OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Volání noci - 9. kapitola

09.10.2011 (16:00) • Petronka91 • Povídky » Na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 2508×

9. kapitola

Zamračila se, nebyla si tím jistá, i když náznaky tady byly, ale stejně. „Seš si jistej," vyhrkla po chvíli. Podívala se na něj s jiskřičkami v očích. Což zabolelo Willa. Kdyby mu tlouklo srdce, teď by se rozpadlo. Zamiloval se do ní. Upír, když se zamiluje, je to navždy. Navíc by ji ani nemusel proměnit. Sama je něco jako vlkodlak beze změny, ale to jak se teď na něj dívala s nadějí. Tříštilo ho to na kousky. Doufal, že nebude pozdě, ale asi už bylo.

„Jo, jsem si jistej," řekl váhavě pravdu. Ano, tak to bylo u upíra, který našel svou druhou polovinu. Nedokázal jí lhát a ani omamovat a číst myšlenky. Ideální pro něj a on by se určitě nebránil.

„Moc ti děkuju, žes mi pomohl." Dívala se na něj sice vděčně, ale v očích měla stále tu dychtivost po tom vlkovi.

„Za co? Ale ty stěhováky a to. Dáš mi to potom," odmávnul to rukou. To teď nechtěl řešit. Chtěl ji a netušil proč zrovna ona. Družka vlkodlaka a ještě k tomu alfa samce. To teda dopadl. Ale proč by to neměl zkusit?

Přešel pomalu k ní, jako když se připravuje omámit svoji oběť. Teď jen potřeboval, aby tak vypadal. Slyšel, jak se jí rozeběhlo srdce. Její vůně ho škádlila v nose a v rozkroku měl napilno. Ani nepípla. Nedokázala to. Nevěděla proč. Viděla jen jeho. Zlehka se jí dotkl na čele. Poté ho ihned políbil. Ne, že by se jí to nelíbilo, ale nebylo to tak vzrušující, jako od Sebastiana. Pak přejel po spánku až dolů na krk. Tam ji polapil celou dlaní. Třel její místo pulzu.

Celé jeho tělo se zaplavovalo touhou horší, než touhou po krvi. Hypnotizoval ji očima ledově stříbrnýma, že se ta modrá, co tam byla, ztratila. Naklonil se k ní a něžně jí přejel po dolním rtu. Neopětovala ho. Zachmuřil se, ale pokračoval. Dále pak horní ret. Stále nic. Tak přitvrdil. Dlaní, co měl na jejím krku, si ji přitáhl a druhou rukou ji chytil za pas a přitiskl na své tělo, které se sžíralo po dotyku. Zajal její ústa do mocného a hlubokého polibku. Nemotala se jí z toho hlava, ale i tak to bylo silné. Najednou se přistihla, že mu tento žhavý polibek opětuje. On celý se o ni třel a cítila jeho napnutou mužnost. Vytřeštila oči. Chtěla ho od sebe odstrčit. Marně. Doléhal na její spolupráci, tak mocně, že nedokázala odolat.

V tom uslyšela s třísknutím otevření dveří. Zvuk trhající se prádla a zlověstné vrčení plné nenávisti...

Neee, křičela její mysl. To nemohla udělat a navíc to viděl Sebastian. Ne, ne, ne. Tentokrát se jí povedlo od sebe odstrčit Willa. Koukal na ní nechápavě, ale pak se zarazil. Uslyšel to samý, co Aurora.

A pak se vše seběhlo tak rychle, že Aurora nedokázala snad nic vnímat. Jen rychle šmouhy. Jedna širší, ale menší černá a druhá vysoká. Ji najednou chránily paže obrovské a velké. Nejspíš Quinna.

Sebastian byl celý bez sebe, když jí tam měl nechat s tím démonem. Vůbec se mu nelíbil. Táhlo něco z něho, co jemu nedalo prostě. Hlavně ta nejdůležitější věc je ta, že je upír a velmi nebezpečný. Tělo se mu třáslo ještě teď. Jen, když pomyslel na to, že je tam Rory. Srdce se mu chvělo strachem.

Ostatní se mu obloukem vyhýbali. Nechtěli ho ještě víc rozrušit. Šílený vlk je horší než psychicky labilní vlk. To říkal vždy Quinn. Přecházel po kuchyni sem a tam, ale stále měl nutkání jít a vrhnout se na toho upíra. Pak, ale svým ostřížím sluchem něco zaslechl. Vyběhl a narazil do dveří, ale to, co uviděl, mu velmi ublížilo. Viděl rudě. Smysly se začaly připravovat. Tělo se mu otřásala vrčením proudící skrze jeho hruď. Pohnul trochu hlavou, zadíval se na Auroru. Nechtěla to. Toho napružilo tak, že během dvou sekund z něj nebyl člověk, ale černý vlk.

Upír se zarazil a pohlédl vlkovi do očí. Vlk byl mnohem větší než obyčejný. Pomalu jako kůň. Ale tím, že se mu díval do očí, ho vyzval k boji, který vlk až radostně přivítal. Vrhli se proti sobě. Snažil se ho kousnout kdekoliv, ale Will byl stále rychlejší. Will se zastavil a obrátil se a odhodil Sebastiana na zeď vedle hrnců. Nečekal to. Hrnce a skříň se na něj zřítily, ale nedělal si z toho nic. Jemu to jen tak neublíží. Pak se rozeběhnul a zakousl se Willovi do boku. Upír zaskučel a zapotácel se. Využil toho a znovu ho zranil na noze. Musel vyplivnout jeho krev, byla jako lepící kyselina.

Will se oklepal, pálil ho bok i noha, ale rychle se hojí. Ohnal se po vlkovi a natáhnul mu jednu přes čumák. Vlk zaúpěl a slyšeli prásknout něco. Nevšímali si toho a dál pokračovali. Sebastian zaregistroval, že Will ho chtěl znovu nakopnout, ale skočil na něj a tím i probourali zeď. Ocitli se v baru u schodů. Hudba hrála hlasitě, ale každý z nich vnímal jen svého soupeře. Sebastian napřáhl packu a škrábl hluboce Willa do hrudi. Spadnul a vlk na něj vyskočil a chtěl se mu už zahryznout do krku, ale zastavil ho Aurořino vyjeknutí a slova, „Ne!"

Nechal se ovládnout citem k Auroře a přešel k ní. Upíra nechal být. Lehnul si před ni a hlavu jí položil k nohám. Aurora se k němu sedla a přitiskla se k němu. Teď to ještě nechá být, ale pak mu dá kapky.

Musel se zklidnit, nešlo to jinak. Už teď ho její přítomnost uklidňovala, ale jakmile šlo o jiného, byl bez sebe. Přitiskla se k němu a sama od sebe ho hladila po hlavě a těle.

Po chvíli se k nim přiblížil Will a Sebastian okamžitě zareagoval. Začal vrčet a cenit zuby. Takto byl zastrašující. Byl určitě největší vlk jakého, kdy viděla. Will se stáhnul a předpažil ruce v sebeobraně. Rory na něj pohlédla s opovržením. To, co vyprovokoval, bylo sice odvážné, ale velmi hloupé. Ne, nechtěla ho. Je to upír. Sice milý, ale pořád saje krev.

„Běž domů, Wille!" Pokýval jí hlavou. Píchalo ho u srdce. Chtěl ji a moc. Cítil prostě a jednoduše, že ona je pro něj ta jediná. Toužil po ní od prvního okamžiku, kdy se objevila před jeho dveřmi. Odešel teda domů, ale nevzdá se jí.

Aurora pak odtáhla Sebastiana nahoru do jejího pokoje. Byl stále ve své podobě vlka. Neměl chuť se proměnit. Jeho vlk chce být teď s ní. Jen on. Byli už v pokoji a ona si sedla na postel a se stulil u jejích nohou. Rozmýšlel, jestli mu vynadá, ale to tušil správně, vycítil to. Ona stále čekala, až se promění. Po hodině už to nevydržela.

„Tak už se proměň!" přikázala mu výhrůžně. Tak tedy poslechl. Odešel do koupelny a tam to udělal, omotal okolo sebe aspoň ručník, aby nebyl nahý před ní. Přišel do pokoje.

„Promiň," vyhrkl první, co ho napadlo. Neměl náladu se hádat, ale ona se na něj dívala, že musel až polknout. Pak najednou změnila výraz a usmála se na něj.

„Měla jsem o tebe strach," řekla mu upřímně. A opravdu se o něj bála, když viděla jen ty dvě rychlé šmouhy. Měla pocit, že vybuchne. Vše se v ní sevřelo. Bolelo ji u srdce. Jen když si na to vzpomněla, měla náladu mu jednu natáhnout. Pošoupla se a udělala mu místo. Sednul si k ní a hlavu měl skloněnou. Přisedla si k němu, ale nedotkla se ho. On zase váhal, jestli sní nebo ne. Tak tam jen seděli. Byl alfa a bál se něco říct. K smíchu, říkal si. Tolik jí chtěl dokázat, že ona patří jemu. Že je jen jeho. Nakonec se odhodlal a kouknul na ni. Nedívala se na něj, ale všude okolo. Pohladil ji po obličeji. Pak postupoval po krku jen špičkou prstu. Pak jí zajel do vlasů a přitáhnul si ji k sobě a políbil.

Tohle Rory nejdřív zarazilo, ale moc ráda se poddala. Líbal ji vášnivě a prudce nejdřív, pak zpomalil. Jen jí oždiboval horní ret. Zajel jí jazykem do úst a vyhledal ten její. Ještě víc si ji vzal k sobě. Posadil na kolena čelem k sobě a objal ji kolem pasu. Ona mu omotala ruce kolem krku a nohama ho přitiskla na sebe. Líbali se vroucně a i vášnivě, ale hlavně dlouze.

8. kapitola ☼ 10. kapitola

Holky moje!!! Moooc se Vám omlouvám, ale bylo toho teď na mě poslední dobou hodně, že jsem ani neměla náladu a hlavně čas... Kapitolka je sice trošku kratší, ale doufám moc, že se Vám líbila...

Další kapitolka, upřímně, nevím, kdy bude.... Tak se, prosím, na mě nezlobte...

Vaše Petronka91 ;-)

Autor: Petronka91 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Volání noci - 9. kapitola: