OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Galla - 17. kapitola

13.12.2010 (13:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 19× • zobrazeno 2659×

17. kapitola

Epilog

Tátu samozřejmě z řad studentstva vyhodili. Jenže má úleva a radost netrvala příliš dlouho. Přijali ho jako profesora. Studenti sice měli ze začátku kapku problém s tím, že je učí šestnáctiletý kluk, ale táta si je velmi rychle zkrotil.

Nejhůř tak na tom byla Rony. Když zjistila, že Ned je vlastně můj táta, zalezla pod postel a odmítala vylézt.

„Proč jsi mi to proboha neřekla nebo alespoň nějak nenaznačila,” zaúpěla.

„Protože by ses určitě někde podřekla a nechtěla jsem abys musela lhát,” vysvětlovala jsem ji stojíc na všech čtyřech a s hlavou vraženou pod postel. „Obě přece víme, jak prořízlou máš pusu.”

„No právě,” zaskuhrala. „Uvědomuješ si, kolikrát jsem tvého tátu poslala někam a že jsem mu vyhrožovala výpraskem?!”

„Jo,” zachechtala jsem se.

„Mě to teď moc srandovní nepřipadá,” odsekla.

„Mě jo, a bojím se, že pokud bys mu ten výprask vážně chtěla dopřát, tak se najde spousta lidí, kteří ti ho ještě rádi přidrží.”

Tohle nakonec zabralo a ona se vyštrachala ven. Byla jsem za to ráda, protože už jsem měla zpoždění. Roger mě zkoušel učit jak trochu zvládnout moji energii.

„Pořádně se nadechni a s výdechem se soustřeď na ten keř,” zašeptal mi do ucha.

„Soustředit?! Copak to jde, když mi stojíš hned za zády?!” zaskuhrala jsem. Pažemi mě objímal okolo pasu a jeho dech mě šimral na temeni.

„Promiň, miláčku, ale tohle je to nejbezpečnější místo v okruhu padesáti metrů,” zasmál se.

Zamračila jsem se,

„Tobě se to mluví. Ty s tím problém nemáš! Být to na tobě, tak se tu v té rozkvetlé záplavě nepohneme.”

„Tak to máme štěstí, že ty si s tím dokážeš tak skvěle poradit.” Narážel při tom na keře okolo, které se mu podařilo donutit rozkvést a já je zase při trénování všechny málem proměnila v prach.

Podrážděně jsem se k němu otočila. Věděl moc dobře jak mě to štve. Stejně tak jako to, co mi nejrychleji dokáže zase zvednout náladu.

Než jsem mu stačila něco odseknout, políbil mě. Automaticky jsem mu položila ruce okolo krku a přitáhla si ho blíž. Prsty jsem si pohrávala s jeho vlasy na krku. Tiskl si mě k sobě stále více až jsem netušila zda nemůžu popadnout dech z toho, nebo kvůli tomu co to se mnou dělalo.

Jeho ruce se pohnuly. Zajely mi pod okraj mikiny i trička a já ucítila jeho dlaně na holé kůži zad. Nechtěla jsme zůstat o nic pozadu. Sjela jsem rukama z jeho krku a aniž bych od něj odtrhla rty, začala jsem mu vytahovat tričko nahoru.

Pak se ode mě na chvíli odtrhl, ale jen aby si ho přetáhl přes hlavu. Nadšeně jsem pak pokračovala ve zkoumání svalů na jeho zádech a bocích. Opřel mě zády o kmen. Ze rtů mi unikl vzdech, když mi rty přejel přes čelist až na krk. Zaklonila jsem hlavu a opřela jsem ji o kmen. Sjel rty ještě níž a já zalapala po dechu a rozevřela do široka oči...

Bylo to jako ledová sprcha.

„Do háje,” hlesla jsem a ztuhla.

Roger ke mně zmateně zvedl hlavu. Já však dokázala vytřeštěně hledět jen okolo. Následoval můj pohled.

„Jak...” sípl. Oba jsem hleděli na tu džungli okolo. Ještě před... no než jsme se na sebe vrhli, tu byl docela udržovaný trávník a sem tam keřích planých růží. Nyní jsme přes hustou vegetaci neviděli ani na věže školy.

„A teď ti to jde,” uchechtl se.

Praštila jsem ho do ramene.

„Nedělej si ze mě srandu,” zaskuhrala jsem.

„Tarrová by z tebe měla radost,” zasmál se znovu potutelně.

„Co?! Jestli si myslíš, že tohle budu dělat před Tarrovou...” Celá jsem zrudla už při pomyšlení, že by to zjistila.

„Hm, ale jednu nespornou výhodu to má,” začal zadumaně a znovu se na mě podíval. „Alespoň tu máme soukromí.” Znovu se ke mně přitiskl a pokračoval tam kde skončil.

„Tak...” hlesla jsem bez dechu. „Tak to doufej... že pod sebou nemáš nějaký přichcíplý semínko. Nerada bych si tě polonahýho sundávala ze stromu.”

Odpovědí mi bylo jeho pobavené zachechtání. Jeho ruce se přesunuly na mé břicho a začaly se šplhat výše. Během chvíle se mi myšlenky zase rozutekly a mě by snad bylo jedno, kdybychom na tom stromě nakonec skončili oba.

K O N E C

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Galla - 17. kapitola: