OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Kolotoč snů - Prolog + 1. kapitola

06.09.2010 (19:00) • Peyton • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 775×

Kolotoč naděje

Prolog

Když prudký vítr míří k vám a vy víte, že jste v nebezpečí. Cítíte, jak vám naskakuje husí kůže. Jen stojíte na místě a čekáte, co se bude dít.

Za poslední rok, se toho tolik stalo. Někoho ztratíte a někoho získáte. Pořád, ale cítíte tu bolest. Bolest, která vás ubíjí. Bolest, které se nedá zbavit. Bolest, kterou může odehnat jen jediný člověk. Magie, která se kolem vás zmítá, je tak silná, až překročí hráz a dostane se do nebezpečí. Copak můžete dělat? Jsou dvě možnosti. Ta první. Dívat se na to, jak všechno ničí a nic nedělat. A ta druhá. Bojovat. Bojovat a vrátit všechno do pořádku. Já se přikláním k té druhé možnosti. Nenechám zničit celý svět. Nenechám zemřít mé blízké a hlavně nenechám zemřít toho, koho z celého srdce miluju.

Z oblaků se začal vytvářet velký vír, který vypadal jako tornádo. Ano, bylo to tornádo a mířilo si to ke mně. Skoro se už dotklo země. Stála jsem na vršku kopce a pozorovala tu zkázu. Tornádo se dotklo země a začalo ničit všechno, co mu stálo v cestě. Vyšla jsem vstříc magii.

1. kapitola

„Liss, myslíš, že lepší bude si vzít ty červené šaty nebo ty černé bez ramínek?“ ptala se mě má kamarádka Terry. Seděla jsem na parapetě u okna a dívala se ven. Potom, co jsem se přestěhovala k tetě, mám pokoj na opačné straně silnice. Tentokrát nevidím dům, ale velký strom. Je to lípa a je obrovská jako by tvořila něco velkého. Něco, co je důležité. Otočila jsem se k Terry. Dívala se na mě a já viděla, že to není jako dříve. Vždycky byla veselá, celá zářila. Tentokrát byla trochu zamlklá a v jejích očích byl vidět soucit.

„Myslím, že bude lepší si nevzít, ani jedny. Ty červené mi připadají moc odvážné a ty černé se zase k tomu nehodí. Raději si vem ty modré na zavázání kolem krku,“ odpověděla jsem s klidným hlasem.

„Asi máš pravdu. Dík,“ zašeptala. Začala se převlékat. Tery má dlouhé, blonďaté vlasy a modré oči. Když se jí podíváte do očí, poznáte její milou povahu, laskavé srdce, že je tu vždycky, když ji potřebujete.

„S kým vlastně jdeš na to rande?“ zeptala jsem se z ničeho nic. Moje oči se střetly s jejími.

„S Wolfem Cartlendem.“

„S ním? To bych do něj nikdy neřekla. Vždycky mi připadal jako velký drsňák a ne milý kluk, který tě pozve na rande,“ zasmála se. Wolfi byl z třeťáku, nosil takový ty hoperský věci, nikdy se mi nelíbil, ale taky jsem ho nikdy blíže nepoznala. Vím jen, že se vždycky choval namyšleně. Jako by mu patřil celý svět. Holky po něm šílí.

„Já taky ne, ale je to Wolfi. Prostě jsem neodolala.“

„Chápu.“

„A ty nikam nejdeš?“

„Já? Kam bych tak asi šla?“

„No, já myslela, že Jesse...“ Jesse je kluk, který se mi líbí. Jediné, co jsme si kdy řekli bylo: „Ahoj, já jsem Lissa!“ a on na to: „Jesse. Rád tě poznávám, Lisso!“

Přistěhoval se před několika týdny a hned jak nastoupil na naši školu, jsem se do něj zbláznila. Nechci to ale nikomu přiznat. Ví to jen Terry. Nevím, ale proč se na to Terry ptala, když jsme spolu zatím nemluvili.

„Jesse, nic. Nevím, co by mělo být,“ odvětila jsem.

Další

Shrnutí

Autor: Peyton (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kolotoč snů - Prolog + 1. kapitola: