Lonely rebel 5.díl • OurStories.cz ~ naše povídky

Nový dílek! Klukům se znovu podaří naštvat Taylor, i když... naštvat Taylor je zatraceně lehké.

03.01.2010 (19:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1318×

Taylor vyklouzla ze dveří na chodbu a bylo jí jasné, že kluci už určitě šli. Podle toho jak je znala, to byli nenažranci a chvíli je odtrhnout od jejich potravy, byla katastrofa! Nijak jí nevadilo, že na ní nečekali, ideální by bylo, kdyby si mohla sednout někam úplně jinam než oni, ale tomu moc nevěřila.

Vešla do výtahu, kde stiskla tlačítko, díky kterému se dostala do přízemí, kde se nacházela jídelna. Jenom se k ní přiblížila, uslyšela z ní divoký smích.

„Skvělý! Přímo báječný!“ zašeptala ironicky a vešla dovnitř.

„Taylor! Tady!“ ještě se za ní ani nezabouchly dveře a přes celou místnost na ni všichni začali vřískat, jako kdyby je mohla přeslechnout. Šla přímo k nim a pokoušela se nevšímat zkoumavých pohledů ostatních lidí. Mlčky se usadila na volnou židli.

„Budeme mít svíčkovou... Jíš svíčkovou?“ zeptal se usměvavě Chris.

„Jo. Svíčková mi nevadí!“

„Říkal jsem ti, že ji jí!“ promluvil Jese, ale hned zmlknul.

„Líbí se ti v hotelu?“ ozval se znovu Chris.

„Jo. Dá se to... a Jese, díky za tu žehličku na vlasy...“ prohodila, ale moc jí to přes jazyk nešlo. Naštěstí v dalších nucených rozhovorech pokračovat nemusela, protože jim čísník přinesl jejich jídlo a to je všechny umlčelo.

Takové ticho u těch čtyř ještě nikdy nezažila. Všichni jen jedli, dokonce si ani nepovídali jak byli zabraní do oběda.

„Kéž by to tak bylo napořád!“ pomyslela si Taylor, ale možná, že v tu chvíli to zakřikla.

Jason už delší chvíli zkoumal výzdobu stolu. Uprostřed stála menší nádobka, ve které byly zapichané umělé květy a sem tam i barevné kuličky, podobné malým baňkám na vánočním stromku. Po chvíli přemýšlení jednu vytáhnul i s drátkem, kterým byla zabodnutá do polistyrenu.

„Ono je to těžký!“ řekl a překvapeně dál studoval modrou kuličku držící v ruce.

„Ukaž to!“ ozval se Jacob, který seděl na opačně straně stolu a Jason to po něm hodil. Jacob ozdobu naštěstí chytil, ale otřásl celým stolem. Najednou si s baňkou pohazovali všichni, a když to padlo na Chrise, tak se přidal i on.

„Kluci! Nechte toho!“ zkusila to Taylor, ale všichni ji ignorovali a jen po sobě házeli tou zatracenou věcí. „Kluci!“ Nic!

Jeremy znovu sevřel kuličku v dlaních a potom ji hodil po Chrisovi, ale nějak se mu to vymklo z rukou a místo na Chrise letěla ozdůbka na Taylor, která se akorát dívala jinam.

„Hups...“ ujelo Jasonovi a Taylor se otočila, aby zjistila proč najednou tak zmlkli. V tu chvíli kulička dopadla do Taylořiného talířku plného omáčky, která se rozšplíchla kolem. Samozřejmě nejvíc to odnesla Taylor a její tričko.

„Do hajzlu!“ šeptl Jese a všichni napjatě sledovali Taylořin pomaličku se rozčilující obličej.

„Sakra! To jste nemohli přestat, když sem vám říkala!“ Taylor hodila naštvaný pohled na Jeremyho, který vypadal, že ho to fakt mrzí.

„Perfektní! Fakt, perfektní!“ v jejím hlase byla znovu slyšet ta silná ironie, kterou používala vždy, když byla nad míru naštvaná.

„Taylor, promiň! Je mi to líto...“ omlouval se Jeremy, ale ona ho neposlouchala a zvedla se od stolu.

„Ty idiote, to bylo její nejoblíbenější triko!“ drcnul do něj Jese.

„Vážně sem nechtěl!“
„Každopádně dobrá rána!“ zakřenil se Jason a Jeremy ho odměnil pohledem, ze kterého sršely čisté blesky a taky se zvednul od stolu.

Taylor mezitím mířila k záchodům, které byly kousek od jídelny. Ještě, že takhle nemusela jít přes celý hotel. Rychle zmizela na toaletách a podívala se na sebe do zrcadla. Některé cákance měla až na konečcích vlasů a u krku. Tričko odneslo spoustu fleků a flíčků.

Taylor se zamračila a zatočila kohoutkem u umyvadla, aby pustila vodu, kterou by to mohla aspoň trochu omýt.

Dveře, které se odrážely v zrcadlech, se otevřely a v nich stál Jeremy.
„Promiň. Vážně jsem nechtěl!“
„Trošku pozdě na omluvu, nemyslíš?!“
„Taylor, vážně promiň!“
„Tohle jsou dámské záchody pokud vím!“
„Chtěl jsem se ujistit jestli to půjde dolů...“
„Když to dolů nepůjde, tak tě zaživa stáhnu z kůže!“

„To by mohlo být nepříjemný!“
„Jo! To si piš, že by to bylo nepříjemný!“

Taylor si namočila ruku a zkusila z trička některé skvrny setřít.

„Chceš nějak pomoct?“ nabídnul se blonďák.

„Nejvíc by si mi pomohl, kdybys zmizel!“
„Proč? Znervozňuji tě snad?“ při téhle otázce mu zajiskřilo v očích a zvědavě čekal odpověď, která měla přijít.

„Třeba jo! Obvykle má člověk aspoň na záchodě soukromí!“
„Takže jsi ze mě nervozní!“ usmál se vítězně.

„Nestává se každý den, aby na dámských toaletách byl kluk...“ na slovo dámských kladla velký důraz. „Tebe to neznervozňuje?“
„Ne! Vůbec!“ stále ji pozoroval tím nepříjemný pohledem, který uměli kluci používat, když se dívali na holku.

Taylor přešla k sušáku na ruce. Normálně by si tričko sundala, aby ho lépe vysušila, ale když tu byl on tak si ho raději nechala, protože už tak se cítila celkem nesvá.
„Jsi si jistá tím co děláš?“ ušklíbnul se Jeremy, když pozoroval její snahy o usušení trička.

„Nechápu, proč se mě ptáš!“
„Protože u toho vypadáš srandovně! Navíc s takovou si to triko vytaháš! Na to, abys tam v pohodě dosáhla s trikem špinavým na břichu bys musela měřit pár cenťáků víc!“

Tak tohle už bylo na Taylor trošku moc a vykašlala se na triko a vražedně se na něj otočila.

„Ty si jako myslíš, že jenom proto, že tu teď stojíš, tak já dělám blbosti a jsem mimo? Z tebe?!“
„Jo... přesně to si myslím! Navíc si mi to sama řekla!“
„Ale já ti nic...“

„Ale ano! Řekla jsi, že si ze mě nervozní!“ přerušil ji a pořád mu ve tváři pobíhal ten rozverný úsměv, který by mu nejradši rozšápla. Zatracenej blonďák jeden.

„Ty... ty...“
„Jeremy...“
„Ne! Pitomej, nagelovanej frajírku!“
„Ale no tak, přece by ses nezlobila...“

Taylor už stála u dveří vedle, kterých se opíral a zpříma se mu dívala do očí a ve svých měla drzost.

„Jo! Zlobila! Sem naštvaná! Zase se vám to povedlo! Naštvali jste mě! Jdi se tím pochlubit ostatním!“

„Taylor, neblbni! Tady nejde o ostatní!“

„Jasně!“ Taylor už brala za kliku. „Mohli jste si odpustit vláčit mě sebou! A teď mě nech být Jeremy!“ prudce rozevřela dveře.

„Taylor, počkej!“

„Dej mi pokoj!“ vřískla hlasitě a rychle vyšla ze dveří, ale její rychlost byla přerušena prudkým nárazem. Taylor skončila na podlaze a na chvíli přivřela oči, protože síla narázu byla velká.

„Jau! Do hajzlu!“

„Promiň, ale bylo by škoda dát zrovna tobě pokoj...“

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování