OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Život a čest - 46. kapitola

28.08.2010 (17:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 5102×

46. kapitola

Celý hrad se probouzel do napjaté nálady. Tu však již za rozbřesku přerušilo vzrušené volání z hradeb. Podél linie lesů, která se táhla několik mil od hradeb, se objevili Welšané. Čím blíže byli, tím hlasitěji znělo řinčení jejich zbroje a jejich dav nabýval na počtu.

Mnohým na hradě se při té zprávě snad i ulevilo. Po tom nekonečném čekání byla změna téměř vysvobození. Konečně mohli stanout protivníkovi v tvář. Ronald shlížel na jejich počet a mezi obočím se mu objevila vráska. Bylo to přesně tak jak předpokládal. Hrad byl velmi dobře opevněný, takže dovnitř nemohli, ale zároveň jich bylo tolik, že by je mohli obléhat bez obtíží i půl roku.

„Ronalde!” rozlehl se okolo Gevinův hlas. Doběhl až k němu a bez hlesu mu ukázal do davu. O nedlouho si to už Ronald rázoval dovnitř. Ostatní z velení zamířili za ním ve špatné předtuše.

Miranda sebou prudce trhla, když tento zástup vrazil do sálu. Její manžel začal rázovat sem a tam, jako by potřeboval přemýšlet a zároveň se uklidnit.

„Co se stalo?” vyděsila se.

„Pamatuješ si ještě na toho hada co u nás dělal lesníka?”

Přikývla.

„Tak ten si teď pěkně spokojeně hoví za hradbami u Welšanů. Nevypadá, že by se měl špatně.”

Zradil je všechny. Touha po penězích a pomstě mu dodala odvahu se obrátit i na samotné Welšany.

„Dodával maso na hrad a tak měl přehled o našich zásobách.”

„Vědí, že se neubráníme příliš dlouho, do háje,” zavrčel Ronald.

Všichni na něj hleděli a čekali. On však odpověď tušil dávno.

„Uvnitř vydržíme se zásobami sotva tři měsíce. Než se zorganizuje dostatečná skupina, aby nám mohl někdo pomoci, tak to bude trvat ještě déle. Máme jedinou šanci, postavit se jim a pokud budeme mít štěstí, tak je překvapíme.”

Miranda na něj hleděla. Zkoušela si to v hlavě obracet ze všech stran, ale vždy došla k názoru, že boj je opravdu nevyhnutelný.

„Kdy,” zeptal se jeden z jeho mužů.

„Co nejdříve,” odpověděl mu Ronald, aniž by hnul brvou. Teď už nebylo cesty zpátky.

„Dokud jsou unavení z cesty,” ozvala se Miranda. Překvapeně na ni pohlédl, jako by si až teď uvědomil její přítomnost. Chvíli na ni hleděl než se vydal k ní. Ostatní se taktně vypařili ven.

Došel až k ní a zůstal od ní stát sotva půl kroku.

„Uděláš pro mě něco?

Vzhlížela mu do tváře v níž se zračil naléhavý pohled. Měla téměř chuť odkývat mu cokoliv by řekl.

„Zůstaň uvnitř. Nebude to nic příjemného,” oběma bylo jasné, že je to jen slabý výraz toho co je čeká. „Nechci se bát ještě o tebe.” Při těch slovech jí dlaněmi přejel po pažích.

Nevěděla ani proč, ale přikývla. Neuhnula při tom pohledem třebas jen o píď.

Dlaní pravé ruky jí přejel po paži vzhůru, přes rameno, až k čelisti. Přejel jí dlaní po tváři. V tom gestu bylo něco co ji donutilo stát a ani se nehnout. Netušila, zda vůbec dýchá. Bylo to už hodnou chvíli po jeho odchodu, když se konečně pohnula. Ještě vykolejená se vydala k oknu na nádvoří, kde se začaly přípravy k boji.

Packet byl ve svém živlu. Od té doby, kdy se zprovoznila kovárna se vlastně nezastavil a posledních několik dní měnil na zbraně vše co mu pod ruku přišlo. Nyní veškerá jeho práce ležela před ním a všichni muži si je rozebírali.

„A co vy?” zahučel Gevin na Rhyse s Hectorem.

Byl docela zvědavý na jejich boj. Už o nich hodně slyšel, ale bojovat je na vlastní oči neviděl. Vlastně zatím jim tu jen plenili zásoby, proháněli kuchařku a vytáčeli Ronalda, jak se pořád točili okolo Mirandy.

„My máme vlastní,” ušklíbl se pobaveně Rhys. Aby to všem bylo jasné, tak hmátl po vaku za sebou a rozprostřel jej na zemi. Před Gevinem se tak objevila slušná sbírka mečů a dalších zbraní, na které jen vyvalil oči. V okamžiku se vedle něj objevil zvědavě i Packet. Ten stačil jen uznale hvízdnout a už dřepěl a přehraboval se mezi nimi.

„Tak taková práce se jen tak nevidí.” Na ostřích bylo znát, že je hodně používají, ale přesto byly v perfektním stavu. Byly tak detailně propracované a vyvážené, že každý úder dokázali přesně svést a nedovolit ostří ani se zachvět.

„S některými si hodně vyhráli, co?” přejel Packet prsty po jemné rytině pod jílmcem.

„Být tebou tak na ně moc nechytám,” ozval se mu Rhysův hlas nad hlavou. Byl sice menší než Packet, ale přesto v něm vyvolával úctu. Naposledy se podíval a raději je položil.

Ostatní se už organizovali podle Ronaldových příkazů na hradbách i okolo bran z hradu, tak se k nim přidali.

Miranda to vše sledovala a tím napětím všude okolo téměř nedýchala. Pak to vše vypuklo. Hlavní a postranní brána hradu se otevřela a než se Welšané stačili vzpamatovat, tak je seshora zasypala vlna šípů. Teprve pak do jejich zmatených řad vtrhli Ronaldovi muži.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život a čest - 46. kapitola: