Impossible Little Things 22 • OurStories.cz ~ naše povídky

Zpěv, hotel, láska... delší kapitola :)

30.03.2013 (18:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1056×

22. kapitola

Začíná hrát hudba. Rozpoznávám obličeje před pódiem. Lapnu po dechu. Před narvaným publikem stojí One Direction. Teda je tam stěna, takže na ně nevidí publikum. Když Zayn zachytí můj pohled, začně něco zběsile šeptat vedle Niallovi. Pak už to tam frčí. Poslední se to dozví Louis a málem vyprskne vodu, kterou právě pije. Ježiš, já je mám tak ráda. Teda, jsou tak pěkní. No řekněte! Sakra, jak to teď mám odtancovat bez chyb? Tančíme zrovna duet...

Když příjde část, kterou jsem vymyslela (i když si to zrovna nejlíp nepamatuju), uvidím nějakou divnou reakci v jejich tvářích, teda spíše stínech, protože světla blikají a já sebou rotuju do všech stran. Tančíme každý sám. Dělám ústupný krok, aby mohl vyskočit Adam a udělat kotoul se stojkou či co. Při tom rychlém kroku zavadím o něco pravou nohou. Ostrá bolest mi projede celým tělem. Padám na zem. Rychle se otáčím na nohu. Hřebík. Zapíchla jsem si do boku nohy hřebík. Čas jako by se zastavil. Vidím před sebou vyplašené pohledy. Pak mě čísi ruce zvedají. Adam zase začíná duet.

„Co je?!“ snaží se mi pošeptat do ucha.

„Hřebík!“ Máme se rozpojit a zatočit zpátky, to je jedno jak, prostě končím před ním. Vykopávám nohy a potom rovnou do šnůry. Když jsem znova v jeho náruči, ucítím vzdech.

„Můžeš tančit?“ Je tak blízko mého ucha. Neznatelně přikývnu.

„Jem mě pěvně drž, prosím!“

„Jo!“ Další divnej krok, kterej vám raději ani nebudu vysvětlovat. Pak se rozpojujeme a jdeme každej sám. Vybíhám dopředu, a jakmile končí hrát hudba a vybuchne dělo, které do lidí hodí nějaký lístečky, dopadám na koleno a ruku. Lidi ječí. Scéna se zhasíná. Položím se na bok. Chytnu se za nohu. Proč zase já? Sakra. Do prdele! Vjíždí pode mě silné ruce a zvedají do vzduchu.

„Máš to od krve. Myslím, že sis vyrvala kůži,“ ozve se Adamůbv hlas. „Nechápu, jak jsi mohla takhle tančit.“ První ze schodů sbíhají ostatní. Star se k nám žene nasraným krokem.

„Co to tam, sakra, bylo? Co se stalo?“ Pak uvidí mě v náruči Adama a moji zakrvácenou nohu. Vyklidí lavičku. Pomalu se na ni posazuji. Další zapištění z publika. Kolem se proženou pořadatelé a pak klidným krokem kráčí celá skupina One Direction. Chtějí se zastavit, ale někdo je tlačí dál. Děcka z naší skupinky mě obestupují do kolečka.

„Hřebík!“ opakuje moje slova Adam. Star poslala pro lékarničku. Poppy s ní za chvíli přiběhla. Vzala dezinfekci a podala ji Veronice.

„Jak jsi zvládla dotančit?“ Nebyla jsme schopná odpovědi. Ze scény se ozvala písnička Stand Up. „Můžeš chodit?“ Přikývla jsem a stoupla si. Ránu mi zakrýval obvaz, takže to nevadilo. Trochu jsem pokulhávala, ale došla jsem až do šaten. Tam se za námi rozrazily dveře.

„Hey, jsi v pořádku?“ vrhl se James ke mně. Jeho zájem ve mně vylil teplo.

„Jo, děkuju.“ Usmál se.

„Vypadalo to škaredě,“ stoupl si, aby na všechny viděl. „Byli jste úžasní a mám vám vyřídit, že já a můj manažer si přejeme, abyste mě doprovázeli na Brit Awards. Bylo by možné dojet zítra do Londýna? Vše bysme vám platili. Samozřejmě i kostýmy. Myslím, že jste oživili mé vystoupení.“ Zakroutila jsem hlavou.

„Ne, naopak. To vy jste oživil obyčejný tanec. Ta písnička je skvělá a ve vašem podání velice emotivní,“ vyhrkla jsem.

„Děkuji. A jsem James.“ Byla toto nabídka na tykání?

„Janie,“ vyslovila jsem své jméno v angličtině.

(Poznatek autora – teď to prohodíme. To, co se bude říkat v češtině, bude tučně.)

„Jo. Super, takže... uvidíme se tam. Doufám, že se to zlepší, Janie,“ znovu se usmál a vyšel ven. Chvíli bylo ticho a pak jsem začala ječet. Pomalu se přidávali ostatní. Když jsme se doradovali, šli jsme se podívat na koncert. Stáli jsme tam, jak předtím oni. Tentokrát jsem na publikum neviděla já. Byla jsem tak šťastná, že to snad ani nešlo jinak, než že jsem se po chvíli začala houpat do hudby. Na písničku One Thing jsme všichni jeli loktem jak oni ve videoklipu.

Sbalit věci mi nědělalo žádný problém. Už je ráno a já zrovna se sluchátkama v uších jedu autem. Řídí jeden starší spolužák. Říkal, že nás bez problému hodí na letiště. Vlastně jsem vypnula sluchátka jen na moment, a to když jsme nastupovali. Pak už jsem je vyndala jen na letišti v Londýně. V Lodýně už jsem byla, a proto první překvapení přišlo, když jsme dojeli na hotel. K mému štěstí jsme ubytovaní v pětihvězdičkovém hotelu s ostatními účinkujícími. Tudíž s Jamesem a třeba Emeli Sandé, Olly Mursem. Dokonce i Robbie Williams byl ve stejném domě jako my! Pak jsme se však dozvěděli, že dostaneme dva pokoje. Jeden pro tři. A potom pro šest. Star, Poppy a Verča jdou na ten první a my ostatní jdeme dohromady na ten druhý. V pokoji jsou podél zdí naproti sobě rozmístěné vždy tři postele. Vcházím poslední. Annie přede mnou. Nalevo si lehl od okna Plenda a Patrik. Jedna postel volná. Hned se k ní vrhla Ann. Věnovala jsem jí děkovný pohled a lehla si na tu poslední mezi (od okna) Danem a Adamem. Jaké to štěstí. Hodila jsem si tam tašku a přitáhla kufr. Pak někdo zaťukal a otevřel. Nakoukl Harry Styles. Rychle jsem se stočila zády.

„Čau, děcka. Chtěl bych vás pozvat na dnešní karaoke párty v jednom klubu. Sunset Klub. Přijďte!“ Zabouchl. Pár lidí laplo po dechu.

„Pokud nám takhle budou oznamovat akce, tak se snad pos...“ Dan se ujal slova.

„Dane!“ křikli jsme na něj všichni jednohlasně. Pokrčil rameny.

Převlékla jsem se do riflí a stylového volného tílka. Jelikož tu je celkem vedro, vzala jsem do ruky koženou bundu a přehodila ji přes sebe. No, koženou, je to taková tenká látka, která na dotek připomíná kůži. Šli jsme nakonec všichni. Na vysokých podpadcích jsem se kymácela ze strany na stranu. Po chvíli jsem si zatrčila tílko do černých riflí. I tak jsem si ho však trochu povytáhla. Vlasy stažené do vysokého culíku se mi kymácely za zády. Když jsme došli do klubu Sunset, bylo tam pár známých lidí. Ne, kecám, snad jen my jsme tam byli neznámí. U jednohu rohu jsem zahlédla Rihannu. Začalo mi tlouct srdce. Zběsile jako ještě nikdy předtím. Sesedli jsme si do jednoho rohu. Kolem malého stolku na dlouhé červeně kožené sedačky. Pár lidí si posedalo na stejné bobky. Donesli nám sami od sebe pití. Myslím obsluhu. Pak někdo zaťukal na mikrofon. Podívala jsem se před sebe. Tyčilo se tam malé pódium. Jemně osvětlené. Nějaký neznámý muž po chvíli promluvil:

„Vítejte! Chtěl bych připít na letošní Brit Awards! Ať vyhraje ten nejlepší!“ Pozvedl skleničku a všichni jsme to po něm zopakovali. „A teď začneme... karaoke!“ zakřičel a všichni začali pískat a tleskat. Nechápu smetánku, ale doufám, že někdy pochopím. „Jo, a ještě přivítejme nováčky na taneční scéně. Měli jsme tu čest je vidět na nahrávce z České republiky a byli výborní, ať se jim mezi vámi líbí!“ Myslel nás? Asi ano, protože se na nás spousta lidí otočila. A k mému údivu vyjádřili souhlas. Usmála jsem se a sjela do sedadla. „Kdo se hlásí jako první?“ znovu se ozval chlápek z pódia. Někde se zvedla ruka a místností projel pisklavý hlas muže.

„Louis! Doufal jsem, že mě v tom nenecháš! Pojď za námi!“ Louis vyběhl po schodech. „A tvým úkolem je k sobě si teď vybrat nějakou dívku, s kterou si zazpívíš duet!“ Nemohla jsem si nevšimnout, že se zaměřil na mě! Pak otevřel pusu.

„Bude mi čest si zazpívat s Emeli, pokud ti to nevadí.“ Zpěvačka vyběhla schody a Louis jí nabídl ruku. Začali zpívat duet Pink a Nate Russ – Just give me a reason.

Když dohrálo, všichni tleskali. „Další song je od skupiny čtyř pěkných děvčat. Tato skupina se jmenuje Little Mix a jejich single Change your life.“ Pozval na malé pódio Rihannu, Emeli a Taylor Swift. Čtvrtá nepřicházela. „A vyberte si,“ něco jim zašeptal. Všechny přikývly a Emeli se chopila mikrofonu. Zkontrolovala, jestli může mluvit.

„Takže, tuto báječnou písničku si s námi zazpívá,“ rozhlídla se po sále a pak jí něco zašeptala Rihanna. Lapla jsem těžce po dechu, když ukázala na mě. Ostatní kývly. „Pojď k nám,“ kývly na mě. Stoupla jsem si. Teda spíš vyletěla jako blesk.

„Ale... já neumím zpívat,“ zakroutila jsem hlavou.

„To nevadí! Pojď, určitě to není tak hrozné, a jde o zábavu.“ Někdo mě chytl za zadek a postrčil dopředu. Kvůli vysokým podpadkům jsem málem hodila držkopád. Otočila jsem se a výhružně bouchla Adama do ruky. Zvedla jsem hlavu a pořádně se nadechla. Udělal jsem krok. Jsem dobře oblečená? Mám zastrčené to tílko, nemám kvůli tomu moc velký zadek? Ach… Ticho! okřikla jsem se v duchu. Došla jsem ke schodům. Na moment jsem se zastavila. Přece jenom jsou to schody a moje boty... teda já nejsem stavěná na chození v podpadcích, ale vzít jsem si je musela, to zase jo. Nadechla jsem se a hodila za hlavu ty lidi. Prostě jsem udělala krok a vyšla schody. Kvůli botám jsem byla skoro stejně vysoká jako všechny ostatní. Vrazily mi mikrofon. Podívala jsem se na malou obrazovku. Taylor se ke mně nahla a pošeptala mi, ať zpívám tu třetí (beru to podle začátku). Kývla jsem a pak jsem chvíli počkala, až začne hrát hudba.

Emeli (černoška nebo prostě ta s hnědýma vlasama) si vzala tu první a Rihanna (ta, co je podobná Cher Lloyd) druhou. Taylor se držela holky s fialovýma vlasama. Začala hrát hudba. Podívla jsem se na publikum, ale nic jsem neviděla (ještě že tak). Začala zpívat Emeli, když jsem ji uslyšela, úplně jsem zapomněla na svoji pasáž „No-o-o...“ Rihana měla krásný tón a já se nadechla.

Taylor mě poštouchla, když přišla moje část. Jakmile jsem začala zpívat, srdce se mi roztlouklo nadšením. Pak už jsme zpívaly všechny dohromady. Zase se slova ujala Emeli. Dělaly jsem u-u-u-u do jejího tónu. Už jsem nezapomněla na „No, no,“. Když jsem začala zase zpívat já, přidala se na začátek Taylor. Nechaly mě přidat do výšek a pak jsme zase jely všechny. Všimla jsem si rychlých pohybů pod pódiem. Při dalším refrému vybuchla světla (né doslova), prostě začala blikat všemi směry. Teď už jsem se zpěvu totálně poddala a nechala unášet i své tělo. Nevynechala jsem žádnou pasáž. A při jedné chvíli se ozvalo písknutí. Zabít Adama! napsala jsem si poznámku do mého myšlenkového deníku. Skončila to Emeli. Všichni začali bouřlivě tleskat.

„Ty a neumíš zpívat? Od kdy, prosím tě?“ oslovila mě Rihanna. Chápete to? Rihanna oslovila mě! Mě!

„Děkuju,“ vypustila jsem z úst. Mé nadšení se ztratilo, když jsem sešla schody a tam na mě čekala celá skupina 1D. Tleskali a přibližovali se. Pak došli až ke mně. Muž na pódiu zase něco žvatlal.

„Nech nás si s tebou promluvit,“ promluvil Zayn.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování