OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Volání noci - 5. kapitola

28.09.2011 (10:00) • Petronka91 • Povídky » Na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2271×

Two Steps From Hell - Calamity Choir Remix

5. kapitola

„Promyslím to." Odešla. Jo, tahle holka je, prostě je, jaká je. Uvědomil si. Líbilo se mu to a zároveň to na sobě nenáviděl. Už nechtěl, ale ta vlčí záležitost je prohnaná. Nedá se obejít. Ona je jiná, to věděl určitě, ale co když bude jako jeho bývalá. To nechtěl. Musí ji nejdřív poznat. Ale už podle toho věrného a lesku v očích věděl, že má dobré srdce.

Rory si sbalila smlouvu do batohu. Asi mu neměla nabídnout výpomoc v kanceláři. Nenáviděla to tam. Žádný vzduch a možnost se pohybovat. Ale možná... No, uvidí, když bude mít čas, třeba mu pomůže, ale něco za něco. Jo, je vypočítavá. Musí být, už se sebou nenechá orat. Ne. Mám svou hrdost a nenechá si ji vzít nějakým vlkodlakem a ještě k tomu alfa vlkodlakem.

„Tak co? Máš?" vyhrkla na ni Irina. Musela se na ni usmát. Je to správná ženská.

Přišla až k ní a podívala se jí očí. Musela zaklonit hlavu. Irina byla hodně vysoká a ona tak malá. „Jo mám," odpověděla jí ledabyle. Ale to by nebyla Irina, aby neobjala.

„Bože můj, ženský," ozval se za nimi hlas Quinna. Podívala se na něj a oči upíral kamsi na strop. Aurora se zamračila a koukla se pořádně, jestli něco nepřehlídla.

„Ehm, Quinne? Co to děláš?" zeptala se ho Aurora. On na ni hodil pohled nechápavého a jako co asi?

„Modlím se. Co by," řekl jí vážně, ale po chvíli vykouleného pohledu Aurory se rozesmál a až teď to Rory pochopila. Dělal si z ní legrácky.

Přešla k němu. Nevypadal, že by se bál až když se na něj sladce usmála. Odstoupil rychle dozadu a utekl k hlavním dveřím. „Srágora," povzdechla si a Irina se zasmála.

Po celý večer a noc pracovali a ani se nezastavili. Sebastian musel zavolat na pomoc ještě dva ze smečky. Bylo narváno, až praskalo ve švech. Aurora chodila od stolu ke stolu. Napsala si objednávku, tu pak dala do kuchyně. Ozvalo se cink. Došla pro jídlo a dala zákazníkům najíst. Tahle práce ji zatím bavila. Bylo to vzrušující a líbilo se jí to. Hlavně, když viděla, jak Irina popichuje Quinna a naopak. Měla krásné a dlouhé nohy modelky. Světlé vlasy a upřímný úsměv. Ale taky dravost šelmy. Quinn byl opravdu zajímavý vlk. Navíc se nedivila, že ostatní se mu stranili. Byl obrovský a svalnatý. Přitom to byl komik.

Právě procházela kolem stolu číslo dvanáct. Seděl tam jakýsi druh čarodějů a zvířat. Neobvyklé. Čarodějové málokdy s sebou brali ven i svá zvířata a zvlášť do baru či do města. Nechávali je doma či kde to žili. Řvali na celý bar. Chtěla jim sebrat prázdné sklenice, když si ji jeden z nich stáhnul k sobě na klín.

„Ahoj, kočič, škyt, ko." Táhl z něj chlast na sto honů. I Auroře se z toho zvednul žaludek. Snažila se z něj slézt, ale si ji ještě víc k sobě přitáhnul a ostatní se po ní taky začali sápat.

„Sakra, nesahej na mě!" vykřikla na něj.

„Škyt, nebuď taková, škyt. Já vím, že jsem krásný a stydíš se, škyt, ale na mě tuhle hru nehraj," říkal jí opileckým tónem. Sevřel ji pevně a další z nich ji chytli ruce, když se chtěla osvobodit.

„Okamžitě mě pusťte, nebo už sem ani nečuchnete!" vyhrožovala jim. Prala se s nimi, ale neměla sílu, jako pravý vlkodlak.

„Ale no tak, co by pak taková tady dělala?" optal se jí zvesela jiný muž. Pohladil ji po tváři. Z prstů mu táhly cigarety a svědčily o tom i začernalé konce prstů.

Ten, co si ji držel na klíně, se postavil a obratně ji otočil k sobě na hruď. Nevěděla, co chce dělat. Už tak z toho byla vyděšená. Byli na šrot. Měla strach a ovládala ji panika.

„Do prdele, pusť mě zmetku jeden. Ty hovado, co to děláš?" vykvikla, když ji nešikovně hodil na stůl. Praštila se o hranu stolu zády a cítila, že jí něco prasklo. Nejspíš lopatka. Měl velkou sílu. To musela uznat, protože málokdy si něco zlomila. Spadla na zem a uhodila se do hlavy. Před očima se jí prohnaly záblesky světel a vzadu hlavě cítila tlak. Zasténala. Vše se ztlumilo a dokázala si jen domýšlet, co asi dělají. Přes ten hluk by ji ani nenašel Quinn nebo Sebastian.

„Sakra, ženská. Ty si nešikovná," smáli se jí. Nevnímala to už tak jasně. Jeden z nich si k ní poklekl. Hrubě ji otočil na záda a přišpendlili jí ruce od těla k hlavě. Další jí roztáhl nohy. Přiklekl si k ní. Nedokázala křičet a ani odmlouvat. Nedokázala to. Ani zařvat nebo mluvit. Slyšela jen jejich posměch a zvuk hudby.

Hlava jí třeštila a lopatka o sobě dávala velmi jasně vědět, hlavně když jí škubali pažemi. Čas pro ni už nehrál roli. Jestli uběhly pouhé minuty či sekundy, netroufala si odhadnout. Možná už utekly hodiny. Ohmatávali ji. Cítila jejich ruce po celém těle. Bylo jich mnoho. Snažila se otevřít oči. Bohužel nic neviděla, vše bylo rozmazané. Z koutku oka jí vytekla slza. Najednou hudba utichla a uslyšela mocné a hluboké zavrčení, ze kterého jí přejel mráz po zádech. Stačila si pak ještě uvědomit, že někdo k ní poklekl a vzal ji opatrně do náručí. Pak už byla jen tma a klid.

Sebastian právě pracoval vzadu v kanceláři. Nestačil ani zavolat Maxovi, že zaměstnal Auroru. Ta holka se mu dostala pod kůži. Celý večer na ni musel myslet. Pokaždé, když vešel do baru a uviděl ji. Musel si ji pořádně prohlédnout. Byla malá, za to, ale odvážná.

Dneska v noci ho dokonce Irina požádala, aby zavolal posilu. Už nikoho neměl, tak zavolal ze smečky dva, o kterých věděl, že to umí a že je na ně spolehnutí. Když se rozhlídnul, všiml si, že bylo přeplněno. Asi ta výpomoc. Nevadí, pak jim to vysvětlí. Tolik bytostí.

Zašel k baru. Irina nestíhala míchat koktejly a točit pivo. Sebral z pultu zástěru, omotal si ji kolem boků. Převzal její půlku a pomohl jí. Hrubá práce mu nevadila. A navíc nechtěl se přehrabovat těmi papíry. Asi se zeptá Aurory, jestli by mu vypomohla, jak mu nabídla.

Rozhlídnul se kolem a viděl Irinu. Byla duchem mimo. Hledala něco po okolí. Předstoupil před ní. „Děje se něco?" zeptal se jí hlasitěji, aby ho slyšela. Přes to dunění si nebyl jistý, jestli by ho normálně uslyšela.

Koukla se na něj vyplašeně. „Já nevím," řekla mu. „Asi da. Nikde totiž nevidím Auroru." Kouknul se, ale neviděl dál než tři metry. Stoupnul si na židli a pak i na bar. Nastražil oči a sluch. Snažil se cokoliv zachytit. Něco vzadu zahlídnul. U stolu dvanáct se to hemžilo čaroději a jejich zvířaty do kolečka. Zamračil se a seskočil. Prodíral se, až se dostal dost blízko na to, co viděl.

Začal vidět rudě. Ozýval se jeho vlk. Vevnitř ho to rvalo na kousky. Chtěl se dostat ven, zabít je, zneškodnit a sežrat je. Z hrudě mu vyšlo zavrčení. Oči mu žhnuly zlatě. To už nebyl Sebastian, ale jeho vnitřní vlk. Pocítil, že se bude měnit. Velice rád přivítal proměnu.

Za toto musí zaplatit vlastní krví. Kosti se už připravovaly na změnu. Místo nosu se mu už objevoval čumák. Nikdo mu nebude sahat na jeho Auroru. Ano, jeho Auroru. Vlk tohle už věděl. Muset smířit se s tím musí Sebastian sám. Vnímal jen, že hudba utichla. Smečka, co byla v baru se postavila vedle něj a Quinn a další už drželi v zajetí ti ostatní.

