OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Impossible Little Things 21

29.03.2013 (18:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 877×

21. kapitola

Došla jsem blíž a položila mu ruce na ramena. Vytáhla se na špičky a začala mu líbat krk a záda. Protože jsem jinam nedosáhla. Ani se nehnul.

„No tak,“ zašeptala jsem. „Nebuď na mě zlej. Já za to nemůžu. Přijedou už v pátek a potřebovali jsme cvičit do sedmi. Omlouvám se.“ Otočil se tak rychle, že mě skoro smetl, kdybych se nedržela jako klíště. Obmotal mi ruce kolem pasu.

„Já se přece nezlobím. Na tebe se nejde zlobit.“ Objala jsem ho a chvíli nasávala jeho teplo, lásku a vůni.

Nakonec jsem usnula v jeho náručí. Na dece, co donesl.

Všechny dny utíkaly rychle. Až ve čtvrtek jsem si vzpomněla, že jsem měla zavolat tomu L. Polkla jsem. Louisovi. Nakonec však zavolal sám. Zrovna sedím u počítače. (Dneska nás nechala Star být, že prej to už zvládáme. Kecy.) Když mi zazvoní mobil, zvednu to po třetím pípnutí.

„No?“ začínám bez pozdravu.

„Je šest.“ Taky se zdravením neobtěžuje.

„Vím, kolik je,“ odsekávám.

„Stojíme před tvým bytem.“ Bum, bum, bum a nic. Takto asi zní moje srdce.

„Kde?“ Někdo vešel. Otáčím se a srdce mi vážně vynechává. Lukáš.

„Před kolejí.“

„Hele, jděte domů.“ Típ. Lukáš odchází. Co to bylo? Sakra... chvíli, asi hodinu, jsem čekala, že mobil zazní znovu, ale nic. Ticho, prázdno.

Pátek nebo-li den D

Kostýmy jsme dořešili před nedávnem. Teď normálně oděni čekáme před tanečním sálem. Dnes v osm to má vypuknout v jiném místě, ale tady máme sraz s tím Jamesem a jeho týmem. Star nám otvírá a hned po každém háže hromádku oblečení.

„To si oblečte.“ Zrovna si chci sundat triko, když se dveře otevřou. Všichni ztuhnou na místě.

„Ahoj!“ křikl James Arthur. Pár lidí ho pozdravilo a hrstka (já) jen mávla rukou. „Tak co pro mě máte?“ zeptal se s úsměvem. Rifle, triko, brýle. Přesně jak v X-factoru. Dobrej je...

Dopadla jsem na podlahu. Sklopená hlava, koleno a jedna ruka na podlaze. Prudce jsem oddychovala. Začal tleskat. „Dobrý, dost dobrý. Líbíte se mi,“ smál se na nás. „Takže za chvíli na koncertu!“ vykřikl nadšeně a všichni jsme už stáli. Jakmile odešel, se na mě otočil Adam, mírně pokrčený v kolenou. Ruce natažené ke mně na plácnutí. Rychle jsem si s ním plácla ve stejný poloze, a pak mě objal a zvedl do výšky. Všichni se radovali. I já. Vážně. Skákala jsem jak malá.

Star před nás rozložila jednotlivé kostýmy. Všichni jsme stáli v řadě jak magoři. Obyčejné černé tílko a holky dlouhou černou sukni. Nějaká podšívka, samotná šuštová sukně a pak ještě cosi černého (vypadá to jako záclona) přes to, kluci obyčejné černé tepláky.

„To si děláš srandu, že jo, Veru?“ oslovila jsem Star. Zakroutila hlavou.

„Ne, přijde mi to dokonalé.“ Vypadala, že je vážně štastná. Zakroutila jsem hlavou.

„Co kdyby si to každej vylepšil podle svýho stylu?“ navrhla Verča. Star po ní hned vrhla vražedný pohled. Adam zareagoval rychleji než ona.

„Já jsem pro.“ Všichni jsme kývli.

„Už jsem ani nedoufala, že to někoho napadne!“ vykřikla najednou Star. Skočila po své tašce a vytáhla dvoje nůžky, pár černých nití a jehly. Podala nám je. Co to, ksakru... „Nic lepšího se do dvou dnů sehnat nedá, takže jsem vás v tom nechala trochu vymáchat, a teď si to upravíme!“ zajásala a my v podstatě taky. Vystupovat v tomhle... to by byl lepší i pytel.

Kluci zvolili jednotný styl. Tílka úplně vynechali a tepláky si různě roztrhali každý jinak. Těla si popatlali něčí hnusným mazlavým. Aby se prej leskli. Jasný. Sexouši... my jsme si každá vytvořily vlastní styl. Annie, která přišla v bílém tílku, ho hned využila a dala si černé a na to bílé. Ze sukně vlastně nepoužila nic. Jenom cár a ten si uvázala kolem riflových kalhot a černých legín. Musím řít, že to tipla dobře. Verča si nechala šust a spodničku. Zkrátila ji nad kolena. Tílko si nějak divně prostřihla a měla ho jako podprsenku zavázaný kolem krku a břicho odhalené. Poppy zůstala u svého stylu. Použila své legíny na tancování a střihla si je pod koleny. Ze sukně vzala všechny tři části a sestřihla si je tak, jak Verča. Tílko si nechala celé dlouhé zastrčené. A co já? Já jsem totálně nevěděla, tak jsem si hrála. Na sobě jsem měla rifle a triko, takže nic, co bych použila. Verča rozhodla a prostě mi udělala to stejný, co má ona. S trikem. Ze sukně jsem si vytrhla spodničku a šust zkrátila na mini sukni. Tu záclonu či co jsem nechala trochu víc nad koleny. Když jsem se oblíkla, usoudila jsem, že vypadám strašně. Vážně hrozně. Tak jsem sjela do skříně, v které má nás soubor věci. První, co mi padlo do oka, byla černá látka. Sáhla jsem na ni. Riflová. Zatáhla jsem a uviděla svoje starý černý kraťasy. Tak tady jsou. Shodila jsem ze sebe sukni a natáhla kraťasy. Pořád padly. Za mnou se ozval hluk.

„Nenatáčej, ty debile!“ křičela se smíchem Ann. Stoupla jsem si a kalhoty mírně sjely. Jestli v tomhle mám tancovat… zhrozila jsem se. Popošla jsem ke skupince a sotva jsem uviděla Ann, jak jí za zadkem vlaje urvaný kus látky, zajásala jsem. Utrhla si tenčí pruh šustu a dva stejné (nebyly vůbec stejné) záclony. Vrazila to do ruky Danovi a zapletla cop. Půlku copu, půlku nechala rozpuštěnou. Zavázala si to jako pásek copovou částí a zbytek spustila po pravém boku. A co s trikem? Znovu jsem ho rozvázala a zůstalo mi jen kolem krku a jinak volně. Střihla jsem si ho pod prsy a nastříhala si tenké pruhy látek. Pak jsem je rychle našila vedle sebe. Záclona, šust, záclona, šust, šust, teda záclona... až jsem měla obšité celé dokola. Vyzkoušela jsem to a dobré. Alespoň něco se na mě třáslo. Mezitím se kluci domatlali a Verča si tu sukni natrhla. Jako schválně, jo, abyste si nemysleli...

„Hej, holky! Musíte se taky lesknout, no ne?“ zakřičel Patrik.

„Jo!“ Adam vrazil kameru Plendovi a rozběhl se za Patrikem a Danem. Plenda začal natáčet ještě hbitěji než jeho předchůdce. Pokrčila jsem rameny.

„Jo, mě klidně!“ křikla jsem směrem k nim. Zasmáli se. Žádná jiná holka se k tomu neměla. Doběhli ke mně s tubou. Adam se hned natáhl a sáhl mi pod triko.

„Hej, tam...“ zasmála jsem se.

„Hele, musí to dolů.“ Protočila jsem panenky a ochotně zvedla ruce. Stáhl mi moji práci a pak mi rozepl kalhoty. Koukla jsem na něj, ale jen se zasmál a pokračoval. Chytla jsem se za břicho. Najednou tu byla nějaká zima. Koukla jsem před sebe a zvedla nohu. Adam ze mě stáhl kalhoty. Přímo na mě byla natočená kamera. Zasmála jsem se a odehnala ho rukou. Pak mi kluci natáhli ruce a Dan mi na břicho připláskl tunu gelu. Vyjekla jsem.

„Je to studenéé!“ zasyčela jsem. Pak jsem se začala smát. Cítila jsem, že mi lezou žebra. Pak se všichni tři kluci vrhli společně do práce. Adam mi patlal břicho, Dan ruce a Patrik se plazil po zemi a snažil se obtočit moje nohy. Ne, jsem v pohodě. Stojím tu před kamerou jen v černým prádle a na tělo mi hmatá šestero rukou zárověň. Jsem ale úplně připravená. Plenda mi zaměřuje obličej, tak mu ukazuju zdvižený palec a mrkám.

Svítím jak světluška. Společně tak nějak všichni, protože se nakonec nechaly překecat i holky. Všichni se leskneme, že si příjdu jak Bella ve Stmívání, fakt. Nebo radši Edward... ne, kecám. Příjdu si hezká. A přijdu si, že je mi fajn. (Tak tahle věta se mi nepodařila.) Ach bože, komu by nebylo. Jsme ve velké O2 Aréně. Máme vystupovat před asi milióněm lidí a ještě s Jamesem Arthurem. A k tomu tu pak můžeme zůstat i na One Direction, kteří se mi už nějakou chvíli líbí. Jo, je mi fakt blbě. Blbá nervozita. A navíc blbá zima. Začínám se třepat. A taky proto si křížím ruce na prsou a začínám zatínat zuby. Adam po mém boku si toho okamžitě všímá a objímám mě. Naše těla po sobě nepřirozeně kloužou. Od země jde studeno (to je divný slovo), protože jsme bosky. Super. Z pódia se ozývá hlas Jamese. Mezi nesrozumitelnejma větama zaslechnu Freedance z Brna. Pak se ozve pištění a pořadatel nás začíná vyhánět na pódium. Vcházím jak první a před ostrým světlem si musím dát ruku před oči. Když se alespoň trochu rozkoukám, vidím, že sál je narvaný k prasknutí. Vážně jsem teď ten nejvím nenervózní člověk (ironicky řečeno). Začíná hrát hudba. Rozpoznávám obličeje před pódiem. Lapnu po dechu. Před narvaným publikem stojí One Direction. Teda je tam stěna, takže na ně nevidí publikum. Když Zayn zachytí můj pohled, začně něco zběsile šeptat vedle Niallovi. Pak už to tam frčí. Poslední se to dozví Louis a málem vyprskne vodu, kterou právě pije. Ježiš, já je mám tak ráda. Teda, jsou tak pěkní. No řekněte! Sakra, jak to teď mám odtancovat bez chyb? Tančíme zrovna duet…

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Impossible Little Things 21: