OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Sokolí dívka 12. kapitola

22.05.2013 (13:00) • aramka • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 633×

Kapitola XII.

Po onom zvláštním dnu, kdy jsem Chrisovi vyprávěla pověst o Elien, se nic výjimečného nestalo. Prázdniny jsem si užívala jak s partou a s Gail, tak s mou „novou“ rodinou, ale také se strýčkem a tetou, a samozřejmě nesmím zapomenout ani na Chrise. Chrise jsem představila tetě a strýčkovi jako svého přítele. Moc se jim líbil. Ale na konci prázdnin se stalo něco, co změnilo můj život od základu.

Začala jsem být náchylnější k vůním jídla a začala jsem zvracet, tak jsem si jednoho dne pořídila těhotenský test, který mi ukázal, že jsem těhotná. Okamžitě jsem se objednala k doktorovi na prohlídku. Když jsem k němu přišla, posadila jsem se do čekárny.

„Slečna Simsenová!“ zavolala sestra, tak jsem vešla do ordinace.

„Tak copak tě přivádí?“ zeptal se doktor.

„Udělala jsem si těhotenský test a vyšel mi pozitivně, tak jsem přišla, jestli jsem opravdu těhotná,“ řekla jsem

„Támhle si odlož,“ řekl a mávnul rukou ke koutku. Po vyšetření mi sdělil, že jsem opravdu těhotná. Měla jsem radost, ale byla jsem i v šoku. 

„Uvidíme se za čtyři týdny a dávejte na sebe pozor, maminko,“ řekl doktor a vypsal mi těhotenský průkaz.

Chtěla jsem tu novinu říci napřed Chrisovi, tak jsem k němu pospíchala, ale to jsem neměla dělat. Když jsem přišla k němu domů a zazvonila, přišla mi otevřít blondýnka v županu.

„Co si přejete?“ zeptala se

„Nic,“ vydechla jsem zničeně. A otočila se a utíkala pryč, ale ještě jsem uslyšela Chrisův hlas, jak se ptá: „Kdo to byl, zlato?“

„Nevím nějaká holka, támhle běží“ a ukázala mu směr. On se podíval a vše mu došlo.

„Sakra“ zaklel.

„Obleč se a jdi,“ zahučel na blondýnu a sám se začal oblékat. Jakmile odešla, odešel i on. Šel ke mně domů, ale teta mu řekla, že tu nejsem. Ale on to nevzdal a usmyslel si, že na mě počká pod mým oknem. Mezitím jsem se uplakaná dostala do Hayden parku, kde jsem si našla odlehlý koutek, abych se pořádně vyplakala. Po dvou hodinách, když už mi došly slzy, jsem se pomalu vracela domů. Když jsem přišla domů, řekla mi teta, že mě tu hledal Chris a že vypadal zničeně.

Jelikož už jsem dnes neměla sílu na rozhovor, řekla jsem tetě, že mu zavolám, a šla jsem si do pokoje lehnout. Když Chris uviděl, že se u mě svítí, hodil kamínky do okna. Podívala jsem se z něj a uviděla ho. Otevřela jsem okno a zeptala jsem se ho, co chce.

„Chci ti to vysvětlit“

„Co chceš vysvětlovat? Bylo to dost jasné na pohled.“

„Není to, tak jak si myslíš, nic to pro mě neznamenalo. Byla to Isis, moje bývalá, zaskočila mě, a než jsem si to uvědomil, byli jsme v tom.“  řekl tiše

„Přestaň!“ vyštěkla jsem zuřivě

„Tohle já poslouchat nebudu. Běž si za ní, mezi námi je konec, odpustit se dá ledasco, ale nevěra ne,“ dořekla jsem tiše a zavřela za sebou okno.

Ráno jsem se probudila a bylo mi jako po pořádné kalbě, až na to, že tahle „kalba“ byla dost hustě hnusná. Po snídani jsem šla za tetou a strýčkem, jestli na mě budou mít dneska čas, že bych jim potřebovala něco říct. Teta mi řekla, že po večeři budeme mít času dost na popovídání. Souhlasila jsem s tím. Den jsem strávila doma čtením knížek. Ven jsem nešla, neměla jsem náladu a nechtěla jsem potkat Chrise.

Po večeři jsem si šla sednout do Modrého salonku a počkat tam na ně. Když přišli, posadili se vedle mě.

„Tak povídej,“ pobídl mě strýček.

„Doufám, že se na mě nebudete zlobit, až vám to povím. Rozešla jsem s Chrisem, jelikož mě podvedl, ale to hlavní je, že jsem s ním těhotná. Ano, budu mít dítě.“ Teta zalapal po dechu a i strýček byl v šoku, ale potom tu zprávu o dítěti přijali radostně.

„Chris to ví?“ zeptal se strýček

„Ne neví to. Když jsem mu to šla oznámit, načapala jsem ho s nějakou blondýnou, co mi přišla v županu otevřít,“ řekla jsem tiše. „A nechci, aby o tom věděl,“ dodala jsem. 

„To chápu,“ prohlásila teta. „Takže si to dítě chceš nechat?“ dodala

„Ano, chci, přemýšlela jsem o tom hodně a dospěla k názoru, že ho chci, i kdybych měla být svobodnou matkou, tak ho chci.“

„Vidím, že jsi pevně rozhodnutá. To ti schvaluji, ale nechápu, jak to chceš před Chrisem utajit, když jsme z jednoho města?“

„To právě nevím,“ vzdychla jsem. Ale viděla jsem, jak se tetě v hlavě rodí plán.

„Do konce léta, těch čtrnáct dní, budeš ještě tady, ale potom se přestěhuješ do San Diega, do našeho domu tam. Tam budeš mít pohodlí a bude tam o tebe dobře postaráno, já za tebou budu jezdit každý týden a strýček také, a neboj se, Chrisovi nepovíme, kam jsi zmizela.“

„To není špatný nápad,“ prohlásil strýček. „Teda pokud s tím Livka bude souhlasit,“ tázavě se na mě zahleděl

„Ano, souhlasím s tím,“ řekla jsem tiše. Takže se budu stěhovat.

Během těch čtrnácti dní se nic zajímavého nestalo, akorát jsem pravdu o svém stavu řekla Gaile, před ní nemám žádné tajnosti. Chris se se mnou pokoušel vidět, ale nikdy se mu to nepovedlo, poslal mi dopis, který jsem nejprve chtěla roztrhat a zničit, jenomže jsem se k tomu nemohla odhodlat, takže po dvou dnech vypětí jsem si ho přečetla, bylo tam, že se mi omlouvá, že mě miluje a ať mu dám šanci to pořádně vysvětlit. Já jsem na něj nereagovala, musím hlavně myslet na své dítě, a ten, kdo podvede jednou, podvede i podruhé, alespoň ve většině případů to tak je. Chrisovi samozřejmě o dítěti řeknu časem, ale nejprve si potřebuji všechno pořádně promyslet a urovnat si to v hlavě, a v tom mi San Diego určitě pomůže.

Tak je tu den D, dneska se oficiálně stěhuji, vše je naplánované tak, aby Chris neměl o ničem ani tušení. K domu přijede objednaný taxík a odveze kufry na letiště, poté přijede další a dál to bude vypadat, jako bychom si s tetou pouze vyjely na dámskou jízdu, ze které se už ale nevrátím. Všechno proběhlo dle plánu a nikdo nic netušil. Teta mě doprovodila do letištní haly, dneska se mnou bohužel letět nemůže, přiletí až o víkendu. Ale na druhé straně, v San Diegu na mě bude čekat delegace lidí, takže se vůbec nemusím bát, že bych se ztratila.

Letěla jsem strýčkovým soukromým letadlem, takže jsem se nemusela bát, že mě nějaký Chrisův kamarád či kamarádka poznají. Po přistání jsem se rozhlížela a uviděla starší pár, kteří drželi v rukách mou fotografii. Zamířila jsem k nim.

„Dobrý den, jsem Olívie Simsenová.“

„Dobrý den, slečno, já jsem Matthew a toto je moje žena Appolonie. Budeme se o vás starat, já jsem v tom domě přes technické věci a manželka je kuchařka.“

„Moc mě těší“ řekla jsem a podala jim oběma ruku.

„Nás také,“ usmála se Appolonia.

Strýčkův dům v San Diegu byl opravdu nádherný, byl vystavěn ve starším anglickém stylu, ale vyzařovala z něj romantika. Kolem sebe měl moc hezky udržovanou zahradu s mnoha stromy s pár altánky a místy pro odpočinek. Popíšu vám ho později detailněji, teďka už si musím jít vybalit a zabydlet se.

Můj pokoj je hodně velký, rozdělený na tři části. V první část je tzv. Salónková, jelikož se v ní nacházejí pohodlná křesílka s gaučem, právě tak akorát pro návštěvy. Druhá část by se mohla pojmenovat soukromá, zde je všechno, co by v takovém dívčím pokoji mělo být. Třetí je část „ložnicová“, takže asi nikoho nepřekvapí, že zde se nachází má ložnice, postel vypadá vážně úžasně, hodně veliká a také příjemná.

Můj pokoj má k sobě ještě dva přilehlé. V jednom je šatna a ve druhém koupelna s toaletou. Když jsem měla vše vybalené, šla jsem se osprchovat a poté, co jsem se opět oblékla, na mě zaťukala Appolonia.

„Dále,“ řekla jsem.

„Slečno Olívie, podává se večeře.“

„Dobře, už jdu,“ a šla jsem za ní. Dovedla mě do druhého křídla domu, kde byla útulná jídelna. K večeři jsem měla lososa s rýží, bylo to moc výborné jídlo. Po jídle jsem si šla prohlednout zbytek domu a přilehlou zahradu. Zahrada byla vážně nádherná, taková uklidňující, a ty altánky, prostě dechberoucí, každý byl totiž postaven v jiném stylu, jeden byl ve viktoriánském a další byl ve francouzském stylu, a mohla bych pokračovat dál. Po prohlídce jsem se odebrala spát, před tím, než usnu, měla bych zavolat tetě.

„Ahoj, teto, dorazila jsem pořádku, co je u vás nového?“ zeptala jsem se  

„Jsem ráda, že ses mi ozvala, Olívie, u nás je vše dobré akorát, Chrisovi už došlo, že jsi pryč, a dost se pohádal se strýčkem.“

„Jak to, že už to ví? A proč se hádal se strýčkem?“ nechápala jsem

„Ví to, protože sledoval náš dům, a když jsem se vrátila sama bez tebe, došlo mu, že v tom prvním taxíku byly tvoje kufry. Pohádal se s ním, protože mu strýček odmítl říct, kde jsi. To se mu nelíbilo, tak po strýčkovi začal řvát, ale nakonec se zhroutil a zoufale opakoval, že tě miluje,“ řekla teta s povzdechem

„On že mě miluje? A proto se vyspal s ní? To byl důkaz lásky?“ ptala jsem se nevěřícně tety.

„Nevím, Olívie, nevím, faktem je, že byl dost zoufalý, ale to si musíte vyřídit sami mezi sebou, když  mu došlo, že mu nepovíme, kde jsi, zeptal se nás, zda ti aspoň můžeme od něj něco vyřídit, tak se ptám, jestli ten vzkaz chceš slyšet.“ Chvilku jsem váhala, ale nakonec jsem odpověděla, že ho chci slyšet

„Chris nám doslova řekl, abychom ti vyřídili toto: Já se tě nevzdám, Olívie, ano, udělal jsem chybu, ale mohla jsi mě alespoň vyslechnout, než mě odsoudíš. Ať už jsi utekla kamkoliv, já si tě najdu a nepřestanu tě hledat, dokud tě nenajdu. Miluji tě. Tak přesně tohle řekl, myslím si, že teďka máš dost věcí na přemýšlení, tak se měj hezky a zítra ti zavolám.“ 

„Ahoj, teto,“ zašeptala jsem. K přemýšlení jsem toho měla opravdu hodně, když jsem si v duchu v posteli přehrávala, co vše jsem se dozvěděla z jednoho hovoru od tety, zamyslela jsem se nad tím, jestli jsem mu vážně neměla dát šanci, aby mi to vysvětlil. Jenomže vzápětí jsem si vzpomněla, jak jsem mu šla oznámit, že bude otcem, a našla tam tu blondýnu, a on jí ještě řekl zlato, dospěla jsem k názoru, že ho zatím nemůžu vidět, potřebuji si nejdřív urovnat, co k němu vlastně cítím, samozřejmě mu jednou o dítěti řeknu, ale teď vážně nevím kdy.

S těmihle myšlenkami jsem nakonec usnula. Zdál se mi zvláštní sen, byla jsem v něm já a Chris a naše miminko, v tom snu to byl chlapeček, skláněli jsme se nad postýlkou a dívali se, jak spinká, pak se Chris otočil ke mně a políbili jsme se, a dál si z toho snu nic nepamatuji. 

Autor: aramka, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sokolí dívka 12. kapitola: