OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Láska z nádraží

O platonické lásce z nádraží

17.12.2015 (13:00) • ostravak30 • Básničky • komentováno 4× • zobrazeno 1352×

Scházíme se na nádraží

vždycky jednou týdně,

já mířím do Ostravy

a ty tam do Vídně.

 

Míjíme se na schodech

a koukáme na sebe,

ty mě nejspíš miluješ

a já miluju tebe.

 

A ty jezdící schody

jezdí nějak rychle

a kniha lásky mi připadá

jako tlustá bichle.

 

Chtěl bych skočit za tebou

a ty asi za mnou,

loučíme se pohledem

vždycky brzo ráno.

 

Zatímco já domů jedu

pomalou tramvají,

ty vzdaluješ se rychlíkem,

a tak miluji tě potají.

 

Možná někdy budu čekat

v tom opačným směru,

tebe taky napadlo to,

tak tohle vážně... beru.

 

Možná osud nechce dopřát

dvěma osamělým duším,

možná nás Bůh nemá rád,

jak to skončí, tuším.

 

Budem se tu takhle míjet

tak desítky let,

za tu dobu promění se

můj i tvůj svět.

 

Oženíme a vdáme se,

budeme mít děti,

a o lásce z nádraží

jim budem vyprávěti.

 

Možná to tak mělo stát se

a změnil se svět,

dětem budem velmi krátce

tuhle pohádku... vyprávět.

Autor: ostravak30, v rubrice: Básničky



Sdílet

Diskuse pro článek Láska z nádraží:

Boží

To je škoda, protože by to bylo báječné. Na další tvé "pokusy" se ráda podívám.

Děkuji za pochvalu, vážím si jí. Pokud tedy mohu neskromně poukázat na své další básnické pokusy, tak doufám, že se ti taky budou líbit. Schválně říkám básnické pokusy, protože nejsem žádný básník a neodvažuji se je tedy nazvat básněmi. Jinak píšu přesně tak, jak mi to leze do hlavy, takže to nijak neupravuji a nechávám volně plynout. Což někdy dopadne dobře, někdy hůř. No a nakonec...doufám, že tě nezklamu, ale ne, tohle se nikdy neodehrálo a neodehrává...tohle byl jen pouhý nápad

To je ale pěkná básnička! Já už jsem se ji snažila číst včera, ale mamka mi pořád něco povídala a když to takhle udělala potřetí, nějak jsem ztratila nervy, protože jsem z tvé básně nic neměla. Každopádně teď jsou naši v práci a já mohu v klidu číst (i psát ) a komentovat.
Musím říct, že já na básničky moc nejsem, nikdy mi moc nešly psát a nebavilo mě je číst. Je vždycky jen pár výjimek, které přečtu a mohu říct, že je to hezké. Mě to prostě většinou nudí, jak je to ve verších. Ale tohle se mi opravdu líbilo, skládám ti poklonu. Navíc, pokud dobře odhaduji, je to podle skutečnosti, ne? Soudím podle té Ostravy, a podle přezdívky v ní opravdu bydlíš... Co ty víš, třeba ji jednou oslovíš a ona kvůli tobě počká na další vlak a půjdete si někam sednout na kávu. Držím palce!
V.

Přidat komentář:

Nick:

Text: