá rozcuchaná, zpocená a neučesaná Grangerová bych si vážně mohla podat rukou s ní a všemi ostatními zoufalci a beznadějnými tupci. Nezapomněla bych si rukavice.

Čí to byl, do hajzlu, nápad? brblala jsem si v duchu už po několika hodinách beznadějné přípravy a s čím dál větším hárem nahlížela do učebnice. Co jsem zase podělala?

Fajn, lektvary mě docela bavily, a s Potterem to předtím byla svým způsobem zábava, musela jsem uznat. Ale tohle překračovalo všechny levely mé dosavadní schopnosti. Přísad bylo jak výkalů v sovinci (neříkám, že tak ani nesmrděly) a ještě při malé poznámce v rohu stránky mi vyvstaly vlasy hrůzou na hlavě. Dva týdny. Dva zpropadený týdny bude trvat příprava zhruba dvacetimililitrové lahvičky, aby byl lektvar skutečně účinný. Potřebovala jsem to stihnout do plesu. A teď se díky Snapeově šikovnosti v krasopisu dozvím, že to má jediný malý háček – delší dobu trvání přípravy.

Nevěděla jsem, co se tam musí rozkládat, ale po předposlední fázi, kdy jsem lektvar jen chvíli povařila, zamíchala a konečně ho nechala ustát, aby se čtrnáct dní transformoval na požadovanou látku, jsem padla na podlahu vytvořené místnosti a hodnou chvíli lapala po vzduchu, který se jaksi po těch výparech nedostával.

Afroháro jsem stáhla úspěšně do gumičky a sbírala se pomalu na nohy. V tu chvíli jsem z větší vzdálenosti poznala, že někdo jde po chodbě ke Komnatě nejvyšší potřeby. Kdyby se chtěl dostat dovnitř, nešlo by mu to. A možná by si počkal, až se z ní vybelhá začouzená čarodějka, která se pokoušela o vlastní výrobu něčeho jako pozemské marihuany. Pokud by se jednalo o vyšetřování, radši bych to huleníčko, než zprda za Veritaserum.

V rychlosti jsem posbírala potřebné věci a učebnici odhodila do kouta místnosti. Vyběhla jsem ze dveří a hůlkou urychlila proces uzavírání. Těžké rytmické kroky byly čím dál bližší. Jen tak tak to moje prdelka stačila zahnout za roh, aby ji neviděla peroxidová palice Malfoye. Ve svém temném hábitu a výrazu, který jsem u něj viděla jenom ve chvíli, kdy se mu chtělo hodně na záchod, ale jaksi se tý mísy nedostávalo, se zastavil u Komnaty a divoce se rozhlédl. Pak mávl hůlkou a spěšně vkročil do místnosti. Mohla jsem si vykroutit krk, abych viděla, proč tam tak pravidelně dochází. Napadaly mě dvě věci: buď se stydí před ostatními Slizáky dojít na společný záchody na velkou, nebo se pořád snaží o to, aby se nějak dostal k Brumbálovi.

Ten zatracenej hajzl, problesklo mi hlavou a jedním pohybem jsem se otočila a utíkala z dosahu všeho dění. Ať už dělal Malfoy cokoliv, snažil se možná víc než já. Moje jediná záchrana by byl ten stupidní lektvar. Bylo však jen otázkou času a mé úžasné šikovnosti, jestli se ten zázrak stane i u mě.

 

 

Dva týdny.

Přesně taková doba zbývala do vánočního plesu. Nebyl nikdo ze školy, co by chápal, proč musíme uspořádat ples, když do školy žádnej spolek nafrněnejch francouzskej holek s hůlkama nebo s ruskejma obrama nedorazí. Nikdo to nechápal. Možná to bylo naschvál jen kvůli tomu, že jsem tu byla nová. Možná si to celý vymyslel Snape a navrhl to vedení. Ať už to bylo jakkoliv, pro mě nastalo nejhorší období mého života.

Prvních pár dní jsem nic absolutně neřešila. Po obědě jsem každý den mezi vyučováním chodila kontrolovat stav lektvaru, abych neměla šanci narazit na Draca. Zezačátku jsem měla chuť odnést celej kotlík do koupelny a spláchnout ho Uršule do jejího milovaného záchodu, nebo ho klidně vyhodit ve svém stádiu z okna nejvyšší věže. Po pár dnech se ale efekt projevil čiřejším obsahem. Alespoň jsem si mohla vydechnout a přestala se na chvíli lektvarem nervovat. Doufala jsem, že to zabere a že nebudu muset počítat dny odtrhováním papírů z kalendáře.

Když šly myšlenky na lektvar stranou, přišly starosti s plesem. Najednou jsem všude kolem sebe slyšela samé štěbetání, žvatlání, šuškání a pištění o tom, co si dotyčné dámy vezmou na sebe a s kým půjdou. Sakra, kdo mohl tušit, že tyhle dvě věci budou chtít po mně taky? Kdyby to bylo na mně, šla bych nahá a jako partnera bych si vzala Potterovu Hedwiku.

Jenže jak jsem mohla správně tušit – někdo na mě něco chtít navlíct bude a ještě za mnou stádo pakoňů bojující o moji přízeň poleze až do konce. Týden před plesem jsem začala jednat.

Pohybovala jsem se co nejvíc ve společnosti Pottera, za kterým lezla nejedna holka (oproti čtvrtému ročníku získal u dívčích srdcí značnou popularitu), přičemž nejnápadnější byla asi Romilda Vane. Milá holka s poznávací bujnou havraní hřívou by byla pro Harryho docela dobrá partnerka. O hodinách mu posílala tajná psaníčka, která bohužel k Harrymu nedoputovala. Ničila je moje zlá maličkost, o které neměla Romilda ani ponětí. A když se pak zeptala na konci hodiny Harryho na odpověď a on se na ni jen nechápavě podíval, utekla s brekem pryč. Nasadila jsem spokojený úsměv hodný dcery Voldemorta. Zlý, ale bezostyšně uspokojený. Když ostatní holky slyšely o celé události a Harryho neurvalosti, jeho popularita značně klesla, takže do počtu pěti zájemkyň bych se dopočítala. Nudné a otravné třeťačky ovšem nebyly pro mě problém.

Mezitímco jsem bojovala tajně i o Harryho přízeň, poslal mi někdo předčasný balíček k Vánocům. Našla jsem ho na posteli jednoho večera. Úhledným písmem s kudrlinkami bylo na něm nadepsáno S.G. Díky příležitosti prázdného pokoje jsem měla možnost svůj dárek prozkoumat a zjistit, že mi někdo poslal šaty. Pokud bych měla hádat cenu, asi bych raději řekla, že mohl na tom vypotřebovat značnou sumu ze svého trezoru. Bílé šaty po kolena klasického střihu s nabíranou sukní zdobenou jemnými kvítky a vršek posázený stříbrnými flitry byl dokonalý střih pro mě. I když jsem nejraději nosila tmavší barvy, tímhle jsem mohla kdekomu vyrazit dech. Stála jsem v nich před zrcadlem a potutelně se usmívala. V krabici jsem našla i krátký anonymní vzkaz:

 

Doufám, že tě potěší a užiješ je na blížícím se plese. Veselé Vánoce, Sophie.

 

Pokud bych měla odhadnout, kdo mi tohle posílá, měla bych víc adeptů. Mohl by to být otec, Narcissa, Snape, nebo dokonce i Draco. Mohla jsem si však dovolit přemýšlet nad dárcem? Raději jsem v duchu poděkovala a uklidila je pod postel. Doufala jsem, že si jich šmejdka ani nikdo jiný nevšimne. A že ona přijde v pytli.

Blížící se termín i výzdoba, kterou začali v sále chystat, mě znervózňovala ještě víc. Ron se mě ještě naposledy zeptal, jestli s ním nechci jít, a já už bez zbytečných úsměvů tvrdě odmítla a tím tak zakopala náš pochybovačný vztah. Weasley se stáhl a s ním i ostatní kluci. Věděli, že se mnou to nepůjde tak lehce, a asi netoužili ani po zbytečných kopancích do koulí.

Dva dny před plesem jsem seděla v jídelně na brzké snídani a nepřítomně něco žvýkala. Přemýšlela jsem nad rodinou – zejména nad malou Adriane, která prožívá své první Vánoce bez maminky, a částečně i nad otcem – jestli už dostal můj vzkaz. V polovině mého uvažování mě probudil Potter. Celý usměvavý i vykoupaný – jak jsem si stihla jeho mokrého trčícího hára všimnout – si ke mně přisedl a věnoval mi zářivý úsměv.

Polekaně jsem se na něj usmála taky a odpověděla mu na pozdrav. Hehe, s plnou pusou. „Promiň,“ zamumlala jsem. Byla jsem odhodlaná, že ho na sobotní večer uhranu jen pro sebe a podstrčím mu při nejbližší příležitosti Veritaserum. „Jak se vede?“

„Skvěle,“ přikývl a kousl si do topinky. Pokýval hlavou. „Co ty? Jak se těšíš na sobotu?“

Díky! Konečně mám tu svatou příležitost. „No, nevím,“ dělala jsem naoko otrávenou a smutnou. „Mám dojem, že ten večer nebude stát za nic.“

„Jak to?“ podivil se a upřímně se mi zahleděl do očí.

Použila jsem jednu ze svých starých balících technik. Zamrkala jsem, pohodila nenápadně vlasy a naklonila se k němu blíž. „Nemám partnera.“

„Aha,“ pronesl zaskočeně a rozpačitě uhnul pohledem.

Aha? Jen aha? A co třeba: „Já ho nemám taky, hm, to je smůla, co kdybychom šli na tu maškarádu spolu?“

„To je mi líto, Sophie,“ dodal.

Tak teď sis to zazdil, kámo.

„No, a… nechceš jít se mnou?“ Hlas mě kupodivu nechtěl poslouchat. Překvapila jsem samu sebe, jak zoufale a zároveň zbaběle to znělo. To už jsem byla posraná strachy i z brejlatýho kloučka?

Harrymu málem vypadla topinka z ruky. Pootevřel pusu a zase ji sklapl, když si všiml přicházející party. Odfrkla jsem si. Bože, zrovna teď…

„Sophie, promiň, ale už partnerku mám. Myslel jsem, že jsi už zadaná, tak jsem se neptal…“ Větu nechal volně vyplynout a usmál se na své kamarády. Asi jsem si přála moc, aby nás ostatní neslyšeli a zároveň neviděli mou reakci. Zbělela jsem, ne-li zezelenala. Udělalo se mi naprosto zle a můj žaludek i plíce vypověděly službu. Do hajzlu, to byla rána. Absolutně jsem nepočítala s možností, že by mě Potter mohl odmítnout. A on se mi teď snažil říct, že už má partnerku a že se mě bál zeptat. Tati, ty mě zabiješ.

„To nevadí,“ usmála jsem se urychleně a zvesela dodala: „Kývnu jednomu moc milýmu klukovi, co se mě ještě před chvílí ptal. Bude to fajn.“

           

 

Ve skutečnosti to fajn nebylo.

V hlavě jsem neustále přemýšlela nad způsobem, jak Potterovi podám lektvar, aniž bych s ním musela tajtrdlíkovat na tanečním parketu. Napadal mě jediný možný způsob – hezky se k nim přifařit a doufat, že si ničeho nevšimnou. Že až podám Potterovi mentolový džus, určitě v něm nebude tenhle nezákonný lektvar.

Mohla jsem jen hádat, jestli se to povede.

V den plesu byla příprava lektvaru dokončena a já se škodolibě usmívala nad lesknoucí se lahvičkou čiré tekutiny. Dokázala jsem to. Sophie Riddle–Grantová to dokázala. Dokáže otci, že je hodna jeho Úkolu.

Vycházející ze dveří Komnaty nevyšší potřeby a zahlazující všechny stopy po sobě – otočila jsem se se širokým úsměvem do chodby a ani si neuvědomila, že jsem měla celou dobu dávat pozor. Malfoy stál u sloupu se založenýma rukama a zvědavým úsměvem. Pohodil vlasy a přešel k mé strnulé postavě blíž. Svěšenou rukou jsem stiskla lahvičku lektvaru schovanou v plášti.

„Ale, ale, copak, Sophie? Taky tu děláš čáry máry?“

„Uhni mi z cesty, Malfoyi,“ zasyčela jsem na něj a ramenem do něj vrazila. Říct Malfoyovi „uhni“ ale nebyl zrovna nejlepší nápad. Okamžitě mě čapl za rameno a práskl se mnou k nejbližší stěně. Znechucením se mi obrátil žaludek, když ke mně přiblížil svou dychtivou tvář. V očích jsem na něm viděla, že se mu začíná kotlík stavět v kalhotách.

„Ještě pořád se budeš bránit? Bývaly doby, kdy už jsi odpor nekladla,“ ušklíbl se a já se jen odtáhla. Rukou jsem začala šátrat u sebe v hábitu. „Sophie, přeci bys neodmítla otce našeho dítěte. Pojď se mnou na ples. Potter je marnej, jsem tu jedinej volnej v celé své malfoyovské kráse,“ roztáhl s úsměvem paže a tím mi dal dokonalou příležitost, abych se uvolnila z jeho sevření.

„Ty? Jdi ode mě, ty hnusný prase,“ zavrčela jsem na něj a hůlku mu zapíchla do krku. „Jestli se mě ještě někdy pokusíš dotknout, tak ti přísahám, že tě na mou duši zabiju. Poslední šance.“

Zdrhla jsem dřív, než by mě mohl dohonit. Dnes jsem příliš neoplývala uměním odrážet jeho narážky, ale spíš si dál přihrávat. Byl to děs, sama jsem se styděla a málem i za rohem chodby zfackovala. Proč to musel komplikovat ještě víc? Jako by nestačilo, že mě ještě jedna velká společenská ostuda měla čekat.

 

 

Tak jo. Vážně jsem pojmenovala před Potterem a spol tu peroxidovou otravnou palici jako milého kluka? A vážně mě napadla tahle možnost? Copak ti v té tvé kebulce úplně přeskočilo, Grantová? řvalo na mě nebezpečně moje svědomí a já raději zavřela oči, abych se na tu nablýskanou nádheru, ve které jsem před zrcadlem v pokoji ještě stála, ani nedívala. Bylo to úplně zbytečné, že jsem se snažila ze sebe udělat princeznu Temné magie. Potter se na mě vyprdl a bůhví s kým si to domluvil. Šmejdka měla orgasmus z toho, že se jí nakonec zeptal Ron. A já? Místo toho, abych řekla chudákovi Nevillovi, kterej spíš bude tancovat v náruči s nalakovanýma botkama, schýlila jsem se k nejodpornějšímu činu – vážně jsem řekla Malfoyovi.

Tohle si asi nikdy, NIKDY neodpustím.

A vážně jsem si měla chuť nafackovat, když jsem ho viděla stát pod schody před vstupem do hlavního sálu. Většina kluků měla normální černý obleky s kravatami nebo motýlky. Holky vypadaly jak barbínky ze země Koz – výstřihy až někam k pupíku v titěrných šatičkách nejčastěji růžové barvy. Pokud nevypadaly jak barbínky, byly tu holky, co si asi na sebe navlékly látku z kabátu svojí babičky. A pak tu bylo jen málo holek, co vypadaly celkem normálně.

Musela jsem uznat, že Grangerové vyčesaný drdol docela sluší a v červených šatech s jemným dekoltem nevypadá jak opičí prdel. Další holkou byla Ginny. Vzala si na sebe černé šaty s krajkou a střihem tak akorát k její vysoké a dlouhé postavě. Navíc se namalovala a rtěnkou zvýraznila rty, takže jsem se na ni dokázala i usmát. Tuhle holku jsem měla asi ze všech nejraději.

No, a nakonec tu byl zcela úplně jinej model. Pansy Parkinsonová. Holka, které jsem si zatím v Bradavicích moc nevšímala, ačkoliv jsme se v běžném životě stýkaly denně a kdysi… opravdu velice dávno byly i nejlepší kamarádky. Naše rodiny se stýkaly a sama Pansy musela mít přede mnou respekt, ale od doby, co zjistila, že Draco jede jenom po mně, neměla daleko k tomu, aby po mně nezačala vrhat nože, plivat mi na hlavu nebo sesílat všelijaké kletby. Když však stála pode mnou ve smaragdových šatech a vlasy měla vyčesané do krásného drdolu, stejně mě bodl osten vzpomínek a bolesti. Dřív jsme si byly blízké, ale i teď podle jejího nebezpečného a zlého úsměvu mi došlo, jak se celý náš svět podělal. Já si Draca nevybrala, ale to ona nemohla tušit. Myslela si o mně, že jsem jen obyčejná coura a spím s každým, kdo má v našem okruhu lebku na zápěstí.

Přesto jsem se na ni jemně usmála a kývla i na jejího partnera, jednoho ze synů smrtijedů, jehož jméno jsem si nepamatovala. Nakonec nás tu bylo víc, než jsem si myslela.

Ale zpátky k Dracovi a jeho… ohozu.

Draco si mohl na sebe vzít cokoliv – spoďáry se srdíčky, tanga, růžovou sukni nebo jít i nahej… ne, on si vzal na sebe bílý – zdůrazňuju to slovo BÍLÝ – oblek. Když jsem se ho včera ptala, jestli teda půjde se mnou, rozlil se mu na tváři tak široký a zároveň ješitný úsměv, že jsem mu měla chuť fláknout, odkráčet a nasimulovat cokoliv. Třeba chlamydie. Ale on se nakonec zeptal, jakou barvu mají moje šaty, a odešel ode mě dřív, než jsem se mohla zeptat, na co mu to, sakra, bude.

A teď mi došlo, proč to chtěl vědět. Jako by nestačilo, že má i bílou palici a po většinu času i bledej obličej z jeho fobií skoro ke všemu - až na sex – on si na sebe musel ještě natáhnout bílý hadry. A sako s rozhalenkou. Bože, dej mi sílu, on měl vážně blonďatý chloupky na hrudi. Jak to, že jsem to nevěděla? To je dlouhá historie, ke které se dostaneme snad někdy… raději nikdy.

„Nazdar, kočko,“ mlaskl a mrkl na mě zároveň, kdy jsem slezla po schodech dolů, ze kterých hrozilo, že spadnu. Při pohledu na něj.

Ovládla jsem se a raději se zhluboka nadechla se zavřenýma očima. Neměla jsem vůbec v plánu vyvolávat jakýkoliv konflikt. Raději jsem stiskla lahvičku Veritasera ve své nablýskané malé kabelčičce, abych si připomněla, co tu vlastně dělám. Hlavně.

„Drž hubu, Malfoyi,“ procedila jsem skrz zuby a zavěsila se do toho jeho bělounkého saka ruku. Musela jsem se ovládat, abych se nesmála a nezírala na jeho hrudník.

„Jestli chceš vědět, proč vypadám tak trapně,“ naklonil se ke mně Malfoyi, „je to proto, že mi je jedno, co na sobě budu mít, ale hlavně když budu s tebou. A jo, tohle je po taťkovi.“

Při představě smrtijeda Luciuse Malfoye s rozhalenkou a další a větší dávkou blonďatých chlupů na hrudi mi bylo zároveň zle i smíchy do breku.

„Sladký,“ pronesla jsem ironicky a ani se na něj nepodívala. Draco mi byl ukradenej. Byla jsem ráda, že jsem nešla jako naprostý trdlo sama, když jsem byla oblíbená po celé škole. Zato tady kolega vedle byl ze mě celej na větvi. Měla jsem dojem, že od mého příchodu nekoukal jinam, než na můj hrudník.

McGonagallová něco zakřičela na zbytek opozdilců včetně nás, kteří zůstali venku mimo sál. Chtěla, aby alespoň na uvítací ceremoniál byla celá škola pohromadě, a pak si mohl každý dělat, co chtěl. Bezva. Poslechnu si dojemný proslov od Brumbála a nakonec najdu Pottera a narvu mu ten lektvar do krku.

„Můžeme?“ zeptal se Draco a já s povzdechem kývla.

Podle vyprávění o plese před dvěma roky se zde konal hlavně proto, že tu byli i žáci z jiných škol kvůli turnaji, a celý večer zahajovali právě šampioni. Letos se ples konal jen kvůli dobru školy, a program byl tedy volnější. Uličkou mezi studenty procházeli profesoři, kteří všem mávali. S Dracem jsme zamířili kousek stranou od dveří a tleskali na příchozí. Brumbál měl samozřejmě za partnerku McGonagallovou. Křiklan šel s profesorkou madam Hoochovou. Hagrid se vyjímal vedle vyděšené profesorky Prýtové. A Snape…

Asi mi zaskočily sliny, ale právě jsem se zničehonic začala dusit a málem hýkat i jako kobyla.

Snape vedl za ruku svou partnerku pro dnešní večer – profesorku na věštění - Sibylu Trelawneyovou. Kráčel vedle ní s tak kyselým výrazem, který se prohloubil, jakmile si mě všiml. V aktuálním momentě mě nešlo přehlédnout. Nedokázala jsem se přestat smát, i když na mě Malfoy zíral. V duchu se musel modlit, aby Adriane nebyla po mamince.

Za ohlušujícího potlesku došli profesoři na vyhrazený plac pro tanec a otočili se na všechny. Brumbál zvedl ruku a jedním pohybem ruky umlčel s úsměvem sál.

„Vítejte! Vítejte, vážení, na tradičním vánočním plese v Bradavicích. Letos jsme se snažili opět naši tradici obnovit z důvodu velkého zájmu o slavnost zejména od děvčat.“ Brumbál mrkl na dívky, které se zahihňaly. Fujky. „A protože rádi taková přání plníme, nemohli jsme čekat až do příštího roku a uspořádali ho již letos. Snad vám paní profesorka McGonagallová osvěžila základy tanečního umění, kterého dnes snad úspěšně dostojíme. Užijte si večer!“

Strhla se další vlna potlesku a orchestr se začal připravovat k hudbě. Měla jsem co dělat, abych si nevykroutila krk, když jsem se snažila zahlédnout alespoň někoho z jejich party.

„Jdeme tančit.“

„Cože?!“ vyjekla jsem a zůstala zírat na Malfoye. V očích měl rozhodný pohled a úsměv měl škodolibý. „Ty ses snad zbláznil! Nepřišla jsem tu dělat kašpárka, ani… do háje, Malfoyi!“ zařvala jsem, když mě táhl k tanečnímu parketu.

Nechápala jsem, jak mi to mohl udělat. Většina studentů se ještě stále zdržela mimo tancování a raději chtěla nejdřív zjistit stav. Já bych bývala dělala totéž, ne-li se zdržovala u stěn sálu, ale Malfoy se se svou rozhalenkou v bílé pochlubit musel.

„Heleď, ať už se snažíš o cokoliv, mě z toho vynech, víš, co tu mám za úkol, ne?“ sykla jsem mu do obličeje a otočila hlavu doprava. Právě na taneční parket vcházelo kromě nás ještě pár skupinek. Harry s nuceným úsměvem vedl za ruku Ginny. Ta se usmívala štěstím. Ne že by Harry byl nešťastný, že má tak krásnou partnerku, ale slyšela jsem, že mu moc tancování nejde. No jasně, mělo mě to napadnout, že si přivede milovanou sestřičku Rona. Neville kupodivu nevedl svoje střevíce, ale samy střevíce ho zavedly po boku Lenky na parket. Sakra, jak jim to spolu seklo. I když Lenka měla trochu ohoz rusalky. A nakonec jsem se musela zasmát i při pohledu na Rona, vzpírající se Grangerové, která se svým trsáním proslavila taky.

Všimli si mě pár sekund před začátkem hudby. Všichni na mě a na Malfoye zírali s otevřenou pusou. Asi se moc nestávalo, že by spolu tancovali partneři z jiných kolejí. Nebo Malfoy nebyl vídán s děvčetem. Anebo za to mohla opět Luciusova rozhalenka.

Draco mě chytil za pas a přitáhl si mě k sobě tak těsně, že jsem si připadala jak siamský dvojče. Naklonil se nade mnou, až mi ve tváři zašimraly jeho vlasy. Pohodila jsem hlavou, abych je dostala z obličeje. Pravou rukou mě chytl za pas, skoro až za zadek. Sama jsem mu ruku musela posunout. Levou propletl naše prsty a při spuštění tradiční waltzové hudby jsem málem zanaříkala.

To snad ne. Zabijte mě. Táto, zjev se a sešli tady na všechny Avada Kedavra, prosím. Včetně mě.

Tančila jsem.

Myslím to smrtelně vážně, že jsem tančila s Malfoyem waltz. Vedle nás se pohupovali profesoři a Harry se spolem. A Draco se mě snažil přede všema znásilnit.

Mlčky jsem si počítala kroky a houpala se do rytmu. Za chvíli se k nám přidal zbytek školy, až jsem byla opět skoro ztracená v davu těl. Nehrozilo, že by se mi posmíval kvůli trapasu.

„Líbí se ti to, že?“

„Co?“ odsekla jsem mu jedovatě.

„Že tě takhle držím. Toužíš po mně, Grantová.“

„Táhni do…“

„Pane Malfoyi, dovolil byste a prostřídal byste si se mnou partnerku?“

Snape. Bože, díky.

Draco se zarazil, ale následně byl sám dovlečen k Sibyle, která na něho zírala zpod jejích lupových brýlí. Viděla jsem v jeho obličeji, že měl co dělat, aby s křikem neutekl.

Naproti tomu mě Snape čapl za pas a za zvuků začínajícího tanga, které jsme trénovali, se mnou začínal dělat i jednotlivé kroky. V těsné blízkosti jsem si všimla, že se osprchoval, navoněl a umyl i ty svoje vlasy. Proč jsem měla najednou chuť mu z nich dělat copánky?

„Už vám to jde líp,“ pronesl najednou, když jsem dokázala udělat otočku a následně několik kroků kolem jeho těla se záklonem.

„Díky.“

„Já vím, o co ti jde.“

„Heleď, nebuď jako Malfoy…“

„Udělala jsi Veritaserum, je to tak?“ využil momentu záklonu a podíval se na mě. Protočila jsem oči a rychle se zvedla.

„Ne.“

„Ale ano.“

„Ne. A kdyby ano?“

„Měla bys problém, Sophie.“

„Fakticky? Ani už neučíš lektvary, probůh. A nic jsem ti neukradla.“

„Něco mi tady smrdí, Grantová, a říkám si, že mi lžeš.“

„Ty víš dobře, proč to dělám,“ pronesla jsem a podívala se mu tvrdě do očí. „Chci z něj dostat všechna jeho tajemství a využít to pro svůj prospěch. Už chci ten úkol dokončit.“

Snape evidentně neskončil. Naopak se zatvářil nepřístupně. „To nesmíš. Ne teď. Hodnou dobu tu musíš ještě zůstat, Grantová. O to se postarám. Klidně z Pottera dostaň všechna tajemství, ale já jsem si stejně jistý, že se ti to nepovede,“ ušklíbl se, jako kdyby o tom něco věděl. Málem jsem na něj vyplázla jazyk. Ale raději jsem se uklidnila pohledem na Malfoye, se kterým tancovala Sibyla vášnivé tango, kdy se on zakláněl.

Škodolibě jsem vycupitala z již poloprázdného parketu a rozhlédla se kolem. Polovina párů zmizela do ložnic a tajných kumbálků, někteří si povídaly na lavičkách nebo na schodech se sklenkami džusu a ostatní se ještě pokoušeli vyhrát imaginární korunu Stardance.

Harry byl právě v živém rozhovoru s Ginny. Díkybohu ještě nedrželi žádný nápoj, ale byli oba rudí, takže ho nejspíš potřebovali. Potřebovala jsem dát sklenici jen Harrymu. Ginny mohla pro tuhle chvíli klidně chlemstat vodu ze záchodu.

Jak jsem se k nim opatrně přibližovala, opravdu se najednou zvedla a zmizela, zřejmě na záchod. Harry seděl s culícím úsměvem a díval se do blba. To nebylo dobrý. Vůbec ne.

V mžiku jsem přiskočila k jedné míse s džusem a nalila do skleniček obsah. Zvedla jsem hlavu, abych zkontrolovala, že se ke mně nikdo neblíží a nenařkne mě, že se tu pokouším někoho otrávit… do háje, copak mě tahle možnost vůbec nenapadla? Bylo by to mnohem lepší…

Vzduch byl čistý a já v rychlosti nalila do jednoho poháru celou lahvičku. Díkybohu se pohár nijak nezbarvil a vypadal přesně jako druhý. S úsměvem jsem zamířila za Harrym, ale za ruku mě čapl někdo jiný. Vyděšeně jsem se dívala na Malfoye. Usmál se na mě.

„Kampak jsi mi zmizela, princezno?“ Podíval se na držící skleničky v mé ruce a široce se usmál. „Tak pozorná, díky, Sophie.“

Byla jsem tak v šoku, že jsem ho nestačila zarazit. Malfoy vypil pohár s Veritaserem až dna. Osvěženě si povzdechl a já mu v tu chvíli vyrazila pohár z ruky. Bylo už ale příliš pozdě.

„Ty idiote!“ zařvala jsem rozčíleně. „Proč jsi to udělal?!“

„O čem to…?“ nechápal a podíval se na moji běsnící tvář i druhý pohár v mé ruce. Nechtěla jsem na sebe upozorňovat víc, takže jsem druhou skleničku mentolového džusu dopila a pohárek zahodila. Čapla jsem Malfoye za sako a táhla ho ze sálu. Cestou jsem málem vrazila do přicházející Ginny, která se šla zřejmě na záchod přelíčit. Ohlédla jsem se za Harrym i za ní. Jejich krásný večer měl pokračovat. Ale já právě držela nejhorší zrůdu pod sluncem, která zhatila všechny plány.

Táhla jsem ho, ani jsem nevěděla kam. Šla jsem chodbami a uličkami, až jsme zastavili na rohu jedné chodby u sloupu se zhasnutou pochodní. Ta široká zeď mi byla až moc povědomá, ale nezabírala jsem se zdí, nýbrž Malfoyem, kterého jsem na ni prudkým pohybem přimáčkla. Doufala jsem, že šla první hlava a teď má otřes mozku.

Přidušeně sykl, ale pak se uchechtl. „Ty jsi dračice…“

Rozzuřila jsem se natolik, že jsem beze slov vytáhla hůlku a začala ho špičkou dusit na krku. Vykulil oči a snažil se odtáhnout. Z očí mi musely sršet blesky a Malfoy se podle mého děsivého pohledu tvářil i vyděšeně.

„Sophie, co se stalo? Co jsem-“

„Ty zmetku! Všechno jsi zkazil! Celé týdny přípravy jsou díky tobě totálně v prdeli! jsem v prdeli! Copak nechápeš, že díky tobě už nemám šanci Pottera zabít? Copak nechápeš, že to, co jsi vypil, bylo Veritaserum, který jsem mu chtěla dát? Potřebovala jsem znát všechna jeho tajemství, aby to bylo lehčí. Proto jsem, ty hajzle, chodila do tý podělaný Komnaty nejvyšší potřeby. A teď? Teď je to všechno v hajzlu, protože si nakráčel ke mně pan Malfoy, který si milostivě vypil pitíčko určené tomu zjizvenýmu kreténovi. Ještě pořád nechápeš, že teď místo Pottera budu poslouchat tebe, ty ukňouranče, jak jsi podělanej strachy? Že já vůbec s tebou šla. Chtěla jsem ti dát šanci a tys to všechno naprosto smetl. Nesnáším tě, Malfoyi. Nesnáším…“

Z mého počátečního běsnění a vzteku nejvyšší intenzity jsem přešla do zoufalého breku. Vážně jsem začala brečet před klukem, kterej na mě zíral s pochopením. Význam mých slov mu docházel. A já se rozbrečela ještě víc při vzpomínce, kdy jsem naposledy před ním taky vzlykala a prosila ho na kolenou, aby mě nechal být. Ty chvíle byly nezapomenutelné, i když jsem si je už tolikrát chtěla vytěsnit z mysli. Jenže to nešlo. Vzlykala jsem do dlaní a klesla na kolena. Hůlka spadla vedle mě.

„Sophie, já… nevím, co na to říct. Proboha, proč jsi mi neřekla, co se chystáš udělat?“

„Já ti to říkala, ty idiote, říkala jsem ti, že tu mám úkol!“

„Prokrista, já myslel, že to myslíš obecně, a ne dneska večer!“ Malfoy si prohrábl vlasy a sklouzl po stěně na zem. Seděl tam a nevěděl, jak má reagovat. Díval se na mě, jak si utírám tváře od slz, i když jsem ještě nepřestávala plakat. Bylo to divný, ale ten počáteční hněv najednou začal pomaloučku mizet… „Sophie,“ dotkl se mé ruky a donutil mě, abych se mu podívala do očí. „Mrzí mě to. Kéž bych to býval věděl dřív. Ale něco ti potřebuju říct. Nechci, abys to ze mě dostávala pod účinkem Veritasera. Chci ti to říct sám od sebe a upřímně, přísahám.“

Dívala jsem se opravdu do očí toho zlého, namyšleného, rozmazleného a ufňukaného synáčka Malfoyů? Seděl tu přede mnou navzdory všem okolnostem sebevědomý, rozumný kluk s odhodlaným výrazem v očích. Co se to s Dracem stalo? Kdy se tak změnil? Mohl za to ten lektvar?

„Co chceš?“ vypadlo ze mě, ale spíš než naštvaně to znělo… zoufale.

Malfoy se ke mně naklonil ještě víc a vzal mi bradu do svých dlaní.

„Miluju tě, Sophie.“

Propadla jsem se do hluboké propasti. Byla to jak rána z čistého nebe. Šok mnou projel jak ostrý blesk. A já nedokázala odhadnout, jak na to chci reagovat. Nemohla jsem se dělit na žádnou dobrou a špatnou polovinu. Nepotřebovala jsem to. Ta slova jako kdyby probudila dlouho skrývanou páku v těle, která na to reagovala následovně. Nečekala jsem na žádné pohledy či další slova. Popadla jsem Malfoye a v mžiku ho prudce políbila.

V takovou chvíli by normální protějšek, co by vám vyznal lásku, reagoval stejně. Hladově by vás líbal a nakonec by to přerostlo v něco víc. Ale Malfoy se odtáhl a podržel si mě před sebou. Zírala jsem na něj vykuleně a nechápala, co to dělá. Jeho rty byly pro mě jak opium. Zapomněla jsem, jak vůbec líbají…

„Sophie, co je to s tebou?“

„Co by mělo být?“ mávla jsem rukou a vší silou, co jsem měla, nás postavila. Práskla jsem znovu s Malfoyem o zeď a lačně přejížděla po jeho těle. Líbala jsem ho všude, kde Malfoyova kůže byla nahá. Strhla jsem z něj to odporné sako.

„Ne, Sophie,“ odstrkoval mě od sebe, ale bylo na něm vidět, že se sám neovládá. Slastí zavíral oči.

„Vydrž,“ řekla jsem a zvedla svou hůlku ze země, kterou jsem namířila na stěnu. V mžiku se začaly na zdi zhmotňovat malé, ale prostorné dveře. Zavřela jsem oči a v mysli si vymyslela ideální místnost pro nás dva. „Tak jdeme,“ drapla jsem po něm a dotáhla ho do místnosti. Byla malá, ale příjemná. Vytvořila jsem si takový ideální pokojík se širokou měkkou postelí a nadýchanými peřinami. Kde jinde bych měla takovou příležitost?

Malfoye jsem odhodila na postel a zamkla za námi dveře. Nadzvedl se na loktech, a přestože jsem mu ještě ve tváři viděla vepsaný nechápavý výraz, jeho oči se leskly vzrušením. Cestou k posteli jsem odhodila vše. Hůlku, svoje náušnice i náramky, boty a gumičku, abych uvolnila vlasy z copu.

Draco se ke mně natáhl a přitáhl si mě na postel. Znovu jsme se líbali – tentokrát vášnivěji, než kdy dřív. Dokonce jsem cítila pachuť krve, když jsem ho do rtů hryzla. Malinko vyjekl, ale hned se zasmál. Ruce nám oběma klouzaly po tělech a pomáhaly si navzájem z oblečení. V pokoji bylo přítmí, světelnou kulisu nám tvořil jen měsíční svit svítící do okna.

Pohladila jsem ho po nahé hrudi a musela uznat, že na hubeného kluka je stejně strašně sexy. A jak chutnal jeho jazyk a rty? Všechny holky ze Zmijozelu se mohly jít bodnout, tenhle kluk byl můj.

Draco nahmatal prsty vzadu zapínání podprsenky a bez potíží ji rozepnul. Vzápětí nás přetočil, takže mi dýchal do tváře.

„Bože, Sophie, tak moc tě chci.“

„Udělej to,“ nařídila jsem mu. „Hned.“

Jazykem jemně kroužil kolem mých bradavek, až se přesunul níž. Odstranil mi kalhotky a já mu mezitím přejela po bouli v rozkroku. Zasténal mi do ucha a odhodil boxerky na podlahu.

Vrátil se obličejem ke mně a zašeptal mi do tváře, oči přímo dychtivé a prahnoucí po mé maličkosti, ve kterých byla všechna něha světa: „Opravdu to chceš? Jsi si jistá?“

„Ještě se ptej, Malfoyi,“ zavrčela jsem vztekle jak šelma, která nedostává ono slastné uspokojení. Z kabelky jsem vytáhla obal kondomu, který jsem zuby roztrhla. Ani jsem si v onu chvíli neuvědomovala, proč jsem ho tam vlastně měla.

O pár sekund později už Malfoy pronikal do mého těla. Šlo to lehce, bez komplikací. Oběma se zvýšil tep a začali jsme sténat, když jsem ho nutila přirážet, kolena jsem měla obemknutá kolem jeho těla.

A tak po chvíli Draco Malfoy, syn slavného smrtijeda, a Sophie Grantová–Riddle, dcera nejmocnějšího temného čaroděje, dcera Pána zla, konečně vystoupali na vrchol. Poprvé spolu. Minulost kdysi přála jen Dracovi. Ale nyní Sophie nedokázala udržet tu touhu, která už v ní nějakou dobu bublala. Mohl za to lektvar touhy, který omylem připravila místo Veritasera a sama vypila?

A napadlo vůbec někoho, jak by to skončilo, kdyby ho vypil Harry místo ní? Tuhle otázku raději přeskočíme.


Jsem si jistá, že vás situace překvapí. Možná tu budou i otázky, proč to vůbec Sophie udělala. Především kvůli lektvaru, ale také kvůli... no, to si možná řekneme později, nebo na tom přijdete :) Psaní téhle kapitoly jsem si užívala, i když jsem se u toho konce hodně styděla :D Tak snad tu snahu nějak oceníte, budu vám moc vděčná :) A příště bude ono slíbené odhalení minulosti u Sophie a Draca ;)


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Úkol: Pomsta Pána zla - 10:

5. FantasyNikol přispěvatel
02.01.2016 [19:44]

FantasyNikolUhm... to bylo něco. Emoticon Emoticon Nechtěla bych být Sophií, až se dostane z vlivu toho lektvaru. Jaj, to pak bude pěkně hysterický. Emoticon Moc by mě zajímalo, co podělala. Emoticon Jinak představa Snapa s copánkama, Snapa tancujícího s profesorkou věštění, další představy Snapa dělající různé kraviny... ježiši, asi umřu smíchy. Emoticon Emoticon Emoticon
Kapitola byla super, skvěle odvedená práce, super hlášky. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Ealex
23.12.2015 [22:27]

Emoticon Emoticon Emoticon

3. mima33 admin
23.12.2015 [13:10]

mima33Ja som vedela, že príprava Veritasera sa jej nepodarí, ale nečakala som, že to dopadne práve takto - nie, že by som sa sťažovala Emoticon Draco bol vždy moja najobľúbenejšia postava, takže som happy, keď je on happy Emoticon
Sophiine myšlienky ma vždy dostávajú smiechom do kolien. Píšete ju geniálne Emoticon Emoticon

Teším sa na ďalšiu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Trisha přispěvatel
22.12.2015 [21:58]

TrishaKonečne sa nám to zamotáva. Som veľmi rada za túto kapitolku. Snape a Trelawnevneyová Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Už len tá predstava je... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
A teraz prejdime k druhej časti. Som rada, že jej to povedal celková kapitola bola super. Ale čo to bolo s tým elixírom... no to ma totálne zabilo, ať som vyzerala asi takto: Emoticon Myslím, že Snape vedel, že má tu knihu a nejako to upravil. Ale prečo ho vypila??? Nepoužil Imperius?

1. Inugirl přispěvatel
22.12.2015 [20:32]

InugirlSkvělá kapitolka, moc jsem se nasmála a hltala každé slovo! Nenechám si ujít další:-)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!