Příběh o dívce, která ztratila paměť a jediné, co ví je, že se jí stalo něco hrozného. Když potká milého kluka, který jí chce pomoct, odmítne ho? Jak zareaguje na to, že ten kluk je jiný. A jaká bude její reakce na to, že ona sama není normální? Bude to zklamání nebo radost? Další osoba, kterou potká bude on. Co po ní chce?
Dokáže ji její nový přítel ochránit?
26.02.2011 (19:00) • ElisR1 • Povídky » Na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 1493×
7. KAPITOLA – Pravda nebo lež
Chvíli jsem se na něho ještě dívala, a když pořád nezačal povídat, zhluboka jsem se nadechla a začala jsem já: „O čem si chceš povídat?“ zeptala jsem se nejistě. On se znovu jen usmál, ale po chvilce odpověděl.
„Nechceš počkat až donesou čaj?“ Měla jsem plné zuby toho, jak odchází od tématu.
„Ne!“ odpověděla jsem mu podrážděně.
„Dobře, tak začneme tím, že se představím,“ začal. „Jmenuji se Tomáš.“ Podal mi ruku, chvíli jsem na ni nevěřícně zírala, a když jsem nic nedělala, zase ji stáhnul.
„Stejně vím, že se jmenuješ Daisy,“ pronesl jako by nic.
„Cože? Jak to víš?“ vyděsila jsem se.
„To ti nemůžu říct... Poznáváš to tady?“ zeptal se a začal se rozhlížet po okolních stěnách.
„Ne,“ pípla jsem naštvaně, protože mi nechtěl odpovědět. „Kde to jsme?“
„Tohle je hrad tvých rodičů,“ odpověděl mi. Nevěřícně jsem na něho zírala, vůbec mi to tu nepřišlo povědomé.
Zarachotil klíč v zámku a do dveří vstoupila už starší paní. Měla blonďaté vlasy a celým svým vzhledem působila velice sympaticky. Zdálo se mi, že ji znám. Byla mi tak povědomá, určitě jsem ji už někdy viděla.
„Děkuji ti Marie,“ poděkoval ji Tom, když před nás pokládala dva hrnky s čajem.
Já jen mlčky seděla a přemýšlela, odkud ji znám. Marie si mě taky chvíli prohlížela, potom se vydala k odchodu. Znovu za sebou zamkla a my s Tomášem v pokoji zase osaměli.
„Co po mně chceš?“ zeptala jsem se znovu.
„Jak už jsem řekl, promluvíme si, a pak, když budeš chtít, můžeš odejít.“ Nevěřila jsem mu, proč by mě unášel a potom nechal odejít?
Povzbudivě jsem na něho kývla, abych to už měla za sebou a mohla odsud odejít.
„Takže znovu, jmenuji se Tomáš a mám bratra, je to moje dvojče, ale jinak jsme naprosto odlišní. Můj bratr se jmenuje Patrik.“
„Cože?“ přerušila jsem ho překvapeně, to jako myslí Patrika, mého strážce?“
„Ano, Patrik. Myslím, že ho tvůj otec, těsně před smrtí jmenoval tvým strážcem.“ Chvilku počkal, než co to všechno vstřebám, a pak pokračoval.
„Znáš ty pohádky o tom, že jedno z dvojčat je zlé?“ zeptal se mě s úsměvem.
Mlčky jsem přikývla a na sucho polkla. Začala jsem se obávat s kým to jsem zavřená v pokoji.
„Vím, že tomu asi nebudeš chtít věřit, ale u nás je to pravda. Jeden z nás je ten zlý,“ promluvil potichu.
„Tomu není tak těžký uvěřit,“ snažila jsem se nadlehčit situaci, ale tím, co mi pověděl, mě absolutně uzemnil.
„To nebylo to hlavní, co jsem ti chtěl říct. Ten zlý je z nás Patrik.“ Chvíli jsem na něho zírala. Měl pravdu, neuvěřím tomu. Jak bych mohla, vždyť Patrik je můj strážce.
Chtěla jsem vstát a jít pryč, ale on znovu začal vyprávět.
„Víš, ten den, kdy ti zemřel otec, Patrik to chtěl hodit na mě, ale já ten den byl pryč. Byl jsem v cizině a on ze mě udělal toho zlého. Najal si nějakého muže, aby se vydával za mě a zaútočil na váš hrad.“ Tomáš nevěřícně zakroutil hlavou. Bylo na něm vidět, že je opravdu naštvaný.
„To nemůže být pravda, protože Patrik je můj strážce,“ zašeptala jsem. „Samotný otec ho jím jmenoval.“
„Ano, Patrik byl vždycky skvělý v přetvářce,“ řekl znechuceným hlasem.
„Věříš mi?“ zeptal se mě s nadějí.
Podívala jsem se mu do očí, hledala jsem tam nějakou známku lhostejnosti nebo něčeho, co by mi ulehčilo odpověď, ale nic takového jsem nenašla.
„Promiň, ale tomuhle nemůžu uvěřit,“ zakroutila jsem hlavou.
„Dobře,“ posmutněl. „Stejně jsem nečekal, že bys mi uvěřila.“
Zvedl hlavu a podíval se mi do očí a naprosto upřímně mi řekl, že můžu odejít.
„Děkuji,“ zašeptala jsem a zvedla se k odchodu.
„Počkej,“ zavolal ještě na mě, ale na chvíli se odmlčel. „Je zamčeno, doprovodím tě ke dveřím.“ Vstal a odemknul dveře. Celou cestu ke dveřím jsme mlčeli.
Jakmile jsem otevřela vchodové dveře, Tomáš mě chytil za ruku a řekl: „Neříkej Patrikovi kde jsem, slib mi to.“
„Slibuji,“ pronesla jsem bez přemýšlení. Otočila jsem se a jen jsem udělala první krok, tak jsem zaslechla bouchnutí dveří. Zpomalila jsem a začala přemýšlet.
Autor: ElisR1 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Půlnoc - 7. kapitola:
Tak to nevíš, jak si mě právě potěšila =) =) =). Jéé moc ti za tu pochvalu děkuju.. nechci se s tebou hádat, ale pořád tomu nějak nemůžu uvěřit =) =) =) =), že by se to někomu tolik líbilo =)
Dobre robíš, ver, že som prešla veľa diel ale toto je fakt dobré...viac ako dobré :D
Jééé tak to mooc děkuju, jsem ráda, že si to myslíš =) =) =), ale tohle byl jen takový chvilkový nápad... nejlíp se mi píše o upírech... a podle toho to taky vypadá =)=)=). No, ale pokusim se ti věřit no =)=). 
Nechci sa so mnou hádať!! 
A ver, že si zaslúžiš
Neboj, neřeknu =)=)=)=). A geniální?? No nevim, jestli si to takovou chválu vůbec zaslouží =)
Ani nehovor, potom by to stratilo tajomnosť a napínavosť a už by to nebolo také geniálne :D
Moonlight: Děkuju moc za koment =) =) =). Moc mě potěšil... já ti neřeknu komu víc věřím, protože to bych řekla moc =).
Tak Patrikovo dvojča???? No vyzerá to zaujímavo, neviem ktorému z nich veriť, ale viac sa mi pozdáva Tomáš aj keď neviem prečo. Asi preto, že mám slabosť na tmavovlasých a tajomných 
Ale inak super kapitola som zvedavá ako sa to bude vyvíjať a komu z nich bude nakoniec veriť, takže píš píš aby tu bola nová kapitola čo najskôr 
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!