V útrobách temnoty 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Anoo, Rin vstala z mrtvých... :D A po dobu své smrti měla mnoho nápadů, které začne realizovat. :D Takže se máte čeho děsit. :) Zoe a Michael, jak to spolu vlastně mají? Najdeme rozhřešení v této kapitolce, kdo ví? :D Budou se ještě pořád nesnášet? Nebo mezi nimi nastane zvrat? Nachystá Sarah oběma nějaké překvapení?

18.08.2014 (09:00) • Rin • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 943×

„Tak se koukej vzpamatovat, protože já k tobě nic necítím!“ Au, tak tohle byla ta největší lež, kterou kdy vypustila z pusy.

Okamžitě svých slov zalitovala a kousla se do rtu.

„Opravdu ne?“ S lišáckým úsměvem se k ní Michael zase začal přibližovat.

„Vrať se na zem!“ odsekla a nasadila svoji chladnou masku, masku, kterou se chránila, a odešla na druhý konec haly – ke dveřím.

Zanedlouho po tomto incidentu sešla ze schodů Sarah.

Růžová smršť, pomyslila si Zoe trpce, ale na jejím obličeji se objevil úsměv, uměla dokonale skrývat své emoce, nebo si to spíše myslela.

„Vypadáš úžasně, sestřičko!“ usmál se Michael a nabídl jí rámě.

Jistě, růžový klobouček, koktejlky a dokonce i boty! Bože, jak Zoe nenáviděla růžovou, nebo to bylo jen popíchnutí žárlivosti?

„Počkat, on jde taky?!“ zděsila se v duchu, když viděla, jak si to Sarah s ním mířili přímo k ní.

Ne, určitě jí jde jen doprovodit a otevřít dveře jako skutečný gentleman...

Uklidňovala se v myšlenkách, jen otevře dveře a zmizí, namlouvala si, není čeho se bát, už se na mě ani nepodívá.

„Zoe, tohle je tvůj doprovod do toho baru.“ Usmála se Sarah a ukázala na Michaela, který se na ni pobaveně ušklíbl.

On to věděl! Ten hajzl to věděl! No počkej, to ti jen tak neprojde! Za to zaplatíš!

„Cože?“ zahrála Zoe překvapenou a nechápavě zamrkala.

„Do toho baru půjdete spolu…“

„Ne! Na to zapomeň, s tímhle pakem bych nešla ani na pohřeb!“

„Au, to nebylo hezké!“

„Já se ani nesnažila o to, aby to bylo hezké, kreténe!“ zasyčela Zoe skrz zatnuté zuby.

„Au, to bolelo!“ zaúpěl Michael a chytil se za srdce.

„Taky tě to bude bolet o hodně víc, až s tebou skončím!“

„Páni, už se těším, ve které posteli skončíme? V tvé, nebo mé?“

Zoe dostala pořádnou chuť ho něčím praštit do nosu!

„Tak dost!“ vykřikla Sarah, přihlížející jejich nesmyslné hádce.

„Sarah, vyřiď svému bratříčkovi, ať mi políbí zadek!“

„Vyřiď Zoe, že to udělám velmi, velmi rád!“

„Přestaňte, jste jako malí! Chovejte se slušně, prostě spolu půjdete do toho baru a budete se chovat mile!“ zakřičela a sledovala jejich vyděšené pohledy. „Jinak vás zavřu oba do stejné místnosti, a třeba se tam i zakousněte, mně je to jedno, ale teď se k sobě budete chovat mile!“ zakřičela Sarah bezradně.

„Omlouvám se,“ řekli oba naráz.

„Je to má vina, neměl jsem, však víš…“

„Ne, můžu za to já, neměla jsem tě nechat," vykoktala ze sebe Zoe.

„Ale stejně jsem viník já.“

„Už zase bereš všechno na sebe, i když tam mám svůj díl viny!“

„Neříkej, že ti to vadí, princezno!“

„Tak dost, už zase začínáte, víte co, třeba se tu snězte za živa, já končím!“ řekla rozčileně Sarah a práskla domovními dveřmi, když odcházela.

Poté bylo slyšet jen odjíždění taxíku.

„Sarah!“ zakřičela Zoe, ale marně, byla pryč, halou se nesl Michaelův smích.

„No tak, nesmíš si to tak brát!“

Uklidňoval ji, když viděl, jak si Zoe bezradně opřela čelo o zeď.

„Drž hubu!“ sykla.

„Máme spolu jít na večírek - Sarah to chtěla, co jí udělat radost, jít tam a chovat se k sobě pro jednou mile?“ zašeptal rty příliš blízko u jejího obličeje, v Zoe se probudil obranný reflex.

„Jestli mě ještě jednou políbíš, tak dostaneš pěstí!“ zavrčela a zavěsila se do jeho rámě, které jí nabídl.

„Ještě řekni, že se ti to nelíbilo,“ škádlil ji.

„Ne!“ zchladila ho, jak vůbec může nosit to své ego? Věděla, že jsou muži ješitní, potkala jich více než dost, ale Michael byl král ješitnosti.

Nasedla do auta a sledovala mihotající se světla Prahy.

Auto zastavilo u jednoho z nejluxusnějších klubů, který se právě otvíral. Michael vystoupil, otevřel Zoe dveře a nabídl jí pomoc.

Zoe ochotně jeho rámě přijala, jelikož vystupovat z auta v botách na podpatcích není nic jednoduchého, obzvlášť když je máte na sobě po čtvrté v životě s hodně, hodně dlouhým odstupem.

Společně vešli do útrob budovy, vše tu bylo jak jinak než luxusně zařízeno, bar byl plný tím nejdražším pitím, barové stolečky byly potažené sametem.

V rohu místnosti byly poházené polštáře, na kterých seděli lidé a hlasitě se smáli a povídali si.

Michael doslova dotáhl Zoe k baru, která ztuhlá jako kámen pozorovala všechen ten přepych.

„Dej si, co chceš, já si musím něco zařídit, hned jsem tu,“ zašeptal a políbil ji do vlasů, aby všem kolem dal najevo, že patří jen jemu.

„Co si dáte?“ zeptal se s úsměvem mladý barman, vlasy mu trčely do všech stran a v očích mu plály jiskřičky?“

„Uhhm… Pivo?“ usmála se Zoe a pokrčila rameny.

„Už se to nese!“ mrkl na ni a Zoe polkla úsměv, otočila se a očima prohlédla dav lidí, kteří přišli na otevření nového baru pro boháče, a doufala, že uvidí Michaela.

„Bingo,“ zaradovala se v duchu, domlouval se s nějakými muži, kteří když zpozorovali, že se na ně dívá, na ni kývli.

Zoe nevěděla proč, ale připadalo jí to jako chabá úklona… Nejspíše blázní. Otočila se zpátky k baru, zrovna když jí barman podával objednané pivo.

„Díky,“ řekla s milým úsměvem a ucítila něčí pohled na zádech, ale odmítala se otočit, určitě to budou zase ti muži, kteří s Michaelem tak horlivě o něčem debatovali

„Pivo se k tak půvabné dámě nehodí!“ ozvalo se vedle ní. Zoe se ošila a otočila se k tomu cizinci.

„My se známe?“ zeptala se s povytaženým obočím

„Ne, ale teď je právě příležitost se seznámit, jsem Jef!“ S přátelským úsměvem jí nabídl ruku.

Zoe s falešným úsměvem ruku přijala a přitom v duchu posílala tiché prosby o pomoc k Michaelovi.

« Předchozí díl

Autor: Rin (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování