OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Lyžák - 15. kapitola



Lyžák - 15. kapitolaMartin je odpoledne velice milý a dokonce se Lin omluví. Lin musím odpoledne ke zdravotnici. Takže, Lin, co máš s kotníkem?

Lyžák - Kotník 

Byla jsem ráda, že odpolední výlet byl povinný, protože pochybuju, že bych zvládla celé odpoledne tvářit se úplně normálně. Jako by se nic nestalo. To bych určitě nezvládla. Určitě ne teď, když to ve mně vřelo. Vlastně mám celé odpoledne na to, abych se uklidnila, protože aspoň večer u diskotéky bych se mohla tvářit mile. Ačkoliv, počkat?! Kdo mluví o tom, že bych tam měla být?! Mohla bych se vymluvit na svoji bolavou nohu a zůstat na pokoji. Nejspíš to tak i udělám.

Rozhodla jsem se, že si pustím film. Vlastně mi bylo jedno, co si tam pouštím, hlavně, že to je česky. Nechci se trápit ještě s titulky. Nějakou dobu jsem se na film dokázala soustředit, ale potom se mi začaly klížit oči a já pomalu usínala. Nakonec jsem usnula úplně.

Vzbudila jsem se asi o půl hodiny později, ale něco tu nesedělo. Ležela jsem s polštářem pod hlavou a byla jsem přikrytá. Když jsem usínala, tak jsem byla jen v teplákové soupravě. Okamžitě jsem začala hledat brýle, které jsem měla mít na očích. Někdo mi je podával, ale já bez nich nerozeznala jeho obličej. Když jsem si je nasadila, okamžitě se mi rozjasnilo.

„Potřebuješ něco?“ zeptala jsem se podrážděně Martina, který seděl hned vedle mě. Ještě pořád jsem na něj byla naštvaná.

„Slíbil jsem, že přijdu odpoledne, pamatuješ?! Tak jsem tu,“ dodal celkem vlídně.

„Aha. No, ale viděl jsi mě, tak už bys mohl zase jít, ne?!“ zavrčela jsem nevlídně. Brýle jsem si posadila na čelo a promnula jsem si oči, protože jsem se potřebovala probudit.

„Ne, ani náhodou! Náhodou bych odešel a ty by sis zase něco udělala, ne?! A navíc, chci se ti omluvit. Dopoledne jsem se choval jako pitomec, ale asi jsem doufal v něco, co bylo v tu chvíli nereálné. Omlouvám se,“ řekl a posadil se jen na kraj postele.

Nestačila jsem se divit. Ráno mě nepozdraví, dopoledne se chová jako idiot a odpoledne se omlouvá?! No páni! Začala jsem uvažovat, co bych měla ještě během dneška čekat. Že by snad žádost o ruku?! To snad ne!

Pousmála jsem se na Martina a pronesla: „Dobře. Budeš se mnou na něco koukat? Nechci tu být sama.“

Poslední větu jsem neměla v úmyslu vyslovit, takže jsem byla docela překvapená, když jsem najednou slyšela samu sebe, jak něco takového dýchám. Martin se na mě usmál a podíval se na počítač.

„A chceš koukat na to, co tam máš, nebo si pustíme něco jiného?“ zeptal se Martin. Odpověděla jsem, že mi je to jedno, že to nechám na něm. Martin tam něco pustil a uvelebil se vedle mě. Já si položila hlavu na jeho rameno.

Celé odpoledne jsme si povídali a já chvílemi usínala. Nejspíš jsem poslední noci moc dobře nespala. Když jsme si povídali, dozvěděla jsem se, že se Martinovi líbím už od začátku školního roku, kdy mě viděl sedět v divadle v letních šatech. To byla vlastně asi jediná zmínka, kterou mi k tomu pověděl. Nic víc, nic míň. Potom se tomuhle pokoušel vyhnout. Vždy stočil hovor úplně jiným směrem. Když přišli ostatní z výletu do městečka, tak mi dal pusu na čelo a odešel.

Já v tu chvíli litovala, že odešel, protože Sabina se mě začala vyptávat, co jsme spolu celé odpoledne dělali, jak dlouho tu byl a podobně. Měla jsem sto chutí odpálkovat ji a jít spát, což by se mi nepovedlo, ani kdybych se moc a moc snažila, protože k nám neustále někdo chodil. Všichni chtěli vědět, jak se cítím, jak se mám a podobně. Nebo si prostě jen přišli popovídat.

Později odpoledne jsem se rozhodla, že bych konečně mohla zajít za zdravotnicí. Velice pomalu a velice opatrně se mi podařilo k ní dojít, aniž bych se musela zastavovat pro Martina, což byl záložní plán. Když mě zdravotnice viděla, úplně se zděsila. Nejspíš čekala, že po dni odpočinku budu chodit normálně, ale opak byl pravdou – chodila jsem hůř a kotník mi navíc po dopoledním pádu otekl. Teď budu muset s pravdou ven. Nakonec jsem jí vylíčila, jak jsem dopoledne spadla ze schodů, takže se z ustaraného výrazu stal výraz zamračený. Donutila mě, abych si lehla na postel. Kotník mi vyšetřila a z mých občasných hlasitých vyjeknutí od palčivé bolesti usoudila, že můj kotník je s největší pravděpodobností zlomený. Prý mě zítra dopoledne vezme do Harrachova k doktorovi. Při té představě jsem se otřásla, protože jsem čekala dobrou hodinu, hodinu a půl autem.

Po prohlídce jsem se začala zvedat a chystala jsem se odejít, když mě profesorka opět usadila do postele a rozkázala, ať tu počkám. Nervózně jsem koukala kolem sebe do doby, než se vrátila. I s Martinem. Donutila ho, aby mě odnesl do pokoje a uložil do postele. Nohu mi zatím nechala bez obvazu, protože se prý mám umýt. Pak za mnou přijde a dá mi nohu do bandáže, která bude pevnější než ty, na které jsem byla zvyklá do teď…


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Lyžák - 15. kapitola:

1. Hejly
31.07.2012 [14:16]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!