OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Prodaná 2



Prodaná 2Situace se pro ni vyvíjí stále hůř, ona se ale nehodlá vzdát... Jejímu vězniteli s ní dochází trpělivost. Názorně jí ukáže, jaké jsou její možnosti.

 

* 2 *

 

 Přecházela po pokoji. Její zděšení konečně polevilo a nahradila ho chladná mysl. Klepat se v koutě, by nemělo žádný smysl. Nikdo pro ni nepřijde. Jen Bůh ví, jestli vědí, kde ji vůbec hledat nebo zda je na živu.

Musela se vzchopit a dostat se odtud než... Zavrtěla hlavou. Ani na to nechtěla myslet. Tenhle pokoj měl jen malé okno, co se nadalo otevřít. Zkoušela to. Lžící se snažila zaryt okolo rámu, ale bezvýsledně. Věděl, proč ji zavřel právě sem.

V zámku dveří zarachotil klíč. Otočila se s nadějí i strachem. Pak už jen s tím druhým.

„Pojď.“

Čekal až se k němu vydá. Marně. Vykročil se zavrčením k ní. Bylo vidět, jak ho její vzdorovitost popuzuje. Raději vykročila. Nechtěla, aby ji znovu za sebou táhl. Nechtěla, aby na ni vůbec sahal.

Pohled mu sklouzl na okno. Škrábance ve zdi nešly přehlédnout. Spíše ho to ale jen pobavilo. Její vzdor ho štval, ale její marná snaha se odtud dostat, mu připadala zábavná. To, jak zjišťovala, jak marná její snaha je.

Možná doufal, že čím dříve si to uvědomí. Tím dříve začne i poslouchat. To se ale mýlil.

Ona se jen tak nevzdá. Dostane se odtud. Nemohl přece uhlídat všechno a napořád!

* * *

Dovedl ji do místnosti v přízemí. Překvapeně nasála příjemnou vůni. Poznávala levanduli, ale byla to i směsice mnoha dalších květin.

Místnosti vévodila velká káď s vodou. Už tu pobíhala nějaká dívka. Byla mladší a ustrašená.

Její věznitel po ní štěkl nějaké příkazy a ona hned přikývla. Pak se za ní zavřely dveře a opět se ozval známy zvuk zamykání.

Dívka ji začala hned pobízet a než se nadála, už na sobě ucítila její drobné ruce. Cukla sebou.

Upřel se na ni prosebný pohled dvou hnědých očí. Chtěla ji jen vysvléct. Hlavou kývala ke kádi plné horké vody.

Podvolila se. Nechala ji, aby jí pomohla ze šatů. Když tam zůstala stal úplně nahá, znervózněla. Rychle zajela do horké vody. Blaženě se nadechla. Na povrchu vody byla drobná očka po vonném oleji.

Uvolnila napjaté svaly a dovolila si na chvíli se kochat tím blahem. Ani vlastně netušila jak dlouho ji sem vezli. Většinu cesty byla mimo. Možná to bylo půl dne, možná čtyři. Netušila kde je, co se s ní stane... Na kratičký okamžik si ale dovolila to zatlačit ve své mysli do pozadí.

Dívka ji začala mýt vlasy. Zkušeně jí masírovala hlavu a pak i vtírala voňavou mast do vlasů.

Když pak vycházela z vody a děvče okolo ní omotalo plátno, aby se osušila, cítila se mnohem lépe. Ty vůně z ní splavily nejen nános špíny, ale i to napětí...

V zámku zarachotil klíč.

Předem tušila, kdo to bude. Vešel dovnitř a spokojeně ji přejel pohledem. V rukou držel šaty. Pocítila drobnou úlevu. Ty její předchozí byly potrhané a špinavé. Téměř se té hromádky na zemi teď štítila.

Odložil je a vykročil k ní. Vůbec se jí to nelíbilo. Nevědomky ucouvla, až se zarazila o káď s vodou.

Než si uvědomila, co má v plánu, chytil plátno a trhl. Nestihla ho pevněji sevřít, ale i kdyby ano, bylo by to zbytečné. Cítila, jak jí látka projela mezi prsty a dolů z těla. Trhavě se nadechla. Zůstala tam stát úplně nahá.

Přejížděl po ní pohledem. Zatínala bezmocně pěsti. Nemohla nic dělat. Jen tam stát a nechat se obhlížet a hodnotit jako kus zboží. Hrdě zvedla bradu. Měla chuť se zakrýt aspoň rukama, ale to už bylo stejně zbytečné. Viděl všechno.

Zahlídla v jeho očích jiskření. Líbilo se mu, co viděl. Ona i to jakou sumu si za ni bude moct říct.

Štěkl další příkaz na děvče a zase odešel.

Měla vztek. Nejraději by po něm něco hodila, ale neměla co. To děvče bylo tak vystrašené, že ji nechtěla ještě přidávat.

Jen oddechovala, aby se zklidnila a nechala ji, aby jí rozčesala vlasy a osušila. Mlčky se nechala i obléknout. Nedívala se ani na ty šaty. Stačil jí jeden pohled na ten skoro průhledný materiál a nadšení z čistých šatů ji přešlo.

Raději přemýšlela nad tím, co dál. Potřebovala získat čas, aby měla možnost najít cestu pryč.

Dívka od ní ustoupila a něco řekla. Podle jejího výrazu odhadovala, že byla se svou prací hotová. Shlédla na sebe a dech se jí vyděšeně zadrhl v hrdle. Svá prsa viděla téměř celá. Výstřih byl hlubší než kdy viděla. Sahal jí bezmála do pasu a odhaloval jí tak hruď i s velkou částí prsou. Ten zbytek halila záplava téměř průhledné látky. Prohrábla ji prsty. Ukrývala co měla, ale při každém pohybu dávala tušit, co je pod ní. I to plátno, co ji do něj zabalila po koupeli, by ji zahalilo lépe.

* * *

Brzy si pro ni zase přišel. Vykročila za ním. K jejímu překvapení ji ale nevedl nahoru. Zarazila se.

Vedl ji jinam. Mozek se jí rozjel na plné obrátky. Vlastně by to ani nedávalo smysl, proč by ji takhle vydrhli a oblékli, aby ji zase zavřeli. Vedl ji za někým!

To vědomí jí vlilo energii do žil. Otočila se a vyrazila pryč. Jen ucítila proud vzduchu, jak se ji snažil chňapnout a jen těsně minul její ruku.

Běžela chodbou a bylo ji jedno kam.

Byli v přízemí. Někde tu musel být východ na ulici. Za ni se ozýval křik. Ignorovala to, stejně jako ženu, kterou těsně minula.

Zahlédla povědomé dveře. Vrazila do nich a vyběhla ven. Skoro vrazila do povozu. Stočila se a běžela dál. Šaty a vlasy za ní vlály. Vnímala překvapené pohledy těch okolo. Otáčeli se po ní, ale nikdo ji nezastavoval. Možná kvůli tomu křiku za sebou. Vzteklý hlas svého věznitele nešlo neslyšet.

Zatočila do další uličky. Doufala, že se v tom provozu ztratí. Navíc se už začínalo šeřit a tma by ji mohla pomoct...

Okolo pasu se jí sevřel stisk.

„Ne!“ zakřičela zoufale. U ucha cítila prudký dech, jak se vydýchaval po běhu. Nešetrně s ní smýkl a vyrazil zpátky.

„Pomoc!“ Rozhlédla se prosebně okolo. Jejím směrem se upíraly jen zvědavé pohledy. Nikomu ani nepřišlo, že by se stalo něco nepřístojného. Alespoň z jeho strany. On byl podle nich v právu! To vědomi ji zděsilo. Netušila kde je, ale tahle země byla skoro jako samo peklo. Pro ženy rozhodně.

Odevzdaně se nechala odtáhnout zpět. Vnímala vztek, co z něj doslova sálal. Kdyby nebyl její vzhled pro něj zárukou zisku, vybil by si ho na ní. Byla si tím naprosto jistá.

Jen co dorazila zpátky, zamířil s ní znovu k místnosti s vanou.

„Já to neudělám!“ zařvala na něj, jen co ji pustil.

„Uděláš,“ procedil mezi zuby.

„Nikdy!“

Zahleděl se na ni. Jako by mu teprve teď došlo, že ona rozhodně nebude spolupracovat a bude se snažit utéct zas a znovu.

Popadl ji za ruku a vykročil znovu na chodbu. Vedl ji stále dál. Přešli přes dvůr a pak ještě další budovou.

Když konečně zastavil, zůstali stát nad schodištěm vedoucím dolů do prostorného pokoje. Za zády měla několikero dveří, ji však zaujal zvuk zespodu. Sám ji postrčil k zábradlí, ať se může podívat.

Viděla tam snad šest žen. Jako by na něco čekaly. Viděla jejich otupělé výrazy, stejně jako sporé oblečení, co měly na sobě. Rozhodně ne ale tak nákladné, jako byly ty její.

„Koupil jsem tě a hodlám na tobě vydělat. Buď budeš spolupracovat a udělám dobrý obchod, ať se dostaneš do dobrého domu, nebo skončíš tady.“

„Nikdy!“

Uchecht se. Nevěřil jí. Byl si naprosto jisty tím, jak se rozhodne. Stál tam a upíral na ni pohled. Ani se nepohnul.

Dole se ozval hluk. Donutila se odtrhnout pohled od jeho samolibého úšklebku a shlédla dolů. Dovnitř vešlo snad deset mužů. Vypadalo to na vojáky. A vejít byl rozhodně slabý výraz. Vrazili dovnitř v bujaré náladě a okamžitě zamířili k těm ženám.

Eleanora vykřikla, když zahlédla, co se tam dole začalo dít. Vyděšeně odstoupila co nejdál a přitiskla se ke zdi. Dál nemohla. Držel ji za zápěstí pevně.

„Ne.“ Zakryla si uši před těmi zvuky a hlasy, co se zespodu linuly.

Stisk z její paže zmizel. Ucítila škubnutí za vlasy a jak ji dotáhl zpátky až k zábradlí.

„Je to tvoje volba. Buď půjdeš dobrovolně nebo tě rovnou nechám tady. Jim se tvoje kopání a škrábání bude rozhodně líbit.“

„Ne!“ vykřikla chabě.

Její hlas upoutal pozornost i těch dole. Uviděla, jak se dva muži po ní ohlédli. Jak ji přejeli pohledem. Otřásla se a zhnusením se jí všechno uvnitř sevřelo.

„Prosím.“

„Půjdeš dobrovolně?“

Jen přikývla. Nedokázala ze sebe dostat ani slovo.

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Prodaná 2:

1. Texie admin
02.08.2022 [15:39]

TexieTak o den později a opravovaná narychlo, ale je tu. (Nějak mě tahle povídka chytla a spíše mě baví psát, než to po sobě opravovat.) Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!