OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ilfirino - 3. díl



Ilfirino - 3. dílNa Threse čeká hodně problému, padají jí do klína jeden za druhým. Ještě do toho tajemný kluk Zack, který ji právě pozval na rande. Vypadá to ještě, že zabila chlápka.. A aby toho nebylo málo, zaútočili na ni neznámí...

V minulém dílu: Sundala jsem ze sebe oblečení a šla se sprchovat, až teď mi došlo, co jsem udělala... Ale už se to nedalo vrátit zpět...

--------------------------------------------------------------------------------------------

Panebože... Jeho hrob tu není... 

„Pane? Haló, pane!" zařvala jsem na chlapa v černém, který byl zády ke mně. Došla jsem k němu a chytla ho za rameno. Jeho rameno hořelo. Sykla jsem bolestí. 

„Víš, jak to bolelo?! Kdy jsi mě tak nechutně zabila? Nenávidím tě! Ty démone!" zařval... A já ho poznala, byl to Jake a chtěl mě zabít přesně tak, jak já ho... Plameny už byly všude... Nebylo možné uniknout.

 


 

„Neřvi tak," zamumlal někdo vedle mě a já se probudila. Byla jsem celá zpocená a polámaná. Promnula jsem si oči a postavila se. Otočila jsem se na postel a zjistila, že je celá propálená. Zděšeně jsem se koukla na Lily... Ani škrábanec, žádná popálenina.. Nic... Oddychla jsem si, ale i tak to pro mě byl furt šok.

„Bolí mě hlava," zabručela znovu Lily a přetočila se na druhej bok. 

„Nedivím se," řekla jsem potichu a strhla povlečení i z Lily, aneb rychlej způsob, jak se zbavit nějakých důkazů.

„Co děláš?! Copak jsi se zbláznila?" vykřikla Lily, hned jak dopadla na zem. Naštvaně se zvedla a já se jen omluvně pousmála. 

„Bolí mě hlava a chci spát... Příště, až půjdeme na nějakou párty, tak tě prosím.. Zakaž mi pít. Nenávidím, když mám kocovinu," zavrčela a sedla si na židli. 

„Chceš kakao?" Koukla se na mě jak na blázna.

„Děláš si ze mě srandu? Kakao..."

„Nic jiného nemám," řekla jsem a rychle zanesla prostěradlo do koše. 

Protočila oči a řekla: „Hoď to kakao sem."

Lily se šla osprchovat a já ještě hledala nějaké důkazy, které musím schovat. Když jsem si byla jistá, že už žádný důkaz není, uklidnila jsem se, alespoň trošku. Stejně jsem ale nechápala jak to, že jsem ji nepopálila. Musela jsem, propálené to bylo skoro všude.

„Ty vole... Nech toho přemýšlení... Úplně vidím ten kouř," zasmála se Lily a přehnaně napodobila odhánění kouře.

„Ha ha ha," řekla jsem suše.

„Já ten tvůj smích miluji," zasmála se Lily a já se usmála.

„Máš být za chvíli doma.. Nebo tě tvoje máma zabije a mně vymlátí duši." Okamžitě se zamračila.

„Matka.. Boha..." zavrčela a začala se obouvat. 

„Tak... Ahoj a příště zas... Démonko." Zasmála se a odešla. Mně to zase tak vtipné nepřišlo. Bože... Dnes bylo tolik věcí, nad kterýma se muselo přemýšlet... Bože... Proč já radši první nemyslím a potom nekonám... 

Věděla jsem ale jedno jistě. Musím do toho domu. Bylo to jediné místo, kde mohu trénovat... Jen doufám, že tam nejsou ti kluci.

Dojela jsem na lesní cestu a zastavila. Nechala jsem auto stát zde a dál se vydala pěšky. Musím říct, že jsem se cítila jak nějakej uprchlík. Furt jsem se dívala ze strany na stranu a pečlivě poslouchala, kdybych něco zaslechla, ať mohu utéct. Došla jsem k domu a znovu pozorně poslouchala. Nic. Vzduch čistý... Tedy, alespoň to tak mělo být...

Došla jsem do domu před tím, než po mně někdo vystřelil. Zděšeně jsem se otočila po směru šípu, který jen těsně minul cíl. Vykulila jsem oči a okamžitě se skrčila. Pomalu jsem se pohybovala k oknu a ještě pomaleji vykoukla. Na kopci stála žena s lukem a mířila na dům. Kousek pod ní stál muž s pistolí. Hned vedle něj stál další muž s nožem, nebo spíše s kopím.

Viděla jsem dost. Okamžitě jsem se skrčila a odplazila se, jenže v tu chvíli někdo vtrhl do domu. Vyděšeně jsem se na dotyčného podívala a dřív než si to uvědomila, začala hořet. Jeho slizký úsměv mě přímo zastavil. Věděla jsem, že se v tu chvíli musím zvednout a utíkat do auta, jak nejrychleji to umím... Ale místo toho... Nic, jen jsem ležela a dívala se na něj a při tom hořela. Vytáhl z kapsy nůž...

Sakra, dělej něco, Threse!!! Dělej!!!

Okamžitě jsem se zvedla, ale ten chlápek to asi čekal a chytil mě za vlasy. Vykřikla jsem a on mi přiložil rychle nůž ke krku.

„Ticho, démone! S vašim druhem jsme měli dohodu!" prskl a trochu mě řízl do krku. O čem to, sakra, mluví?

„O čem to mluvíte?" Nic nechápu... Proč je tu tolik nezodpovězených otázek?

„Ha! Ha! Ha!!" zasmál se, ale bohužel moc zlověstně. Věděla jsem, že moje jediná naděje je se celá zapálit a utéct. Nečekala jsem, až mi on prořízne hrdlo. Okamžitě jsem vzplála. Muž vykřikl, pustil mě a snažil se nějak uhasit oheň na jeho těle. Byla jsem si jistá, že to nedokáže a uhoří. Jeho smůla. 

Okamžitě jsem se rozběhla k autu. Jakmile mě ale nechránil barák, začali po mně střílet. Ignorovala jsem to a utíkala dál. Střelba utichla hned, jakmile jsem doběhla více do lesa a blíže k autu. Myslela jsem, že se za mnou spustí, ale nic. Jen jsem slyšela nějaké nadávky.

Doběhla jsem k autu celá zpocená a skoro jsem nemohla popadnout dech. Jen na vteřinu jsem si dovolila se zastavit, opřít se o auto a pořádně doplnit kyslík. Jakmile jsem věděla, že už se mi vrací pořádně kyslík do těla, otevřela jsem dveře, nastartovala a urychleně jela domů...  

Pořád jsem nad tím musela přemýšlet, já že jsem démon? Možná jsem toho chlápka i zabila... K tomu všemu přemýšlení jsem si udělala kakao a zapnula televizi. U toho jsem samozřejmně usnula. Jak jinak...

Leknutím jsem se probudila. Někdo silně bušil na dveře. Promnula jsem si oči a šla otevřít, jenže jsem cítila tak divný pocit, jako kdybych neměla. Došla jsem ke dveřím a musela jsem se hodně přemáhat, abych je otevřela. 

Zatřepala jsem hlavou a otevřela je, ale asi to byl dost velký omyl...

Spatřila jsem slizký úsměv Jakea. Chytl mě za ruku a prohodil mě přes celou místnost jedním pohybem... Jakmile jsem dopadla na zem a u toho stihla pobourat poličky, okamžitě se objevil u mě a začal mě dusit. Vzal zapalovač a pomalu, ale jistě mi začal pálit oblečení. Najednou se mu v ruce objevil nůž. Přešel s ním přes moje hrdlo a udělal obří řez od hrdla až k podbříšku, samozřejmně tak, aby mě to co nejvíce bolelo, ale abych nezemřela... Zařvala jsem bolestí. Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem hořela, nebo to, že jsem měla obří řez, ze kterého valila krev. Měla jsem i šok, že takhle cítím oheň, vždyť ho sama ovládám, tak proč ho cítím?

„To je, co? A jak jsem se měl cítit JÁ!" zařval a znovu provedl stejný řez, ale zase na jiném místě. Cítila jsem, jak se páli kůže a oblečení. Už to nevydržím... Chci zemřít! 

Probudil mě kouř. Rychle jsem se zvedla a urychleně pomocí mysli uhasila vše, co jsem zapálila, a že toho bylo... Svezla jsem se do sedu a začala brečet. Co se to, sakra, děje? Proč jsem tu bolest tak cítila?

Proč je všude Jake? Co jsem udělala?! Proč se nemohu ovládat?!

Nechápala jsem, co se to se mnou děje... Jenže tohle byl jen začátek! Bylo mi to hned jasné...

Víkend utekl strašně rychle a já musela znovu do školy. Zaparkovala jsem auto na školním parkovišti a hledala Lily. Obvykle na mě čekala na parkovišti, ale dnes to vypadalo, že tu není.

Chvíli jsem tam na ni ještě čekala a nakonec jsem se rozhodla jít snad poprvé do školy sama. Otevřela jsem hlavní dveře a všichni na mě začali čučet. Byl to takový dosti divný pocit, který jsem snad nikdy nezažila. Obvykle mě úspěšně ignorovali a dělali, že neexistuji. 

„Ahoj. Proč na tebe každej tak čumí?" přišel ke mně Zack a hlavou ukázal na ně.

„Čau... Taky by mě to zajímalo." Furt se na mě čučeli jak na nějakého blázna. Nejvíc skupinka kolem kluka, kterému jsem popálila ruku. Blik cvak... Došlo mi to.

„Už asi vím..." zamumlala jsem a Zack se ke mně přiblížil.

„Proč?" Zavrtěla jsem hlavou a on ustoupil. Já šla do třídy.

„Démone! To jsi mi udělala ty! A já zjistím jak!" zařval na mě. Všichni se na mě podívali a já sklopila hlavu... Neměla jsem to dělat, jenže to bohužel už nejde vrátit zpět.

Došla jsem do třídy a málem omdlela... Bylo mi blbě, bolela mě hlava. Celou noc jsem nespala... Skvělé... 

Potřebovala jsem se vyspat a uklidnit. 

Sedla jsem si úplně dozadu a pak přišel Zack s jeho bratrem. Zack si sedl vedle mě a jeho bratr raději zůstal někde jinde. Pfff... Dělá, jako kdybych já byla něco odporného... I když si to o sobě taky začínám myslet.

„Threse Adneringová!" promluvil někdo a třískl sešitem o stůl. Rychle jsem si sedla a podívala se na něj. Byl to učitel. Hups, já usnula ve škole

„Věřím, že vás to strašně baví. Za to budete po škole." usmál se a já protočila oči. Boha... Tohle mi tak ještě chybělo... 

Hledala jsem všude možně Lily, ale když nepřišla na naši společnou hodinu i na oběd, pochopila jsem, že dnes asi není ve škole. 

Pak jí musím zavolat. 

Protože bylo po obědě a já měla zase volnou hodinu, šla jsem se trochu provětrat ven. Sedla jsem si na lavičku a nechala vítr, aby si hrál s vlasy. 

Měla jsem tušit, že za mnou přijde Zack. 

„Ahoj," zazubil se. Přikývla jsem mu na pozdrav a on si vedle mě sedl. „Víš, přemýšlel jsem," oznámil mi to nějak divně.

„Nad čím? Víš, obvykle lidi přemýšlí," nahodila jsem ironickej úsměv.

„Ne, jen, že já... Jsi fajn a já bych tě rád někam pozval," znovu se zazubil a já přímo zkameněla. 

Ne ne ne... Slyšela jsem správně? On mě snad pozval na rande. Co mu mám teď říct? 

„No... Víš.." chtěla jsem ještě něco říci, ale on mě přerušil.

„Nemusí to být přesně rande, i když bych byl rád. Rozmysli si to a pak mi řekni." Vstal, znovu se usmál a odešel. 

V hlavě jsem měla dvě strany, jedna říkala, abych za ním okamžitě šla a řekla mu ano, ale ta druhá? Okamžitě začala couvat s tím, že bych ho mohla zabít. Tak jak Jakea.

Seděla jsem na lavičce dalších deset minut a zrovna když jsem vstala cítila jsem takový hodně divný pocit. Otočila jsem se právě včas, abych viděla, jak ti lidi ze včerejška vystupují a míří ke mně...


Znovu doufám, že se dílek líbil, a omlouvám se, že to trvalo tak dlouho.. :/ Vůbec jsem neměla čas a nápad.
Tak, ale je to tu! :))
A já mám na vás zase otázky, které směřují tak trochu na další díl.. :))

1) Myslíte si, že ji ti lidé/lovci poznají? :)
2) Co odpoví Zackovi? 

xPandaNight 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ilfirino - 3. díl:

4. Trisha přispěvatel
17.01.2014 [22:04]

Trisha1). určite. ale myslím, si že jej nechcú ublížiť. iba ak si myslia, že je hrozba, čo by bolo asi pravdepodobné z ich hľadiska. myslím, že to prišli preveriť a v istom zmysle jej aj pomôžu zistiť, odkiaľ má svoje schopnosti.
2). ja by som povedala nie.
som rada, že si konečne pridala ďalšiu časť Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3.
Smazat | Upravit | 13.01.2014 [17:42]

Skoro jsem na tuhle povídku zapomněla, ale jsem ráda, že ji tu máš. Opět se mi líbila a moc a moc se těším na pokračování. Emoticon Emoticon Emoticon
No, já osobně jsem víc zvědavá na ty lovce, než na Zacka.

2. xPandanight přispěvatel
12.01.2014 [11:18]

xPandanightTexie: Omlouvám se, vůbec jsem neměla nápad a ani čas psát.. :/ Dnes jsem to konečně dopsala :))

1. Texie admin
12.12.2013 [19:37]

TexieTento článek ti tu nedokončený visí už několik týdnů. Chtěla bych tě tedy požádat o jeho dokončení. Pokud máš s článkem nějaké obtíže, tak nás kontaktuj.
(Pozor, po měsíci se nedokončené články mažou!)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!