OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Jen jeden polibek - 1. kapitola

21.08.2011 (14:00) • Petronka91 • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1622×

1. kapitola

Obytný dům,  Seattle

Píp, píp, píp, píp, píp…‘ ach to už zase musím vstávat do školy?‘ pomyslela si Alice. Ze spánku ještě vypnula ten příšerný budík. ‘Hmmm budu muset vstávat , ale když mě se nechce,‘ Půl sedmé. Vedle ní se zamrvila Mary. Její pes a mazlík zlatý retrívr.

„Sakra, Mary, zabíráš mi celou postel,“ řekla svému psovi, ale tomu to bylo jedno, hlavně, že ještě leží v teplé postýlce.

„A já se pak divím, že mě bolí celé tělo, když zabíráš velkou část postele,“ pomalu vstávala. Protáhla se a šla do koupelny. Když vyšla po patnácti minutách, viděla, že Mary stále leží v posteli. Zakroutila nad tím hlavu a šla do kuchyně zapnout kávovar. Zase šla do ložnice, vytáhla si věci na běhání a oblékla se. To už pes vyskočil z postele a začal pobíhat okolo a vrtěl ocasem, že je ráda, že jdou konečně ven. Jako každé ráno a večer chodily spolu běhat. Po ránu na třicet minut, večer i dýl.

Oblékla se. Mary dala na krk obojek a do ruky vodítko a mohly vyrazit. Zamkla byt podívala se na hodinky, aby zkontrolovala čas a vyrazily k parku.

Běhaní dopřálo Alice klidné myšlení a mohl tak i lehce zapomenout na nepřízeň svého osudu. Svého osudu, který jí tak zničil život, že nezná ani dotyk lásky od milované osoby. Od osoby, která asi nikdy existovat nebude, protože přece je ona ta, která byla hnusně znečištěna. Kdo by chtěla takovou dívku, co ji pošpinili, i když už jsou to čtyři roky. Stále na to vzpomíná a píchá ji u srdce a zvedá se jí žaludek jen když si vzpomene. ‘Ne na to nemysli holka, zase si zkazíš celý den,‘ pokárala se Alice.

Pomalu se zase zpátky vracely do bytu. Běžely kolem popelnic a vzpomněla si jak našla Mary.

Byla zima a rozhodla se jít vynést smetí, než si půjde zaběhat. Otevřela popelnici a tam spatřila něco divného, chlupatého a malého. Zakňučelo to a tak Alice rychle odložila smetí a sundala mikinu. Vrhla se do popelnice a co nejopatrněji to vytáhla. Byl to pes, ještě štěně. Velmi malé štěně. Bylo tak špinavé, že nedokázala odhadnou barvu. Štěně se krčilo a kňučelo. Zabalila štěně do mikiny a rychle utíkala do bytu, aby ho zahřála a vyčistila. Když došla do bytu. Rychle dala štěně na pohovku v obýváku. Přinesla deky a prohlídla, štěně stále kňučelo strachem a zimou. Zapla topení a postarala se o něho. Když pak štěně očistila, zjistila,že je to nejspíš zlatý retrívr, ale jistá si nebyla a taky že je to fenku.

‚Chudinka malá, takhle se zbavit štěněte. Jací lidé tohle dokážou,‘ pomyslela si.

„Neboj maličká já ti neublížím,“ utěšovala štěňátko a jemně ho Alice hladila a zároveň ještě čistila.

„Jak pak těm pojmenujem, co? Hm pejsánku ti přece nemůžu říkat, viď? Neboj maličká, podívám se jestli tady nemám nějaký sušenky nebo suchary a čerstvé mléko pro tebe.“ Povídala Alici štěňátku. Štěňátko na ni tak krásně hledělo, že se rozhodla si ho nechat. Zapla po obě televizi a naladila kanál pro děti. Šla do kuchyně se porozhlídnout po něčem a minula kalendář, který byl i náhodou se psy. Zahleděla se do něho. Na fotografii byli všelijací psy a pod ním text jmen. Četla si ty jména a jako poslední bylo Mary. Usmála vytáhla jídlo a vrátila se zpátky k fence štěňátka.

„Tak budeme ti říkat Mary. Hm, co si myslíš? Mary, zní to dobře,“ řekla fence a pohladila ji a podávala jí sušenky, které našla a misku mléka.

Od té doby se Alici o Mary stará a Mary se stará o ni. Otevřela dveře a zaslechla, že jí zvoní mobil. Zvedla ho a podívala se, kdo jí volá. Jasně Jesse Marloy její kamarád už od střední, jediný kamarád, který s ní zůstal kamarád. A že je gay Alici jen vyhovuje.

„Ahoj, copak se dějě Jesse?“

„No nazdar, konečně jsem se ti dovolal. Copak si zapomněla? Dneska jdeme spolu na tu přednášku v muzeu od dvanácti hodin? No jasně, ty si zase létala v oblacích, viď?“ dělal si z ní srandičky Jesse.

„Ne, ne akorát sem dorazila z běhaní, chystám se vypít kafe a upaluji za tebou, krasavče, do školy,“ odpověděla mu Alici.

Slyšela z druhého konce smích. „Krasavče? Tak to seš jediná holka, co tohle o mně řekne. Máš ještě kafe, jsem od tebe pár metru, tak vykoukni z okna a hoď mi klíče a já ti ukážu jakej jsem krasavec, miláčku,“ dobíral si ji Jesse. Vykoukla z okna, akorát jí zamával, tak mu hodila klíče a vypla mu hovor.

„Ťuk, ťuk, jsem doma, miláčku, a kde je to moje kafe, miláčku,“ slyšela ho už od chodby z bytu, jenom vytáhla koutky úst. Vytáhla hrnek a nalila Jessemu kafe.

„Jsem v kuchyni a sypu ti do kafe jed na krysy,“ odpověděla mu smíchem.

Jesse došel do kuchyně a jenom se na ni zamračil a dodal: „Ty seš teda, ale fakt hodná, moje ženuška.“ Došel k ní a dal jí pusu na tvář. Mary po něm skočila, aby ji vůbec taky pozdravil. Oblízla ho po tváři a Jesse ji pohladil. „Hodná holka, na něco pro tebe mám, Mary,“ řekl jí a vytáhl sušenku. Mary si ji vzala, snědla a šla pod stůl.

„Alici, běž se oblíknout ať můžem vyrazit a fofrem a oblíkni si něco slušivého a vyzývavého,“ nabádal ji Jesse.

Mezitím, co se Alice oblékla, si Jesse vzpomenul, jaká byla jeho kamarádka na střední tak výjimečná. Se všema se bavila. Měla ráda každého. Přítele sice neměla, ale stáli o ni. Jak ho měla ráda, i když byl, co byl. Nikdy ho za to neodsoudila jako ostatní. Ne, ona se postavila k němu a všude ho brala s sebou. Ano. Byla to výjimečná dívka a stále je. Jen už není tak šťastná od té dané chvíle, od té doby, co byla unesena a držena skoro deset dní a… nestačil do vzpomenout, neboť právě přišla k němu. Vzala mu dopité kafe a hrnek dala do myčky. Vstal odešli z bytu.

Společně odešli na tramvaj. Vystoupili před školou pro Mediky. Jesse a Alice spolu studovali medicínu. Už na střední si slíbili, že budou spolu studovat. Zašli spolu do učebny Anatomie druhého ročníku pro pokročilé, kde si pro ně už připravoval věci pan Weber. Sedli si do lavice ve třetí řadě, čekali akorát ještě na Chris.

„Že by zase měla Chris fešáka, u kterého přespala, že jí to tak trvá, než dojde přes ty tři ulice do školy?“ povídal Jesse Alice.

„Nevím možná jen zaspala, víš jaká je,“ odpověděla mu Alice.

„No jo, furt má někoho novýho, kdo má pak vědět, jestli dojde vůbec někdy do tý školy,“ řekl otráveně Jesse. Měl svou další kamarádku taky rád, ale pořád měnila kluky jak ponožky.

„Aa,a támhle už jde, no a jak to vypadá, tak si užila,“ vzdychla Alici nad Chris, která zářila jak sluníčko na hnoji.

„Ahoj lidi jak jste si užili víkend?“ optala se Chris svých přátel. Alici ji měla ráda. Chris byla taková nevypočitatelná, ale měla srdce na pravým místě.

„No, jako ty určitě ne,“ řekl otráveně Jesse. Už toho měl plné zuby, jednou by chtěl aspoň krátkodobý vztah a ono… nic.

„Copak si dělala o víkendu, Chris? Že by ten z pátku z nemocnice?“ Alice radši rychle něco zamluvila, neboť nechtěla, aby Chris věděla, že Jesse ji viděl ze svým vysněným klukem.

„Ale jo, šlo to. Byl hodnej, ale takovej… já nevím moc puntičkářskej. Kdybyste viděli ten jeho byt… páni, já myslela, že jsem vlezla znovu do nemocnice, jak to tam vypadalo, ale bože, v posteli to byl Bůh,“ konstatovala Chris, ale teď i Alice mrzelo, že se vůbec ptala. ‘Jo, ta holka má prostě štěstí,’ pomyslela si Alice.

Ještě Jesse chtěl Chris něco říct, ale to už si jejich pozornost vyžádal profesor Weber.

„Tak a teď nás čeká mučení v podobě anatomie střev a zadečku na dobrý dvě a půl hodiny,“ konstatoval Jesse nevzrušeně.

‚Bůh nám pomáhej, abychom tohle přežili,‘ pomyslela si Alice.

Prolog ☼ 2. kapitola

Autor: Petronka91 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen jeden polibek - 1. kapitola: