OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Casanova - 6. kapitola

29.04.2011 (14:00) • Katie • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1646×

6. kapitola

Sarah se na mě významně podívala. „Nevím, Iane. Ty se přece nekamarádíš.” Začalo to ve mně vřít. Jak mohly být ty ženské tak paličaté? Ale zachoval jsem chladnou hlavu, musím být na Sarah milý, abych ji mohl poprosit, aby zachovala mé tajemství.

„Sarah,” začal jsem mile, „mohu tě po škole doprovodit domů?”

„Dobře,” vydechla poraženecky.

„Budu čekat před školou na třetí lavičce,” mrknul jsem na ni a odešel na poslední hodinu. Znovu jsem se posadil do kouta a nevnímal hodinu. Nemohl jsem ji vnímat, musel jsem přemýšlet. Zase.

Sarah byla tak jiná než ostatní dívky. Její kaštanové vlasy voněly po jahodách, postavu měla drobnou, ale pevnou. Krátká sukně, ve které jí vynikaly krásné, štíhlé nohy a tričko s velkým výstřihem, ve kterém se rýsovaly malá, ale pevná prsa. Překvapivě jsem si neuvědomil, že její oblečení bylo vskutku moderní a značkové, přitom o sobě tvrdila, že je chudá. I její byt to dával znát, jenže zase na druhou stranu, nábytek byl sice nevýrazný, ale kvalitní. Co mi ta křehká osůbka, která mě velice přitahuje, tají?

Iane, rozkřičel se mi hlavě hlásek, proč neustále přemýšlíš nad tou jeptiškou? Jde ti přece jenom o uspokojení jedné ženy. Jednou jedinkrát, tak si zakaž přemýšlet o ní!

Ach jo, já jsem vážně zoufalec. Jenže ve mně pořád bylo cosi romantického. Část, která hledala velkou lásku a osůbku, o kterou by mohla pečovat. Ta část se jmenovala Ian. Pak tu byl ale část se jménem Casanova, která toužila po všech ženách světa. Část, která se nedokázala zavázat na trvalý vztah. Část, která potřebovala neustálé rozptýlení. A tato moje část, tedy Casanova ve mně převažoval.
Po hodině jsem šel čekat ven před školu, jak jsem se domluvil se Sarah. Přišlo chvilku po mně. Ani si nesedala, vypadala dost nabručeně, ruce měla založené na prsou. Škoda.
„Sarah, proč si na mě tak naštvaná?” zeptal jsem se po chvilce, když jsme vyšli z pozemku školy.
Zastavila se, zamračila a rozhodila rukama. „Proč asi? Nazval jsi mě jeptiškou! Včera si mě sváděl a já to nechtěla! Chápu, že si toho o sobě dost myslíš, ale nečekej, že já ti budu padat k nohám. A nikdy v životě bych nespala s někým tak... ujetým!” zakřičela. Poslední sloveso, co vyřkla, mě docela překvapilo. Teď mi vůbec nepřipadala jako jeptiška.

„Asi bych si ti měl omluvit. Jeptiška totiž rozhodně nebudeš, co se týče tvého slovníku,” uchechtl jsem se, to jsem ale neměl dělat. Měl jsem radši držet hubu. Ale na to už bylo pozdě.

Zamračila se ještě víc, otevřela pusu, jakože něco řekne, ale pak jenom mávla rukou a utíkala pryč. Stihla ještě zavolat: „Nebudu se tu dohadovat s někým tak zoufalým...” To mě trochu zamrzelo. Protože já jsem zoufalý rozhodně byl. Ale jak to mohla vidět i ona? Vždycky jsem byl pro všechny těžko prokouknutelný. A teď se tu objeví dívka, co do mě vidí? No, koneckonců jeden malý detail nemusí znamenat nic. Třeba to řekla jen tak, nebo co já vím.

˜

Když jsem přišel domů, udělal jsem vše, co jsem obvykle dělal. Svlékl se z oblečení a naložil se do vany nebo si dal pořádnou sprchu. Pak chodil po bytě jenom v domácích teplákách – bez boxerek. Navečeřel jsem se, udělal vše do školy. Když jsem do školy nic neměl, pustil jsem si televizi nebo jsem brouzdal po netu nebo se zabavoval nějak jinak. Dnes jsem si třeba trošku zaposiloval. No a pak jsem se šel připravit na večer. Navoněl jsem se, upravil a odcházel vstříc nočnímu životu. Dnes jsem měl jít za dívkou, za kterou jsem včera jít nemohl, protože mě pan Stanley pořádně nakopal prdel. Ale dneska se to snad bude vyvarovat bez dalších rvaček.

Venku jsem si počkal na taxíka a jel na Oxfordské koleje. Tam jsem vyhledal daný pokoj a zaklepal. Hned se otevřely dveře a nějaká jemná ručka mě vtáhla dovnitř. Hned, co má dívka na jednu noc (dnešní) zavřela dveře, strčila mi jazyk do úst a přitlačila mě ke zdi. Zajela mi do kalhot a přejela po celé mé délce. Tahle je ale pořádně nedočkavá. Konečně jsem pohlédl na svou dívku a zděsil se. Přede mnou stála asi sto kilová dívka. Chtivě zasténala a klekla si na zem. To vše stihla za dvě vteřiny. Nestačil jsem se ani vzpamatovat z oné dívky, co se zřejmě cpala po večerech hranolkama, když jsem si uvědomil, že můj kamarád je venku z kalhot i boxerek. A než jsem stačil tu plnoštíhlou dívku odstrčit, už měla mé vzrušení nacpané v ústech. Zalapal jsem po dechu, ale já nemohl jsem se milovat s takovou holkou. Zaprvé, byla moc hr. Za druhé, mohla by mě taky umačkat. Jemně jsem se ji snažil odstrčit. To se jí asi nelíbilo, protože mě kousla do mého nástroje. Zařval jsem bolestí a sebral svoji veškerou sílu, abych ji odstrčil. Rychle jsem si zapnul kalhoty, nevšímaje si bolesti a zamračil se na dívku.

„Promiň, ale násilí nestrpím. Měj se hezky. Čau,” zamumlal jsem a než se po mně stačila znovu natáhnout, utekl jsem z pokoje. Pak jsem ale ihned musel zmírnit krok, protože mě můj klenot nehorázně bolel. Sakra, co mi s ním jenom udělala? Musela ho skousnout tak moc? Neměl jsem ji odstrkovat, ale fakt jsem se bál...

Žádný taxík mi nechtěl zastavit, a tak jsem musel jít po ulici – jako připosraný. Dámy se za mnou otáčely a překvapeně si mě měřily. Zalezl jsem za roh a do někoho při tom vrazil.

„Sakra, Iane! Já tě fakt už asi zabiju! Co tu zase chceš?” zakabonila se na mě Sarah. Kde se tu zase vzala? Ona mě snad sleduje! Ale až po chvilce jsem si uvědomil, že jsem jenom kousek od jejího bytu. Že jsem zašel do rohu, kde mě včera namlátil Stanley. Zaúpěl jsem. Já se snad vzdám svého nočního života! Včera mě zmlátí jeden naštvaný manžel a najde mě Sarah, která mi pak stejně nedá. No a hned druhej den, se musím objevit u holky, která mi ho málem ukousla a na koho zase nenarazím, na Sarah! Nedivil bych se, kdyby mi nedala ani dnes. Samozřejmě, že jsem věděl, že mi nedá nikdy, ale stejně mě pořád jako žena přitahovala a moc dobře jsem věděl, že jí nejsem až tak volný. Ale kdyby se náhodou rozhodla, že se mi dneska odevzdá, asi bych ji musel odmítnou já. Neřekl bych, že budu schopen vykonávat sex dnes nebo dokonce v příštích dnech. Ach jo. Proč já musím mít takovou smůlu?

»

__________________________________________

Jsem tu s 6. kapitolkou. Doufám, že to někdo ještě pořád čte. :D A jinak mám připravenou i 7. kapitolu, takže se tu brzo objeví. ;) Vaše Katie

Autor: Katie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Casanova - 6. kapitola: