OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Krvespřísežníci - 1. kapitola



Krvespřísežníci - 1. kapitolaPřed dvaceti lety převzali moc nad všemi vládami světa. Přišli ze stínu a po lidech žádají pouze pravidelné dávky krve, které zajišťují celému lidstvu téměř stejný život jako před jejich příchodem.
Malá skupinka lidí se snaží vypátrat skutečnou povahu Krvespřísežníku a na pomoc jim přichází Maki Horikita, která prchá před novým systémem po celou jeho existenci, nejen že ji žene pomsta, ale hlavně nehodlá ze sebe nechat udělat ubohou loutku v rukou těch, co nejsou lidmi.
Oproti tomu pohledný Gabriel Monroe přijímá dar dlouhého života, aby se stal vládnoucí elitou světa a získal mnohem více moci než doposud.
Co jsou Krvespřísežníci doopravdy zač a skutečně nemají zájem o naši likvidaci, jak říkají? Jenže proč by jinak přejímali moc nad celým světem?

   „Dárcovské stanice jsou otevřené čtyřiadvacet hodin denně. Povinná týdenní dávka musí být odebrána přesně. Prodlení bude mít své následky.“

Hlas z amplionu byl slyšet v každičké části budov ve městě a doléhal až k uším Gabriela. Skrze neprůhledné a neprůstřelné sklo hleděl pod sebe do ulic, kde se lidi hemžili jako mravenci, pro Krvespřísežníky stačilo jen natáhnout ruku a vzít si je, on v nich ale zatím viděl pouze své druhy, alespoň posledních pár minut.

„Pane Moore?“ Do místnosti vešla žena s černými vlasy a uhrančivým pohledem, kterým sledovala muže před sebou. Ne nadarmo se mu říkalo Anděl. Byl velmi pohledný. Blonďaté kučery se mu vlnily kolem výrazně mužských rysů. Svalnatá ramena a hrudník skrýval pod černou košilí a pas mu obepínaly upnuté kalhoty. Stál ležérně opřený o okenní rám.

Žena si skousla ret a popošla blíž.

„Zasvěcení započne za okamžik, pane,“ informovala ho s posvátnou úctou. Lehce se zachvěla, když se k ní otočil a prohlédl si ji blankytně modrým pohledem. Pomyslela si, že on se pro Krvespřísežníky přímo narodil. Jeho krása dokázala omámit kohokoliv, i ostatní Krvespřísežníky.

„Dobrá,“ pronesl lehce a žena zamrkala. Poklonila se mu a tiše se vytratila z místnosti.

Gabriel rozevřel levou dlaň a pečlivě si prohlédl pobledou jizvu, která se táhla od ukazováčku ke konci dlaně. Zatnul zuby, když se mu vzpomínky na její vznik snažily podrat skrze jeho chladný pohled a neprostupnou masku jeho pohledné tváře.

„Sbohem, Kiti.“ Pevně sevřel dlaň v pěst, až mu zbělely klouby, naposledy shlédl do ulice a tichým krokem odešel vstříc poslednímu okamžiku svého krátkého lidského života.

***

   Tvrdý neúprosný hlas, oznamující občanskou povinnost, zněl v uších všech dárců. Téměř nikdo si nedovolil odporovat. Nebylo však dne, kdyby z nějakého domu násilím nevyvlekli člověka v nářcích a prosbách. Osobní garda Krvespřísežníků byla však neoblomná.

Maki Horikita se přitiskla ke zdi zchátralého domu, aby unikla vypouklým kamerovým čočkám zasazených do vznášejících se sledovacích strojů, ale hlavně pohledům ostatních lidí. I lidé dokázali zradit jeden druhého, aby si tím vysloužili místo mezi elitou dlouhožijících, kterých byla jenom hrstka, ale i tato hrstka si dokázala podmanit celý svět.

Maki se přihnula a rychle prchala zapáchajícími uličkami Baltimoru, kterými se mohla dostat z města a do lesů, kde byla větší pravděpodobnost, že ji sledovací stroje a garda nevystopují.

***

   Gabriel klidně scházel do nejnižšího patra správní budovy Krvespřísežníků, kde se nacházela svatyně pro zasvěcování nových členů. Kráčel hrdě, s hlavou vztyčenou, na jeho andělské tváři nebyla znát jediná emoce, ale přesto mu srdce v hrudi bilo jako splašené. Vnitřně se chvěl. Jen si nebyl jist zda-li strachem nebo nedočkavostí.

Člen Černé gardy mu otevřel vstupní dvoukřídlé dveře do sálu a umožnil mu vstup.

Sál byl po celém obvodu zastavěn zasvěcenými Krvespřísežníky z nejbližšího okolí, očekávající nového člena, který před ně předstoupil, aby splnil poslední závazek pro plnohodnotné začlenění.

***

   Garda se rozběhla uličkami po stopě. Pět černě oděným postav se šinulo uličkami jako stíny, téměř se nedotýkaly země, ale každý, kdo šel v blízkosti, cítil mrazení a pach smrti, který s sebou Černá garda nesla. Oni nebyli lidmi, ale ani Krvespřísežníky, byly to zatracené lidské existence, které nedokázaly splnit poslední závazek, aby se stali Krvespřísežníky a tím se odsoudili k zatracení. K existenci mezi životem a smrtí.

Pětice měla jediný úkol, dovést dárce, který měl být hlavním aktérem zasvěcení nového člena. A sledovali stopu mladé ženy, která před nimi unikala, ale nikdo před Gardou nedokázal utíkat věčně.

***

   Maki se na kratičký okamžik zastavila, aby se vydýchala. Píchalo ji v boku a před očima jí vybuchovaly gejzíry jisker. Měla pocit, že brzy vyzvrací vlastní plíce. Nemohla však zůstat na místě. Garda jí byla v patách. Cítila to. Musela utíkat, musela před nimi zmizet, další šanci by nemohla dostat. Až bolestně si uvědomovala, že ti co se nestanou dobrovolnými dárci, bude je garda pronásledovat tak dlouho, dokud je nechytí, aby se stali dárci při zasvěcení a to jak všichni ví, žádný z dárců nedokázal přežít. Přestože zatím nikdo nemohl vypovědět, co se při zasvěcení děje, protože se nikdy nikdo nevrátil.

Naposledy se ohlédla, když ucítila mravenčení v zátylku a krev se jí v žilách rozproudila o něco rychleji.

„Jsou tu,“ zašeptala. Spíš sama pro sebe. Nikdo jiný tu nebyl a ona měl občas dojem, že ji rozum opouští. Za ty roky by se ani nedivila.

Bleskově se zvedla, ignorujíc píchání v boku a rozběhla se dál.

***

  Všichni v sále stočili své pohledy na Gabriela. Na každé tváři se zrcadlila bestiální zvrácenost, oči jim plály nedočkavostí a koutky úst se chvěly. Všichni to cítili.

Stále před nimi stál člověk se svým krátkým životem, ale chladným odmítavým pohledem. Je obalamutit ale nemohl. Cítili jeho strach, který před obřadem zasvěcení byl na místě. Pokud by zklamal, stal by se dalším členem Černé gardy.

Gabriel vstoupil do středu místnosti, na symbol Krvespřísežníků, kde se měl stát dalším z nich. Hrdě zdvihl bradu a díval se na dva před sebou. Stál pevně, ale srdce v hrudi mu zběsile tlouklo. Dva muži před ním nehnuli ani brvou. Jejich nedočkavé oči se uklidnily a tváře zrudly nedočkavostí.

***

  Černá garda se semkla jako jeden muž a vyběhla vstříc dívce, která před nimi utíkala. Měli ji v hrsti, teď měli možnost si chvíli pohrát než ji odvedou k zasvěcení.

Celá pětice si vyměnila roztoužené pohledy, skryté za temnými rozšklebenými maskami a rozběhli se každý jiným směrem, aby dívku sevřeli do kleští.

***

  Klopýtnutí znamenalo ztrátu života. To Maki věděla až moc dobře, ale nohy jí téměř vypovídaly službu. Dech se jí zkracoval a ty zpropadené uličky stále neměly konce.

Proběhla hlubokou kaluží a kapičky vody se rozstříkly do širokého okolí. Boty měla naprosto promočené, ale bylo to pro ni lehké povzbuzení. Zatnula zuby a přidala do kroku.

Minula sklo dávno zavřeného obchodu a jen na kratičký okamžik na sebe pohlédla. Se svým obličejem se v Baltimoru nemohla skrýt. Její asijské rysy znamenaly v téhle oblasti smrt nebo nedobrovolné dárcovství.

Poté, co se Krvespřísežníci před dvaceti lety dostali plně k moci, vytyčily jasné hranice a veškeré přistěhovalce deportovali do jejich zemí a míšence nahnali do jedné oblasti, která znamenala jistou smrt.

Maki se pokusila soustředit na běh, ale stačil jediný odraz tváře a rázem se jí vrátily veškeré vzpomínky. Na křik, když Černá garda přišla před léty pro její rodinu do San Francisca. Jen jí se podařilo uniknout a to díky otci, jež se pro ni obětoval.

Dusot za jejími zády sílil, bylo to buď a nebo.

***

  „Vítáme tě, Gabrieli Moore.“ Jeden z mužů před jmenovaným lehce pohnul rty.

„Mistře,“ vyslovil Gabriel pokorně a sklopil hlavu, aby se před představeným poklonil, jak tomu vyžadoval obřad zasvěcení. Dlouhé týdny se jej pečlivě učil, aby neudělal jedinou chybičku, která by ho od kýženého okamžiku odtáhla.

„Přišel jsi dnes, abys splnil poslední závazek, který ti otevře cestu k velmi dlouhému životu bez nemocní a stárnutí.“ Druhý muž přikyvoval. „Gabrieli, jsi ochoten dobrovolně podstoupit tvůj poslední závazek?“ Mistr se upřeně podíval na Gabriela, jež se mu podíval do černých očí.

„Ano,“ řekl pevným hlasem.

„Jsou ti známe důsledky, kdyby sis to v průběhu rozmyslel?“

„Ano.“ Členem Černé gardy se opravdu stát nechtěl, bídným stvořením na hranici smrti a života, odmítnout se stát Krvespřísežníkem, byl rozsudek smrti, protože taková nabídka se prostě neodmítá.

„Přistupme tedy k poslednímu závazku. Doveďte dárce,“ přikázal Mistr ledově a jeden ze strážců se vytratil.

***

  Černá garda se zastavila. Zatarasili všechny úniky z uliček. Dívka stála uprostřed nich, neměla šanci uniknout. Zběsile se skrze záplavu blonďatých vlasů rozhlížela kolem sebe. Hledala alespoň náznak porozumění a pomoci, ale od gardy se jich dočkat nemohla. Oni nebyli lidmi a postrádali veškerou lidskost.

Jejich velitel se nepatrně pod černou maskou pousmál, když dívčin pohled stanul na jeho osobě. Byla pěkná. Typická Evropanka, ale byla mimo svůj koridor, což se trestalo.

Na povel garda vyrazila.

Dívčí křik se nesl uličkami a z něho tuhla krev v žilách.

Žena ve středních letech se pokřižovala, když to zaslechla a zrychlila krok k nejbližší Los Angelské dárcovské stanici.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Krvespřísežníci - 1. kapitola:

9. Ala
09.03.2013 [10:32]

ahoj,

hned od začátku napětí, už jdu na další kapitolu, moc dobré, děkuji Emoticon

8.
Smazat | Upravit | 10.02.2013 [9:37]

V tom případě jsem ráda, že tě můj komentář tak rozradostnil.
Souhlasím s tebou, takoví čtenáři jsou nejlepší... Kdysi jsem takovou čtenářku také znala - na stmivani.eu. Její komentáře jsem vždy moc ráda četla. Ta slečna, Rajce1, se nikdy nebála moji povídku vyzdvihnout i kritizovat. Přestože mne mrzelo, že mé povídky nejsou dokonalé, její názor mi doopravdy pomáhal. Ona mě svojí kritikou učila. Protože kritika je někdy důlležitější, než pochvala. Emoticon Žádná povídka nemůže být dokonalá - ale z pochvaly se chyby nedozvíš. Proto je vyzdvižení chyb tak důležité... učí tě a nakopnou tě k lepším výkonům. Emoticon

7. Nikol18 webmaster
10.02.2013 [8:37]

Nikol18Amoris,
ani netušíš, jak mi tvůj komentář udělal radost. Vůbec jsi se nerozkecávala, naopak. Víš, jak zalichotit autorovi a mně jsi zalichotila a potěšila, kvůli takovým lidem píšu, kvůli lidem, kteří se začtou a potěší je to, na kratičkou chvíli pro ně zratí veškeré ostatní dění smysl a jen si čtení užívají.
Mockrát děkuju. Emoticon

6.
Smazat | Upravit | 09.02.2013 [19:35]

Tohle se mi opravdu moc líbí! Emoticon Jen málokteré povídky (nejen na tomto webu, ale kdekoli) mne dokážou tak uchvátit, že od nich ani na vteřinu neodvrátím zrak - a u téhle se to stalo.
Proč se mi ta povídka vlastně tak líbí? Nápad mi přijde originální, nebo alespoň já jsem nikde nic podobného neviděla, Gabriel je velice pohledná postava a i mne samotnou zajímá, co jsou Krvespřísežníci vlastně zač, takže zcela jistě budu číst dál! Emoticon Nebudu tady otravovat s typickým dotazem "kdy bude další kapitola", sama vím, jak je otravné, když ten dotaz je v každém komentáři... Navíc umím číst a koukám, že jsi to zde již někomu psala, že další kapitola bude během příštího týdne, takže by ten dotaz vlastně byl úplně zbytečný.
Vzhledem k tomu, že jsi webmaster, dotáhla jsi to opravdu daleko a jistě o sobě víš, že máš velký talent, ale i tak ti to musím říci, protože je vždy krásné tu pochvalu slyšet, potěší... A já ráda těším lidi. Jsem šťastná, když jsou šťastní ostatní, ale aby byli, musím proto také něco udělat, no ne? Emoticon
Ach, zdá se mi, že se tu tak trochu rozkecávám a nenapsala jsem vůbec nic důležitého... Emoticon To pro mne asi není zrovna nejlepší vizitka, protože normálně se takhle nesmyslně nerozkecávám! Emoticon
No, tyhle nesmyslné žvásty už ukončím, nechci tě trápit dlouhým ceremoniálem, který by každého jen unavoval... Na důkaz pocty tleskám a klaním se.
A.
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Nikol18 webmaster
08.02.2013 [4:27]

Nikol18Marti, moc ti děkuju, ty jsi mi taky moc chyběla. Emoticon Za týden tu máš další dílek. Děkuju moc. Emoticon

4. martinexa přispěvatel
07.02.2013 [22:22]

martinexaTvoje vyprávění mi chybělo. Rozhodně je to zajímavé a je to výborný nápad. Úplně mě to vtáhlo do děje a Maki jsme moc držela palce. Rozhodně v tom pokračuj je to parádní a hlavně originální Emoticon

3. Nikol18 webmaster
07.02.2013 [20:56]

Nikol18Děkuji za zpětnou vazbu. Emoticon

2.
Smazat | Upravit | 07.02.2013 [19:32]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Hejly
07.02.2013 [19:31]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!