OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Stín nad městem 4. kapitola

04.05.2011 (17:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1746×

4. kapitola

Další den se Derek vzbudil hodně brzy. Celou noc ho pronásledovaly vzpomínky a pak se objevil znovu ten záblesk. Vstal z postele a vydal se ven. Měl ještě hodinu čas, ale nedokázal to už vydržet. S co nejklidnějším výrazem došel ke stánku s novinama. Pohledem přejížděl palcové titulky, ale nikde nic zvláštního. Cítil jak se konečně začíná uklidňovat.

Koupil si noviny a vydal se ke své kanceláři. Neměl ani tušení, že ho někdo sleduje.

Beky znovu usrkla kafe a ještě chvíli zamyšleně zírala ke vchodu, kde se jí postava Dereka Wennera ztratila z očí. Sledovala ho pohledem dravce, který chce odhalit každý detail své kořisti. Dřív to pro ni byl jen namyšlený panák, který má ego větší než svý bankovní konto.

Jeho chování ji tak dráždilo, že si nevšímala ničeho ostatního. Když teď ráno zahlídla jeho kamenný výraz, skoro by nevěřila, že ten chlápek ze včerejška opravdu mohl být on. Ale když zkusila ignorovat to, jak se snaží na ostatní působit, začala si všímat i toho ostatního. Pohyboval se pružně a rychle. Pod oblekem mu musely pohrávat svaly, ale rozhodně nepatřil k těm, kdo jen bezduše zvedá činky.

Pan Wenner se pro ni stával stále větší záhadou. A ona záhadám nedokázala odolat.

Další dny se jí na tváři usadil zanícený výraz, který ji zaručil, že se jí ostatní snažili jít z cesty a šéf si spokojeně mnul ruce. Vždycky když se takhle tvářila, zahryzla se do nějakého sousta. Snažila se pátrat co nejopatrněji, aby nikdo neměl ani tušení, že jde po Wennerovi. Hlavně on to nesměl zjistit.

„Do háje!“ vztekala se. Byl naprosto čistej. Nikde žádný uklouznutí. Hrál tu roli dokonale. Všechny její zdroje selhaly.

Znovu se zahleděla na tu fotku. Byl to vlastně její jediný důkaz, ale nic jiného nenasvědčovalo tomu, že by mezi nimi byla spojitost. Všechno ukazovalo na to, že je to jen další namyšlenej právník, co jde jen po penězích.

„Jak ty to sakra děláš?“ zeptala se jeho překvapeného obličeje. „Přes den šmejd a v noci hrdina města? Jsi snad schizofrenik či co?“

Evidentně se snažil dostat ty grázlíky z ulic, ale jak teda mohl před soudem hájit ty největší gaunery a ani při tom nehnout brvou? Budil dojem, že je mu naprosto jedno jestli si ho najme vinný nebo ten největší podvraťák ve městě.

Sedla k počítači. Pořád jí na tom něco prostě nesedělo. Vyťukala jméno Sergevitze. Byl to jeho poslední uzavřená větší kauza. Okamžitě na ni vyskákaly okna z toho procesu. Sergevitz jásající před soudní budovou a Wenner v pozadí, jako by se ho to vůbec netýkalo. Skřípala zuby jen si na to vzpomněla. Pak však zbystřila. Popojela ještě o kousek níž a klikla na další odkaz.

„Sergevitz zatknut za pašování zbraní,“ mumlala si pro sebe. Podle toho článku ho před dvěma dny ve vší tichosti zatknuli u polských hranic. Byla mu prokázaná spojitost s několika předávkami zbraní, které putovali na východ.

Beky to četla ještě dvakrát. Pak začala hledat i další jména.

… ve vazbě za prodej drog...

… obviněn z tří objednaných vražd...

… zatčen ve spojitosti s výrobnou drog...

Začala se chechtat.

„Ty hajzle!“ Tentokrát to však myslela jako poklonu. Všichni ti gauneři, které hájil a zachránil před vězením, byli v několika následujících týdnech za něco zatčeni a rozhodně už takové štěstí neměli.

„Vetřel ses k nim, našel slabiny a potopil.“

Vstala a začala přecházet po pokoji, aby trochu uklidnila nervy. Henry měl pravdu, ten syčák věděl přesně co dělá.

Teprve začalo svítat a Beky už vybíhala z bytu. Už jí došlo že běžnýma metodama víc o Wennerovi nezjistí. Dokázal za sebou skvěle zametat stopy, ale ona byla ještě lepší v jejich odkrývání. Vždycky zbudou nějaké drobečky.

„Ahoj Libi!“

Jmenovaná nestačila ani zvednou hlavu od časopisu a Beky už klusala chodbou. Takhle brzo ráno tu kromě Libi moc policajtů nebylo a tak měla trasu volnou. Zapadla do jedné z kanceláří a kecla si k počítači.

Zdejší osazenstvo nepatřilo zrovna k těm inteligentnějším. Do tohodle okrsku je vlastně dávali, když už nevěděli co s nimi. Buď byli k ničemu a nebo přinášeli víc problému než užitku. Napojila se tedy na jejich stránky a vepsala heslo, který měl ten trouba přilepený na lístečku u monitoru.

„Tak pane Wennere, teď se vám podíváme na zoubek.“

Zadala jeho jméno a automaticky jí to vyhodilo všechny Wennery z okresu. Už chtěla kliknout na Dereka Wennera, když si všimla, že na stejné adrese je nahlášený ještě další.

„Jeremi Wenner,“ zamumlala si, ale nic jí to neříkalo.

Otevřela jeho složku. Jako jediný příbuzný byl uvedený Derek Wenner. Letěla očima po řádcích a začínala si uvědomovat souvislost. Překlikla do Derekovy složky. Ta rozhodně nebyla tak obsáhlá, ale doplnila celkový obrázek.

„Tak proto ses vrátil.“

Přede dveřmi kanceláře se ozvaly kroky. Beky ztuhla. Byla tu sice pečená vařená, ale je ještě rozdíl tahat ze zdejších informace a nabourat se do policejní sítě. Naštěstí kroky pokračovaly dál. Rychle si obě složky vytiskla a vyklouzla zase z kanceláře ven.

Derek Wenner se pro ni stal výzvou. Tentokrát nehrála proti žádnému zelenáči, ale proti někomu, kdo se vyznal na obou hřištích. Pohyboval se ve vysoké snobské smetánce a po nocích se jako stín proplétal nejhoršími uličkami města.

Znovu a znovu se vydávala s foťákem do noci a snažila se znovu ho přistihnout. Šéf na ni začínal tlačit. Tu fotku co měla doma neměla v úmyslu komukoliv ukazovat. To bylo její tajemství. Potřebovala ale něco odevzdat.

Hodila si na foťák slabší blesk a naháněla se za ním po nocích. Nakonec se jí poštěstilo. Okatě jak jen to šlo ho vyfotila přímo nad svázaným týpkem. Hned v ranním vydání se objevila krásná fotka. Šéf byl blahem bez sebe, že ji dokonce hodil na spodní část titulky.

Byl to vlastně jeho jediný popis, jak teď měli. Beky se spokojeně dívala na titulku a upíjela labužnicky kafe. Ta fotka se vážně povedla, krásně ostrá a nešlo na ní z Dereka poznat vůbec nic. Vlk se nažrala koza zůstala celá.

Vyrušil ji až Liam.

„Šéf ti posílá nějakou práci,“ podal jí papírek s několika poznámkami a už se připravoval na její výbuch.

„Ok.“

„Co?“ zamrkal. „Já myslel že to u soudu nesnášíš.“

„Trocha kultury občas nezaškodí,“ uculila se. Sebrala si věci a nechala za sebou nevěřícně zírajícího Liama.

K soudu dorazila až před koncem stání. Počkala před soudní síní. Sotva se otevřely dveře, začaly ven proudil skupinky lidí.

„Joe!“ začala divoce mávat na muže v nažehlené policejní uniformě. Okamžitě zamířil k ní.

„Nazdar Beky,“ obdařil ji širokým úsměvem.

„Byls tu svědčit?“

„Jo,“ zmizel mu okamžitě zase úsměv z tváře. „Byla to jen další fraška.“

„Lítostivě se na něj podívala. Koutkem oka ale stále sledovala otevřenými dveřmi postavu uvnitř. Derek si zakládal dokumenty zpátky do složek a pak do aktovky. Na první pohled precizní suchar až do morku kostí.

„Viděl jsem noviny,“ vyhrkl Joe. „Skvělá fotka. Jedna by se nám šikla.“

Pobaveně se uculila.

„Pošlu vám kopii.“

„Bezva, třeba přestane kapitán tak vyskakovat.“ To si sice nemyslela, ale nechtěla mu kazit radost. Tomu se zvedl tlak, už jen při vyslovení jejího jména.

„Nějaký problém?“ ozvalo se vedle nich. Otočili se oba k Derekovi. Stáli ještě pořád ve dveřích do soudní síně a bránili mu tak projít.

„Ne,“ vyhrkl okamžitě Joe.“

„Vlastně jsme se jen bavili o tom maskovaným chlápkovi co teď pobíhá po městě,“ nadhodila Beky s nevinným pohledem. Pozorně ale sledovala jeho reakci. Ve tváři se mu nehnula ani sval. Sakra, ten je dobrej! blesklo jí hlavou.

„Jo, to tady Beky se podařilo ho konečně vyfotit.“

Derek se na ni podíval a ona měla co dělat, aby udržela normální výraz. Ryba se chytila na háček. Viděla v jeho očích, jak mu to v hlavě šrotuje. Vykročila chodbou a Derek s Joem udělali to samé.

„Měla jsem štěstí,“ mávla rukou ve falešné skromnosti. „Docela by mě ale zajímalo, co byste mi o něm řekl vy?“

„Já?“ zarazil se. „Proč já?“ Chřípí se mu lehce zachvělo. Bylo jí jasný, že proslulý pan Wenner má ke klidu daleko.

Nevině se usmála.

„Jako právník specializující se na trestní právo jste si na něj určitě nějaký názor udělal.“

Zastavil se a a podíval na ni.

„Někteří lidé mu v tom co dělá dokonce fandí,“ ozval se bezelstně Joe. Neměl ani tušení, že se tu něco děje.

„Můj názor je takový, že vy jako policista byste měl hájit zákon a ne se zaobírat podobnými fantasmagoriemi. Slečna Logerová je za šíření podobných fám placená, ale i to snad má své meze.“

Rozhostilo se ticho.

„To nebylo moc milé,“ podotkla.

„Na reportéry mám jednotný názor a ten opravdu není příliš milý. A teď pokud mě omluvíte.“

Prošel okolo nich a už jim nevěnoval pozornost.

Kdyby se otočil, střetl se by se zamračeným pohledem Joa a pobaveným Beky. Podařilo se jí prokouknout tu jeho skořápku a jedním si byla jistá. Podařilo se jí ho pěkně vytočit.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stín nad městem 4. kapitola: