OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Lyžák - 18. kapitola

18.09.2012 (18:00) • Ali • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1247×

EDIT: Článek neprošel korekcí!

Lyžák - Rozhovor 

Do postele jsem se sice těšila, ale usnout jsem nemohla. Dlouhé hodiny jsem se jenom převalovala na posteli a nemohla zamhouřit oka. Pokoušela jsem se udělat si pořádek v hlavě, ale bylo to k ničemu. Vždycky jsem se dostala jen do takového bludiště, že jsem se sotva dokázala dostat ven. Navíc mi nepomáhala ani neustálá přítomnost Martina. I když nebyl hned vedle mě, věděla jsem, že o několik desítek metrů dál klidně spí. A nejspíš se mu o mně i zdá.

„Lin? Spíš?" zašeptala chvíli po půlnoci Sabina.

„Hm, ne," odpověděla jsem stejně tiše.

„To je dobře. Musím ti něco říct," poznamenala. „Mám dilema. Kdo je lepší – Adam nebo Ondra?"

„Ježíši, jak to mám asi vědět?! Ani o jednoho z nich jsem se nikdy moc nezajímala. Proč?"

„To je zatím jedno," odbyla mě. „Ale s oběma si rozumíš," zakňourala.

„Sab, já nevím. Adam je hodně společenský a rád se směje. Nemá rád holky, který kouří, sám nekouří. A myslím, že ani nepije, což je něco v dnešní době. A Ondra? Ondra je kamarádský, kouří a zrovna se netají tím, jak rád vystartuje po každé sukni, které kolem něj projde," pokusila jsem se objasnit Sabině, co o nich vím. Možná bych dokázala přijít ještě na něco, ale co by po mně chtěla v jednu nad ránem. „A teď bys mi mohla říct, proč se ptáš," dodala jsem.

„Dobře. Takže, kde bych měla začít?! Jo, asi u dnešního dopoledne, když jsi odjela do nemocnice," zamumlala pro sebe. „Seděla jsem u snídaně dlouho a nechtěla se hnout. Přemýšlela jsem, že bych mohla dneska trochu zasimulovat a zůstat tady. Měla jsem o tebe velký strach a nikam se mi nechtělo v té dnešní chumelenici. Ale přišel za mnou Ondra.

‚Nemysli na to. Bude v pohodě. A radši pojď, nebo přijdeš pozdě,' řekl mi. Odpálkovala jsem ho. A myslím, že jsem před ním prořekla, co chci udělat.

‚Ty, Sab, neblbni. Budeš z toho mít průšvih a spíš se z toho tady zcvokneš. A tím Lindě vážně nepomůžeš,' řekl mi. Tak jsem se zvedla a šla s nima na lyže.

No, Ondra byl skoro celý dopoledne se mnou. Asi v půl jedenáctý jsme zapadli do nějakýho občerstvení a dali si čaj. A Ondra mě najednou políbil. Nebránila jsem se. Proč taky? Nejsem zadaná a rozhodně by mi nějaký to pozdvižení neuškodilo. Neboj, skončilo to jenom u toho líbání, protože odpoledne už se choval úplně stejně jako dřív. Měla jsem největší chuť ho roztrhnout.

Tak jsem se odpoledne přidala k Adamovo partě. Však víš – Adam, Dan a Kuba. Jezdila jsem s nima, ale pak mi už byla celkem zima, tak se mnou zašli dole u vleku do občerstvení na čaj. Adam byl vcelku milej a pozornej. Asi u večeře jsem si začala uvědomovat, že ho pozoruju. Ale ne takovým tím, když je někdo divnej, ale tím, když se ti někdo líbí. No, a tu večerní diskotéku jsem strávila s ním. Byl úžasnej jako kamarád i jako společník. A víš, jak kluci pouštěli ten poslední ploužák? Tak u toho mě políbil. A myslím, že tenhle polibek jsem si užila víc, než ten s Ondrou. Lin, musíš mi poradit, co mám dělat," zakňourala.

Já chvíli užasle koukala do stropu a byla ráda za naprostou tmu v pokoji. Moje nejlepší kamarádka, která je vždy ta druhá, vždy se něčeho bojí a nikdy si s nikým nic nezačne, si během dneška užila víc, než já jakýkoli jiný den v mém životě. Zůstala jsem užasle zírat do stropu dobrou minutu, než jsem se probrala ze šoku.

„Já nevím, co bys měla dělat. Vidíš, že Ondra je pořád stejnej. A nepočítej s tím, že ti ho dohodím, když si ho vybereš. Být tebou, tak tomu nechám volný průběh. Zítra tě čeká celodenní výlet, tak zrovna na něm můžeš zjistit, který je lepší. A neptej se mě, jak to máš poznat, protože tohle opravdu musíš poznat sama," dodala jsem.

„Hm. Asi máš pravdu. Jsem ráda, že jsem ti to řekla," řekla se zívnutím. „Tak dobrou," dodala, otočila se na bok a prakticky okamžitě usnula.

Já ještě chvíli rozdýchávala to překvapení, které na mě vysypala před malou chviličkou. Musela jsem uznat, že Sabina se nezdá, když je takhle sama. Ale byla jsem za ní ráda. Přeci jen se jednou musela postavit na vlastní nohy, protože já tu vždy nebudu, abych jí s tím pomáhala. Mé myšlenky mě pomalu uspávaly a já po chvíli usnula s úsměvem na rtech...

Mí milovaní čtenáři, jdeme pomalu do finále. Toto je předpředposlední kapitola. Vím, že je lehce nudnější, ale chtěla jsem dát holkám prostor i pro to nějaké dívčí klábosení. Předem bych byla ráda za komentáře.

Vaše Ali. =) 

Autor: Ali (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lyžák - 18. kapitola: