Love in the darkness 3. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Další dílek. Je to z Liina pohledu. Lia se členy společenstva Hunters dorazila na upíří večírek.

19.04.2010 (16:00) • Annabelle • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1133×

Liin pohled:

Celou cestu vyprávěli Angus s Lucasem vtipy a já jsem měla co dělat, abych se nepočůrala. Dojeli jsme na místo, na smích už nebyla nálada. Přijeli jsme před nějaký noční klub, ve kterém by se měl upíří večírek konat. Obešli jsme klub a vešli jsme dovnitř zadním vchodem. Hned za dveřmi na nás skočil hlídač, upír. Vrazila jsem mu kůl do srdce a šli jsme dál. Když jsme došli do přední časti klubu, nikdo tam nebyl. Najednou se kolem nás objevilo asi dvacet upírů.

"Překvapení," řekl výsměšným hlasem Alric.

"Věděl jsem, že sem přijdeš a jak se mají rodiče? Jé promiň, já zapomněl, oni jsou vlastně mrtví viď Lio? To je ale smutné."

Ten hajzl. Chtěla jsem se na něj vrhnout, ale Nick mě zadržel. Najednou se na nás upíři vrhli. Začali jsme s nimi bojovat. Alric je můj, já ho chci zabít. Začala jsem se s Aricem prát. Měla jsem v ruce kůl, Alric mi ho vytrhnul.

"Ale, ale, snad by si mi ten kůl nechtěla vrazit do srdce."

Vyprovokoval mě vrhla jsem se na něj, byla jsem strašně naštvaná. Začala jsem kopat a boxovat. Alrica jsem překvapila, cítila jsem, že mám převahu. Nick mi běžel na pomoc, ale za jeho zády byl upír a on ho neviděl, upír se chystal kousnout.

"Nicku pozor!" zakřičela jsem a pak jsem pocítila ostrou bolest. Alric mě kousnul do krku. Slyšela jsem, jak Alric zařval: "Jdeme!"

Mým tělem začala prostupovat bolest, kéž bych umřela, ale bohužel, já se začala měnit. Nechtěla jsem to, nutila jsem své tělo, aby upíří jed vypudilo, aby ho nepřijmulo, aby se jed do mé krve nedostal. Poslední, co jsem spatřila, byl Nick, jak se nade mnou sklání. Pak už si nepamatuju nic, pohltila mě temnota.

Probudila jsem se ve svém pokoji. Závěsy byly zatažené, ale venku bylo světlo. Vstala jsem z postele a šla jsem se podívat do zrcadla. Není pravda, že se upíří v zrcadle nevidí. Když jsem v zrcadle spatřila svůj odraz, tak jsem se lekla. Byla jsem strašně rozcuchaná a byla jsem strašně bílá, podívala jsem se na zuby. Moje špičáky vypadaly normálně, ale jediný způsob, jak zjistit, jestli jsem upír je vyjít na světlo. Šla jsem pomalu k oknu a odhrnula jsem závěsy. Na moji kůži dopadly paprsky slunce a nic se nestalo. Oddychla jsem si, nejsem upír. Dveře do mého pokoje se otevřely a do pokoje vešel Nick.

"Lio, proč si roztáhla to okno!?"

"Nicku uklidni se, nic se nestalo. Nejsem upír," řekla jsem a usmála jsem se.

Nick přicházel blíž ke mně a v ruce držel hrneček. Myslela jsem, že mi nese kafe, nebo čaj, ale nebylo to ani jedno. Do nosu mě praštila kovová vůně, v hrnečku byla krev. Cítila jsem, jak mi povyrostly špičáky. Přiběhla jsem k Nickovi, zavrčela jsem a vytrhla jsem mu ruky hrneček. Přiložila jsem si ho ústům a začala jsem pít. Krev byla dobrá, cítila jsem, jak mi dodává energii. Když jsem krev dopila, uvědomila jsem si, co jsem udělala. Upustila jsem hrnek a začala jsem brečet.

"Co se to se mnou stalo Nicku, co se to stalo?!"