Lonely rebel 9.díl • OurStories.cz ~ naše povídky

A dalšííí... je mi líto, že jsem některým z vás pokazila iluze o Davidovi, ale David byl už od začátku postava stvořená k tomu, aby dal akorát Taylor lekci... prostě vždycky to byl záporňák.

14.01.2010 (16:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1231×

I´M WITH YOU

„Najdi někde v její kabelce klíčky!“ radil Jeremy a nesl ji chodbou. Lidé, které míjeli, se na ně zvláštně dívali jako by je obviňovali z toho, že jí něco provedli oni… popřípadě: se jí něco chystají provést.

Jese vytáhnul klíčky a odemknul Taylořin pokoj.

„Dej ji na postel…“

„Jo…“ Jeremy ji opatrně ukládal do postele a Jese nahlas přemýšlel: „Někdo tu s ní musí zůstat! Zůstanu tu s ní! Jeď za klukama!“
„To nepůjde!“
„Proč?“
„Protože jsem už pil!“
„Cože?!“
„Jo. Zůstanu tady. Jeď. Bude to v pohodě. Jediný co hrozí je, že se pozvrací nebo bude vraždit a všechny okolo posílat do horoucích pekel, ale to až se z toho vyspí!“
„Tobě to nevadí?“
„Ne! Co bych pro tu našu bloncku neudělal…“ poslední věta vyzněla spíše ironicky a pohlédl na ni, potom zpátky na jejího bratra. „Neboj! Nejsem Jacob!“
„Já jsem nic neřekl. Kdyby něco volej!“
„A i kdyby něco… co zmůžeš za volantem a několik kilometrů odtud… sice nemám mladší ségru, ale myslím, že to zvládnu.“
„Dobře…“ Jese ještě chvíli váhal, ale blonďák ho skoro vykopnul z pokoj.

„Kluci budou nervní, kde jsi a jestli Jacob zjistí, že zmizelo jeho auto, tak to bude horší než naštvaná Taylor. Takže jeď!“
„Díky Jery…“
„Není za co…“ Jeremy se na Jese ještě usmál a pozoroval jak mizí chodbou. Potom za sebou zavřel dveře a díval se jak blondýnka spí. Tiše si k posteli přisunul křeslo a posadil se.

Asi po dvou hodinách, když už se o něj pokoušel spánek, sebou Taylor trhla a pootevřela oči.

„Tay?“

„Ježiš, mě je blbě!“ jedna její ruka vylétla k břichu a druhá k puse.

„Potřebuješ na záchod?“ odpovědí mu bylo jen zuřivé kývání. „Chceš pomoct?“ tentokrát rychle vrtěla hlavou a s námahou se posadila. Opatrně sklouzla z postele, ale nohy ji zradily a ona dosedla zpátky na postel.

„Pomůžu ti…“ Jeremy ji vzal do náruče a odnesl k záchodu, kde vyhodila celý obsah svého žaludku. „Zpátky?“ zeptal se a Taylor přikývnula.

„Pořád je ti špatně?“
„Jo…“

„Tak spi…“

Víckrát jí to říkat nemusel, protože jen ji položil znovu tvrdě usnula a to znamenalo, že dokud nebude potřebovat znovu zvracet může spát i Jeremy.

Ráno, když Taylor otevřela oči, tak jí strašně třeštila hlava a myslela, že to bude její poslední hodinka, jak jí bylo špatně.

„Co tady děláš?“ vyhrkla a okamžitě se posadila, když uviděla podřimujícího Jeremyho na křešle.

„Ty si nic nepamatuješ?“
„Asi ne… co bych si měla pamatovat?“

„Možná, že se i za chvíli rožne!“
„Proč my…“ znovu se chytla za pusu tak jak v noci, ale tentokrát utíkala k záchodu po svých. Když se vrátila, tak Jeremy hodil do sklenice s vodou šumák a sklenici podal Taylor.

„Mám pocit, že snídat nebudeš!“
„Proč tu není brácha?“
„Protože včera řídil…“
„Cože?“
„Řeknu ti to pak… mám hlad!“ Jeremy se otočil a vydal ke dveřím.

„Díky!“
„Za co? Nic si nepamatuješ!“
„To nevadí, ale stejně jsi mi s něčím pomoct musel!“
Jeremy vycouval z jejího pokoje a šel do svého vlastního, aby se převléknul, protože jeho včerejší oblečení bylo načuchlé kouřem.

„Až se mi David dostane pod ruku tak mu něco udělám!“ slyšel Jacoba jen co vešel do apartmánu.

„Nebudeme dělat nic!“ řekl s klidem Jeremy a všechny pohledy zůstaly na něm.

„Proč?“
„Protože přesně na tohle čekají! My se přes to přeneseme!“
„Hele Jery, já chápu, že nejsi pro násilí, ale to co včera udělali bylo hnusný!“

„Já vím, taky se jich nezastávám, ale scénu dělat nemusíme.“
„A navíc jedinej, kdo tu má právo na nějaký divadélko jsem já!“ vložil se do debaty Jese.

„A to jako proč?!“ nechápal Jason.

