Jen jeden polibek - 15. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Alice teda utekla ze zámku a dostala se k bytu Jesseho... A jak to vše vzal Jesse? A jaká byla reakce Damiana a Thora? Dokáže si ji získat zpátky? Dočtete se dál...
Přeji příjemnou zábavu... ;-)

10.09.2011 (17:00) • Petronka91 • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1363×

15. kapitola

Byt Jesseho, Seattle

Nevěděla, kam pojede a tak jen projížděla. Rozkoukávala se kolem. Jela středem města. Celou cestu plakala. A nadávala si, že měla dát na svůj první instinkt. Projela kolem svého bytu. Jela dál a dál až se nakonec dostala k bytu Jesseho. Zastavila. Podívala se do jeho oken a měl ještě rozsvíceno.

Zazvonila a čekala, dokud jí nepřijde otevřít. Když se otevřely dveře, Jesse vykulil oči a protřel si je.

„Ty, hele, já nespím,“ řekl si spíš pro sebe a pak se podíval Alice do očí a polknul. „Zlatíčko, co se to stalo? Pojď, vše mi řekneš při čajíčku,“ chlácholil ji jemně a vedl ji do bytu. Když byli v kuchyni, dal postavit na čaj. Posadila se ani už nedávala pozornost tomu, že jí stále z očí stékají slzy. Přisednul si k ní a pohladil ji jemně po ramenu.

„Šššš. To bude OK. Teď mi řekni, co se ti stalo!“ přikázal jí jemně a objal ji kolem ramen. Začala hlasitě vzlykat do jeho hrudi. Jesse jen vyčkával. Zazvonila konev a šel zalít čaj a postavil ho před ní a zase jí objal.

„Když on, on, on slíbil,“ odmlčela a dál plakala, „že mě neopustí… Byla jsem hloupá, myslela jsem, že o mě stojí a tak… a tak jsem mu vše řekla.“ Popotáhla nosem a pokračovala, „dneska a on, on prostě odešel,“ dál mluvila Alice trhaně.

Jesse to tak nějak moc nepochopil. „Takže si to někomu řekla, někomu koho si měla ráda a on ti odešel,“ konstatoval.

Pokývala hlavou. „Jo, a říkal, že neodejde, že mě neopustí a přesto odešel.“

„Miláčku, je mi to líto,“ utěšoval ji jemně. Mnul jí ramena. „Alice, řekni mi to od začátku, co se stalo,“ řekl jí šeptem.

„No, jak jsem ti říkala, že jsem v bezpečí a tak, to byla pravda. Byl to ten chlap, co mě sledoval, měl chytnout někoho a tak.“ Nemohla mu přece říct pravdu a pokračovala, „proto se ke mně vloupali a on byl zrovna se mnou, on chodil do baru a odvezl mě pryč. Byly tam i děti a Mary byla šťastná, já tam byla veselá a začala jsem ho mít ráda…“ pokračovala dál Alice a Jesse ji tiše poslouchal, teď už vše chápal.

‚Ten zmetek se o ni snažil, a když mu konečně řekla pravdu tak…‘ pomysle si a chtěl ho uškrtit. Když mu řekla, co se stalo dnes, jen pokroutil hlavou a upokojoval ji.

Konečně se zamilovala a zrovna do někoho takového, to nechápal, jakoby jí už nestačilo vše, co si prožila. Měl chuť tam zajít a dát mu do nosu. Alice je jako jeho sestra. Jesse Alice miloval a moc a tohle si k ní nebude nikdo dovolovat.

Pomalu vypila v klidu čaj. Alice byla ráda, že se zde u Jesseho zastavila. „Chyběl si mi,“ řekla mu tiše.

„Ty mě taky, Alice,“ odpověděl jí. Alice si vzpomněla na poslední den, kdy ho viděla. Na muzeum a jak nutil jídlo.

„Jee, vlastně a co to tvoje rande? Jak sis ho domluvil v muzeu?“ zeptala se dychtivě, potřebovala se odreagovat.

„No, měli jsme rande, ale no. Prostě on byl divnej. Takovej suchej moc na mě. Já potřebuju někoho temperamentního u sebe,“ informoval Alice.

Alice se zamyslela. „Jo, máš pravdu, ty nepotřebuješ suchara.“

Jesse se rozesmál. „Umíš si to představit já a nějakej suchar, kterej nechápe žadnej vtip a smysl pro módu?“ pokroutil hlavou tou představou.

„Jsem ráda, že tě mám,“ šeptla mu Alice.

„Já taky Alice, já taky.“ Objal ji a dal pusu na tvář. Někdo hlasitě začal bouchat do dveří. Oba se lekli a Jesse se vydal otevřít dveře, zatímco Alice čekala.

Zámek Night Town, Seattle

Damian se pomalu vracel zpátky do zámku. Musel se jít proběhnout a vyčistit si hlavu. Byla tak rozzuřený, jako ještě nikdy v celém svém dlouhém životě. Taky to odneslo okolí v lese. Vytrhnul několik stromů i s kořenem a ještě je pak přelámal na půl a ty půlky na další až se dostal k třískám. Aspoň si vylil trochu vzteku.

Pořád nedokázal pochopit, jak někdo tohle dokázal. ‚Lidi jsou bastardi a nic než zvířata,‘ pomyslel si. Když Alice poslouchal, netušil, co mu chtěla říct, ale rozhodně nečekal tohle. Teď už vše chápal. Proto byla pořád sama a nikoho si nepouštěla k tělu a dostávala občas ty své panické hrůzy. Musel se zastydět, když se tak řeklo, tak on na ni tlačil. Ne. Teď si ji bude hýčkat, jak nejdražší klenot.

Celou dobu byla sama a nikomu nedůvěřovala. A když začala vyprávět, co jí vše udělal ten hajlz. Už zase na něj začal tlačit vztek a touha ho jít okamžitě zabít vlastníma rukama.

Když vyprávěla o těch jizvách, uvědomil si, že ji nikdy neviděl v něčem, v čem by to šlo vidět. A ta sůl. Bože, jak jemu se chtělo mu ublížit. A… vzal si ji. Bezstarostně a s vědomím, že ji to bolí, si ji prostě vzal jak kus masa. On si ho najde a sám se mu zaručí, že to co z něj provede… Moc se těšil. On se o to postará.

Pomalu vešel dovnitř zámku. Něco tu nesedělo, cítil to ve vzduchu. Přešel nahoru do obýváku a slyšel hádající hlasy. Vešel do jídelny a tam byl všichni. Až na Alice. Zamračil se. Tohle mu nesedělo. Pohledy se stočily na něj. Ale ty pohledy ho přimrazili k místu. Byly tak nenávistné a obzvlášť od Thora. Zarazil se. Netušil, co se děje.

„Ehm, co se děje?“ zeptal se nejistě. A Gail ze Zirou se ještě víc nevraživě dívaly na něj a ostatní taky. Podíval se u všech. Najednou ho něco chytlo pod krkem a přirazilo ke zdi. Půlka zdi spadla a ocitl se v obýváku na zemi.

„Tak ty se ptáš, co se děje?“ vrčel na něj útočník. Podíval se, kdo ho to přišpendlil a byl to překvapivě Thor. Začal se bránit. Ale pokaždé, když ho chtěl uhodit, nebo kopnout se vyhnul.

„Sakra, do prdele, slez ze mě!“ přikázal vrčivě Damian. Thor z něho neochotně vstal a vycenil na něj tesáky, ale podal mu ruku. Byl zmatený a nevěděl, co se děje. „Tak vysvětlí mi už někdo konečně, co se stalo?“ zeptal se rozčíleně.

„Řekla ti to?“ zeptala se naštvaně Gail a Zira jí sekundovala. Ostatní to moc nechápali, ale mě to, co dočinění s Alice a minulostí. Všichni do jednoho vraždili Damiana pohledem.

„Jo, řekla a co?“ V tu ránu mu přistála na čelisti Thorova pěst.

„Ty! Hajzle!“ křičel na něj Thor. Tak a teď už opravdu nic nechápal. Thor ho chtěl zaškrtit, měl chuť mu umlátit hlavu o zeď. Celou dobu, co byla pryč Alice, vymýšlel nejlepší způsob, jak ho bít. Dokonce se k němu přidaly i holky. Chtěly mu ho dokonce i podržet, kdyby se vzepřel.

„Do prdele, aspoň mi nejdřív vysvětlete, než mě pak domlátíte,“ řekl už uraženě Damian a třel si čelist po útoku Thorem. ‚Pořád má ránu, jak vagoun,‘ pomyslel si Damian. Takhle naštvaného už ho neviděl dlouho.

„Řekla ti to a ty si ji opustil,“ konstatoval Thor a Damian si uvědomil, že Thor to věděl dřív než on, protože to viděl, proto se nebránil, když mu nadával. Nechtěl jí ublížit a opakovat to. ‘Sakra, choval jsem se jak hlupák k němu.‘ Měl se ho nejdřív zeptat a pak ho zbít.

„Já ji neopustil,“ zavrčel a pokračoval, „nikdy bych ji neopustil. Miluju ji. Jen když mi to řekla, musel,“ nedokázal to doříct, byl tak rozčílený, „musel jsem si jít vybít vztek,“ dokončil své obhajování. „Počkat, kde je Alice?“ zeptal se a v hlase mu zněly obavy. Proč by jinak byli naštvaní. Stále ji nikde neviděl. Rozhlížel se, ale nic.

„Ale ona si to myslela,“ skočila mu do toho Zira.

„Odešla. Pryč,“ odpověděla mu vzlykající Eve v náručí Nathaniela.

Docvaklo mu to, proto byli na něho všichni naštvaní. Ale vždyť si jen chtěl vybít tu zlost, on by ji nikdy neopustil. Na to ji už moc miluje. Co teď? Najde ji a přiveze si ji zpátky a ukáže jí, co proto. Jemu neuteče. Nikdy by se jí nevzdal. Ne bez boje.

„Viděl ji někdo, anebo ví, jak odešla?“ zeptal se kajícně.

„Čéče, jen mi neříkej, že vy dva nepatříte k sobě? Vzala si tvoje Volvo,“ řekl mu se smíchem Gregory.

„Buď zticha debile!“ ohradila se na něj Gail.

„Sám jsem jí pomohl do auta,“ řekl mu chladně Thor. Damian se na něj otočil a zachmuřil se na něj. ‚Hej, tady něco nesedí.‘

„A to jako proč?“ zeptal se.

„Protože to potřebovala a taky proto, že si ji nechal,“ odsekl mu Thor.

„Já ji neopustil,“ zahřměl jeho hlas.

„Ale ona si to myslí,“ řval na něj Thor a chtěl zase na něj zaútočit a dát mu, co proto. Už se připravoval k útoku a měl zájem mu zmalovat jeho obličej.

„Hele, přestaňte se tady hádat. Damiane, jeď pro Al. Je to pro ni nebezpečné,“ zastavil je a nakázal mu Lucas a ostatní mu přikyvovali. Okamžitě vyrazil. Ale kde ji hledat. Pořád cestou do města přemýšlel.

‚No, jasně, že tam!‘ pomyslel si Damian a uháněl za Alice. Na nic jiného nemyslel, jen na Alice. Jeho milovanou. Nenechá ji odejít. To dřív zemře. Bez ní.

Byt Jesseho, Seattle

Někdo hlasitě začal bouchat do dveří. Oba se lekli a Jesse se vydal otevřít dveře, zatímco Alice čekala v kuchyni. Pořád myslela jen na Damiana, jak se k ní krásně a hezky choval. Jak se vedle něj cítila. A co k němu cítila. A pak ta bolest. Důvěřovala mu natolik, že řekla pravdu. Ano. Milovala ho a stále miluje.

Jesse šel otevřít dveře, „Jo, už jdu! Nechtěj mi rozbít dveře, koupíš mi nový,“ řval přes dveře. Uviděl a koukal před sebe, ale musel trochu zvednout hlavu. Před ním stála opravdu vysoká postava. Černé vlasy, zelené oči, ‚Ty vole, to je kus chlapa,‘ říkal si v duchu Jesse. „Přejete si?“ zeptal se ho Jesse.

„Ano. Je tu Alice?“ ptal se ho s obavou ten muž.

„Kdo se ptá?“ odsekl mu Jesse.

„Jsem Damian,“ odpověděl mu sklesle.

„A?“

„Prosím? Musím jí to vysvětlit.“ Tvářil se kajícně Damian. Jessemu teď už došlo.

Jesse přimhouřil oči. „Ty si ten zmetek?! Ten, komu důvěřovala,“ zavrčel na něj ty slova Jesse a Damianovi spadla ramena hanbou.

„Ano. Prosím. Musím s ní mluvit,“ řekl smutně Damian. Už tak se cítil pod psa. A jak se zdálo tak Jesse ho nehodlal pustit.

„Ne! Už si jí dost ublížil. Vypadni!“ křikl na ně Jesse. Damian se teď už rozčílil.

„Hele, už toho mám tak akorát dost! Uhni!“ přikázal mu Damian a přešel okolo něj k Alice. Jesse se zhoupl na dveře.

„Nech ji bejt, ti říkám!“ křičel na něj Jesse a postavil se před něj. Damian ho znovu strčil a pokračoval za Alice. Cítil ji tady a navíc před domem parkovalo jeho auto. Došel do kuchyně, ale strnul v pohybu.

V kuchyni byla sice Alice, ale zrůda ji tahala pryč z bytu skrz okno. Nemohla křičet, protože jí ovázal něčím pusu. Damian přiskočil k Alice. Vytáhl dýku a obratně a bezpečně pro Alice, vytrhnul Alice z ruky a postavil ji za sebe v obranné pozici. Alice se ho křečovitě držela za kabát. On přistoupil ke zrůdě a dal jí pěstí a nakopnul ho kolenem mezi nohy. Zrůda se skácela k zemi a Damian toho využil a zabodl mu dýku do zad. Zrůda se rozpadla v prach.

Postavil se a zadíval se na Alice. Došel pomalu a nejistě k ní. Byla v šoku a měla strach. Zrak upírala na podlahu, zvedl jí prstem pod bradu a zadíval se jí do očí. Píchlo u srdce. Plakala kvůli němu.

„Alice si v pořádku? Neublížil ti?“ ptal se jí zděšeně Damian. Jen mu pokývala hlavou, ještě se mu vůbec nepodívala do očí. Nemohla. Bála se, co v nich uvidí. „Alice, podívej se na mě!“ nařídil jí jemně. Podívala se na něj a ten pohled, co na něj hleděl, mu ubližoval, protože to bylo jen kvůli němu.

„Alice, omlouvám se ti. Moc se ti omlouvám, nechtěl jsem ti ublížit,“ blekotal Damian, „já, musel jsem se jít jen uklidnit. Nikdy bych tě neopustil, Alice. Promiň mi to, promiň.“ Přitom ji silně objal a přitiskl ji k sobě pevně. Ona mu zaryla nehty do košile pod kabátem a rozvzlykala se. Stále ji šeptal slova útěchy a omluv. Zvedla k němu pohled a on se odhodlal a políbil ji jemně a náruživě a ona bolestně z pocitů a zároveň radostně.

„Ty vole, a tohle bylo co?“ zeptal se Jesse, odtáhli se od sebe a pohlédli na něj. Damian se rozhlédl po bytě s Alice stále v náručí. Zrak mu padl na skříň a v ní soška. Vzal ji do rukou. Byla v ní mini kamera. Není v bezpečí.

„Budeš muset jít s námi, tady nejsi v bezpečí,“ oznámil mu Damian a Alice povytáhla obočí.