OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Skrytá v krvi 18



Skrytá v krvi 18Bonie konečně začne přicházet k vědomí, ale raději by zůstala mimo. Probouzí se totiž rovnou do noční můry.

 

Tak a tahle kapitolka je speciálně pro našeho saďourka martinexu.
(když mám být zlá, tak budu ;o)



Karl seděl opřený o zeď a s námahou dýchal. Paži měl ovázanou a oblečení zbrocené krví. Okamžitě se k němu sehnul.

„Kde je Bonie.“

Karl ztěžka polkl.

„Nevím, není tu. Myslím, že ji odtáhli sebou.“

Něco se mu pověsilo na záda. Samuel s ním cloumal.

„Pusť ho, kurva!“

Zaostřil na svou ruku, kterou zuřivě svíral Karlův krk. Povolil stisk. Karl se bezvládně sesunul znovu na podlahu.

„Proč?!“

„Myslím, že to byla výstraha.“

Henry se na Samuela podíval. Tušil že má pravdu. Nebylo jiné rozumné vysvětlení, proč by jinak nechali Margaret a Karla na živu. Nebyli to bojovníci, neznamenali pro ně riziko. Gregory ano. Jenže, co pro ně znamenala Bonie?

 

 


18.


 

 

Bonie se pohnula. S bolestným heknutím se stulila do klubíčka. V hlavě jí třeštilo a příšerně ji bolela žebra. Objala si hrudník. Pak teprve otevřela oči. Vyšlo to ale nastejno, jako by je nechala zavřené. Všude okolo byla neproniknutelná tma. Zem pod ní byla vlhká a studená. Vzepřela se na paži a pomalu se sunula, až zády narazila do zdi. Opřela se o ni.

Tvář otočila stranou a položila ji spánkem na chladivý kámen. Podle té zatuchliny všude okolo, byla někde ve sklepě.

Netušila, jak je tu dlouho a ani proč. Znovu si vybavila tu hrůzu, která tomu předcházela. Netušila, co je s ostatními. Zajela si prsty do vlasů.

Někde v dálce se rozezněly kroky. Zvedla hlavu a naslouchala jim. Cukla sebou a přitiskla se ke zdi, když jí došlo, že míří přímo k ní. Dívala se tmou do míst, kde zaskřípěla zarážka. Pak ji do očí uhodilo ostré světlo. Snažila se rozkoukat. Před očima jí tančily tmavé fleky.

Okolo paže se jí sevřel pevný stisk a škubl s ní vzhůru. Jedna noha se jí podlomila, když jí projela bolest. Ten kdo ji držel, tomu nevěnoval pozornost. Klopýtající ji vlekl za sebou a jeho prsty se jí zarývaly do kůže.

Vedl ji chodbou. Konečně si její oči zvykly na světlo. Vlekl ji sklepením ke schodům nahoru. Vzhlédla na jeho záda. Byl obrovský. Viděla jeho hranatou čelist a jizvy, které se mu táhly po krku až na temeno. Netušila, od čeho jsou, že se mu nedokázaly zhojit.

Dovlekl ji až do patra ke dveřím a strčil dovnitř. Škubl s ní při tom tak prudce, že dopadla na zem. Tentokrát to ale bylo na koberec. Vzepřela se na loktech a chvíli jí trvalo se nadechnout. Žebra ji bolela, že musela mít snad i některá zlomená. Zírala při tom na vzor ručně tkaného koberce. Pak teprve pomalu začala zvedat hlavu. Nejprve zahlédla dva páry nohou. Dva upíři tam nehnutě stáli jako stráž okolo ní. Brzy zjistila proč.

Ležela před tmavým mohutným stolem a z poza něj na ni hleděl pár ledových oči. Ani se nepohnuly. Jen na ji zíraly. Viděla v nich tolik odporu a vzteku, až měla chuť se přikrčit. Nemohla odtrhnout pohled od jeho očí a tváře. Vlasy měl dohladka oholené. Ruce svíral před rty a viděla, jak má bíle klouby. Jako by se svůj vztek snažil potlačit a nedat najevo.

Bála se i pohnout, protože jí bylo jasné, že to on rozhoduje o tom, co s ní bude.

Trvalo to snad čtvrt hodiny, než se konečně pohnul. Prudce vstal a otočil se čelem k oknu. Hleděla napnutě na jeho záda.

„Hoďte ji zpátky.“

„Ne!“ Nechtěla zpátky. Jako by ji pohřbívali do vlhkého hrobu zaživa.

On se už ale ani nepohnul a okolo jejich paží se opět objevil drtivý stisk. Snažila se vysmeknout. Marně. Stisk ale ještě zesílil. Bolestí se zkřivila. Čekala, že ji snad musí prasknout kosti.

On ji ale vlekl zpátky, dokud ji znovu neudeřila do nosu zatuchlina a neponořila se do tmy. Dopadla na tvrdou zem. Do očí se jí prodraly slzy, když ucítila ostré bodnutí na hrudi. Objala si paží žebra a odplazila se až ke zdi, kde se stulila do klubíčka.

 

* * *


Henry rozrazil dveře. Byl špinavý a smrděl zatuchlými uličkami města a upíří krví. Podle všeho do města dorazil někdo ze starších upírů, kteří hodlali dát zdejší problém do pořádku. Nikdo z těch, na které narazil, ale netušil kde jsou. Nebo jim svazoval strach jazyk tak pevně, že si raději nechali podříznout krk, než by to řekli.

Samuel vyšel na chodbu a viděl jeho mizející záda na schodišti. Přišel se jen převléct. Tušil, jak mu je, ale nevěděl, co víc ještě dělat. Mohl jen přihlížet, jak se tím bezvýsledným lovem ničí.

 

* * *


Bonie netušila, jak dlouho tu je. Jestli jsou to dny nebo týdny. Jen vysíleně ležela. Od toho dne, kdy ji vyvlekli nahoru, už se tu nikdo neukázal. Rty měla seschlé žízní a útroby jí svíral neutuchající hlad.

Najednou se ozvaly kroky. Otočila hlavu tím směrem. Zdálo se jí to, nebo byly ty kroky rychlé?

Do očí ji uhodilo světlo. Ještě oslepenou ji někdo vyvlekl do kleku. Podepřela se pažemi a vzhlédla. Opět zírala do tváře, která jí otřásala do morku kostí. I teď z ní cítila podivný děs, který se nemohl rovnat tomu, který pociťovala z pohledu do ústí zbraně.

Jen tam stál a mířil jí na hlavu. Neřekl ani slovo. Viděla jeho prsty, které křečovitě obemykaly chladný kov.

„Proč?“ zašeptala. Potřebovala vědět alespoň proč to všechno. Proč ji odvlekli sem a nechali hnít v téhle díře, když ji stejně chtějí nakonec jen zabít. Proč to zbytečně protahovali.

Viděla napnuté svaly na jeho krku, které vystupovaly a šílený pohled v jeho očích.

„Protože jsi jí tak podobná,“ procedil to přes zuby tak vztekle, že to znělo spíše jen jako zaskřípění.

Jeho prst se pohnul. Viděla, jak stláčel poušť a čekala výstřel. Byla příliš vyčerpaná, aby se pokusila ještě nějak bránit. Jen čekala.

Trvalo to nesnesitelně dlouho. Jeho prst nedokázal dokončit pohyb. Jako by v jeho těle bojovaly dvě touhy a ani jedna nedokázal převzít kontrolu.

„Pane?“ ozval se překvapeně upír, který stál celou dobu vedle něj. Nechápavě sledoval. Jak spustil ruku se zbraní.

„Nikdo ji tu nesmí najít, rozumíš?!“ osopil se na něj a otočil se ke dveřím.

Byla malátná, ale i přes to jí význam těch posledních slov ostře docházel. Už se nevrátí. Tentokrát ji tu už nechají pohřbenou... Děs ji rozvibroval, až se začala chvět. Pokud odejde, pohřbí ji tu zaživa.

„Ne,“ hlesla a pokusila se vstát a zastavit jeho vzdalující se záda. Prudká rána do tváře ji ale srazila k zemi.

Zatmělo se jí před očima a pak zalehly uši ohlušující ránou, která se odrážela od kamenných zdí.

Zasténání, které následovalo však nepatřilo jí.

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Skrytá v krvi 18:

7. Lenis přispěvatel
25.11.2012 [15:01]

Lenis!! :)))) Emoticon Emoticon

6. Kajjik
24.11.2012 [15:23]

Super povídka :) přečetla jsem všech 18. kapitolek naráz a vůbec mi to tak nepřišlo

5. Lenis přispěvatel
23.11.2012 [22:46]

LenisUž si jde pro ni super !:D

4. witmy
22.11.2012 [11:30]

hustýýýýýýýýýýýýý sem moc zvědavá komu má bejt tak podobná Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. laura458
22.11.2012 [6:54]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. martinexa přispěvatel
21.11.2012 [23:00]

martinexa Emoticon Jo, to je parádní díl. Mučeníčko to je moje potěšeníčko Emoticon

1. Simones
21.11.2012 [21:29]

krutý díl :D chudák Bonie, co jí ještě čeká :D teď doufám, že zase bude trochu hodná, a přece jenom to nebude ještě horší :D kdo to má číst :D

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!