Chtěl už skočit na dotyčného, co osahával Auroru. Stále byla ještě oblečená. Jen tričko měla roztrhlé. Jen jeden na ni ještě sahal. Ostatní si uvědomili své chyby. Tomu, ale bylo jedno. Zastavilo ho, ale její zasténání. Přestal se ovládat. Odtrhl ho od ní. Muž skončil přes půlku baru na zdi, která se na něj zřítila.

Poklekl vedle Aurory. Opatrně si ji vzal do náruče. Toto už byl Sebastian i jeho vlk dohromady. Ještě stále byla při vědomí, ale nedokázala vnímat. Po pár vteřinách upadla do bezvědomí. Co nejopatrněji s ní šel nahoru, kde byla zabudována provizorní nemocnice pro vlkodlaky a další. Otevřel dveře nejlepšího pokoje. Uložil ji jemně na postel. Když zní sundal ruce, měl na nich krev. Její krev.

Chtěl rychle zajít pro obvazy a gázu, ale už mu nesla Irina. V očích měla slzy. Za ní se vynořil Quinn. Výraz naprostého žoldáka a chuti zabíjet. Přinesli všechno.

„Stačila jsem zavolat Dicka," řekla. Dick byl vlk a doktor. Pokývl hlavou. Sedl si na postel. Irina vedle něj položila lavor as vodou smíchanou s dezinfekcí. Něžně jí ošetřil ránu na hlavě. Bude to chtít šití. Podíval se na její obličej. Vypadala tak bezbranně. Stále to ale krvácelo. Nechal tam gázu. Počká na doktora. Podíval se dolů. Zatmělo se mu před očima. Tričko bylo roztrhané, až k podprsence. Viděl i její okraj. Popadl deku a přikryl ji.

„Sebastiane? Jsi v pořádku?" zeptala se vyděšená Irina, která byla na druhé straně Aurory. Kontrolovala jí rameno a paži. Až teď si uvědomil, že vrčí. Okamžitě přestal. Když přišel Dick, zběžně ji vyšetřil, zašil ránu na hlavě. Prohmatal ji a zjistil, že má nalomenou lopatku, která se už ale léčí. Společně ji museli obrátit na záda a znovu zlomit a narovnat. Křuplo to a Sebastian sebou cukl.

Už jí nikdo nikdy nesmí ublížit. O to se postará. „Bude v pořádku. Do odpoledne zlomenina bude pryč, ale myslím si, že má až střední otřes mozku," konstatoval Dick.

„Co to znamená?" zeptal se ho hrubě Sebastian.

„Až se probudí, může jí být špatně. Zvracet, malátnost, motanice. Možná je i skutečnost ztráty paměti," řekl tiše.
Irina se rozvzlykala, Quinn ji objal a utěšoval.

„Až se probudí, dbej na to, aby nechodila," doplnil ještě úvahu. „Dej vědět, kdyby se cokoliv změnilo."

„Jak dlouho bude v bezvědomí?" ještě se zeptal s chvějícím hlasem.

„Dej jí čas, až se vzpamatuje," řekl mu.

Pohlédl na ni. Irinu nechal, ať se s Quinnem postará o bar. Irina ji převlékla, než odešla. Přisunul si křeslo. Rozsvítil lampičku a posadil se. Bude ji hlídat. Jeho to jeho chyba, že se jí toto stalo. To už nedovolí. Taky věděl, že ji nenechá odejít. Jeho vlk si už vybral. Chtěl jen ji. Jako životní družku a byl si stoprocentně jistý, že ona taky. Bránil se tomu, ale už dávno tento boj prohrál. Hned tu vteřinu, co se jí zadíval do jejích čokoládových očí. On si ji získá, musí. Zahrne ji láskou, něhou a péčí. Bude ji milovat a přesvědčí ji, že on je pro ni ten jediný a pravý.

4. kapitola ☼ 6. kapitola

Tááák další kapitola na světě... tenhle dílek věnovaný věrným kometátorkám a čténářkám...

Tahle kapitola byla taková ošklivá, já vím, ale bylo to i docela důležité... Doufám, že se Vám aspoň trošičku dílek líbil, a že nebyl až tak napínavý... snažila jsem se, aby nebyl. :-)

Příští kapitolku přídám ne dřív než ve středu, když bude čas možná už i v úterý večer. ;-)

Pa a zase napřečtenou, Vaše Petronka91 :-)

Autor: Petronka91 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Volání noci - 5. kapitola: