Všemocný - kapitola 5. • OurStories.cz ~ naše povídky

Když už máte toho všeho plné zuby a rozhodnete se jít se odreagovat. Večer však ne vždy skončí podle vašich představ. A právě tak nečekaně zakončí svůj večer i Logan.

11.09.2013 (12:00) • Carlie • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 880×

Nikdo mé přesvědčování však nebral vážně. Má fakta nebyla důvěryhodná. Mé tvrzení nebylo podložené. Nikoho nezajímalo, že jsem byl vnitřně přesvědčen o pravdě. Jenomže já to cítil! Věřil jsem v to! Poprvé po dlouhé době jsem věřil v sebe! Věřil jsem v Annie! V to, že ten divnej pocit byl způsobenej její blízkou přítomností. Tím, že jsme si možná byli skutečně blízcí, i když naše fyzické osoby si byly vzdálené. Nějaký sourozenecký pouto.

Potřeboval jsem se nějak odreagovat. „Halo? Lee? Potřebuju někam vypadnout. V deset v Baru u Apolla?“ Naštěstí vypadla z druhého konce telefonu kladná odpověď. A tak jsem mohl mířit na místo určení.

„Logane, brácho! Jak se cítíš?“ podal mi Lee ruku. „Je mi to tak líto, kamaráde. Vždyť víš, brácho. Tvoje sestra… jako by byla i moje.“ Rýpnul mě loktem do žeber.

„Já vím, Lee, já vím. Díky.“ Cenil jsem si jeho slov, i když jsem tušil, že nejsou moc pravdivá. Lee Ann nemusel. Jednou ji urazil tím, že měl narážku na její postavu, a od tý doby se nesnášeli. Myslím, že to bylo před pár lety, kdy se Ann teprve vyvíjela a on ji jednou u nás plácnul po zadku a řekl jí, že kdyby měla prsa… vlastně nevím, ani jak to bylo dál. Tohle byl jedinej útržek, kterej si pamatuju. Dost mě to tenkrát naštvalo. Bylo to moc odvážný gesto. Kdysi jsem poprvé pochopil, že už svoje kamarády nemůžu nechat se vyskytovat v její blízkosti. Ano. Kdysi mi došlo, že bude jako každá jiná. Že bude přitahovat kluky. Že jí jednou někdo pěkně zlomí srdce a já ji budu muset utěšovat… že budu muset bratrsky nastavit rameno a nechat ji se vyplakat.

A možná toho jsem se taky zalekl a zablokoval se vůči ní. Co já vím, jak moje mysl fungovala.

„Nenapijeme se? Platíš,“ oznámil jsem mu bez špetky humoru v hlase.

„Jasně, brácho,“ nepřel se se mnou a objednal první rundu. Pak to šlo jeden za druhým. I když mi ten alkohol ten večer nechutnal a spíše mě otravoval, snažil se dost, abych se opil a všechno mi bylo jedno. No, nevyšlo to. Byl jsem střízlivej. Dost na to, abych si převoral v hlavě své priority.

„Koukni na tu kočku na druhý straně baru.“ Můj kamarád dopil svůj drink a rozhodl se vydat na průzkum loviště.

„Tak moment!“ stáhl jsem ho za rukáv jeho mikiny v ten moment, kdy jsem ji spatřil. „Sedni si!“ přikázal jsem mu a násilím ho zatlačil na židli, která pod náporem jeho váhy spolu s mým přičiněním hlasitě zaskřípala.

„Klídek, pánové. Nebo odsud hezky rychle půjdete!“ varoval barman s naprosto vážným hlasem. Očima přitom zabloudil k vyhazovači, který seděl u dveří na místo obvyklého postoje s rukama visícíma u klína. Četl si noviny, konkrétně sportovní rubriku.

„Jasně,“ zamručel jsem. „To bude dobrý.“

„Jo, jasně,“ přitakal Lee a pak se otočil ke mně. „Co děláš, vole? Já ji viděl první, jestli ti jde o to!“ zasyčel a oblízl si rty. Zvedl se mi žaludek.

„Jsi nechutnej. Víš, kdo to je? Víš, do prdele, vůbec, kdo to je?!“ Zahlédl jsem se na ni a nemohl uvěřit tomu, že jsem dělal, co jsem právě dělal.

„To nevím, ale hodlám to zjistit.“ Chtěl znovu vstát.

„Řekl jsem, že…“ Vykroutil se mi ze sevření. Ten bastard. To mu ta tráva natolik posrala mozek, že nebyl schopnej pochopit, že pro svý ne mam prostě důvod?

„Ty vole! Logane? Co se s tebou stalo? Začal jsi bejt impotentní? Větřím pěknou holku a ty…! Co je s tebou? Prober se!“ A odešel. Svým proslovem mi vyrazil dech.

„Idiote,“ řekl jsem jeho zádům a objednal si další drink. Přitom jsem nespouštěl oči z Leeho a jí. Něco na ní bylo. Něco, co mi nedovolilo nechat to celý plavat. Skončilo by to totiž jako vždycky. Holka by se probrala u Leeho doma naprosto dezorientovaná. Ne každá totiž s mým kámošem odchází zcela dobrovolně, rozhodnutá z vlastních čistých smyslů. Občas totiž jsou ony smysly zastřeny jakousi neprůstupnou mlhou, která má jistý spouštěč. A ten se nachází v Leeový zadní kapse u kalhot.

Dopil jsem sklenici a hodlal to zarazit, i když se sama ona nezdála být jeho přítomností nějak potěšena. Jak říkal Harrison. Lepší prevence. To moje rozkmotření s nejlepším kámošem stejně nebude kvůli ní samotné, jako kvůli Ann. Byla to její přítelkyně. Nejlepší přítelkyně. Jak sem již říkal, sice se nezdálo, že by podlehla jeho půvabu ( a to pochybuji, že vůbec nějakej měl), ale v každé chvíli nepozornosti, kdy odvrátí hlavu od své sklenice, by Lee mohl využít její nepozornosti a rozhodnout zcela za ni.

„Vypadni, Lee!“ poručil jsem a vynutil si tak pozornost obou dvou.

„Hele, brácho…“ protestoval. Nebyl jsem překvapenej. Předpokládal jsem to.

„Řekl jsem, abys vypadnul! Tahle není pro tebe!“ propaloval jsem ho pohledem. „Vážně! Pak ti to vysvětlím!“ Ona se zdála být naším monologem zmatená.

„Fajn!“ zafuněl a odkráčel z podniku. Tohle asi bude chtít basu piva. Dá mi to sežrat.

„Barmane. Týhle ještě nebylo jednadvacet. Koledujete si o průser. Anebo chcete, abych na vás zavolal policii?“ Šoupnul jsem mu vodku, kterou si objednala, pod nos. „Odneste to,“ přikázal jsem. Pak jsem se na ni konečně otočil.

„Maggie?“ pozdravil jsem a objednal si další pití.

„Logane!“ odvětila, mé jméno zasyčíc skrze zuby.

„Malý holčičky tady nemaj co dělat, Maggie!“ vyslovil jsem její jméno s dost hořkou pachutí na jazyku. Asi si toho všimla. Co na to říct. Byla vrstevnice ségry. Musel jsem si rejpnout.

„Pro cizí lidi jsem Margareth!“ zdůraznila. „A dík za zkažení zábavy. Ostatně, to ti šlo vždy dobře,“ zasyčela. „Ségra povídala,“ odpověděla na můj nechápavej pohled.

Zmíňka o Ann byla rána pod pás. Zkrátka nečestná hra. Zachránil jsem ji před místním hajzlíkem a ona na mě takhle? Určitě se mě snažila ranit.

„Jdi do hajzlu, bloncko!“ řekl jsem tiše. „A radši odsud vypadni. Za chvíli pro tebe začne platit zákaz vycházení. Neměla by jsi už náhodou spát? Doma a sama v posteli jen s plyšovým medvídkem Brumlou?“ usmál jsem se kysele.

„Máš pravdu. Alespoň někoho v tý posteli mám. Tvou přítomnost ani kouska plyše nesnese,“ rýpla si, přehodila tašku přes rameno a odešla.

„Kráva.“ Dneska jsem teda nadávkami nešetřil. „Zaplatím,“ kývnul jsem směrem k obsluze, hodil před barmana bankovku a vyběhnul za ní.

„Hej!“ Odmítala se na mě otočit. „Tak stůj,“ přikázal jsem jí. „Řekl jsem, abys zastavila!“ Předběhl jsem ji a zatarasil ji cestu.

„Co to zase…“ vztekala se.

„Buď zticha!“ přerušil jsem její krafání. „Poslouchej, holčičko. Nepřeji si, abys se mnou takhle mluvila, jasný? Kolik je mně a kolik tobě, co?“ výsměšně jsem ji sjel pohledem. Možná jsem byl fakt trochu ovlivněn alkoholem. Jinak bych se možná ani neobtěžoval za ní vybíhat.

„Máš pravdu. Ty už to máš skoro za sebou, kdežto já?“ zakřenila se.

„Rozmysli se dobře! Jestli chceš být mým nepřítelem, skončíš bledě, školačko!“

„Nepřítelem? Já to tak přece nerozhodla. To ty se chováš jako samotnej Adolf Hitler! Ani tě neznám, ty neznáš mě… tak jak můžeme být nepřátele? To bych tě musela nenávidět. Jenomže mně jsi ukradenej!“ zakřičela. „Kdybych věděla, že v tom baru jsi, tak bych tam ani nevkročila, jasný? Jen jsem se chtěla… chtěla jsem se… odreagovat, možná? Já nevím!“ Slova se z jejich úst řinula rychlostí novýho Porsche. „I pro mě je to těžký, jasný? To ale neznamená, že se musím chovat jako při vyhlazování lidstva!“

Nevím, co si myslela, že jí na to odpovím. Ani nevím, jak si myslela, že zareaguju. Byl jsem natolik pohlcen tím, co řekla. Adolf Hitler? Vyhlazování lidstva? Dělala ze mě monstrum! Je něco jiného vědět, že se chováte jako kretén, a něco jiného to slyšet!

Beze slov jsem se sebral a odebral se domů, doufajíc, že na ni v nejbližších pár týdnech nikde nenarazím. Člověk se snaží udělat dobrej skutek; uchránit nejlepší přítelkyni svý sestry, aby, až se vrátí, si s kým měla zajít do obchoďáku, a nakonec se to obrátí proti němu. Svět byl zvrácenej už tak.

Tohle byla definitivní kapka. Byl jsem rozhodnutej ji příště ignorovat. A už nikdy nezachraňovat… nezasloužila si to.

Vykašlat se na ni. Tak by jí Lee hodil do pití chemickou sračku a odešel by s ní. Bóže, nó! Však ona by to po čase skousla.

Ne! Logane! Ona taky může být něčí Annie. Ona má taky možná bratra…

Dobře. Udělal jsem správnou věc, ale v koutku duše jsem si představoval, že jsem se na ten dobrej skutek vysral a nepokazil si tak slibnej večer.

Autor: Carlie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování