Tyler Harsons je devatenáctiletý syn velmi bohatého obchodníka z Los Angeles, kde žije společně s otcem a bratrem Thomasem, kterému všichni říkají Thommy. Jejich otec je pořád někde na cestách, takže se není čemu divit, když se Tyler jednoho dne jednoduše řečeno zkazí. Jaká bude ale příčina? Co ho k tomu vedlo? Dostane se z toho nebo ne? To si přečtete zde v této povídce.
19.03.2011 (19:00) • ClaireStew • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 731×
Upozorňuji, že je to celé 18+!
1. kapitola
„Mám to! Konečně jsem to našel!“ řval můj mladší bráška Thommy, zkrácenina od Thomas.
„Co máš?“ ptal jsem se ho.
„Svoji sadu Naruta!“ Proboha! Zase otravuje s tím Narutem!
„Di s tim Narutem do hajzlu! Je ti patnáct! Naruto je pro děti!“
„Není!“ bránil se Thomas. „Je to super, měl bys tomu dát šanci. A mám hlad.“
„Tak si něco ohřej!“ odsekl jsem a zalezl do svého pokoje. Pustil jsem počítač a zkontroloval maily. „Máte 1 zprávu,“ hlásil počítač. Zněla takto:
Ahoj Taylore,
přijedu o pár dní později. Maximálně o tři. Posílám vám nějaké dárky, peníze, jídlo a čínské suvenýry. Ty schovej do trezoru.
Váš otec
Ach jo. Těšil jsem se, že se toho prcka zbavím. No dobře, jsem sice jen o čtyři roky starší, ale už mě nebaví. Měl by dospět. A Taylor mi říká jenom on. Všichni mi říkají Tayi, Lore dokonce Tayle. Tayi. To se mi líbí nejvíc. Co ho asi zdrželo? Letadlo? To ne. To těžko. Je na služební cestě. Možná další práce co musí udělat.
„Tayi!“ křičel na mně Thommy.
„Co chceš?!“ zakřičel jsem zpět otráveně. Co po mně zase chce?
„Máš tu návštěvu!“ Návštěvu? Rozptýlení od Thommyho? To se mi líbí. Vypnul jsem obrazovku, prohrábl si vlasy a vyběhl ke vchodovým dveřím.
„Jé ahoj Angi, lásko. Pojď dál.“ Sundal jsem jí kabát a dal jí pusu na uvítanou. S „Dlouho jsem tě neviděl“ jsem jí zavedl do svého pokoje, perfektně uklizeno, samozřejmě. Ještě jsem od Thommyho zaslechl něco jako „To cukrování si nechte na později!“.
„Ahojky, Tayi,“ přivítala mě. Ona mi říkala jedině Tayíčku, méďo nebo lásko. To pro ni nebylo typické. Vypadala smutně. Už ten polibek byl… divný.
„Co se děje?“ zeptal jsem se jí. Měl jsem pocit jako by se mělo stát něco, něco zlého. Něco co mi ublíží.
„Mám jinýho. Chci se rozejít.“ V tu chvíli co to dořekla, jsem cítil jak se mi srdce rozpůlilo. Jako by se mi v srdci usadil brouk a hlodal a hlodal. Kdybych byl holka, rozbrečel bych se. I takhle jsem k tomu neměl daleko. Bolelo to. Bez dalšího slova vstala a odešla. Kecnul jsem sebou na posel, dal ruce pod hlavu a poddal jsem se svýmu smutku. Nebrečel jsem, to ne. Znovu jsem zapnul obrazovku a napsal mail otci.
Ahoj otče,
ten mail sem dostal a neboj se, že ty věci dobře schovám.
Ang se se mnou rozešla. Teď. Thommy našel svoji starou sbírku Naruta a je z toho celej paf. Už aby dospěl. Ve škole má samý, jako vždycky. Chybíš mu. Už dva měsíce tě neviděl. A mě už leze krkem. Já jako vždycky. Odmaturoval jsem, tak mám už volno. Vzal jsem si brigádu v baru. Chci si koupit motorku. Řidičák už mám.
Zdravíme tě. Tay a Thommy.
Zhroutil jsem se v židli. Dnešek byl hnusný. Hnusný vůči mně. Chvilku jsem přemýšlel, a pak jsem vstal a šel do ledničky pro whisku.
Když jsem ledničku otevřel, ozval se Thomas. „Tayi, neměl bys pít.“
„A to jako proč?“ zeptal jsem se nepříjemně, když jsem si vzal sklenku s brčkem.
„Protože přijede taťka.“
„Nepřijede dnes v noci. Teď mi psal, že se zpozdí o pár dní. Maximálně o tři. Takže budeš muset počkat do pondělí. V pondělí ráno už tu bude. “
Posmutněl. „ Ale slíbil to! A zejtra už mám vízo! Měli jsme jít na zmrzku, do parku a tak.“
„Chováš se, jako by tohle nedělal vždycky,“ řekl jsem a nalil si whisku do skleničky. Brčkem jsem ji vypil. Takhle mi stoupne rychleji do hlavy. Asi po dvaceti sklenkách jsem se skácel na zem. Probudil jsem se… No. Bylo už světlo. Kouknul jsem se na budík. 22:46? Ale to světlo… To jsou lampy. Kur*a! Prospal jsem zbytek noci, celej den a kousek další noci. To je průser! Ale jak to, že mě Thommy nevzbudil? Vstal jsem a zjistil jsem že jsem jenom v trenkách. Oblík jsem si jeansy, pročísl si vlasy a šel směr kuchyně. Kdo ho odvez do školy? A přivez? Peníze jsem mu nedával.
„Hoj prcku!“ pozdravil jsem, „Jak to, že jsi mě nevzbudil?! Kdo tě odvez do školy?!“
„Tayi, nevyšiluj. Ty ses prostě vzbudit nedal. Tak jsem řekl Cordonovi, jestli bych se nemohl svízt s nima. Stejně by mi to nabídl.“
„Já nevyšiluju. Je něco v ledničce?“
„Cereálie, chléb, vajíčka, salámy, ovoce, zelenina, jogurty, čokolády, juice, voda, mlíko, ta tvoje whiskey, minerálky, maso, olej, ve skříni jsou sušenky, brambůrky, rýžový chlebíčky, koření. Je toho dost. Paní O´Neilová dovezla zásoby. Taky mám jablkový závin!“ pyšnil se Thommy. Vzal jsem si menší talíř, lžičku a dal si na něj plátek závinu. Uvařil jsem si taky silný kafe tři v jednom, abych se probudil. Pořád jsem se ještě nevzbudil úplně.
Následující díl »
Autor: ClaireStew (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Nečekané - 1. kapitola:
*Perex obrázek má povolenou velkost 100 px na výšku. (Obrázek jsem ti nahrála do galerie, jak kvůli zmenšení, tak i kvůli tomu, že když dáš odkaz z nějaké internetové stránky, stane se, že obrázek smažou.)
*Za řadovou číslovkou se dělá mezera. (1._kapitola)
*Přímá řeč se píše takto: „Ahoj." - bez mezery za počátečními uvozovkami.
*Číslice se v textu používají pouze ve spojení s letopočty, zbytek se píše slovy.
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!