„Protože je to moje sestra!“
„No a? Hele sice jsme na ni všichni nadávali, ale teď když jsme ji měli na starost a mít budeme, jsme se o ni starali a dávali jsme na ni pozor, takže je teď pro každého z nás skoro jako sestra!“ oponoval mu Jacob.
„Chtěl jsi ji ojet!“

„Nemůžu za to jakej jsem! Ojet ji chci pořád, ale nejsem hajzl jasné?!“

„Teď jsi řekl, že je jako tvoje sestra!“ nechápal Jason.

„Už se v tom nepitvejte a pojďme snídat!“ Jeremy jen protočil oči v sloup a vydal se ven.

Snídaně bez Taylor byla nudná. Neměli koho urážet, do koho rýpat a na koho si stěžovat. Dokonce jim nikdo nenadával, nekritizoval je a ani je nepoučoval. Nudná a obyčejná snídaně. Teda až na to, že tentokrát měli oprávněné vražedné pohledy,které házeli přes celý stůl na Davida a jeho skupinu, a když je míjeli tak Jeremy skoro držel Jeseho, aby tomu hnědovlasému klukovi neudělal plastiku tváře.

„Jdu Taylor věnovat další šumák, aby se jí udělalo dobře!“ hlásil Jeremy a Jese ač nerad, tak souhlasil, protože musel jít za Chrisem řešit jejich odjezd.

„Tak jak se máš?“ odpovědí mu byl pohled na ni. Na hlavě měla plácnutý nějaký kapesník, který byl nacucaný ledovou vodou. Oči byly zavřené a poslepu nahmatala sklenici s čistou vodou, kterou sevřela v dlani a natáhla ji k němu.

„Budu to brát jako: Je mi špatně, bolí mě hlava, nechci mluvit. Mohl bys mi prosím tě dát další šumák?“

„Ne! Ber to tak, že mě bolí hlava a dáš mi šumák!“ opravila ho.

„Já myslel, že to budeš brát zdvořileji!“
„Jo… začíná se mi něco pomaličku vybavovat! Zase jste měli problém s tím, abych šla za Davidem!“

„Hm… zkus to nějak urychlit… tohle bylo ještě v pohodě a myslím, že by tě z toho hlava nebolela!“
„Budu hádat! Vzali jste mě něčím po hlavě, abych za ním nešla!“

„No jasný!“ pronesl ironicky. „Vzal jsem tě nějakou tyčí po hlavě, abych u tebe celou noc seděl a díval se jak zvracíš! Jo! Tomuhle říkám plán!“
„Mohl bys přestat mluvit? Bolí mě hlava!“
Jeremy už se nadechoval, že by jí na to řekl jestli by nemohla přestat myslet, ale potom si uvědomil, že po tom oblbováku, který v sobě měla musí být tak mimo, že by jí plán vzít ji palicí po hlavě přišel reálny.

„Zůstaneme tu na oběd, takže do oběda si zabal. Potom už odjedeme…“ podíval se na ni v jakém je stavu a dodal: „Jestli chceš tak ti klidně zabalíme už v tom máme praxi…“ prohodil s úšklebkem.

„Já to zvládnu!“
„Vážně?“
„Jo! Vypadám snad na to, že nejsem schopná naházet věci do kufru?!“

„Dobře, jak chceš… budeš schopná dojít na oběd?“
„Zeptej se mého žaludku jestli ho udrží uvnitř sebe!“
„Mám ti zajistit nějaký rohlík, těstoviny nebo tak?“
„Další šumák!“
„Ok…“

„Proč mi ještě nepřišel vynadat brácha?“
„Byl tu chvíli v noci, ale potom jsem ho poslal, aby si šel lehnout a teď řeší s Chrisem nějaký organizační věci. Určitě se tu staví!“

„To radši ne. Nepouštěj ho sem. Třeba mu řekni, že spím nebo tak…“
„Stejně se tu staví!“
„To si zase něco vyslechnu…“
„Myslím, že bude v klidu… teda do doby než uvidí Davida…“
„Buď mi řekni co víš a neříkej mi útržky, za prvé! Za druhé, nech mě si na to vzpomenout ať se rozčílím až se za chvíli nebo… nebo prostě mlč a odejdi!“

Pořád měla zavřené oči a kapesník daný na obličeji. Kdyby měl u sebe foťák, tak by ta fotka byla k nezaplacení.

I když mu možná bylo trochu líto ji takhle provokovat. Byla bílá téměř zelená v obličeji, v duchně se skoro ztrácela a vypadala, že je jí opravdu zle jen se to svými narážkami a drzostí snažila skrýt.

Ani se nepřevlékla což sice muselo být nepohodlné, ale stálo by jí to příliš energie.

„Tak já jdu…“
„Ty tu ještě jsi?!“ rýpla si, ale otočila se na bok a ještě pevněji sevřela oči jako by se snažila bojovat s bolehlavem, který ji bude ještě chvíli sužovat a nejhorší na tom bylo, že si za to vyjímečně nemohla sama, protože z alkoholu, který vypila by jí tak blbě nebylo.

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování