OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Otrokyně krále Temnoty 6. kapitola

15.03.2011 (09:00) • Annabelle • Povídky » Na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 2436×

„Pane, ta klisna je pravý opak Besila, vidíte to? Ta věštba...“

Věštba? Jaká věštba?

„Torstene, mlč. Nebudeme se teď zabývat zbarvením koně mé otrokyně. Torstene, připrav Besila, já se půjdu obléknout,“ řekl král a pokynul mi, abych šla za ním. Nerada jsem se loučila s Alred, ale musela jsem.

Poslušně jsem šla za králem zpět do hradu. Hlavou mi pořád vrtalo o jaké věštbě to Torsten mluvil? Proč ho král přerušil? Souvisí to nějak s Alred? Tohle království a samotný král mají spoustu tajemství a vyvolávají spoustu otázek. Co to jenom za věštbu může být? Král nechtěl, abych se o ní dozvěděla. Třeba ta věštba nějakou souvisí s osudem království Temnoty. A třeba ten osud není vůbec příznivý, ale proč o tom Torsten mluvil v souvislosti s Alred? Musím to zjistit.

„Teď se půjdu obléknout na lov, ty půjdeš ke Cristě a ona ti zadá práci,“ řekl král.

„Dobře, pane,“ řekla jsem pokorně.

Díky bohu, že už můžu jít do kuchyně a neoblékat krále na lov já. Už ho vidím, jak by si to užíval a já před ním stojím se zavřenýma očima a podávám mu kousky oděvu.

Vešli jsme do hradu, král zamířil do své komnaty a já jsem zamířila do kuchyně. Král byl nějaký divný, od té doby co Torsten mluvil o té věštbě, tak se mračil a ani si neužíval to, že jsem jeho otrokyně. Musím o té věštbě získat podrobnosti, třeba mi něco řekne Crista.

Vešla jsem do kuchyně. Crista právě loupala brambory a malá Lucy seděla na židli a hrála si s panenkou, když mě ale uviděla, tak se ke mně rozeběhla.

„Ahoj princezno,“ řekla mi a usmála se.

„Ahoj krásná Lucy,“ řekla jsem.

„Budeš tu s námi?“

„Ano, budu pomáhat tvojí mamince,“ řekla jsem a podívala jsem se na Cristu, ta mě ihned zaúkolovala.

„Vezmi si židli a sedni si naproti mně, pomůžeš mi oloupat brambory.“

Kývla jsem, vzala jsem si židli, sedla jsem si naproti Cristě a začala jsem loupat brambory. Docela mi to šlo a to jsem to dělala asi podruhé v životě.

„Cristo? Smím se na něco zeptat?“

„Jistě,“

„Víš, slyšela jsem něco o nějaké věštbě a moc by mě zajímalo, jaká věštba to je a co znamená.“

„Jsi zvědavá, otrokyně, ale dobrá. Víš, povídá se, že tahle věštba je o osudu našeho království a rozhoduje o budoucnosti, jak království, tak našeho krále. Ta věštba už je stará a zatím se nic nestalo, tak nevíme, jestli je to jen výmysl, nebo se ta věštba někdy vyplní. Zní nějak takhle:

Černá a bílá,

v protikladech je síla.

To krásné zářivé slunce,

oživí tvé mrtvé srdce.

Síla spočívá v jednotě,

Slunce patří k Temnotě.

Myslím, že se zmiňuje i o vašem království,“ řekla Crista, vážně vyčerpávající odpověď, ale dozvěděla jsem se, co jsem chtěla.

Slunce patří k Temnotě? Naše království patří ke království Temnoty? To krásně zářivé slunce, oživí tvé mrtvé srdce? Srdce krále? Jaké slunce jeho srdce oživí? Ta věštba vyvolává ještě víc otázek než předtím, ale už chápu, jak do toho zapadá Alred a Besil. Černá a bíla, oni jsou protiklad a v protikladech je síla? Co znamená, že v nich je síla? To je jako Slunce a Temnota, v nich je také síla. No, koukám, že se do toho pomalu začínám zamotávat, ale já tu věštbu rozluštím, mám na to dost času.

Autor: Annabelle (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Otrokyně krále Temnoty 6. kapitola: