OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » xxx4

12.10.2009 (14:00) • slecinka • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1230×

4. kapitola

Po pár sekundách mi došlo, že ta holka, která na mě visí je Megi, tak jsem jí na chvílí objetí opětoval s doufáním, že mě pustí. Jenže to se nestalo, stále mě mlčky objímala.

 „ Megi?“ dostal jsem ze sebe.

„No?“ zeptala se a tím mi potvrdila , že tahle polovlčice je vážně Megi.

„Taky tě rád vidím, ale nechtěla bys slézt?“ snažil jsem se znít mile, ať se jí nějak nedotknu.

„Víš, že ani ne?“ zasmála se a ještě víc se ke mně přitiskla. Mohl jsem jí ze sebe sundat a ani nevím proč jsem to neudělal.

Zvedl jsem svoje zavazadla, které jsem pustil na zem, když jsem jí chytal. Pomalým krokem jsem se začal blížit k autu, od kterého jsem viděl mávat Matta.

Megi tohle nečekala a tak v mém náruči na chvíli ztuhla, ale jakmile si uvědomila co se děje, ještě víc se uvelebila.U auta jsme byli hned a Matt se ujal slova.

“Megi prosím Tě slez z něho“ zasmál se a ona fakt slezla, konečně jsem si ji mohl pořádně prohlédnout. Každého na ni museli zaujmout její velké jedovatě zelené oči mandlového tvaru, její kdysi dlouhé, kudrnaté vlasy jsou nyní sestříhané do středně dlouhého účesu a upravené žehličkou.

„Celkově působí dětsky“ pomyslel sem si, oblečená je bláznivě, což ještě víc podtrhuje dojem puberťačky.

Strejda Matt se na rozdíl od Megi vůbec nezměnil. A teď už  je mi jasné proč. „Ahoj Cory .Jaká byla cesta?“ zeptal se Matt.

„Jo v pohodě“ trh jsem rameny , aby bylo jasné, že je mi ti to celkem fuk. Zajímala mě jiná věc.

„Proč jsi mi neřekl, že….“ Začal jsem větu a všiml si, jak Matt kýve hlavou a rukama a zároveň mě prosí očima, ať nepokračuji. Šlehl jsem pohledem k Megi, která čekala, co ze sebe dostanu

„že máš tak super auto, to bych hned přijel radši“ nervózně jsem se zasmál, protože tohle byla největší blbost, co jsem v tuto chvíli mohl říct. Megi zvedla jedno obočí a s pohledem, který se mě ptal jestli jsem normální nasedla do auta. Já jsem ji s pohledem upřeným na Mattovi napodobil sedl si na místo spolujezdce.

Nemohl jsem si nevšimnout jejich radosti z mé přítomnost. Celou cestu drmolili o tom, jak mi zařídili pokoj, o okolí a tak. Megi byla celou cestu nakloněná mezi mnou a Mattem a sledovala moje reakce.

Cesta trvala asi hodinu  já ji neskutečně protrpěl, toužil jsem zjistit důvod jeho zvláštního chování.

Když jsme dorazili domů, ukázali mi můj pokoj. Byl jsem s ním naprosto spokojen, všechno bylo laděno do modré a černé barvy- mojich nejoblíbenějších.

Celý zbytek odpoledne jsem si vybaloval a přizpůsoboval pokoj mým představám, zrovna jsem se vyvalil na posteli a ozvalo se zaklepání. Nasál jsem vzduch a zjistil, že je to Megi. Co může chtít?

Ani nečekala na výzvu a otevřela si dveře sama, nasadil jsem úsměv a na posteli se posadil, ona si sedla ke mně.

„Líbí se Ti?“ zeptala se a ukázala kolem nás.

„Jasně, je úžasný“ odpověděl jsem upřímně.

„To jsem ráda, tvoje mamka nám řekla, co se Ti líbí a tak…“ vykládala mi, jak byli všechno s taťkou nakupovat, ale z ničeho nic se zasekla.

„Ty se tu moc netěšil, co?“ zamračila se a pohledem začala provrtávat svoje zeleně natřené nehty. V tu chvíli jsem nevěděl, co mám říct. Ona se na mě očividně těšila a já na ni skoro zapomněl.

„Víš, není to tak, že bych se netěšil na Vás, ale měl jsem tam partu a…“ najednou mě zase vesele přerušila.

„Řekni mi o nich něco“ a tak jsem začal vyprávět. Bavili jsme se dlouho a i když jsem chtěl být  protivný, nějak jsem na to neměl, nechtěl jsem té puberťačce vedle mě nějak ublížit, myslet si o ní můžu, co chci, ale být na ní hnusný kvůli mojí matky by byla blbost.

Když jsem slyšel cvaknutí jejich  dveří, potom, co opustila můj pokoj, odebral jsem se do obýváku za Mattem.

„Čekal jsem Tě“ řekl dramaticky a pomalu se otočil, načež se hned začal smát. Pamatoval jsem si ho jako věčně vysmátého člověka, jen na pohřbu mého otce se ani jednou neusmál, přirozeně.

Sedl jsem si naproti němu a on ztlumil televizi. Nečekal na moje otázky a sám spustil.

„Od smrti Boba jsem nepřestával být v kontaktu s tvou matkou, i když se hrozně změnila a stala se s ní typická panička , nepřestával jsem jí volat a psát, všechno jenom kvůli tobě. Věděl jsem, že v sobě nosíš vlkodlaka jako já, jako Megi a jako tvůj otec.

Poslední dobou byla tvá matka ještě divnější a tak jsem se ptal, vysvětlila mi, co děláš a já se rozhodl vzít si Tě k sobě, protože vím, že všechno, co děláš, dělat musíš a musí být těžké se pořád obhajovat, a přitom nemoct říct pravdu. Prostě jsme si s Bobem kdysi slíbili, že když se „něco stane, dohlédneme na své rodiny. Proto jsi tu Cory“ sotva jsem se vzpamatoval Matt pokračoval.

„S tvým otcem jsme se seznámili před 78 lety na jedné lovecké výpravě a stali se z nás nejlepší přátelé. Po 55 letech jsme se rozhodli, že už bychom se chtěli usadit. Tvůj otec se zamiloval  o tři roky dříve a narodil ses ty, avšak nikdy tvé matce neřekl, co je doopravdy zač.

Já se taky zamiloval, ta žena se jmenovala Yvonne, když jsme spolu čekali Megi, řekl jsem ji, že jsem vlkodlak. Asi mě nemilovala tak jak říkala“ trpce se zasmál a pokračoval dál.

„Byl měsíc do narození Megi  a ona se jí v sobě snažila zabít, pila, kouřila, dokonce skákala ze stolu. Byl to nejhorší měsíc v mém životě, musel jsem u ní být 24 hodin denně a sledovat, jak se mě bojí, jak se jí hnusím, jak se jí hnusí dítě uvnitř.

Megi by asi nepřežila, kdyby v sobě neměla vlka.“ Zamračil se na chodbu, která vedla k našim pokojům.

„Nevím co byh bez ní dělal, hrozně mi připomíná Yvonne v době kdy byla ještě normální, proto se jí bojím říct, že jsem vlk a ona taky, nechci o ní přijít.“ Zamyslel  se a já to všechno vstřebávala, bylo mi ho líto.

„Víš Yvonne nepřežila porod, byla slabá a těmi pokusy o zabití  Megi zabíjela spíše sebe. Zhroutil se mi život a tvůj otec mi byl v té době největší oporou, ale přesto jsem se pořád nemohl vzpamatovat, změnil jsem bydliště a upnul se na Megi a dával se do kupy, když se mi to konečně podařilo, přišla další facka. Zemřel Bob“ nechápal jsem, jak se „člověk“, který zažil tolik bolesti dokázal pořád tak smát. Úcta k němu mi vzrostla o 100%.

„Nevím, co ti říct“ řekl jsem to, co jsem cítil.

„Neříkej nic, jdu si provětrat kožich“ zasmál se a zmizel.

Nemohl jsem si jít hned lehnout a tak jsem si šel zakouřit. Pak do sprchy a hurá do nové postele.

<<---- Tak tady máte živého Coryho (nejdou vidět jeho zářivě modré oči:)

<<--- Stejda Matt

<<--- Tady Megi

<<----  takhle si představuju její oči:)

Předchozí<< // Další>>

Autor: slecinka, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek xxx4: