Requiem pro Pobertu • OurStories.cz ~ naše povídky

31. října 1981 zemřel první Poberta. Během následujících dvou dní se zbývajícím třem změnil život k nepoznání... Čtyři pohledy, čtyři osudy, tři sta slov.

01.11.2016 (12:00) • RenyNew • Povídky » Drabble » FanFiction • komentováno 13× • zobrazeno 2917×

James

Zmýlil se. Tichošlápek i on sám. Šeredně se spletli.

Přicházel. Měl dojem, že by to věděl i bez toho uši drásajícího zvuku. Lotroskop, který dostal od svého otce, teď vyváděl jako pominutý. Nekompromisně a bez přestání mu připomínal tu děsivou pravdu. Peter musel mluvit… Zastrašoval ho? Mučil?

Bouchnutí dveří nad jeho hlavou bylo posledním střípkem naděje. Zvládnou to… oba se zachrání… Musel jim získat čas.

Druhé, o poznání jiné bouchnutí dveří se ozvalo mnohem blíž. Bezděčně sáhl do kapsy pro hůlku.

Ruku sevřel naprázdno.

Dům Potterových v Godrikově Dole pohltil záblesk jedovatě zeleného světla.

Sirius

Ta KRYSA! Ten ČERV!

Nedokázal uvěřit – pochopit – nedokázal si představit, jak.

Jak mohl.

Petr. Petříček. Malý. Bojácný. Nemotorný. Zrádce.

Jak – jak mohlo vůbec někoho napadnout, že by byl Strážcem právě on?

Jak na to vůbec přišel on sám- navrhnout ho namísto sebe?!

Sobec. Byls sobec.

A přitom celou dobu bázlivě a ostražitě sledoval Remuse.

Pitomé. Naprosto pitomé.

Ale kdo by vedle vlkodlaka podezříval mrňavou, ustrašenou krysu.

Bylo mu ze sebe zle. Úmorně a nesnesitelně zle.

Peter

Strach ho dočista pohltil.

Bál se. Řádu. Sirius to ví.

Smrtijedů. ON padl. Na místě, kam ho sám poslal.

Schovat za silnějšího… Zmizet z dohledu…

S rukou za zády pevně sevřel hůlku a nadechl se k výkřiku - k obvinění, k ospravedlnění.

Remus

Myslel si, že ví, co je to bolest.

Těla, když se pokřivuje a dere se z něho to druhé, zrůdné, zvířecí.

Duše, když si uvědomoval, co všechno se při tom mohlo stát.

Ale to, co udělal on, předčilo i ty nejhorší úplňky…

Jamesovi a Lily. Zradil je. Zabil je.

Harrymu. Byl to JEHO kmotr!

Peterovi. Zničil ho. Jeden prst…

Říkal mu kamarád.

Sirius. Tichošlápek.

Vrah.

Zoufale a skálopevně chtěl věřit tomu, že se mýlí. Všichni se mýlí!

Toužil po proměně.

Toužil nemyslet.

Necítit.

Zapomenout.

Autor: RenyNew (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Drabble » FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Requiem pro Pobertu:

3. Fluffy admin

02.11.2016 [17:56]

Reny, moji bezprostřední reakci už znáš, ale ani s několikahodinovým odstupem není jiná. Bylo to velmi emotivní - v tak málo slovech tolik pocitů, neuvěřitelné. Napsané to bylo krásně, mělo to jednoduše všechno - odvahu, rozčarování, zlobu, nenávist, vztek, pochyby. A prožívání jednoho momentu z pohledu všech Pobertů bylo něco, co se k takovému výročí více než hodilo. Děkuju ti, dojalo mě to. A znovu jsi dokázala, že se slovy si hrát umíš. Emoticon