OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » The Intricate Ties - 8. Návštěva

01.02.2011 (16:00) • AshGreene • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1153×

8. Návštěva

„Potkal jsem Jasmine, pospíchala za Ashley, ale mám ti vyřídit, že se zítra určitě staví, a že se těší.“

Zahřálo ho to u srdce a stával se natěšený jako malé dítě o vánocích.

Nebyl si ale jistý, nakolik může věřit tomu, že se náhodou potkali. Pořád si nebyl úplně jistý tím, jaký vztah mezi sebou Harry a Jasmine mají.

„Kde jsi ji potkal?“ Zvědavost v něm nehorázně hlodala.

„V business centru. Zajímalo by mě, co tam dělala.“

Jason měl tušení, co tam dělala, ale nechal si ho pro sebe. „To já taky ne. Jak to dopadlo v bance?“

Dál se jejich rozhovor ubíral nezajímavým směrem, plným číslic, procent a podobné havěti.

Zazvonila jsem u dveří Jasonova bytu a čekala.

Jedna moje část si přála, aby tam byl Jason a jedna se toho prázdného bytu tak trochu děsila.

Najednou se dveře otevřely a objevil se Jay.

„Ahoj Jasmine! Čekal jsem tě! Je tu už strašná nuda,“ přivítal mě nadšeně a ustupoval, abych mohla vejít.

„Ahoj Jasone! Ani se ti nedivím, že se tu nudíš, co tvá žebra?“

„Jo, dobrý. Už je to lepší,“ zalhal. To jsem poznala, a proto jsem se usmála.

„Co je?“ zeptal se dotčeně.

„Typický chlap, než abys to přiznal, tak budeš dělat hrdinu. Ono se ti to jednou vymstí,“ ušklíbla jsem se.

„Ale…“ začal protestovat, ale můj pohled ho umlčel.

„No, jo, máš pravdu. Ještě to bolí. Dáš si něco?“

„Čaj prosím,“ usmála jsem se a pověsila bundičku na věšák.

„Dobře, můžeš si zatím sednout v obýváku, jestli chceš,“ snažil se být pohostinný, vypadal u toho roztomile.

„Dobrý, pomůžu ti,“ byl to jen řečnický obrat, bylo mi jasné, že mi to nedovolí. Jeho pohled mě o tom přesvědčil, a tak jsem ho s povzdechem následovala. Celou dobu jsem mrmlala něco o typických chlapech. Z profilu jeho tváře jsem viděla, jak se usmívá.

„Harry tě včera prý potkal ve městě,“ zeptal se najednou podivným tónem. Nemohla jsem se ale podívat do jeho tváře, protože stál otočený čelem ke kuchyňské lince. Přesto, zdálo se mi to, nebo opravdu zdůraznil slovo potkal?

„Jojo, potkali jsme se v business centru. Upřímně to tam nesnáším,“ postěžovala jsem si upřímně.

„Tak co jsi tam dělala?“ zasmál se Jay mému znechucenému tónu.

„Víš, jak jsem ti říkala, že bychom mohli pomoct New Orleans? Myslela jsem to jako obecně, všichni lidé,“ zeptala jsem se.

„Hm, přitakal a dál zkoumal poličku s čaji, aby mi pak mohl vyjmenovat celou nabídku.

„Dám si vanilkový,“ sdělila jsem mu, jakmile jsem zahlédla krabičku svého oblíbeného čaje.

Vděčně se na mě usmál, „Ano, pokračuj, poslouchám.“

„Táta má známého v charitě, vzali mě na organizaci menších propagačních akcí. Netuším, jestli mě to bude bavit, ale chci to zkusit. Ještě totiž nejsem rozhodnutá, co chci studovat po střední.“

„Určitě je to pro tebe zkušenost. Dole v business centru jsi potkala včera Harryho?“

„Ano…“ chtěla jsem pokračovat, ale něco mě přerušilo. Jason se právě natahoval do poličky pro hrnky, jelikož voda už vřela.

Jak natáhl ruku nahoru, vytáhl se z trupu, čímž se mu pohnula žebra a on se s bolestným syknutím a šklebem stáhl zpět. Rukou si křečovitě svíral hrudník a mělce dýchal.

„Jasone!“ Vyjekla jsem okamžitě a spěchala k němu.

Pomohla jsem mu sednout si na židli a ustaraně na něj koukala.

„Podáš mi prosím něco z mrazáku?“ Zeptal se slabým hlasem, víčka pevně semknutá k sobě.

