OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Deník neobyčejného psa - Setkání



Deník neobyčejného psa - Setkání3. kapitola obyčejného deníku neobyčejného psa je na světě! Oslintané probuzení, cvičák, noví psi... i noví kamarádi. Příjemné čtení a doufám, že zanecháte nějaký komentář.

 

Archie se doslova dopotácel do pokoje své paničky a rozplácl se jak dlouhý, tak široký na svoji novou deku, která již byla umístěna vlevo od postele. Pro jedno malé štěně nových zážitků za jeden den až až. Spokojeně zavřel očka a nechal do své mysli proplouvat ty nejbarevnější sny.

 

 


 Seznámení


 

 

Ranní paprsky příjemně svítily Valérii přímo do obličeje. Ta se jen lehce zamračila a rozespale otevřela oči. Stále vleže zašátrala po nočním stolku, na kterém ležel ten nejotravější vynález všech dob - budík. Trochu vykulila oči, když si všimla, kolik je hodin, ale hned se zase uklidnila při vzpomínce, že je sobota a tudíž není škola. Už už chtěla vyskočit z postele a jít se trochu upravit, než si všimla zabaleného klubíčka ležícího na jejích nohách.

Archie zívl na pozdrav, rozmotal se ze své spací polohy a neohrabaným pohybem skočil Valérii přímo do náruče. Ulevil si, že nedostane nadáno za to, že se přes noc přemístíl na mnohem pohodlější místo než byla příliš tvrdá podlaha. Šťastně vrtěl ocáskem a olizoval Valérii celý obličej. Ta se jen zašklebila, vyhoupla se nohama na zem a začla Archieho škádlit. Kupodivu se mu líbila hra, která se nedá pojmenovat jinak než drbni do mě a trtej, než tě sežeru! Dívka měla nemalou výhodu způsobenou tím, že zná snad každou skrýš tohoto bytečku. Vždycky se Archiemu někam schovala a než stihl vejít do té správné místnosti, tak už si to Valérie pochodovala se smíchem zase do jiné. Nakonec oba dva udýchaní dorazili do kuchyně, akorád včas snídaně.

Rose se soustředěně snažila rovnoměrně rozetřít máslo na rohlíku, nakonec však její hladové já převládlo a nedočkavě si vložila obrovské sousto do pusy. Sama se někdy divila, jak si může udržet tak hezkou postavu, i když pořád jí a jí. Usoudila, že tenhle vnitřní rozhovor je naprosto nepodstatný, proto se radši vrátila myslí zpátky do téhle dimenze. „Ehm, Valérie, nezapoměla jsi dneska na ten cvičák, že ne?" optala se pro jistotu.

„Neboj. Všechno mám sbalený, nachystaný, jenom čekám na půl jedenáctou, ať nepříjdeme moc brzy," odvětila a natáhla se na kuchyňskou linku pro krajíc chleba. Příliš krátké ruce ji v tom zabránily, tak si zafuňěla, obešla mámu sedící na mohutné židli a slavnostně popadla jídlo do rukou. Archiemu se ten lákavý krajíček, na který si Valérie namazala trochu másla se salámem, moc líbil. Pokrčil zadní nohy a rychlostí blesku se vyšvihnul dopředu, až tak, že sejmul chleba se salámem. Nečekal na nic a rychle slízal všechno maso, byl dokonce tak hodný, že Valérii nechal rozmatlané máslo a ukousnutý chleba na dojezení. No prostě zlatíčko, jak se patří.

Rose se začala hystericky smát, až jí uvízl kousek její snídaně v krku a začala spíš kuckat, rychle popadla sklenici s vodou, která ležela na stole, a dychtivě si lokla. Na smíchu jí to moc neubralo, ale aspoň už dokázala setřít slzy z tváří a dál dělat, že v téhle místnosti je sama a to, co se stalo, vlastně nikdy neviděla. Valérie se káravě koukla po Archiem, ale jakékoli nadávky ustaly v jeho pohledu. Valérie byla naprosto přesvědčená, že ten psí pohled ji jednou opravdu zabije. Usmála se pro sebe a šla k odpadkovému koši vyhodit ten zbytek z něčeho, co se ještě před dvěma minutami nazývalo snídaně. Vyhodila chleba do koše a místo toho si vzala samotný rohlík, při vracení se zpátky do pokoje dávala velký pozor, v jaké výšce se rohlík nachází. Proč asi?

Převlékla se z tygrovaného pyžamka do školních riflí s červeným tričkem na ramínka a snažila se na hlavě vykouzlit cosi jako culík, ale ty její vlasy to jaksi nechtěly pochopit, tak jen tupě vzdychla a nechala je volně vlát. Letmo podrbala Archieho na hlavě, vystrkala ho ze dveří a se všemi věcmi se vydala cestou na cvičák. Sotva za sebou zavřela vchodové dveře, tak jí do obličeje zavlál přímo ledový vítr. Lehce se otřepala, připla Archieho na vodítko a kolem té nádherné lípy procházeli pomalinku po chodníku. Archie znovu žasl nad takovými krásami, které příroda dovedla vytvořit.

Jarní sluníčko postupně vycházelo zpod bílých mráčku, Valérie lehce dala do kroku, neboť jíž spatřila plot, za kterým dováděli psíci. Otevřela branku a hned za ní ji uvítala světlovlasá paní s nějakým malím pudlíkem v náručí.

„Áá, ty budeš nejspíš Valérie," mile se usmála a nechala pudlíka spadnout na zem, aby mohl jít skotačit za ostatními.

„Ehm... jo, to jsem já," konstatovala nevzrušeně.

„V tom případě tě vítáme na oficiálním cvičišti, které je určeno pro kohokoliv, kdo má zájem o šikovného a poslušného pejska. Dále se zde můžeš přiučit agilitám, coursingu a téměř každých čtrnáct dnů pořádáme nějakou akci. Na nejbližší termín zrovna připadá taková menší výstavka pro psy bez papírů," dokončila svoji řeč.

Archie už nedočkavě vyskakoval po psech, kteří přicházeli okolo a vyzývali ho ke hře. Ke svobodě mu bránilo pouze vodítko, které Val pevně svírala v ruce. Nevěděl, jak dát ještě více najevo svůj nesouhlas tomu blbýmu špagátu, tak prostě zakňučel a doufal, že si ho někdo všimne a vyslyší jeho prosby.

Valérie poslouchala tu paní, jak mluví o nějaké výstavě, a do toho jí Archie trhal vodítkem ze strany na stranu. Usměvavá blondýnka se na ni jen omluvně podívala a naznačila jí, že může Archieho odvázat a nechat ho chvíli vylítat, než se začně s povely. Valérie se poslušně shýbla ke svému psovi a odpoutala ho. Archie se okamžitě rozběhl směrem k nejbližší skupince psů. Celkově jich na tomhle místě napočítal 16, ale rozhodně mu nejvíce padla do oka malá border kolie, na kterou volali Connie. Na své tři roky Connie sršela elánem a za celou dobu lítačky se ani na mrknutí oka nezastavila. Její srst volně vlála spolu s větrem a oříškově hnědé oči se vždy ujistily, že tam někde vzadu za ní pořád Archie běží. Moc jí ani nevadilo, že jsem neměl šanci jí stíhat. Další pes, který na první pohled upoutal moji pozornost, byl sedmiletý aljašský malamut s průzračně modrýma očima a stále stříhajícíma ušima. Ve své skupince lítal spolu s malinkým křiženečkem jezevčíka a pudla, což vypadalo velice zvláštně, protože pes měl nožky jako salámek a srst jako ovečka. Lítací čtrvthodinka uběhla přímo raketovou rychlostí, nyní byl čas pro cvičení.

Valérie si poslechla všechny pokyny a jemným hlasem zavolala na Archieho. Ten zrovna prolítl kolem Connie a radostně ji chytil zubama za ocas, když uslyšel hlas paničky, tak okamžitě Connie pustil a vydal se za ní. Na tváři se zračil Valérii obrovský nefalšovaný úsměv, když k ní Archie doletěl na první zavolání. Přivázala si jej zpět na vodítko a vydala se postavit do řady za ostatními. Přímo naproti stála ta milá paní, co se, jak se Valérie dozvěděla, jmenovala Gita. Gita koukala na svého pudlíka a nařídila mu sednout. Celá řada páničků vytahovala po kapsách různé piškoty a psí mlsky, aby mohli nalákat svého pejska do práce. První, kdo zareagoval, byla Connie. Ani nečekala od své paničky na mňamku, jen si sedla a dál koukala po těžší práci. Archie obkoukl všechny psy kolem a vypočítal si, že když udělá to samé, co oni, nemůže nic ztratit. Očima vyhledal Valérii a poslušně si sedl. Ihned chytit piškot, co mu hodila, a nechal si rozcuchat chlupy na hlavě od pohlazení. Nyní už nesedělo pouze malé štěně jack russel teriéra. Jmenovalo se Huddy a vždy, když se jeho pániček hnul, on udělal tentýž pohyb.

Archie mezitím zkoušel s paničkou ještě lehnutí, ale to ho vůbec nebavilo, takže moc neobstál. Kdykoliv mu Valérie podšoupla ruku s mlskou až na zem, jednoduše se pro to ohnul, nějaké lehání se mu zdálo naprosto zbytečně.

„Archie! No tak, snaž se," povzbuzovala ho, ale on ani okem nemrkl. Už chtěl zase lítat s ostatními a ne tady tajtrdlíkovat s nějakými nudnými povely. Valérie si nakonec povzdechla a po marném boji si jen stoupla a čekala, co bude dál. Gita si všimla nesoustředěnosti většiny psů, proto dala povel pro ukončení výcviku. 

Všichni psi se rozeběhli najednou stejným směrem. Teprve nyní měl Archie příležitost si je pořádně prohlédnout zblízka. Na první pohled nevýrazný kříženec jezevčíka s pudlem nyní vypadal o mnoho lépe. Jeho zelenkavé oči se neustále otáčely po paničce, na druhou stranu tu byli takoví, kterým byli páníčci v tuhle dobu naprosto volní. Archie by si nikdy nenechal Valérii utéct, takže stejně jako většina psů se neustále otáčel přes rameno na sedící skupinku lidí u vychlazené limonády.

Val seděla na tarásku hned vedle altánku s pitím. V ruce držela průsvitný kelímek s kolou a pomalu usrkávala. Slunce jí zasvítilo do tváře, v tu chvíli jí do nepříjemného světla vkročila ta dívka, co je na cvičáku s borderkou Connie.

„Ahoj, já se jmenuju Lenka," usmála se na mě.

„Ehm... Ahoj... Já jsem Valérie a to malý třeštidlo támhle je Archie," odpověděla jsem nervózně.

Lenka svoji postavou připomínala spíš skřítka než doopravdického člověka, neboť mi nesahala ani po bradu, a to je stejně stará jako já. Tmavě hnědé vlasy jí splývaly po ramena a oči neměly žádnou specifickou barvu, pouze mixáš všeho možného. Prakticky celý obličej pokrývaly pihy.

Od pohledu ji znala ze školy, akorád se s ní nikdy nebavila, neboť se vždy pohybovala někde ve větší skupince, a Valérie nikdy nebyla moc kamarádsky ukecaný typ, proto si radši sedala sama pod rozkvetlou lípu a malovala si obrázky nebo psala příběhy. Lenka, jak Valérie brzo zjistila, bydlí o dvě ulice dál než je škola, což je opravdový kousek od Valérie. Miluje zvířata, speciálně ujetá je na psy a kočky. Rozhovor přehlušil hlas Gity.

„Tak vážění, dnešní cvičák končí!" ozvala se mezi jednotlivými srky kávy.

Archie i Connie se nahrnuli ke svým paničkám a všichni čtyři se vydali domů. Valérii se zdála cesta o hodně kratší, když si měla s kým povídat. Nikdy si neuvědomovala, jak jí chybí nějaká kamarádka. Již procházeli kolem lípy, když se s ní Lenka rozloučila a rozběhla se domů, neboť povídáním ztratily spoustu času a na Lenku doma čekali s obědem. Valérie vkročila do domu s úsměvem na rtech a rovnou zamířila do svého pokoje, aby si mohla uložit Lenčino číslo do mobilu, než je zapomene. Archie poslušně ťapkal za ní a byl moc rád, že na cvičáku potkal spoustu nových kamarádu... a Connie...

 


Trošku jsem se zakomponovala do příběhu. Ta malá hnědovlasá holka jsem já a lítací borderka Connie je opravdu můj pes. Doufám, že se vám líbilo setkání našich hrdinů, a zanecháte nějaký komentář, ať už pochvalu, nebo kritiku. Vděčná jsem za oboje... :)

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Deník neobyčejného psa - Setkání:

6. Ada
13.11.2012 [19:14]

Jsou to chytré hlavičky :D Od doby, co jsem viděla naživo red-merle borderku spřádám plány jak získat štěně :D jsou u nás dost vzácné :-/
Je mi čerstvě 18 :) Pokud se mi ještě budeš chtít ozvat, raději v diskuzi, taky raději nebudeme spamovat Emoticon

5. Lenis přispěvatel
13.11.2012 [19:09]

LenisDěkuju za pochvalu, já mám často naopak pocit, že můj pes rozumí každýmu slovu, co řeknu.. :D
Co se týče zbarvení tak sice nejvíc fandím klasické černobílé, ale zbožnuju jakkoli zbarvenou borderku.. :)
A kolik ti je.. ?:)

4. Ada
13.11.2012 [18:56]

Emoticon To rozhodně .Emoticon Jinak jsem ti ještě nepochválila tvé psaní, kéž bych se tak uměla vyjadřovat taky .Emoticon Občas mám pocit, že i ten můj pes mi nerozumí :D no, já mám jednu kočku doma , ggrr :D a ohledně zbarvení borderky - strašně fandím red merle borderkám : )

3. Lenis přispěvatel
13.11.2012 [18:50]

LenisHejly- Děkuju
Ada- Nj Lenky válí no .D
Moje borderka je černá a taky rozhodně mám radějí psy .))

2. Ada
13.11.2012 [16:07]

Eh :D Taky se jmenuji Lenka a taky mám BC. :D Psi jsou úžasná stvoření, mám je raději než kočky Emoticon nevšimla jsem si, jaku barvu má tvoje borderka, moje je hnědá :)

1. Hejly
13.11.2012 [14:39]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!