OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nepřehlížej To! – 57. kapitola

05.10.2016 (09:00) • anamor8 • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 670×

Ležela jsem v posteli u Roba v pokoji a prohlížela si poslední časopis. Byly v něm nové fotky mě a Roba, když jsme odjížděli z L.A. Na sobě jsem měla už svoje pyžamo v podobě saténové noční košilky.

„Co tam máš, lásko,“ zašeptl mi do ucha a cítila jsem jeho ruku, jak se dobývá z mého pasu k bříšku. Byla jsem lechtivá a on to věděl. A tak jsem se začala usmívat. Chytala jsem jeho ruku a zadržela na místě.

„Co to provádíš?“ otočila jsem se s úsměvem k němu a přetočila na záda.

„No, když už máš ty narozeniny. Napadlo mě, že bychom toho měli využít,“ usmíval se na mě tím svým svůdným úsměvem. Pohladil mě po tváři a jel rukou dolů. Přitáhla jsem si ho k sobě blíž a políbila ho. Ochotně spolupracoval a víc se ke mně natiskl.

Ruka mu sjela až na můj zadek. Slastně jsem vzdychla a přitiskla se k němu ještě víc. Rty mi sjel na krk a klíční kost a přiváděl mě tím do extáze. Moc dobře věděl, že klíční kost je moje citlivé místo. A zatímco já prozkoumala rukama jeho záda, jeho ruce mi vklouzly pod košilku a začaly ji vyhrnovat nahoru. Byla jsem mimo. Ale rychle jsem se vrátila do reality, když se otevřely dveře.

Okamžitě jsem otočila hlavu tím směrem, stejně tak i můj okupant. Ve dveřích stála Lizzie a bylo vidět, že je v rozpacích. Na sobě měla černou sukni, zelený pěkný top a byla nalíčená. Místo úsměvu, který byl určitě na její tváři, když otevírala, měla teď kajícný výraz.

„Jéééé, já se omlouvám… netušila jsem… to… já,“ červenala se a zakoktala.

„Lizzie, proč otravuješ? A najdi si dobrý důvod, jinak budu mít jen jednu sestru,“ promluvil naštvaným hlasem Rob.

„Nechtěla jsem rušit, ale je ještě brzo, a my s Vicky jsme přichystaly pro Alex ještě jeden dárek, nebo spíš překvapení,“ řekla rychle, asi se bála, že by po ní opravdu skočil.

„Jaké překvapení?“ zeptala jsem se zmateně.

„No, když ti to povím, nebude to překvápko. Tak se hezky oblíkni, čekáme dole. Robe, jestli chceš, tak se taky oblíkni,“ mrkla na něj s lišáckým úsměvem a zavírala rychle dveře, protože po ní hodil polštář.

„Proč já nejsem jedináček,“ povzdechl si Rob a obrátil se ke mně. Začala jsem se smát.

„Protože by to jinak byla nuda, lásko,“ nadzvedla jsem se a dala mu pusu.

„Nemyslím si,“ zakroutil hlavou a taky mě políbil, ale ne jako já, že jsem se rychle odtáhla. To on určitě neměl v úmyslu. Když se jeho ruce, které stále byly pod mojí košilkou, daly opět do pohybu směr nahoru, zpozorněla jsem.

„Robe, musíme,“ zamumlala jsem.

„Nemusíme,“ pokoušel se mě zlomit.

„Ne, chci vědět, co si pro mě holky přichystaly,“ donutila jsem ho tlakem na jeho nahý hrudník, aby se nadzvedl a já tak měla prostor. „Takže se oblékni, anebo zůstaň doma,“ nabídla jsem mu a rychle se vydala do tašky najít nějaké oblečení. Podle toho, jak byl Rob naladěn, jsem i volila oblečení. Trocha provokace neublíží, díky tomu, jak jsem s ním byla ve velkém světě hvězd, naučila jsem se oblékat tak, abych dosáhla toho, co chci.

Vzala jsem si tedy černé spodní prádlo a úzké džíny, černý korzet a černé boty na podpatku. K tomu černý hedvábný šátek místo pásku. Posbírala jsem to a raději se šla obléknout do koupelny, kde jsem se lehce nalíčila a rozčesala vlasy, které jsem nechala rozpuštěné a jednu stranu předních vlasů sepnula na boku malým černým skřipcem, a byla se svým dílem spokojená, tak jsem se vydala dolů.

Jenže jsem narazila do svého přítele. Měl na sobě normální džíny a černou košili, nahoře nechal rozepnuté tři knoflíčky. Oba jsme se navzájem prohlédli. Sklonil se ke mně a políbil na tvář a putoval rty dál. Opřela jsem se dlaněmi o jeho hruď.

„Chceš mě mučit?“ zašeptal mi do ucha a jeho ruku jsem cítila na svých zádech. Pootočila jsem tvář k jeho.

„Ne, chci se líbit,“ pošeptala jsem a líbla ho do koutku rtů a odtáhla se. „Jdeme,“ zasmála jsem se a za ruku ho táhla dolů.

Byli jsme u baru, ale proč mě berou tam, kam chodím s Robem pomalu pořád? To mi nedávalo smysl. Holky se na sebe stále usmívaly a vydaly se do baru. Rob mě objal kolem pasu a vedl mě za nimi. Opravdové překvapní nastalo až vevnitř.

„Všechno nejlepší, Alex,“ ozvalo se několik hlasů najednou a já se překvapeně koukala okolo sebe. Všude byli lidi, které jsem znala - moji a Robovi přátelé. Ani jsem se nestihla vzpamatovat a už byl u mě Tom.

„Ahoj, krásko, všechno nejlepší,“ usmíval se na mě a pak mi dal pusu na tvář.

„Děkuju,“ objala jsem ho. Bylo mi jasné, že on je za tím stejně jako holky. „Kris,“ vykřikla jsem šťastně, už dva měsíce jsme se neviděly, byla totiž na propagaci filmu a pak jsem byla já s Robem. Vrhla jsem se k ní a objala ji.

„Přece bych si nenechala ujít oslavu narozenin mé nejlepší kámošky,“ smála se. „Všechno nejlepší, konečně jsi zase stejně stará,“ smála se a narážela na to, že jsem o několik měsíců mladší než ona.

Gratulovala mi další spousta lidí a pak mohla začít zábava. Byla jsem volná, a tak si mě zabralo pár rukou, které mě objaly kolem pasu. A na krku jsme ucítila polibek. Opřela jsem se o něj zády a pootočila k němu hlavu, abych si vysloužila polibek na nos. Až teď jsem si všimla vedlejšího stolu, kde bylo plno dárků.

„Co to je?“ poukázala jsem na stůl.

„Dárky pro oslavence,“ zasmál se a vedl mě ke stolu. Seděla jsem na židli vedle stolu a všichni se shromáždili okolo mě a podávali mi dárky. Většinou jsem dostala trika anebo nějaké blbosti.

Přistoupila ke mně Lizzie, potutelně se usmívala a podala mi balíček, nebyl nějak velký. Dala jsem se do rozbalování a měla u toho divný pocit. Vykoukal na mě malá bílá krabička, kterou jsem otevřela, neviděla jsem, co tam je, díra byla malá, a tak jsem obsah vytáhla ven.

Zvedla jsem to a vytřeštila na obsah mé ruky oči a cítila krev, která se mi v proudech hrnula do tváří. Lizzie mi totiž dala pouta, která na sobě měla červenou látku. Vyhledala jsem ji pohledem.

„Já tě zabiju,“ pronesla jsem procítěně a probodla ji naštvaným pohledem. Jen se usmála a vyklidila pole. Rychle jsem to schovala a ke mně přiskočila Kris a podala mi svůj dárek. Poděkovala jsem a vrhla se na rozbalování.

Na svět se vyklubala kniha, přečetla jsem si její název - Jak zkrotit chlapa ve 100 bodech. Usmála jsem se.

„Tebe zabiju já,“ ozval se za mým ramenem Rob, který tam byl celou dobu. Musela jsem se zasmát, a nebyla jsem jediná.

Všichni si šli za svou zábavou. Zvedla jsem se a šla si pro pití, můj ocásek šel se mnou, byl taky na suchu.

„Co si dáš,“ obrátila jsem se k němu a šla pozadu s rukama kolem jeho krku a jeho byly kolem mého pasu. Dělal, že přemýšlí, i když odpověď jsme znali oba.

„Pivo.“

Přetočila jsem se k němu zády, když jsme byli u baru. Opřela jsem se o kraj a stále se usmívala, jak si hrál Rob s mým krkem. Úsměv mi ale zatuhnul na tváři ve chvíli, kdy jsem si všimla jedné osoby.

„Sakra, on tu ještě maká?“ vydechla jsem překvapeně, když jsem ho viděla před tři čtvrtě rokem naposledy, říkal, že půjde jinam. Jakmile si mě všiml, vydal se ke mně. Asi si ho všiml i Rob, protože si přestal všímat mého krku a víc si mě k sobě přitiskl.

„Co to bude?“ zeptal se mě s úsměvem a sjížděl mě pohledem od hlavy až k patě.

„Pivo a koktej,“ řekla jsem jakoby nic. Mrkl na mě a začal ho připravovat. Povzdechla jsem si a přetočila se čelem k Robovi. Netvářil se nadšeně. Jo, jediná blbost, kterou jsem udělala a lituju jí, přesto se mi bude pořád připomínat.

Jako bych chtěla zahnat ty myšlenky a ubezpečit Roba, natáhla jsem se a přisála se na jeho rty. Cítila jeho ruku, jak se postupně propracovala k mému pozadí, a druhou stále na pasu. Opírala jsem se o jeho hruď a druhou měla v těch stále rozcuchaných vlasech. Odtáhla jsem se od něj a musela se usmívat, přetočila jsem se zase k baru. Zezadu se na mě namáčkl a začal zkoumat opět mou šíji. Pevně jsem stiskla jeho paži okolo mého pasu.

„Pořád je v posteli tak dobrá?“ ozvalo se od baru, jasně, kdo jiný, než ten blbec.

„Drž hubu. Jenom závidíš,“ zavrčel na něj Rob a dál si všímal jen mě.

„Hmmm... ty jsi tu ten, kdo sbírá špínu.“

To přehnal, a poznal to ihned na svém obličeji, když mě Rob pustil a jednu mu vyšil. Peter překvapeně udělal pár kroků zpět. Koukl se zmatně na Roba a pak přeskočil pult a vrátil úder. Všichni okolo udělali několik kroků vzad, až na mě, já stála na místě a zírala. Bylo to stejné jako minule. Rob ho srazil na zem a šel s ním, porazili jeden stůl, já stála dál a zírala, jak se tam rvali.

„Tome!“ zakřičela jsem.

„Doprdele, už zase,“ vyhrkl, když k nám dorazil. Oba jsme se k nim vydali a začali je tahat od sebe.

„Roberte, prosím,“ pokoušela jsem se ho nějak donutit, protože se nám ho nedařilo odtrhnout. Přiřítil se k nám i Sam, a tak ho konečně dotáhli co nejdál.

„Alex, on mu to zase řekl?“ ptal se mě Tom, když jsme byli venku a Rob se klidnil.

„Měl jen narážky. Já mu to řekla při té hádce přece,“ vysvětlila jsem mu a prohlížela Roba, jestli mu něco není, asi bude mít jen modřiny, jedna se mu už rýsovala. Když se najednou odtáhl jako tenkrát a já se na něj bolestně podívala.

„Jak zase?“ byl podrážděný. S Tomem jsme se na sebe podívali a pak zase na něj.

„Tome, jdi se mrknou za holkama,“ poslala jsem ho pryč. Chvíli si mě prohlížel a poté, co jsem mrkla, odešel dovnitř.

„Co jsi mi ještě zatajila?“ vrčel na mě stejně jako tenkrát, dokonce se stejně opíral o tu zeď. Pálení v očích přeteklo a hořkost mi stékala po tváři.

„Nic, přísahám. Věděl jsi to, jen zapomněl,“ fňukla jsem. Dodnes jsem si ty události večera pamatovala. Jedna z nejhorších noci v mém životě. „Křičel jsi na mě, popral se s Tomem. Po tom všem jsem ti to měla znovu říct a zažit znova?“ Otírala jsem si tváře.

„Co jsem udělal?“ zamumlal už mírněji a bedlivě mě pozoroval.

„Pral ses s Peterem, a kdybychom tě neodtáhli, vyhrál bys. Křičel jsi na nás s Tomem a vyměnil sis pár ran s ním. To obočí bylo od něj.“

„Co ta ruka?“

„Praštil jsi jí do zdi. Původně to vypadalo, že ji schytám já,“ připustila jsem a potáhla nosem.

„Alex,“ vzdychnul. Natáhl ke mně ruku a přitáhl si mě k sobě do náruče. „Nikdy bych tě nepraštil,“ zamumlal mi jako přísahu do vlasů.

„Já vím,“ zamumlala jsem mu do košile a tiskla se k němu. Ruce křečovitě kolem jeho pasu, v pěsti jsem držela látku košile na zádech.

Chtěla jsem, potřebovala jsem ho mít co nejblíže u sebe. Cítit jeho blízkost, podporu a ten klid. Potřebovala jsem to jako tenkrát, ale to mi nedopřál, narozdíl od dnešního večera, kdy mě k sobě tisknul.

„Měl by ses přestat prát. Teď jsi slavná osobnost."

„Ani to mi nezabrání mu dát pár ran, co si zaslouží. Už tenkrát jsi byla moje a on to věděl.“ To poslední spíš špitnul, ale ne dost potichu.

„Já vím,“ povzdechla jsem si. Nemusela jsem se ale za sebe prát sama, poprvé se tehdy za mě někdo postavil, a o to víc mě i těšilo, že to byl pravé on.

Autor: anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nepřehlížej To! – 57. kapitola: