OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Otrokyně? Princezna? Kdo ví... 6. kapitola – Pátrání



Otrokyně? Princezna? Kdo ví... 6. kapitola – PátráníTak se těch pár čtenářů dočkalo. Další Otrokyně, děkovat můžete BJane a Faillë. Na konci kapitoly vás čeká něco, co ti nejpozornější možná už vyčetli. Ti ostatní mají smůlu. Mám rozepsanou další kapitolu, ale pozor, potřebuji i vaši podporu. Co by se mohlo stát dál? Pište do komentářů, prosím. Díky za podporu, vaše AA.

Snažila jsem se rychle dostat ke dnu, ale zespodu mi bránil silný proud. Čím víc jsem se chtěla nadechnout, tím větší byla tma. Kromě světla, které vydával můj cíl. Ten meč. Natáhla jsem ruku a zkřehlými prsty jsem se snažila chytit Unifir. Konečně. Pevně jsem zbraň sevřela v dlani, ale dál? Nedokázala jsem udržet oči otevřené. Proud mě vynášel pomalu nahoru. Příliš pomalu. Ale Unifir nesmím pustit.

„Emrys? Emrys, dýchej. Dýchej, prosím tě,“ šeptal. Něco mi tlačilo na víčka, bylo to tak těžké, já prostě nemohla otevřít oči. Co to se mnou je? Skočila jsem do jezera a… Unifirus! Kde je? Otevřela jsem oči a vymrštila jsem se do sedu. Slunce bylo nepříjemné, nutilo mě oči znovu zavírat.
„Kde je? Kde je ten meč?“ zašeptala jsem.
„Máš ho u nohy. Vyděsila jsi mě, Emrys.“ Nechápala jsem ho. Vždyť jsem byla mimo sotva pár vteřin.
„Proč?“ snažila jsem se mluvit hlasitěji, výsledkem byl chraptivý a unavený hlas.
„Za chvíli se bude stmívat. Kdyby tudy někdo jel, mohli jsme dopadnout špatně.“ Okamžitě jsem se zvedla a zavrávorala jsem. To nebyl dobrý nápad. Mahtion si toho sice všiml včas a podepřel mě, ale stejně mi chvíli trvalo získat jistotu.
„Stmívat? Měli bychom se vrátit.“ Jen kývl a odvedl mě k Pilgrimovi. Když si byl jistý, že nespadnu, vrátil se pro meč a připevnil ho k mému sedlu. Vzala jsem do rukou otěže a chtěla nasednout.
„Ne. Počkej. Chci ti něco říct dřív, než se vrátíme. Podívej se na Unifir.“ Odstoupila jsem od koně a pozorovala zbraň.
„Nic zvláštního nevidím. Snad jenom nějaké ornamenty a draka na jílci.“
„Zkus tohle,“ zašeptal a vzal mě za ruku. Zlehka vedl moji dlaň po zbrani. Cítila jsem jemně a pečlivě vyřezané draky, ale když moje dlaň přejížděla po runách, necítila jsem nic. Hladká plocha kvalitního kovu.
„Co je to? Ten kov jako by prostě měnil barvu.“
„Jestli je to kov. Nikdo neví, z čeho ta zbraň je. Ale ruku právoplatného majitele vede jistě a bojuje v podstatě sám. Kdo ten meč nepozná od pohledu, pozná ho při boji. Říkám ti to teď, kdybych nemohl později. Buď opatrná. V rukou Nesmrtelné je každý meč Unifir. Každý její meč,“ zašeptal a nasedl na koně. Nečekal na mě, prostě ho pobídl a svižným cvalem se vracel. Nejistě jsem nasedla a pobídla svého koně. Netroufla jsem si na Mahiho zavolat, aby počkal. Prostě jsem se řítila tryskem za ním po nejisté cestě.
Nenechával za sebou otisky kopyt. Půda byla měkká, ale příliš vlhká na to, aby otisky počkaly, než je uvidím. A jak jsem se, zcela zmatená spletitými cestami lesů, hnala domněle správným směrem, Pilgrimův krok znejistěl. Lehce jsem ho pobídla a projela dalším ohybem cesty. Pod koněm podjely zadní nohy a já nemohla nic dělat. Tiše jsem se modlila, aby to ustál. Okamžitě se začal zvedat. Překvapivě opatrně, jako by se bál, že spadnu. Sesedla jsem a pustila otěže. Přešel kousek od cesty a lehce škubal trávu, zatímco jsem mu kontrolovala zadní nohy.
Nic s nimi neměl. Znovu jsem se vyšvihla do sedla a blátivý úsek projela pomalinku, pátrajíc v šeru po rozmazané stopě koňských kopyt. Najednou Pilgrim nakročil na pevnější zem. Lehce jsem ho pobídla a pokračovala svižným klusem. Ve tmě nebylo nic vidět a cesta se nám ztrácela. Doufala jsem, že za to může tma, ale po chvíli mi došlo, že cesta skutečně končí.
Otočila jsem koně a vyrazila zpátky stejně rychlým klusem. Ve tmě jsem odhadla blátivý úsek a zajela hloub mezi stromy. Povolila jsem Pilgrimovi otěže a nechala ho proplétat se mezi stromy. Sama jsem se mohla jenom přitisknout k jeho krku a uhýbat větvím. Když jsem myslela, že se odtamtud nedostaneme, uslyšela jsem prasknutí větvičky a hlasy. Narovnala jsem se a přitáhla otěže.
„Když jim řekneme hned…“
„Ne, ještě není čas, musíme nejdřív něco o těch báchorkách zjistit.“
„Myslíš, že žádná vzpoura není?“ Ztuhla jsem a pevně stiskla otěže. Pilgrim pohodil hlavou a netrpělivě přešlápl.
„Nevím. Ale někdo tam je.“
„Divoké zvíře.“
„Ne. Kůň.“ Zaslechla jsem rychlý dusot kopyt. Přenesla jsem váhu dopředu a pobídla neklidného hřebce pode mnou. Neochotně se rozklusal.
„No tak, kamaráde. Pojď.“ Pohodil hlavou a zrychlil. Necítila jsem žádné propojení, mohl by cokoli udělat. Vztekle jsem oddálila nohy od jeho boků a přikopla ho za podbřišníkem. Prudce sklonil hlavou a rozeběhl se. Zkrátila jsem otěž a opřela se o jeho krk. Možná ho nemám pod kontrolou, ale nic neudělá. Je to na něm.
„Hej! Stůj!“ křikl někdo za mnou a jeho hlas se rozlehl lesem. Pilgrim přitiskl uši ke krku a zrychlil. Snažila jsem se ho navést na cestu, ale absolutně nereagoval. A pak mi došlo, že rychlý dusot kopyt za mnou utichl. Přede mnou byla cesta. Narovnala jsem se, zaklonila a začala střídavě přitahovat otěže. Jestli ho tohle nezklidní, tak už asi nic. Neochotně přešel do klusu a lehkým krokem mířil po cestě k neznámému cíli. Troufla jsem si znovu ho pobídnout do lehkého cvalu. Pilgrim zakopl a to mě na něco upozornilo. Tiše jsem hvízdla a zpomalila do kroku. Nebyl si jistý, ta cesta byla stará, nepoužívaná. A pořád užší a užší.
„Hledejte všude!“ křikl někdo. Zastavila jsem a jednou rukou uvolnila meč od sedla, připravila se a pobídla Pilgrima do cvalu. Byl neklidný, neochotně cválal po nejisté cestě. Věděla jsem, že bych ho měla zpomalit, ale musela jsem být rychlá. Jestli nebyli z pevnosti, musela jsem je překvapit. A to by se mi rozhodně nepovedlo, kdybych k nim přijela na koni obkročmo, s mečem u sedla a navíc klidně a pomalu.
Přede mnou se míhala světla a lehce osvětlovala zem pod nimi. Blížila jsem se k jiné cestě, tentokrát užívané. Znovu jsem zpomalila a prostě vedla koně mezi zmateně pobíhajícími lidmi.
„Kdo jsi?“ Společně s těmi slovy chytil otěže u udidla a zastavil mi koně. Pomalu jsem připevnila meč na levou stranu sedla a na tu stejnou stranu jsem i seskočila z koně. Využil příležitosti a posvítil mi pochodní do tváře.
„Emrys,“ zašeptal. Jako jsem předtím netušila, kdo je to, tak teď jsem si byla jistá. „Hledali jsme tě. Promiň, neměl jsem tak spěchat. A když, měl jsem se vrátit nebo počkat. Když jsi nebyla za mnou, zpanikařil jsem a vrátil se pro pomoc.“
„To měl. Nevadí. Neměl bys jim říct, že už nemusí hledat?“ Vzala jsem si od něj otěže a znovu nasedla na Pilgrima. Zasmál se.
„Vlastně si tě už pár lidí všimlo a poslalo to dál. Kdybys tu byla tak dlouho jako já, poznala bys to. Hledají několik vojáků, prý tady měli hledat vzbouřence a v první řadě nějakou Estel di Marca. Máš větší problém, než se zdá.“ Usmál se a otočil se, jako by chtěl jít pryč. „Počkej tady chvíli, ano?“ Odešel a za chvíli jsem uslyšela dusot kopyt. Nebyl to jenom jeden kůň. Dva, možná tři a blížili se ke mně. Instinktivně jsem zasedla a připravila se na rychlé nacválání jako v tom lese.  Ale přece by je nikdo nepustil doprostřed skupiny pátrajících lidí jen tak, nebo ano? Nejistě jsem otočila Pilgrima. Potlačila jsem vyděšené vyjeknutí, když chytil Pilgrimovy otěže a vyjel těsně v závěsu za dalším jezdcem směrem k pevnosti.
„Co se děje?“
„Mlč, všechno ti vysvětlím nahoře,“ obořil se na mě. Takhle jsem ho neznala, Mahtion by nikdy nebyl tak… Tak hrubý, kdyby to nebylo nezbytně nutné. Konečně se za námi zavřela brána. Zahlédla jsem pár postav ve stínu jedné z budov, jak nás pozorují. Sesedli jsme a zavedli koně do stájí. Teprve když ten druhý jezdec, kterého jsem v matném světle nepoznala, odešel, Mahtion na mě promluvil.
„Emrys?“ zašeptal přes hřbet svého koně a odložil sedlo na boční stěnu stání.
„Hm?“ broukla jsem na znamení, že poslouchám. Sehnula jsem se a začala Pilgrimovi kontrolovat nohy. Cestou nahoru začal pokulhávat.
„Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit. Ale když jsem se vracel k tobě s koněm, zahlédl jsem nějaké stíny v lese. Rozhodně nebyli naši, na to se chovali moc opatrně. Okamžitě jsem zavolal Alvara a odvezl tě nahoru. Teď si nemůžeme dovolit riskovat.“ Narovnala jsem se a chápavě se na něj podívala.
„Já vím. Nesmíme riskovat, že ta, která může všechno obrátit v náš prospěch, přijde k úrazu. Je to přece jenom holka,“ zašeptala jsem a zamířila k východu ze stáje. Okamžitě vyrazil za mnou. Dohonil mě těsně před vraty, chytil za předloktí a otočil k sobě. Automaticky jsem se podívala dolů.
„Tak jsem to nemyslel, Emrys. Ty nejsi jenom holka. Jsi legenda. A pro nás jsi nesmírně důležitá. Pro mě,“ zašeptal. Jemně mi prsty podepřel bradu a přiměl mě podívat se mu do očí. Slabě se usmál, jako by v mých očích zahlédl něco, v co už ani nedoufal. Sklonil se a jemně mě políbil. Jenom zlomek vteřiny jsem bojovala se svým vychováním slušné mladé dámy. Tady nic takového neplatí. Protahovala jsem tu chvíli, jak jen to šlo. Po několika vteřinách, které mi přišly jako věčnost, se odtáhl.


 

7. kapitola –

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Otrokyně? Princezna? Kdo ví... 6. kapitola – Pátrání:

5. Pioggia přispěvatel
25.10.2014 [21:14]

PioggiaUžasné Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. FailleDraco přispěvatel
24.08.2011 [18:15]

FailleDracoJsem ráda, že ta sázka byla ku prospěchu věci. Emoticon
Kapitola byla naprosto perfektní, dokonalá,... A já nevím, co ještě, ale určitě to jsou kladná přídavná jména. Emoticon
Poslušně hlásím, že jsem pochopila. A pokud jde o to, jak dál, tak jestli nemáš múzu, zkus intuici (jenom opakuju tvoje slova).
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. LiliDarknight webmaster
24.08.2011 [10:54]

LiliDarknightPekná kapitola, ale to čakanie také dlhé byť nemuselo. Emoticon Emoticon Emoticon

2. Lussy přispěvatel
24.08.2011 [0:50]

LussyJá už myslela, že si s tím nadobro skla. Emoticon Ale bylo to milé překvapení! Emoticon Emoticon Emoticon
Kapitola byla fajn, ale jsem tak trochu zamotaná, asi budu potřebovat repete předchozích kapitol. Emoticon
Ten konec... Docela mě překvapil, ale v té změti to bylo asi jediné, čemu jsem rozumněla.Emoticon
Už se těším na další část. Emoticon Emoticon

1. BJaneVolturi
23.08.2011 [22:35]

Výborně! Jestli si tohle přečteš Faille, tak Ti moc děkuju, bez Tvé sázky s Alice by tahle kapitola nebyla. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!