Která z nás někdy nesnila o tom, že potká svého milovaného literárního hrdinu?
Tripple drabble, směřované zejméně těm duším, které, stejně jako já, propadly kouzlu toho kluka z Kostelce, jenž si představoval, že si vezme „tu holku, co ji potká v Praze...“
25.04.2015 (10:00) • RenyNew • Povídky » Drabble • komentováno 7× • zobrazeno 1628×
Dlažební kostky mám ráda. Jsou na pohled zajímavé a mají v sobě zvláštní nostalgii. O poznání méně je však mám v oblibě, když po nich musím běžet, protože pak se ukazují také jako značně nepraktické. Nerovný povrch a škvíry mezi nimi mají za následek nejedno zaškobrtnutí. Včetně toho, které mě potkalo právě teď. Nechtěně při tom vrazím do muže, jdoucího proti mně. S opakovanými omluvami od něj poodstoupím a z výrazu tváře poznám, že se baví.
„Ahoj, duše,“ řekne s úsměvem lamače dívčích srdcí a ve mně zatrne. To přece… A v ruce má futrál na saxofon! A to oblečení… to rozhodně nepůsobí současně.
„Da-Danny?! Danny Smiřický?“ dostanu ze sebe koktavě. Fantasmagoričko! Kde by se tu asi vzala šedesát let stará literární postava! Ale mladík nepůsobí, že by ho to oslovení zaskočilo. Naopak. Jeho úsměv se roztáhne ještě víc a on nedbale prohodí:
„Tak mě už znají i v Praze?“ Název našeho hlavního města ve mně vyvolá další ustrnutí. Přece, ve Zbabělcích je… Ta holka, co ji potká v Praze! To vážně nemůže bejt pravda!
„No… eee… aby ne! Nejlepšího tenorsaxofonistu v Čechách. A na Moravě!“ chrlím ze sebe ty nejnesmyslnější pochvaly. Nezmiz mi, Danny! Daníčku! „To musí bejt osud! Já jsem určitě ta holka, co ji máš potkat v Praze!“ vyjeknu, což je můj hřebíček do rakve. Jeho úsměvem povadne a vystřídá ho povytažené obočí.
„Víš, kolik holek jsem potkal v Praze?!“ Zakroutí hlavou a v tu chvílí se zpovzdálí ozve:
„Zdeňku, na scénu!“ Vážně Zdeňku?!
Když zaregistruju všudypřítomná filmařská udělátka i loga připravovaného filmu, propuknu v hlasitý smích. Jsem vážně fantasmagorička! Prej ta holka, co ji potká v Praze! Danny Smiřický! Tedy, Zdeňek. Krásná ironie…
Milej Zdendo, pravej Danny odpověděl něco docela jinýho…
Jenže, smiř se tím, milá duše, nejsi v knížce a nepíše se rok 1945...
PS: Žádný Zdeněk Dannyho Smiřického nikdy nehrál. Zcela záměrně jsem však nepoužila jméno některého z jeho filmových představitelů - Lukáše Vaculíka, Petra Kroutila ani Vojty Dyka, neboť děj je samozřejmě čirým výplodem mé fantazie. A jméno Dannyho velkého soka se pak už jen samo nabízelo...
Autor: RenyNew (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Drabble
Sdílet
Diskuse pro článek Ten kluk, co mě potká v Praze:
Miloučký drabble. Jo jo, která z nás by si nepřála potkat svého hrdinu. A ten závěr mi vykouzlil úsměv na tváři. Díky
Ver: Děkuji za nakouknutí a za tak hezké zhodnocení mého psaní. Jsem ráda, že tohle drabble dokáže pobavit i bez toho, aniž by čtenář "tu postavičku" znal :).
Ha... tak jsem se rozhodla nakouknout do tvé tvorby a samozřejmě má lenost vytáhla ten kratší textík. Ne, tu postavičku neznám, ovšem to mi nezabránilo v úsměvu, protože člověk někdy ani snad nepotřebuje znát původní popud, no ne? Každopádně, píšeš krásně... 
SaDiablo: Jsem moc ráda, že se líbilo. Děkuji za krásný komentář a jestli něco přibude? Inu, je to vo hvezdach...
Moc se mi zalíbil tvůj styl psaní (pokud se to teda hodí napsat po pár odstavcích). Plynulo to krásně a líbí se mi všechno, od nápadu, přes název až po to, jak pracuješ se slovy. Jde z toho cítit um. Na někoho nemusí, ale na mě dýchnul. Snad brzo přibude něco dalšího.
Arterie: Ta to je bezva, že se ti to líbilo ;). Taky Dannyho fanynka? :-D
To je naprosto dokonalý!! 
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!