OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Spřízněné duše: Záchrana před půlnocí - 1. kapitola



Spřízněné duše: Záchrana před půlnocí - 1. kapitolaAlexandra je úplně na dně. Během krátké doby přišla o svou první velkou lásku, nejlepší kamarádku a milovaného koně. Její rodiče to nenechají jen tak a k Vánocům jí darují kobylku příhodně pojmenovanou Naděje. Mezi nimi vzniká to nejpevnější pouto na světě. Pouto člověka a koně. Už za krátkou dobu je vidět, že Naděje je ta jediná, která může pomoct Alex žít dál. Díky ní se Alex statečně staví minulosti, která není ještě uzavřená, a navazuje křehká pouta s okolím. Záhy však Alex zjistí, že Naděje není jen obyčejný kůň. Začíná jejich první společné dobrodružství...

 

Věnováno mojí sestře Aničce

--------------------------------------------------------------------------------------------------

Můj pohled se stočil k oknu, za kterým vířily sněhové vločky. Jindy by mě to rozveselilo a už bych brala bundu a žhavila drát telefonu. S mojí nejlepší kamarádkou Lindou bychom se šly na blízkém kopci zkoulovat, probraly blížící se Vánoce a pak jsme si vypily horkou čokoládu u nás doma. Ale letos ne. A to kvůli jedné schůzce, tady sedím s dekou kolem ramenou a ignoruji svět kolem.

Krátce před prázdninami jsem si smluvila rande se svým klukem Milošem. Vše vypadala nádherně. Byla jsem zamilovaná a nadšená z přicházejících Vánoc a našeho výročí. Ten osudový den si pamatuji přesně. Celou noc jsem nemohla spát a stále jsem se rozhodovala. Byli jsme spolu rok a já chtěla pokročit dál v našem vztahu, ale nebyla jsem si jistá. Miloš byl můj první vážný vztah a já jsem mu chtěla dát jako vánoční dárek svoje poprvé. Takže jsem měla logicky strach. Linda mě od toho odrazovala. Dodnes nevím proč. Jestli nechtěla, abych se spálila ještě víc, nebo se bála, že ona bude navíc. Nakonec jsem se rozhodla, že dělám dobře, a Lindu nechala v domnění, že Milošovi nedám. Ve škole to byl propadák. A to doslova. Ze všech testů, i přesto, že jsem se učila, jsem měla ruský výsledek. Pořád mi vrtalo, kde si Miloš rozbalí svůj „dáreček“. Volba padla na tetin byt. Teta je o sedm let mladší než mamka, takže pod slibem ochrany (tu bych nikdy nevynechala) by byla svolná. Plán jsem měla podrobně promyšlený.

Ze školy jsem vyletěla, jako by nás suploval na fyziku Škvor. Učitel Škvorák má talent se dostat od atomů k jeho chatě. Bohužel nemá nadání na vyprávění.

„Kam to tak chvátáš?“ zjevila se Linda jako duch vedle mě. „Počkej, nech mě hádat,“ švitořila dál „že by romantická chvilička?“

„To až potom. Musím k tetce,“ převezla jsem ji. V očích jí slabě zajiskřilo.

„Ale víš, že tě tetička zdrží nejmíň na hodinu. Kde jste se měli sejít?“

„Dnes to bude jen na skok,“ bránila jsem se.

„To známe. Přece bys toho svého vysokoškoláka nenechala čekat. On by se unudil, že? Víš co? Radši splaskni iluze.“

„Náhodou, já tam budu. Ani za nic bych nezazdila rande u Kleo s mým méďou.“ Odpovědí mi byl její vzdalující se smích.

 

***

 

Už z dálky jsem viděla velkolepý nápis mé oblíbené cukrárny jménem Kleopatra. Měla jsem zpoždění deset minut a svůj plán zařízený k mé plné spokojenosti. A Linda utře nos. Hned ve dveřích mě praštila vůně zákusků a horké kávy. Povědomě jsem zamířila k našemu stolku a strnula.

Samozřejmě tam čekal Miloš, ale nebyl tam sám. Seděl tam s nějakou blondýnou a měli poháry. A tvářili se tak zamilovaně, že nebylo pochyb, co mezi nimi je. Byla jsem jako socha. Chtěla jsem se otočit na podpatku a vyplakat se u Lindy, ale vzápětí jsem zjistila, že bych ji tam nenašla. Blondýna se totiž otočila a já v ní poznala Lindu. Dostala jsem vztek a trochu odvahy, což bylo u mě neobvyklé. Vykročila ke stolu a než se vzmohli na slovo, hodila jim poháry na hlavu. Všichni hosté upřeli svou pozornost na nás a pak se hlasitě rozřehtali. Na nic jsem nečekala a rázně vyšla ven. Slzám jsem dovolila opustit své místo až v bezpečí domova. Další dny byly hororové. Oba nic nevysvětlovali, neomlouvali se, jen se přestali skrývat.

Upřela jsem svoji pozornost do horkého kakaa a zhluboka se napila. Přestože jsem měla deku, horké kakao a v místnosti bylo krásný dvacet pět stupňů, otřásla jsem se zimnicí. Čerstvě bolavé vzpomínky si razily ke mně cestu.

Před dvěma dny se stalo to fiasko s cukrárnou a já se jim vyhýbala, jak jsem jen mohla. Očividně ne dost dobře, když jsem se srazila s Milošem před školou.

„Nepřeji si, abys k nám chodila,“ šel rovnou k věci. Přemohla jsem knedlík v krku.

„Kam?“ zeptala jsem se nechápavě. A taky to znělo velmi úzkostlivě.

„Ty víš kam. Pro upřesnění k nám, na ranč Svět ze sedla.“

„Ale je tam King. To nemůžeš.“

„Můžu. A taky to udělám. Jak moc dobře víš, ranč patří mému tátovi a po něm bude patřit mně. A já si nepřeju, abys tam chodila. Jasný?“

„Ano,“ šeptla jsem zlomeně. Bylo to horší než to, že mě podvedl a udělal ze mě naivku.

Hned po tom, co jsem vyplakala všechny slzy pro ty podrazáky, tak jsem vyrazila na ranč, kde na mě čekal King. Jeho hebká srst a hříva, známé aroma sena mě ukonejšilo a poskytlo mi větší podporu než jakýkoliv člověk na světě. Když jsem se sem před třemi lety přistěhovala, a poprvé navštívila ranč, šíleně jsem k němu přilnula, ale rodiče mi ho nemohli koupit, proto jsem si ho půjčovala. Jeho ztráta mě velmi zabolela. A on to věděl. Dokud jsem měla Kinga, tolik to nebolelo. Ale dnes už je to jedno.

Z mého rozjímání mě vyrušilo klepání na dveře. Do pokoje nakoukla mamka s tácem cukroví.

„Venku se žení všichni čerti, ale tobě to nikdy nevadilo, tak proč nejdeš ven?“ zeptala se a sedla si na postel. Odpověď nedostala. „Lexie, žádný kluk jeho ražení za to nestojí. Jednou najdeš, který bude lepší. Vlastně, když o tom přemýšlím, každý bude lepší než Miloš,“ sklouzla do samomluvy. Ani zdrobnělina mého jména nepomohla, jediná reakce bylo trhnutí při jeho jménu. Nevnímala jsem a mamka to poznala.

„Fajn. Davide, je čas na předčasný vánoční dárek,“ zavolala. Ve dveřích se zjevil taťka, tak rychle, že musel stát za dveřmi.

„Ano, máš pravdu, Miriam. Nechci, aby se moje holčička trápila,“ a nastavil mi svou náruč, avšak ta zůstala bez odezvy.

„Tak a dost. Jde se,“ zavelela mamka a táhla mě z křesla.

„Nechci,“ bránila jsem se.

„Nezájem,“ odsekli unisimo a už mě táhli za dům. Cestou jsem se přioblékla.

Venku mě zaštípaly vločky na rozžhavených lících a zchladily je. Mamka mě táhla dál a vypadala jak malé dítě. Táta nás následoval a v očích vědoucí výraz. Zastavili jsme se před kůlnou, kde jsme skladovali staré věci.

„No tak, Davide, dělej. Šup, šup. Já jsem tak napjatá,“ brebentila.

Taťka na její popud vešel do kůlny a chvíli tam něco dělal. Potom vyšel a za ním…

Kůň. Krásná černá klisnička fríského plemene. Mně spadla brada až do té brečky pod nohama. Táta s ní začal chodit do kolečka a bílé vločky dopadaly na lesklou černou srst a hřívu, do které se zapletly a potom jednoduše zmizely. Nebyl to King. King byl valach hucula. Jeho srst při dopadu paprsků vypadala jako zlaté roucho. Vadilo mi, že mi koupili koně, který má nahradit Kinga. Popravdě mě to dost naštvalo, než se mi podívala do očí. Vzniklo mezi námi zvláštní pouto. King v mém srdci bude mít zvláštní místo, ale nikdy nebude můj.

Když opadl prvotní šok, prudce jsem objala mamku a znovu se zasmála od srdce.

„Říkala jsem to. Víš, Lexie, pan Novák nám prodal kousek pastviny nedaleko odsud, takže tvůj sen se stál reálnější, ale konečné rozhodnutí padlo, až jsem uviděla Naději. Je to kobylka jen pro tebe. Cítím to.“

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Takže doufám, že se vám to líbilo. Je to můj dárek k jejím narozeninám a s jejím dovolením jsem ji i zveřejnila, takže kdyby někdo tomu propadl natolik, že by se bál, že povídka nebude dopsaná, tak to nehrozí. Pouze nevím kdy, ale to je pro mě typické. Vaše Alanise. 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Spřízněné duše: Záchrana před půlnocí - 1. kapitola:

2. Maťka
07.05.2013 [23:36]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Lůů
07.05.2013 [17:49]

Krásné :)) vypadá to jako zajmavá povídka :3

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!