OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Skrytá v krvi 27



Skrytá v krvi 27Poslední kapitola.
Malcolm svou malou holčičku zbožňuje nade všechno na světe a dal by jí všechno. A ona má bohužel hodně mizerný vkus. Co ale nadělá.

PS - Nenadávejte, prosím, na konec. Mě se takhle líbí a vlastně není už co dodat.

Venku se proháněl chladný vítr, tak si automaticky vytáhl límec nahoru a zarazil ruce do kapes. Bylo mu jedno kam jde. Jediné, před čím mohl utéct, byly hlasy a dotírání ostatních, vlastním myšlenkám neutekl.

Netušil, jak dlouho je venku. Došel ale až k městu. Odbočil k dokům, kde by sotva potkal člověka. Jen štěrk mu skřípal pod boty.

„Nazdar Henry!“

Ten hlas byl jako výstřel do okolního ticha. Překvapeně se chtěl stočit, ale už to nestihl. Pohltila ho černočerná tma.

Malcolm si protřel klouby prstů. Ten prevít měl ale tvrdou čelist. Sledoval ho, jak tam před ním leží na mokré zemi a necítil ani záchvěv výčitek.


 

 

 

27. kapitola

 

Malcolm se opíral o rám okna a hleděl do zahrady, která byla zalitá slunečním světlem. Bylo krásně a on z toho měl pramalou radost. Za zády se mu ozvalo hlasité zavrzání postele. Takže Henryho „Kurva,“ bylo už jen zbytečným ohlášením, že je vzhůru.

Otočil se k němu čelem a sledoval ho.

Jejich host si promnul obličej a pak se syknutím i bradu. Pak teprve zamžoural do vysokého stropu.

Byla to jen záležitost setin vteřiny, než si uvědomil, že není v místnosti sám. Prudce stočil hlavu a zůstal nevěřícně zírat na toho šmejda, kterýho si přál dostat pod ruce každou minutu uplynulých měsíců.

Vyšvihl se na nohy a zavrávoral.

„Radši se zklidni, vždyť sotva stojíš,“ brouknul znuděně Malcolm.

Henry by se mu nejraději vrhl po krku, ale bylo ještě něco, co ho pálilo ještě víc.

„Kde je?“

Točila se mu hlava a držel se sloupku postele. Ani za nic by mu nedopřál to škodolibý potěšení, že by si sednul zpátky na postel. Prostě čekal, až to přejde.

„Nebyla moc nadšená, když jsem tě v noci dovlekl. Tak trucuje na zahradě.“

Henry ho ještě chvilku pátravě sledoval, než k němu vykročil. Přešel k oknu, u kterého stál a opřel se o rám z druhé strany.

Bonie venku zahradnickýma nůžkama devastovala okrasnou zahradu. Jinak se to nazvat nedalo.

„Ty túje sázela moje matka,“ zabručel Malcolm kousek od něj.

„Ona je tvoje dcera,“ zkonstatoval Henry, aniž by se po něm otočil. Čekal, jestli to popře.

„Šílený co?“ uchechtnul se a zakroutil hlavou na místo toho. Pak ale zvážněl. „Netušil jsem, že vůbec existuje a najednou je to nejcennější co mám.“

Odrazil se od rámu a vykročil pokojem. Po třech krocích se ale zastavil a otočil se k němu profilem.

„Vím že tě miluje a ty ji taky. Ale varuju tě, jestli to posereš, tak ti ze života udělám peklo, jaký si neumíš ani představit.“

Jeho hlas přešel do vrčení. Henry se po něm otočil a setkal se s jeho pohledem. Upíraly se na něj ledové oči, které ho nenechaly o Malcolmových slovech ani na okamžik pochybovat.

Přikývl, že to chápe.

Teprve pak ho tam nechal samotného.

 

Bonie se překvapeně otočila, když zaslechla zvuk odjíždějícího auta. Ohlédla se, ale zahlédla už jen zvířený prach. Sledovala, jak pomalu usedá. Přerušilo ji až netrpělivé zakašlání ode dveří.

„Už jsi vzhůru,“ zkonstatovala zbytečně, ale netušila, co jiného říct. Málem v noci Malcolma zaškrtila, když ho vytahoval bezvládného z kufru, jako by ji přivezl nějaký dáreček.

„Jo, tvůj táta mi popřál dobrý ráno a zdejchnul se, aby jsme si mohli asi promluvit.“ Nebo spíše nechtěl vidět, jak se mu vrhne na dcerušku. A on měl hodně velkou chuť se na ni vrhnout.

„Aha.“ Sledovala ho a netušila co dělat. Příliš se toho za poslední dobu odehrálo. Viděla to i na něm. To jak se snažil držet na uzdě.

Jedna její část by se k němu nejraději vrhla a ta druhá váhala, protože by to znamenalo, že by si musela vybrat. Henry nebo táta...

Zamračila se. Ještě nikdy mu tak neřekla...

Sledoval, jak jí to v hlavě pracuje a vůbec se mu to nelíbilo.

„Mohla bys jít sakra sem?!“

Škubla sebou, když tak vyjel. Byl to najednou zase ten podrážděnej a umanutej blbec... kterýho tak zbožňovala.

„Myslím, že se mi líbí tam kde jsem,“ uculila se. Líbilo se jí, že on je nahranej. Bezmocnej jak kotě. Nemohl se hnout z domu...

„Ne! Co to...“ vyděšeně vyjekla, když vyrazil přímo k ní. Pohledem zatěkala mezi sluncem a jeho holou paží, která se po ní natáhla. Než stihla zareagovat. Semkly se jí jeho prsty okolo předloktí a táhly k domu.

„Zbláznil ses?!“

Klopýtala za ním.

Zastavil se až v dome, kde se opřel o zeď a zhluboka vydechl.

„Jsi v pořádku?“ hlesla přiškrceně. Odhalenou kůži měl zarudlou. Na místo odpovědi s ní škubl k sobě.

„Nemohla bys mě alespoň jednou poslechnout?“ hlesl jí do vlasů.

Zabořila mi tvář více do hrudi a zavrtěla hlavou.



K O N E C


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Skrytá v krvi 27:

9. Terry
10.01.2016 [14:46]

Naprosto úžasný Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. Ariel
26.06.2014 [21:54]

Krása krása krása!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. Daidilik
01.02.2014 [23:47]

SUPER!Strašně moc se mi to líbilo Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Zulík
15.11.2013 [23:08]

Hoci som nekomentovala poctivo som čítala a milujem túto poviedku aj jéj vývin. Mrzí ma že nebudeš pokračovat ale koniec je docela fajn - dalej použijem predsatavivost. Dakujem ti že si ju napísala. Emoticon

5. maky21 přispěvatel
11.11.2013 [7:07]

maky21Aaaaaaaaaaaw! :3
Texie, nemám tě ráda *ale má*! Sakra, další dobrej konec, co se mi tak neskutešně líbí! Kazíš mě, abys věděla! Emoticon
*představuje si Malcolma, jak křičí "přivezl jsem ti dárek" a doupravuje poslední zbytky stužky na bezvládném Henrym*
Já jsem chtěla jednou taky ničit túje u babičky v zahradě, nedali mi nůžky q.q Ale túje v podání Bonie musely být umělecké dílo Emoticon (Všechny nepodařené věci se dají vždycky považovat za umělecký záměr Emoticon )
Nom, děkuju za další skvělou povídku! :3 ^^

4. Simones
10.11.2013 [22:33]

na co protahovat konec, vše důležité bylo řečeno Emoticon povídka byla skvělá Emoticon

3. martinexa přispěvatel
10.11.2013 [21:45]

martinexaNa mě konec zničeho nic. No, čekala jsem ještě nějaké kočkování škoda bude mi to chybět. :)

2. Mariana
10.11.2013 [20:56]

Emoticon Krááásný Emoticon Máš pravdu, že je tím koncem řečeno vše, i když mě mrzí, že už povídka končí, jako u všech, které končí. Ale zase přijdou nové! :)

1. Texie admin
10.11.2013 [20:51]

TexieTak a je to tady, poslední kapitola a mně nezbývá, než poděkovat, že jste to s těmi dvěmi paličáky vydrželi až sem. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!