„Samozřejmě,“ souhlasila jsem a rychle přiklekla k mrazáku. Vytáhla jsem mražený hrášek, protože nic jako gelové polštářky tu nebylo. Podala jsem mu pytlík a on si vyhrnul tričko.

Zalapala jsem po dechu. Na pravém boku měl ošklivé modřiny a místy i podlité krví.

Jay se na mě podíval a opatrně se usmál.

„To jsem to dopadl viď?“ bolestně se zasmál.

„Jasone,“ ztěžka jsem polkla, nevěděla jsem, co mu mám říct, aby to nebylo příliš… osobní.

„Pěkně jsi mě vyděsil, když mi to Harry oznámil,“ rozhodla jsem se nakonec pro neoriginální větu.

„Promiň, nemyslel jsem si, že noc bez spánku bude na mě příliš. Je mi líto, že jsem tě vyděsil, nemusela ses nervovat,“ zakončil s lítostivým pohledem.

„Ale musela,“ zašeptala jsem potichu a zvedla se. Byla to tak trochu obranná rekce před jeho výrazem. Bála jsem se, protože jsem nevěděla, jak moc vážně myslel svá slova, když jsem byla nemocná.

„Udělám ten čaj, co si dáš ty?“ zeptala jsem se neutrálním tónem.

„Dám si to samé, co ty,“ více slov jsem se od něj nedočkala, a tak jsem se stále zbaběle neotáčela.

Přichystala jsem oba hrnky a nastal okamžik, kdy jsem mu měla čelit tváří v tvář.

Pomalu jsem se otočila a zjistila, že nesleduje můj obličej, ale můj pas, nebyla jsme si jistá, jestli nekouká do neznáma, protože co by mělo být zajímavé na mém pase, vážně netuším.

„Odnes to prosím do obýváku, je to tam pohodlnější,“ ozval se najednou, zrovna v čas.

„Dobře,“ zamířila jsem s hrnečky pryč z místnosti s úmyslem, vrátit se a případně mu pomoci. Chudák, muselo ho to pořádně bolet, podle toho, jak se kroutil kolem pytlíku hrášku. Bylo mi líto, že mu nemůžu nějak pomoci, proto jsem co nejrychleji dopravila zásilku na místo a rychle se vracela.

Málem jsem se s ním srazila ve dveřích, ztěžka dýchal a podpíral se o zeď.

„Ukaž, pomůžu ti,“ rozhodla jsem, protože mi bylo jasné, že sám by si o pomoc neřekl.

S povzdechem se nechal podpírat a já si všimla, že krásně voní. Nenápadně jsem ho očuchávala a pomáhala mu na gauč.

Když konečně seděl, a já mu podávala hrneček, konečně promluvil.

„Sluší ti to,“ v jeho hlase byly známky obav, tomu jsem neporozuměla.

„Díky,“ byla jsem překvapená, vůbec jsem netušila, jak ho to napadlo. Kdo ví, jestli to nemělo něco společného s pozorováním mého pasu.

Vypadal, jako by se mu ulevilo a vesele se usmál. Doteď jsem neměla z té návštěvy nejlepší pocit, snad se to ale vyvine lépe.

„Pověz mi více o té charitě,“ povzbudil mě Jay a já se rozpovídala. Nebylo toho moc, a tak jsme se přesunuli k jeho rodině.

Zrovna mi vyprávěl historky o tom, jak s Harrym vyváděli hlouposti, když se rozezněl zvonek.

„Tušíš, kdo by to mohl být?“ zeptal se mě zmateně můj společník.

„Ani náhodou, dojdu se podívat,“ ujistila jsem ho, když se začal zvedat. Nedá si říct.

„Kdyby to byla Meryl, tak dělej, že tu nikdo není, prosím. Nemám na ni náladu,“ zaprosil Jason a já se musela pousmát. Vždyť ještě před týdnem spolu chodili.

U dveří jsem zapnula kameru u vchodových dveří a čekalo mě překvapení.

„Marcu? Ashley?“ podivila jsem se, jakmile byl zapnutý mikrofon.

„Jasmine?“ vypadlo z udivené Ashley.

„Jo, jsem to já, co tady děláte?“

„Jdeme na návštěvu, ale ty jsi nás koukám předběhla,“ zasmál se Marc.

„Asi už to tak bude,“ přisvědčila jsem.

„Pojďte nahoru,“ chystala jsem se jim otevřít, ale Ashley se rozjela.

„Je doma Harry? Protože jestli ne, tak my půjdeme,“ rozhodla nekompromisně. Marc vypadal zasvěceně, a tak jsem musela zalhat, abych pak před Jasonem nevypadala jako vězenkyně.

„Jojo, přijel před chvílí, tak už pojďte,“ pobídla jsem je a otevřela jim.

Mrzelo mě, že už nebudu mít Jasona jen pro sebe, ale aspoň bude větší zábava.

„Jsou to Marc s Ashley,“ oznámila jsem tomu marodovi a doufala, že nepozná v mém hlase stopy zklamání.

Přes tvář mu přeběhlo něco jako lítost, ale nebyla jsem si tím jistá, protože hned ten pocit vystřídala radost.

„Skvělé, aspoň tu bude víc lidí a nebudu si připadat jako na samotce,“ pronesl potěšeně, málem bych mu to i uvěřila, ale pořád jsem si pamatovala tu rychlou změnu výrazu.

„Ahoj Jasone! Ahoj Harry!,“ vřítila se Ash do pokoje.

„Ahoj Ashley, musím tě zklamat, ale Harry tu není,“ přivítal Jay moji nejlepší kamarádku a jejího přítele, se kterým se vždy dobře bavil.

„Dáte si něco?“ začal Jason opět být pohostinný. Vrhla jsem po něm varovný pohled, ale nevšimnul si toho.

„Jahodový koktail asi nemáš, viď?“ zasnila se Ash. Jak to vyslovila, začaly se mi sbíhat sliny.

„V mrazáku by měly být jahody a mléko a smetanovou zmrzlinu snad máme taky, tak ti můžu udělat domácí,“ přemýšlel Jay.

„Já to udělám, ty seď, nebo si zas něco uděláš,“ v tu chvíli jsem si připadala jako matka, rychle jsem ty myšlenky zahnala, než bych se dostala do příliš nebezpečných vod.

„A co ty Marcu?“

„Kafe, díky Jasmine. Připadám si, jako bych týden nespal,“ potutelně se podíval po Ash, ale ta dělal, že si toho nevšimla. Musela jsem se usmát, ráda jsem je viděla šťastné.

Zvedla jsem se tedy a moje kroky směřovaly do kuchyně. Všechno jsem měla přichystané, když se za mnou zjevila Ashie.

„Panebože! Takhle mě vylekat! Že se nestydíš!“ vyjekla jsem.

„Nojo, nojo, proč jsi mi lhala? Kdybych to věděla, tak bychom vám tu nechali prostor! Tak, povídej!“

Zhluboka jsem se nadechla. „No…“

„Počkáš tu prosím? Potřebuju si dojít na záchod.“ Jason se s námahou začal zvedat z pohovky.

„Jasně, jen si nic neudělej!“ napomenul ho s úsměvem Marc a sledoval každý jeho opatrný pohyb. Měl Jasona rád a bylo mu líto té nehody.

„Nejsem dítě,“ zabručel nespokojeně Jay. Štvalo ho, jak se o něj každý stará, jen u Jasmine mu to nevadilo.

Opatrně se dobelhal do chodby, ale v tom zaslechl rozhovor z kuchyně. Neměl ve zvyku poslouchat, ale když zaslechl svoje jméno, neodolal a napnul uši.

„… volal. Slíbila jsem mu, že přijdu, a tak jsem dneska tady,“ podle hlasu Jason poznal, že se o tom nechce moc bavit. Chtěl se ale dozvědět její pohled na věc, a tak pevně doufal v Asleyiny vyslýchající schopnosti.

„Proč si mi řekla, že je tu i Harry, kdybych to věděla, tak bychom odešli. A tady, co jste dělali?“ vyzvídala dál.

„Ježíši! Neřekla jsem ti to, protože jsem nechtěla vypadat jak věznitel, co bych mu asi řekla? Byli to Marc s Ashley, ale když se dozvěděli, že jsme tady sami, tak se rozhodli nechat nám soukromí. Díky, to zní úplně normálně, když spolu nic nemáme.“

„No jo, mohla jsi zalhat, ale to nevadí, co jste dělali?“

„Víš, že lhaní mi nejde a vůbec, co si o nás myslíš?! Co by bylo? Přišla jsem a Jay mi chtěl udělat čaj. Samozřejmě mou pomoc odmítl, tak jsem ho alespoň sledovala. Povídali jsme si, pak ti o tom taky řeknu, ale teď mlč. Natahoval se pro hrnky a chudák si znovu natáhl ty žebra, tak jsem mu pomohla na gauč. No, a pak jste zazvonili,“ shrnula to výstižně. Pro jednou se mu líbilo, že ho někdo lituje. Byl to náznak toho, že jí není lhostejný. Už se chtěl vzdálit, ale Ashina slova ho zastavila.

„A políbili jste se?“

„Ne, tak to není. Jsme jen přátelé, nevím, jak to cítí on…“ její slova ho potěšila, vypadalo to, že má u ní naději. Pravděpodobně se už nechystala nic říct, ale nakonec sotva slyšitelně dodala.

„Hezky voní.“ Tomu se musel pousmát, bylo to roztomilé.

Ozval se zvuk mixéru a on se konečně pohnul.

Sedla jsem si na pohovku vedle Jasona, Ashley s Marcem před chvílí odešli a já chtěla Jasonovi ještě pomoci s úklidem. Popravdě to byla jen záminka, skutečný důvod byl ten, že jsem s ním chtěla být ještě chvíli. Koneckonců, co bych dělala doma, Ashley je někde s Marcem a na nikoho jiného jsem neměla náladu.

Chvilku jsme si užívali ticha, které nakonec přerušil Jason.

„Bylo to krásné odpoledne, málem bych zapomněl na to zranění.

Byl to takový nevinný začátek, bylo mi jasné, že má ještě co říct. Znala jsem tenhle pocit.

„Bylo to fajn. Jsem ráda, že jsme ti udělali radost, musíš tu být strašně osamělý,“ zatím mi tahle konverzace připadala strašně křečovitá.

Opět se rozhostilo rozpačité ticho.

„Nevypadala jsi moc nadšeně, když přišli,“ poznamenal nevinně Jason. Tušila jsem, na co tím naráží, ale nevěděla jsem, jak mu odpovědět, tak jsem použila úhybný manévr.

„To ty taky ne.“

Rozpačitě se usmál. „A já myslel, že jsem to zakryl.“

„Byla jsem rychlejší,“ usmála jsem se. Bylo mi jasné, že je mu stejně trapně jako mě.

„Budu se muset zlepšit. Nikdy jsem nebyl moc dobrý herec.“

„Proč?“ vylítlo mi z pusy, aniž bych nad tím přemýšlela.

Na chvilku se zarazil, ale očividně mi chtěl odpovědět, to by ale nesmělo být Harryho, který se vrátil domů a hned vtrhnul do obýváku.

„Dneska jsem potkal pěknou…“ začal hlasitě vyprávět, a pak si mě všiml „…Jasmine,“ vydechl nakonec.

„Ahoj,“ hlesl a my se rozesmáli.

„No, tak rozeberte tu pěknou neznámou a já už půjdu,“ usmála jsem se a ladně se zvedla z pohodlné pohovky.

„Já tě odvezu,“ spěchal hned Jay a Harry se potutelně usmál a hodil po mě výmluvný výraz.

„Ne, díky, vezmu si taxi. Ty lež, než si zase něco uděláš,“ usadila jsem ho, navíc jsem si nebyla jistá tím, jak by pokračoval náš rozhovor.

„Zase?“ podivil se Harry.

„Jason si natáhl žebra, když vařil čaj,“ práskla jsem to na něj bezostyšně.

„Ani mě nepřekvapuje, že jsi nechtěl pomoct,“ zasmál se Harry a svlékl si bundu. Já se rychle oblékla a s usměvavým „Ahoj,“ se vypařila z bytu.

„Tak co jsi dneska podnikala?“ vyzvídala máma.

„Odpoledne jsem byla za Jasonem,“ prohodila jsem a zamířila k ledničce.

„A jak to dopadlo,“ poznala jsem, že je pěkně zvědavá.

„Jak by to mělo dopadnout?“

Povzdechla si a já věděla jsem, že tohle dělá jen tehdy, když jí dojdou kličky.

„Chodíte spolu?“

Zaskočil mi džus, který jsem pila rovnou z krabice.

„Jak jsi na to přišla?“ Celkem jsem to tušila, ale musela jsem hrát, že naprosto netuším, jak to vydedukovala.

„Vždyť jste po sobě pořád pokukovali a vždy, když o něm mluvíš, tak ti zasvítí oči.“

„Nic nebylo. Přišel Marc s Ashley,“ objasnila jsem jí to.

„Pěkně tě to štve, ta jejich návštěva, že jo?“ Brr. Je otravná.

Na to jsem jí neodpověděla a otočila se k odchodu. Byla jsem pevně rozhodnutá ještě si zaplavat v bazénu.

„Neboj, určitě se dáte dohromady,“ ozvala se ještě, ale já už byla pryč.

<= Shrnutí =>

Autor: AshGreene (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Intricate Ties - 8. Návštěva: